11 Co 188/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyň: b) Jméno žalobkyně A, narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A c) Jméno žalobkyně B, narozená dne Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B d) Jméno žalobkyně C, narozená dne Datum narození žalobkyně C bytem Adresa žalobkyně C všechny zastoupeny advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C, narozená dne Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D o určení vlastnického práva k nemovitostem k odvolání žalobkyň i žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 3. 2025, č. j. 18 C 345/2015-550 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: Určuje se, že žalobkyně b), c), d) a žalovaná 2. jsou spoluvlastnicemi pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba – rodinný dům čp. číslo a pozemku parc. č. hodnota vše v k. ú. adresa, obec adresa a to každá z nich v rozsahu podílu ¼. II. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobkyním b), c), d) oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů řízení částku 523.517 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi b), c), d) a žalovanou 2. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovaný 1. je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na nákladech řízení částku 29.048 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. České republice se vůči žalované 2. náhrada nákladů řízení nepřiznává. VI. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobkyním b), c), d) oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 253.141 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VII. Ve vztahu mezi žalobkyněmi b), c), d) a žalovanou 2. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem okresní soud určil, že původní žalobkyně jméno FO, narozená dne datum, zemřelá dne datum byla ke dni své smrti výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa, a to pozemku p. č. hodnota zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - rodinný dům č. p. číslo a pozemku p. č. hodnota zahrada (výrok I). 1. žalovaného zavázal zaplatit žalobkyním b), c) a d) společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 1.105.221 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyň (výrok II). Ve vztahu mezi žalobkyněmi b), c) a d) a 2. žalovanou rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 1. žalovaného zavázal zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku 58.095,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Vůči 2. žalované státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a dále rozhodl, že návrh 2. žalované, aby 1. žalovaný byl povinen jí uhradit na nákladech řízení částku 423.955,81 Kč zamítl (výrok VI.).

