11 Co 184/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudců JUDr. Evy Placzkové a Mgr. Dušana Broulíka ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/3 proti žalované: právnická osoba , IČO číslo sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 jednající instituce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 adresa pro doručování: Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2 o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2024, č. j. 54 C 187/2020-145

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu ruší.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 13.561.370 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.), zavázal žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2.100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně a domáhala se jeho změny spočívající v uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 13.561.370 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, neshledal-li příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem v řízení 32 C a škodou mající původ v řízení 27 C. Podle žalobkyně podkladem pro povolení obnovy řízení v případě nového rozhodnutí je, že toto rozhodnutí vypovídá o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení (řeší předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení jinak), přitom není nutné, aby nové rozhodnutí řešilo předběžnou otázku přímo ve výroku rozhodnutí. Není nezbytné, aby řešení předběžné otázky bylo obsaženo pouze ve výroku rozhodnutí, neboť i řešení předběžné otázky v odůvodnění vypovídá o skutečnostech a důkazech, jež byly předmětem původního řízení a z jejíhož řešení může být zřejmé, že v původním řízení řešená předběžná otázka, jejíž řešení bylo rozhodující pro výsledek původního řízení, byla vyřešena nesprávně a skutkový závěr tak neobstojí. Důležité je pouze to, zda nově vyřešená předběžná otázka může mít vliv na předchozí rozhodnutí, přičemž je pravděpodobné, že v případě jiného řešení předběžné otázky by přineslo žalobkyni prospěch. V řízení 27 C se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.432.250 Kč z titulu dohody o provedení prací na pronajaté nemovitosti. V původním řízení soud dospěl k závěru, že dohoda nemá postavení samostatné smlouvy, ale je závislá na nájemní smlouvě. Otázku nájemní smlouvy vyřešil jako předběžnou tím způsobem, že ji posoudil jako neplatnou. V řízení 32 C byla žalobkyně v procesním postavení žalované a předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení a v tomto řízení byla nájemní smlouva vyhodnocena jako platná. Pokud by v obnoveném řízení 27 C soud posoudil předběžnou otázku shodně jako v řízení 32 C, s pravděpodobností hraničící s jistotou by žalobě v řízení 27 C 177/2001 vyhověl. Právní názor soudu projevený v později přijatém rozhodnutí v jiné právní věci sám o sobě důvodem obnovy není, nicméně ve spojení s dalšími skutečnostmi může důvodem obnovy řízení být. Projednávaná věc typově odpovídá situaci řešené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3347/2022–344 ze dne 21. 2. 2023, kde v původním řízení bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy a v jiném následném řízení týchž účastníků o vyklizení bytu, pak soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva je platná. Nejvyšší soud povolil obnovu řízení, ačkoli nové řešení předběžné otázky nebylo řešeno ve výroku rozhodnutí. Podle těchto závěrů nově řešená předběžná otázka nemusí být řešena ve výroku rozhodnutí a podkladem pro obnovu řízení může být i rozhodnutí, jež tuto otázku řeší odůvodněním. Bezvýznamná pak je okolnost, zdali bylo podáno dovolání či nikoli. Mezi nesprávným úředním postupem v řízení 32 C a škodou mající původ v původním řízení 27 C, tak existuje příčinná souvislost, neboť rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě vydané v řízení 32 C ze dne 23. 10. 2018, č. j. 15 Co 319/2016–506 je právě rozhodnutím, které je způsobilým podkladem pro povolení obnovy řízení 27 C.

3. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Souhlasila se závěry okresního soudu, že nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného pod sp. zn. 32 C 183/2003 nebyl bezprostřední příčinou vzniku škody, když hlavní příčinou škody byla vlastní procesní neaktivita žalobkyně v řízení sp. zn. 27 C 177/2001. Obě řízení na sobě nejsou závislá, prejudiciální otázka v podobě platnosti či neplatnosti předmětné nájemní smlouvy ve výroku rozhodnutí řešena nebyla, její posouzení soudem v jednom řízení nebylo závazné pro soud v řízení druhém. Právní názor soudu projevený v později přijatém rozhodnutí v jiné právní věci sám o sobě důvodem obnovy není. Odkazuje-li žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně usnesení č. j. 26 Cdo 3347/2022–344 ze dne 21. 2. 2023, tak projednávaná věc se s uváděným rozhodnutím v podstatných znacích neshoduje. Soud ve věci, ve které se účastník řízení dovolal úspěšně obnovy řízení, sám neposuzoval otázku platnosti nájemní smlouvy, nýbrž vycházel ze závěru rozhodnutí v jiné dříve zahájené věci týchž účastníků. Následně došlo ke změně rozhodnutí, ze kterého tento soud vycházel, obnovované soudní řízení tak bylo na závěrech dříve zahájeného soudního řízení ohledně platnosti nájemní smlouvy zcela závislé. V posuzované věci tomu tak nebylo, neboť otázka platnosti nájemní smlouvy měla být s definitivní platností vyřešena v řízení sp. zn. 27 C 177/2001, nikoli v řízení sp. zn. 32 C 183/2003. Řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001 nikdy nebylo, pokud jde o otázku platnosti nájemní smlouvy, závislé na řízení sp. zn. 32 C 183/2003.

4. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti a přípustnosti odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu podle § 206 odst. 1, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. se závěrem, že rozsudek okresního soudu je ve výrocích I. a II. věcně správný.

5. Žalobkyně se v předmětném řízení podanou žalobou domáhá po žalované náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem v celkové výši 13.561.370 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že se jedná o škodu, která jí byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného pod sp. zn. 32 C 183/2003. Nesprávný úřední postup byl prokázán v řízení pod sp. zn. 29 C 489/2017, kde žalobkyni za nesprávný úřední postup bylo přiznáno odškodnění. Nedošlo-li by k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení v řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003, řízení by skončilo dříve, zcela jistě před uplynutím lhůty k podání žaloby na obnovu řízení ve věci pod sp. zn. 27 C 177/2001, obnova řízení by byla povolena a v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001 by byla nájemní smlouva shledána platnou, původní rozsudek změněn a soud by žalobě zcela jistě vyhověl a na jistině žalobkyni přiznal o 2.218.930 Kč s příslušenstvím více, když v této části byla žaloba v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001 zamítnuta. Obnova řízení by byla povolena z toho důvodu, že jak v řízení sp. zn. 27 C 177/2001, tak v řízení sp. zn. 32 C 183/2003 byla řešena otázka platnosti nájemní smlouvy, přičemž v řízení sp. zn. 27 C 177/2001, které skončilo dříve, byla nájemní smlouva vyhodnocena neplatnou a v pozdějším řízení sp. zn. 32 C 183/2003 tato nájemní smlouva byla vyhodnocena jako platná. V obou řízeních tak byla řešena stejná předběžná otázka, přičemž v později vydaném řízení byla řešena jinak oproti dřívějšímu řízení. Byl by tak dán důvod pro povolení obnovy řízení a žalobkyni by celkově byla přiznaná částka, které s příslušenstvím představuje žalovanou částku.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

8. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění obsažená pod bodem 3. odůvodnění napadeného rozsudku, z nichž odvolací soud pro odvolací řízení vychází. Odvolací soud dále doplnil dokazování spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 24 C 28/2013, z něhož zjistil, že v něm žalobkyně požadovala přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem za nepřiměřenou délku řízení vedeného u téhož okresního soudu pod sp. zn. 27 C 177/2001. Rovněž v tomto řízení o odškodnění byla žalobkyni přiznána náhrada nemajetkové újmy poté, co bylo konstatováno, že v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001 byla porušena povinnost státu rozhodnout v přiměřené lhůtě.

12. Okresní soud učinil dále správný závěr o skutkovém stavu, který je obsažen pod bodem 4. odůvodnění rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje a skutkový závěr doplňuje pouze v tom směru, že rovněž v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001 byl shledán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení a žalobkyni bylo přiznáno okresním soudem další finanční zadostiučinění ve výši 39.062 Kč poté, kdy již bylo žalobkyni poskytnuto zadostiučinění ve výši 113.438 Kč.

13. Žalobkyně v předmětném řízení uplatnila nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 183/2003. Pro vznik odpovědnosti státu za způsobenou škodu podle uvedeného zákona je nezbytné naplnění předpokladu spočívajícího v nesprávném úředním postupu, který je porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, dále prokázání vzniku škody v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Naplnění prvního předpokladu spočívajícího v nesprávném úředním postupu bylo prokázáno v řízení o odškodnění pod sp. zn. 29 C 489/2017 a mezi účastníky o něm nebylo sporu. Žalobkyně dále tvrdila, že v důsledku nesprávného úředního postupu soudu v řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003 jí vznikla škoda mající původ v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001, neboť nebýt nepřiměřeně dlouhého řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003, neuplynula by jí lhůta k podání žaloby na obnovu řízení v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001, v řízení o obnovu řízení by byla úspěšná a v obnoveném řízení by předběžná otázka o platnosti nájemní smlouvy byla vyhodnocena shodně jako v konečném rozsudku vydaném v řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003 a v důsledku toho by byla v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001 zcela úspěšná.

14. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu, že mezi nesprávným úředním postupem a žalobkyní tvrzenou škodou není dána příčinná souvislost. Obecně platí, že mezi protiprávním jednáním a škodou musí existovat vztah příčiny a následku. Existence příčinné souvislosti je nezbytná bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost založenou na zavinění či odpovědnost objektivní. Nestačí pouhá pravděpodobnost příčinné souvislosti či okolnosti nasvědčující její existenci, příčinnou souvislost je třeba vždy prokázat. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního jednání. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny. Je tak nutno zjišťovat, zda posuzovaný předpoklad, kterým je porušení zákona, byl podmínkou vzniku újmy, bez níž by tato újma nevznikla, a to buď vůbec, nebo by nenastala takovým způsobem, jakým nastala. Jde-li o případ, že je zde více předpokladů, které jsou podmínkou pro vznik újmy, při němž podmínky působí z časového hlediska následně, aniž se časově překrývají, pro existenci příčinné souvislosti je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících podmínek a následků byl ve vztahu ke vzniku újmy natolik propojen (prvotní podmínka bezprostředně vyvolala jako následek podmínku jinou a ta postupně případně podmínku další), že již z působení prvotní podmínky lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Při zkoumání řetězce jednotlivých podmínek je třeba posoudit, zda nedošlo k přetržení tohoto řetězce.

15. Žalobkyně tvrdila, že nebýt nepřiměřeně dlouhého řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003, neuplynula by jí lhůta k podání žaloby na obnovu řízení v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001, obnova řízení by byla povolena a v následném obnoveném řízení by byla úspěšná. K uvedenému okresní soud správně dovodil, že žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož přípustnost je značně omezena, neboť směřuje k nápravě nedostatků skutkových zjištění, a nelze v ní brojit proti právnímu posouzení věci, k čemuž slouží jiné opravné prostředky. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že posouzení prejudiciální otázky jiným soudem je pro soud závazné jen tehdy, byla-li tato otázka řešena ve výroku pravomocného rozhodnutí. Obecně platí, že řešení otázky, která přímo nebyla předmětem sporu v jiném řízení a o níž jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž pouze v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení není závazné. Později přijaté rozhodnutí v jiné právní věci není samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2434/2011 ze dne 27. 9. 2011, stanovisko kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 67/82). Novým rozhodnutím ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je nejen rozhodnutí jiného soudu nebo dalšího příslušného orgánu, které bylo vydáno v době původního řízení a jehož nemohl účastník bez své viny použít, ale také rozhodnutí, které bylo vydáno až po skončení původního řízení; podstatné je, že toto rozhodnutí vypovídá o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení. Může jít o pozdější rozhodnutí soudu nebo jiného příslušného orgánu řešící odchylně předběžnou otázku, jde-li o případ, v němž soud byl při svém původním rozhodování vázán rozhodnutím jiného orgánu (§ 135 odst. 1 o. s. ř.) nebo v němž vycházel z rozhodnutí vydaného dříve příslušným orgánem (§ 135 odst. 2 o. s. ř.) anebo o případ, ve kterém soud sám v původním řízení v souladu s § 135 odst. 2 o. s. ř. posoudil předběžnou otázku, protože vycházel ze zjištění, že o ní nebylo dosud příslušným orgánem rozhodnuto, zjistí-li se následně, že příslušný orgán svým kdykoliv vydaným rozhodnutím vyřešil uvedenou otázku odchylně. Rozhodnutím zakládajícím důvod obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není ani rozhodnutí dovolacího soudu, jež bylo vydáno po skončení původního řízení a v němž byl zaujat jiný právní názor než ten, jímž se řídily soudy v původním řízení (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 540/2011 ze dne 27. 10. 2011). Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že konečné rozhodnutí vydané krajským soudem jako soudem odvolacím v řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003 mezi týmiž účastníky, v němž byla nájemní smlouva posouzena jako neplatná, není rozhodnutím, které by mohlo být důvodem pro připuštění obnovy řízení pod sp. zn. 27 C 177/200 podle ust. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Žalobkyně by tak v řízení o povolení obnovy řízení nebyla úspěšná. Nebyla-li by povolena obnova řízení, bylo nadbytečné zabývat se výší škody, která měla žalobkyni vzniknout, jíž se v předmětném řízení domáhá.