2. Rozsudek napadl ve výroku I. a dále v nákladových výrocích odvoláním žalovaný 1. a navrhoval, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobkyně zavázány k náhradě nákladů řízení. Žalovaný 1. vytýkal okresnímu soudu, že vybudoval závěr o skutkovém stavu de facto pouze na znaleckém dokazování, kdy pro svůj závěr, který vyústil ve vyhovění žalobě, čerpal ze znaleckých závěrů soudní znalkyně tituly před jménem jméno FO, která ve znaleckém posudku v rámci popisu informací čerpaných ze soudního spisu i v posudku samotném vyhodnocuje konkrétní výslechy svědků, které následně provazuje s lékařskými záznamy. Znalkyně k dotazu soudu uvedla, že ve znaleckém posudku zohlednila všechny výpovědi slyšených svědků a účastníků řízení, dále uvedla, že pro závěry znaleckého posudku měly rozhodující vliv údaje ze zdravotnické dokumentace. Odvolatel vytýkal okresnímu soudu, že soudní znalkyni blíže nevymezil, z jakých listin a výpovědi svědků má vycházet, popřípadě které výpovědi jsou nevěrohodné, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3401/2021, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, sp. zn. 24 Cdo 3404/2018, sp. zn. 30 Cdo 52/26/2009), jakož i závazným pokynem odvolacího soudu. Žalovaný 1. opakuje, že v souzené věci jde zejména ze strany žalované 2. o snahu vyhnout se vypořádání zaniklého společného jmění manželů s žalovaným 1. Žalobu sice podávala původně paní jméno FO zastoupená stálým opatrovníkem a současně svědkyní paní jméno FO, která se po úmrtí původní žalobkyně stala sama účastníkem řízení. Svědkyně paní jméno FO nejprve uváděla, že původní žalobkyně uzavírala na důchodcovských zájezdech nevýhodné smlouvy, nebyla schopna posoudit jejich obsah, současně uváděla, že v rámci rodinné rady bylo dohodnuto, že dům bude darován 2. žalované. S darovací smlouvou tak svědkyně neměla problém, že by ji původní žalobkyně nemohla podepsat, zato s kupní smlouvou ano. Jde-li o výslech svědka jméno FO, ten výslovně uvedl, že „mladí dostali chalupu švindlem a manželka s jméno FO se chalupy zřekly“. Dále, že má zájem na tom, aby spor vyhrála jméno FO. S poukazem na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3401/2021 žalovaný 1. dále zdůraznil, že zjištění praktických reálií života posuzovaného je o to důležitější, pokud má být posuzována duševní způsobilost již nežijící osoby a při posuzování způsobilosti již zemřelých osob je znalcova role podstatně snížena. Nemůže se v takovém případě spolehnout na výtěžek vlastní verbální explorace posuzovaného, ale vychází pouze ze spisového materiálu. Má se vycházet také jen z některých svědeckých výpovědí, a to nejlépe z těch, jimž soud uvěřil a o jejichž znalecké zhodnocení soudce požádal. Jinak by se měl znalec zaměřit spíš na zdravotnické nálezy, zejména na záznamy z doby nejbližší posuzovanému právnímu úkonu. V souzené věci nalézací soud nevymezil soudní znalkyni, ze kterých podkladových materiálů má vyjít. Znalkyně tak vycházela i z výpovědí svědků, kteří jsou dle názoru žalovaného 1. zcela nevěrohodní. Znalkyně ve svém znaleckém posudku vycházela z výpovědi svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jejichž věrohodnost žalovaný 1. v průběhu řízení před soudem prvého stupně zpochybňoval. Za stavu věci, kdy znalkyně zcela evidentně vycházela z výpovědi svědků a tyto provázala s lékařskými záznamy posuzované osoby, je nutné vyvodit, že proces utváření znaleckého posudku soudní znalkyně neodpovídá požadavkům vytčeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3401/2001, rovněž tak není v souladu s požadavkem obsaženým v kasačním usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 1. 2024. Soudní znalkyně nijakým způsobem nevyhodnotila ani výslechy svědka jméno FO a jeho ženy jméno FO, nebyla hodnocena část svědecké výpovědi svědkyně jméno FO, v níž se svědkyně vyjadřovala jak k původní žalobkyni, tak i ke svědkyni jméno FO, přičemž ve vztahu k původní žalobkyni uvedla celou řadu okolností, které jsou relevantní z hlediska jejího fungování a života a které znalkyně pominula. Nalézací soud dále konstatuje v odstavci 19 odůvodnění, že žádného ze svědků obecně nepovažuje za nedůvěryhodného. Menší pochybnosti má pouze u svědkyně jméno FO, která se následně stala účastnicí řízení a že určité pochybnosti má o objektivitě svědka jméno FO. Dále nalézací soud shledal jako věrohodné svědecké výpovědi svědkyň jméno FO a jméno FO, ačkoliv v protokolu o jednání soudu ze dne 5. 4. 2017 je obsaženo sdělení svědka jméno FO o tom, jaké bylo chování těchto svědkyň před jednací síní. Paradoxně nalézací soud hodnotí jako méně věrohodné výpovědi svědků jméno FO a jméno FO, ačkoliv svědek hovořil o nátlaku svědkyně a pozdější žalobkyně jméno FO. Dle žalovaného 1. nalézací soud nevyhodnotil dostatečným způsobem výpověď svědkyně jméno FO, která se rovněž vyjadřovala k běžnému životu původní žalobkyně. Odvolatel dále vytýká okresnímu soudu, že neprovedl důkaz výslechem zástupců znaleckého ústavu, který vypracoval revizní znalecký posudek, a to konkrétně název, která posuzovala správnost závěrů znaleckých posudků tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO. Žalovaný 1. nesouhlasí se závěrem okresního soudu o skutkovém stavu věci, jestliže nalézací soud vyšel v převažujícím rozsahu ze znaleckých závěrů tituly před jménem jméno FO a subsidiárně i ze změněného znaleckého závěru tituly před jménem jméno FO. Žalovaný 1. má za to, že ve věci nebyl náležitým způsobem zjištěn skutkový stav, žalovaný 1. proto zadal vypracování revizního znaleckého posudku.