16. Na posuzovanou věc odvolací soud neshledává přiléhavou aplikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, č. j. 26 Cdo 3347/2022, na které odkazovala žalobkyně. Právní závěry ve zmiňovaném rozhodnutí byly vysloveny za okolností, kdy v původním řízení se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, odvolací soud shledal výpověď neplatnou v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy. V jiném řízení byl později mezi týmiž účastníky veden spor o vyklizení předmětného bytu, v němž na základě rozhodnutí Ústavního soudu byl učiněn závěr o platnosti nájemní smlouvy. V obou řízeních byla jako předběžná otázka řešena platnost stejné nájemní smlouvy. Důvody pro obnovu původního řízení byly shledány, nicméně tento závěr byl přijat za situace, kdy řízení o vyklizení jako pozdější řízení, bylo závislé, respektive bylo vyvoláno původním řízením, v němž byla vyslovena neplatnost nájemní smlouvy. Tato řízení na sebe navazovala a později vedené řízení o vyklizení bylo vyvoláno řízením původním. V posuzované věci řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003 nijak nenavazovalo na řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001, obě řízení byla samostatná, nezávislá na sobě, shodné bylo pro ně pouze to, že jako předběžnou otázku řešila obě řízení platnost nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že se jednalo o samostatná na sobě nezávislá řízením, rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3347/2022 na posuzovanou věc není aplikovatelné.

17. Mimo závěrů uváděných okresním soudem o nedostatku příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody lze absenci příčinné souvislosti spatřovat v další skutečnosti. Žalobkyně dovozovala úspěšnost celého nároku uplatněného v řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001, tím, že v případě skončilo-li by řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003 v přiměřené době, zde dovozovala, že rozhodnutí by bylo vydáno před , datum, , byla by zachována objektivní tříletá lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 27 C 177/2001. K uvedenému tvrzení odvolací soud pokazuje na to, že žádný právní předpis nestanoví dobu, která se považuje za přiměřenou pro konkrétní soudní řízení. Vychází-li žalobkyně z předpokladu, že řízení pod sp. zn. 32 C 183/2003 by nepochybně skončilo do 14. 3. 2015, je toto tvrzení žalobkyně založeno na hypotetických, ničím nepodložených závěrech s nízkou mírou pravděpodobnosti, že by se tak skutečně stalo. Navíc nelze přehlédnout, že rovněž řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001 bylo shledáno nepřiměřeně dlouhým a žalobkyni za délku tohoto řízení přiznána nemajetková újma. Při žalobkyní prezentovaných úvahách dokdy mělo skončit řízení 32 C 183/2003, by žalobkyně měla vycházet ze stejných úvah taktéž pro skončení řízení pod sp. zn. 27 C 177/2001. I toto řízení by tak mělo podle úvah žalobkyně skončit dříve (je otázkou, kdy by tak mělo být skončeno), a nebylo proto možné vycházet z právní moci posledního rozhodnutí vydaného v tomto řízení, tj. z data 14. 3. 2012, z něhož žalobkyně pro zachování objektivní tříleté lhůty ve svůj prospěch vycházela. Nebyla by tak zachována ani objektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení a rovněž pro tento důvod by obnova řízení nebyla povolena.

18. Odvolací soud uzavírá, že porušení povinnosti spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného pod sp. zn. 32 C 183/2003 jako příčina nevedlo k následku tvrzenému žalobkyní a spočívajícímu v nepřiznání částky 2.218.930 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím až do celkové částky 13.561.370 Kč v řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 177/2001, neboť zde není vztah příčiny a následku, ani zde není nepřerušený řetězec navazujících příčin vedoucích k tvrzenému následku. Není proto naplněn jeden z předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za vzniklou škodu, a to příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou.

19. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů shledal napadený rozsudek ve výroku I. a v navazujícím výroku II. věcně správným, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Výrok III. byl jako nadbytečný zrušen podle § 221 odst. 1 o. s. ř. bez dalšího. Byl-li žalobkyni v řízení ustanoven advokát podle § 30 o. s. ř., náklady za právní zastoupení jsou v tomto směru náklady žalobkyně, o nichž se rozhoduje podle ustanovení § 142 o. s. ř. Skutečnost, že se jedná o ustanoveného advokáta se ve smyslu § 149 odst. 2 o. s. ř. projeví místem plnění, a to tak, že soud sice náhradu nákladů řízení přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 109/2010). Nahlíží-li se na náklady ustanoveného advokáta jako na náklady účastníka řízení, nejedná se o rozhodování ve smyslu § 148 o. s. ř.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení za tři úkony spočívající ve vyjádření k odvolání, přípravě účasti na jednání a účasti na jednání odvolacího soudu podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 3 x 300 Kč, tj. dohromady 900 Kč.