3. Žalobkyně napadly odvoláním rozsudek okresního soudu v nákladovém výroku II. a požadovaly přiznání nákladů v celkové výši 1.270.320,05 Kč k rukám právního zástupce žalobkyň. Žalobkyně nesouhlasily s tarifní hodnotou, z níž okresní soud vycházel při výpočtu a přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyním. Předmětem rozsudečného výroku bylo určení vlastnického práva k nemovitostem ke dni 24. 4. 2016, kdy zemřela původní žalobkyně jméno FO, a proto tarifní hodnotou je hodnota nemovitostí stanovená k tomuto datu. Žalobkyně si nechaly ocenit nemovitosti znaleckým ústavem právnická osoba. ke dni 24. 4. 2016 na částku 2.600.000 Kč, která je tarifní hodnotou předmětu sporu pro výpočet odměny za úkony právní služby. V řízení nebyl předložen jiný posudek oceňující nemovitosti ke dni smrti původní žalobkyně, tedy oceňující předmět sporu dle výroku rozsudku, proto měl okresní soud při výpočtu náhrady vycházet z posudku předloženého žalobkyněmi.

4. Žalovaná 2. odvoláním napadla výrok VI. rozsudku okresního soudu, kterým jí nebyly přiznány náklady řízení vůči žalovanému 1. Soud sice správně konstatoval, že žalovaná 2. spor nijak nezavinila, neměla žádný podíl na jeho trvání, od počátku žalobu označovala za důvodnou a byl to naopak žalovaný 1., kdo zavinil v procesním smyslu náklady řízení. Na danou situaci je proto možno aplikovat usnesení o separaci nákladů řízení. Žalovaná 2. proto požaduje, aby jí žalovaný 1. zaplatil náhradu nákladů řízení tak, jak je uplatnila.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného 1. navrhovaly potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Okresní soud v řízení provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil řádně ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům, které následně také správně posoudil po právní stránce. Odvolací argumentace žalovaného 1. je založena na úvaze, že znalecké závěry tituly před jménem jméno FO byly nesprávné, jelikož vycházela z nevěrohodných výpovědí svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO a na námitce, že nalézací soud měl znalkyni určit, že z těchto výpovědí pro jejich nevěrohodnost vycházet nemá. Nalézací soud na základě výhrady kasačního usnesení odvolacího soudu napravil nedostatek svého prvního rozsudku a provedl hodnocení všech důkazů, kdy se neomezil jen na znalecké posudky tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, potažmo tituly před jménem jméno FO, ale zabýval se všemi provedenými důkazy. Skutkové závěry okresního soudu z provedených důkazů jsou správné, logické, přesvědčivé. Není pravdou, že by soud prvního stupně založil rozsudek pouze na základě znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO. Okresní soud žádný z důkazů nevyhodnotil jako natolik nevěrohodný, že by z něj znalkyně neměla vycházet, což řádně odůvodnil a logicky proto rozčlenění podkladů znalkyni neurčil. Není tedy pravdou, že by nalézací soud nerespektoval pokyny kasačního usnesení odvolacího soudu. Zásadní pak je vyjádření znalkyně jméno FO, že pro znalecké závěry byly zásadní listinné podklady, zejména lékařské zprávy, jejichž rozsah byl natolik kvalitní, že plně kompenzoval nemožnost osobně jméno FO vyšetřit. Stěžejní pak je výslovné prohlášení znalkyně, že by se na jejich závěrech nic nezměnilo, pokud by nevycházela z kterékoliv svědecké výpovědi či dokonce, pokud by z výpovědí svědků nevycházela vůbec. Žalobkyně proto navrhovaly, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.

6. Žalovaná 2. ve vyjádření k odvolání žalovaného 1. do věci samé navrhovala potvrzení meritorního výroku rozsudku okresního soudu. Žalovaná 2. považuje odvolání odvolatele proti rozsudku za obstrukční chování, jímž se snaží odvolatel protahovat a ztěžovat řízení, byť mu musí být jasné, že šance na změnu rozsudku je prakticky nulová, a to bez ohledu na to, jakým způsobem bude vyřešena otázka způsobilosti či nezpůsobilosti jméno FO k právním úkonům v době uzavření kupní smlouvy. Kupní smlouva je jednoznačně neplatná a nemůže mít žádné právní účinky. Ať již pro nezpůsobilost k právním úkonům jak konstatuje okresní soud v odůvodnění rozsudku nebo proto, že skutečná vůle stran nekorespondovala s písemným projevem, pokud si obě strany ve skutečnosti přály převést nemovitost bezúplatně. Pokud se skutečná vůle stran neshoduje s písemným zněním smlouvy o převodu nemovitostí, nemůže jí být založen právní akt převodu. K podstatným náležitostem smlouvy jednoznačně patří to, zda převod je úplatný či bezúplatný, stejně tak v případě úplatného převodu výše úplaty. Odvolatel nepřiléhavě odkazuje na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3401/2021. Žalovaná má za to, že znalci určují, zda posuzovaná osoba trpí duševní poruchou a případně, jak se tato porucha projevuje a jaké jsou její důsledky, úkolem soudu pak je rozhodnout o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. Projednávaná věc spadá do oblasti sporného řízení, kde jsou procesní povinnosti stran definovány občanským soudním řádem a soud svá skutková zjištění činí na základě důkazů provedených na návrhy jednotlivých účastníků. V případě řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům však je povinností soudu zjišťování objektivní skutečnosti. Jde-li o hodnocení věrohodnosti výpovědi svědků soudem, okresní soud v napadeném rozsudku své hodnocení důkazů vysvětlil. Rovněž tak důvod neprovedení výslechu zpracovatelů revizního posudku název, a to z důvodu, že potřeba vypracování revizního znaleckého posudku zanikla. Žalovaná 2. proto navrhuje potvrzení meritorního výroku rozsudku okresního soudu.

7. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti a přípustnosti odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání podle § 206 odst. 1, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání žalovaného 1. do věci samé není důvodné.

8. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně změnily žalobu v tom smyslu, že se domáhaly určení, že žalobkyně b), c) a d) a 2. žalovaná jsou spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí, každá v rozsahu podílu jedné čtvrtiny. Odvolací soud změnu žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil. Žalobkyně neuplatnily nový nárok, který by byl založen na jiném skutkovém základu, změna žaloby byla reakcí na novou judikaturu Nejvyššího soudu. Ve smyslu závěrů obsažených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 ze dne 26. 1. 2023 dědic se může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 187 z. ř. s., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věta druhá nebo § 173 věta druhá z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv (popřípadě pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s.).

9. Okresním soudem bylo ze spisu Okresního soudu v adresa č. j. číslo ve věci pozůstalostního řízení po původní žalobkyni jméno FO zjištěno, že pozůstalostní řízení bylo skončeno usnesením ze dne 1. 8. 2016 a dědičkami byly zjištěny pozůstalá dcera jméno FO a pozůstalé vnučky jméno FO (nyní jméno FO) a jméno FO. Dále ze spisu Okresního soudu v adresa č. j. číslo bylo okresním soudem zjištěno, že pozůstalostní řízení po jméno FO bylo rovněž skončeno usnesením ze dne 8. 11. 2022 a dědičkami se staly pozůstalé dcery Jméno žalobkyně B a jméno FO (nyní název). V řízení tak bylo prokázáno, že pozůstalostní řízení po původní žalobkyni jméno FO již bylo skončeno, nemovitosti, které jsou předmětem daného řízení v pozůstalostním řízení nebyly projednány, neboť v době vedení pozůstalostního řízení o nich již byl veden spor. Notář sporný majetek v rámci pozůstalostního řízení neprojednává. V souladu s aktuální judikaturou se žalobkyně, coby dědičky, mohou ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům již jen určení práva nebo právního vztahu. Od okamžiku, kdy nabude usnesení o dědickém právu právní moci, zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost aktiv byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 věty za středníkem z. ř. s. jakkoliv zohledněna v rámci pozůstalostního řízení. Zákon naopak výslovně stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva pozůstalosti může definitivně vyřešit jen v řízení sporném. Je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv náležejících ke dni smrti zůstavitele, na takovémto určení již dědicové nemají naléhavý právní zájem.

10. Okresní soud ve věci provedl velmi rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, výslechy svědků, znaleckými posudky, které nejprve vyjmenoval pod body 6 až 9 odůvodnění. Z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažená pod body 10 až 29 odůvodnění napadeného rozsudku a z provedených důkazů učinil správný závěr o skutkovém stavu obsažený pod bodem 42.

11. Podle ustanovení § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zásada volného hodnocení důkazů ponechává na soudci, aby na základě vlastního uvážení dospěl k přesvědčení o pravdivosti nebo nepravdivosti skutkových tvrzení a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu jednotlivé důkazní prostředky mají. Zároveň znamená, že soud je povinen hodnotit všechny důkazy, které provedl, a to ať již ve smyslu, že z důkazů zjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí či nikoliv. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by si soud mohl vybrat pouze některé důkazy, které hodnotí a ostatní provedené důkazy ponechá bez povšimnutí, aniž by se k nim, jakkoliv vyjádřil. Rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a pokud účastníky řízení vzneseným důkazním návrhům nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, respektive proč je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Ve sporném řízení je vyžadováno, aby skutečnosti mezi účastníky sporné byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Není požadováno zjištění pravdy v nějakém absolutním významu, naopak jde o vysokou pravděpodobnost rozhodných skutečností blížící se hranici praktické jistoty.

12. Okresní soud po kasačním usnesení odvolacího soudu (č. j. 11 Co 173/2023-443 ze dne 4. 1. 2024) v napadeném rozsudku provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Řádně, dostatečným způsobem zdůvodnil, proč nepřistoupil k dalšímu dokazování výslechy svědků, ani dalšímu dokazování znaleckým posudkem a revizním znaleckým posudkem navrženým žalovaným 1.

13. Znalecký posudek nemá sám o sobě vyšší důkazní sílu než důkazy jiné, uplatňuje se zásada volného hodnocení důkazů soudem. Soud nemůže hodnotit odborné závěry znalce, ale to, zda jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda znalec hodnotil všechny skutečnosti, k nimž bylo třeba přihlédnout a zda odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Znalecké závěry je třeba hodnotit i v souvislosti s jinými důkazy. Pochybnosti o správnosti znaleckého posudku nemůže soud nahradit vlastním názorem. Až tehdy, nepodaří-li se je rozptýlit (například i konfrontací znalců, kteří podali 2 zčásti rozporné posudky, srov. rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 2217/2017) je na místě zadat revizní znalecký posudek. Naopak k nutnosti zpracování revizního znaleckého posudku nevede sám o sobě nesouhlas účastníka se závěry znaleckého posudku (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2221/22). Revizní posudek lze zadat i tehdy nastaly již účinky koncentrace řízení; ta však brání tomu, aby účastník navrhl k důkazu vlastní znalecký posudek, jímž hodlá prokázat jiný skutkový stav (viz Komentář k § 127 o. s. ř., 3. vydání, M. Hromada, Beck online).

14. Okresní soud se řádně vypořádal s hodnocením závěrů znaleckých posudků, které byly v řízení provedeny.

15. Odvolací soud shrnuje, že v řízení byl nejprve na základě zadání soudu vypracován znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, který dospěl k závěru, že původní žalobkyně jméno FO v době uzavírání kupní smlouvy o prodeji nemovitostí trpěla demencí lehkého až středně těžkého stupně a tato porucha snižovala její rozpoznávací schopnosti a jmenovaná tak nebyla schopna správně posoudit a domyslet následky uzavřené předmětné kupní smlouvy. Po vypracování tohoto posudku byl v řízení předložen žalovaným 1. oponentní znalecký posudek tituly před jménem jméno FO z roku 2018, který dospěl k závěru, že původní žalobkyně trpěla demencí lehkého stupně, i když měla obtíže se sebeobsluhou, došlo u ní k poklesu kognitivních funkcí, občasným obtížím s orientací. I když trpěla počínajícím syndromem demence, v době, kdy podepisovala kupní smlouvu, vedlo to pouze k nepodstatnému snížení jejich rozpoznávacích schopností. Okresní soud nejprve ustanovil revizním znalcem název adresa, která hodnotila znalecké posudky tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, nicméně s ohledem na pozastavení znalecké činnosti znalce tituly před jménem a pozbytí znaleckého oprávnění název z těchto posudků nevycházel s ohledem na pozdější doplnění zdravotnické dokumentace, která již nemohla být v jimi vypracovaných znaleckých posudcích zohledněna, proto ustanovil v řízení další znalkyni tituly před jménem jméno FO, která vypracovala znalecký posudek v roce 2021. V něm dospěla k závěru, že původní žalobkyně trpěla vaskulární demencí, její rozpoznávací schopnosti byly v době uzavření kupní smlouvy podstatnou měrou sníženy, nebyla schopna pochopit text kupní smlouvy a následky jejího uzavření. Za situace, kdy měl okresní soud k dispozici 2 znalecké posudky, a to tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO s rozdílnými závěry, přistoupil k výslechu znalců a jejich konfrontaci za účelem odstranění pochybností znaleckých posudků. U jednání pochybnosti byly odstraněny, neboť znalec tituly před jménem jméno FO svůj původní závěr změnil po zjištění dalších skutečností, a to konkrétně údaje, že původní žalobkyně se nijak nezajímala o to, zdali jí byla uhrazena kupní cena za převedené nemovitosti, což z pohledu znalce je významná skutečnost, jestliže peníze nijak nehledala, nechyběly jí, jednalo se přitom o značnou částku, jejíž ztrátu by normální člověk měl pociťovat. Znalci tak dospěli ke shodnému závěru, že původní žalobkyně nebyla schopna posoudit text kupní smlouvy a následky jejího uzavření. Odstranil-li okresní soud tímto způsobem rozdílné závěry dvou relevantních znaleckých posudků, nebyl důvod ve věci vypracovávat revizní znalecký posudek, neboť závěry těchto dvou posudků byly shodné.

16. Nutno doplnit, že název v revizním znaleckém posudku hodnotila závěry znalce tituly před jménem jméno FO dříve, než byl tento znalec vyslechnut u jednání soudu a než své závěry korigoval. Vyhodnotila-li písemný znalecký posudek tituly před jménem jméno FO jako správný, nelze z těchto závěrů vycházet, jestliže znalec později písemné závěry u jednání přehodnotil. Okresní soud se s hodnocením důkazu revizním znaleckým posudkem název adresa řádně vypořádal pod bodem 33 odůvodnění. Se závěry tam uvedenými se odvolací soud ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Dále zdůrazňuje, že okresní soud nehodnotil provedené důkazy izolovaně, a to včetně závěrů znaleckých posudků, nýbrž tyto hodnotil ve vzájemné souvislosti jak s výpověďmi svědků, tak s provedenými listinnými důkazy. Na základě provedených důkazů a jejich hodnocení dospěl ke správnému skutkovému závěru pod bodem 42, s nímž se odvolací soud ztotožňuje.

17. Na zjištěný skutkový stav okresní soud správně aplikoval ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), podle něhož je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Původní žalobkyně jakožto prodávající ke dni uzavření kupní smlouvy dne datum trpěla závažnou duševní poruchou a pro tuto nemoc byly její rozpoznávací schopnosti podstatnou měrou sníženy tak, že nebyla schopna rozpoznat důsledky svého jednání, to je uzavření kupní smlouvy, která je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Pro rozpor mezi skutečným právním stavem a právním stavem zapsaným v katastru nemovitostí, ve kterém jsou jako vlastníci uvedení pouze žalovaní 1. a 2. je na straně žalobkyň dán taktéž naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť rozsudek bude podkladem pro zápis v katastru nemovitostí.

18. Odvolací soud neshledává důvodnými odvolací námitky žalovaného 1, že nalézací soud vybudoval závěr o skutkovém stavu de facto pouze na znaleckém dokazování, kdy pro svůj závěr čerpá ze znaleckých závěrů soudní znalkyně tituly před jménem jméno FO jako jediné. Těmto námitkám zásadně nelze přisvědčit, neboť okresní soud v rozsudku vycházel nikoliv ze závěru pouze jediné znalkyně tituly před jménem jméno FO, ale ze všech provedených důkazů, které náležitě hodnotil, včetně výpovědi svědků. Žalovaný 1. ve svých odvolacích námitkách zcela pomíjí tu skutečnost, že ke stejným závěrům jako znalkyně tituly před jménem jméno FO dospěl taktéž znalec tituly před jménem jméno FO. Závěry soudní znalkyně tituly před jménem jméno FO nejsou vybočující, ale zapadají do skutkového stavu zjištěného z dalších důkazů. Nelze přisvědčit ani další odvolací námitce, že okresní soud nesplnil pokyny uložené mu odvolacím soudem v kasačním usnesení ve smyslu, že znalkyni tituly před jménem jméno FO nevymezil blíže, ze kterých listin a z výpovědi slyšených svědků, případně účastníků řízení má vycházet.

19. Jak plyne z odůvodnění rozsudku okresní soud žádný z důkazů nevyhodnotil natolik nevěrohodný, aby z něj znalkyně nemohla vycházet. Jeho postup proto nelze vyhodnotit jako vadný, mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V řízení bylo zjištěno, že znalkyně tituly před jménem jméno FO při zpracování znaleckého posudku zohlednila všechny výpovědi svědků a účastníků řízení. Rozhodující vliv na závěry znaleckého posudku pro ni měly údaje obsažené v bohaté zdravotní dokumentaci. Znalkyně zdůraznila, že listinné podklady byly natolik kvalitní a dostatečné, že kompenzovaly nemožnost původní žalobkyni osobně vyšetřit. Současně uvedla, že by se na jejich závěrech nic nezměnilo, ani pokud by nevycházela z kterékoliv svědecké výpovědi, případně z výpovědi svědků vůbec. Odvolací námitky žalovaného 1., že nalézací soud nerespektoval pokyny kasačního usnesení odvolacího soudu, popřípadě, že by nepostupoval v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3401/2021 proto nelze shledat odůvodněnými. Žalovaný 1. v odvolání dále napadal nalézacím soudem provedené hodnocení věrohodnosti výpovědi svědků v řízení slyšených. Především nesouhlasil s hodnocením výpovědi svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, tedy všech svědků, kteří vypovídali ve prospěch žalobkyň, naopak jako věrohodné žalovaný 1. shledával pouze výpovědi jím navržených svědků jméno FO a jméno FO.

20. Pro hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka lze doplnit, že blízký vztah svědka a účastníka sám o sobě nevede k závěru o nevěrohodnosti svědka. Při hodnocení důkazů výpovědi svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota vypovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1215/2021).

21. Okresní soud v odůvodnění rozsudku při hodnocení výpovědi svědků uvedl, že nepovažuje žádného ze svědků obecně za nedůvěryhodného a dále vysvětlil, které skutečnosti z výpovědí svědků zjistil (body 19, 20 odůvodnění rozsudku). Z odůvodnění rozsudku je zjevné, že výpovědi hodnotil ve vzájemných souvislostech, porovnával je i s jinými důkazy a na základě toho dospěl k přesvědčivým skutkovým zjištěním. Nic na tom nemění poněkud nepřesné vyjádření, že má určité pochybnosti o objektivitě jméno FO, neboť v dalším textu zdůvodnil, že z jeho výpovědi vycházel, neboť byla v kontextu s ostatními výpověďmi svědků. Svědkové jméno FO, jméno FO, jméno FO a název k míře sebeobsluhy původní žalobkyně v roce 2007, předtím, než byla umístěna do zařízení název, shodně uvedli, že původní žalobkyně nebyla schopna sama brát léky, zejména aplikovat si inzulin, nevěděla, kdy má jíst, oblékala se pouze na výzvu, selhávala v hygieně, v domácnosti měla nepořádek, neumyté nádobí. Nepřipravovala si obědy, neboť v pracovní dny jí vozila obědy pečovatelská služba, o víkendech manželé jméno FO. Potřebovala pomoc s prováděním hygieny, byla opakovaně viděna v prádle na ulici, byla shledána pomočenou či pokálenou. Svědkové se rovněž shodli na tom, že v minulosti jezdila na nákupní zájezdy, nakupovala nepotřebné věci, čímž se zadlužovala. Hospodařila pouze s kapesným, celý důchod předávala svědkovi jméno FO, který s penězi hospodařil. Tato zjištění okresního soudu nebyla osamocená, korespondovala s výpovědí svědkyně jméno FO, která o původní žalobkyni pečovala po nástupu do zařízení název, která potvrdila, že neuměla počítat, hospodařit s penězi, sama prováděla pouze drobné nákupy. Korespondovala taktéž s dalšími lékařskými zprávami, které byly k důkazu okresním soudem provedeny (bod 16 odůvodnění rozsudku okresního soudu, výpověď svědkyně tituly před jménem jméno FO bod 23), postupně se zhoršujícím stavem, který následně vedl až k omezení svéprávnosti původní žalobkyně. V kontextu všech provedených důkazů, odvolací námitky žalovaného 1., pokud jde o hodnocení věrohodnosti svědků odvolací soud neshledal důvodnými a to včetně námitek, že věrohodnými jsou pouze svědkové jméno FO a jméno FO.

22. Žalovaný 1. u odvolacího jednání navrhnul k důkazu další znalecký posudek ze dne 13. 4. 2026, vyhotovený tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem a jeho doplnění. Odvolací soud nejprve hodnotil přípustnost tohoto důkazního návrhu v rámci odvolacího řízení s ohledem na principy neúplné apelace a dospěl k závěru, že v posuzované věci je provedení znaleckého posudku k důkazu v rámci odvolacího řízení přípustné. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že zákaz novot v odvolacím řízení ovládaném zásadou neúplné apelace nebrání odvolacímu soudu v provedení důkazu revizním znaleckým posudkem bez zřetele na to, zda bylo či nikoliv jeho provedení navrženo před soudem prvního stupně. Návrh účastníka na vypracování revizního znaleckého posudku tak nemá charakter nového a v systému koncentrace řízení či neúplné apelace, tudíž zásadně nepřípustného důkazu, nýbrž toliko námitek směřujících proti správnosti vyhotoveného znaleckého posudku, které lze uplatnit i po koncentraci řízení a které se zřetelem k jejich povaze lze po koncentraci řízení též procesním způsobem osvědčit například prostřednictvím posudku jiného znalce či odborného vyjádření sloužícího ke zpochybnění použitých znaleckých metod (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, sp. zn. 32 Cdo 3443/2019).

23. Odvolací soud na znalecký posudek, včetně jeho doplnění předložený žalovaným 1. v odvolacím řízení nahlížel jako na důkaz, kterým se snažil zpochybnit správnost před okresním soudem vyhotovených znaleckých posudků.

24. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO bylo odvolacím soudem zjištěno, že posuzoval písemné znalecké posudky tituly před jménem jméno FO z roku 2018 a tituly před jménem jméno FO z roku 2021 a dále posuzoval, zda původní žalobkyně jméno FO trpěla či netrpěla ke dni 10. 12. 2007 duševní poruchou. Pokud ano, zda byly v důsledku této duševní poruchy rozpoznávací schopnosti paní jméno FO sníženy takovou měrou, že nebyla schopna pochopit text kupní smlouvy ze dne datum a posoudit následky uzavření smlouvy. Při posouzení těchto otázek znalec dospěl k závěru, že souhlasí se závěry tituly před jménem jméno FO z roku 2018, nikoliv se závěry znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO z roku 2021. Dále, že původní žalobkyně jméno FO ke dni uzavření kupní smlouvy dne datum trpěla smíšenou demencí lehkého stupně, její rozpoznávací schopnosti nebyly sníženy takovou měrou, že by nebyla schopna pochopit text kupní smlouvy ze dne datum a posoudit následky uzavření této smlouvy. K těmto závěrům znalec dospěl na základě dat, které měl k dispozici, přičemž uvedl, že měl k dispozici pouze část zdravotnické dokumentace posuzované, a to tu část, která byla přímo součástí spisové dokumentace. Přestože žádal o poskytnutí kopie originální zdravotnické dokumentace, nemocnice adresa toto odmítla, stejně tak nebylo možno získat originální zdravotnickou dokumentaci od jejího bývalého praktického lékaře tituly před jménem jméno FO. Domov pro seniory název adresa se znalcem nekomunikoval ani prostřednictvím datové schránky, kdy znalec požadoval kopie psychiatrických vyšetření posuzované a její záznamy od praktického lékaře. Z těchto důvodů znalec využil rovněž malou část zdravotnických údajů o posuzované, uvedenou ve znaleckých posudcích, které na ni byly vypracovány již v minulosti.

25. Znaleckým posudkem předloženým žalovaným 1. v odvolacím řízení dle odvolacího soudu nebyla zpochybněna správnost znaleckých posudků vyhotovených v řízení před okresním soudem, z nichž okresní soud vycházel při vydání napadeného rozsudku. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že znalec tituly před jménem jméno FO neměl k dispozici veškerou zdravotnickou dokumentaci, jak sám ve svém znaleckém posudku uvedl, s tím, že rovněž využil malou část zdravotnických údajů o posuzované, uvedenou ve znaleckých posudcích, které na ni byly vypracovány již v minulosti. Současně za významné odvolací soud považuje, že znalec hodnotil znalecký posudek tituly před jménem jméno FO z roku 2018 a uvedl, že se závěry tohoto znalce souhlasí, nicméně tituly před jménem jméno FO závěry znaleckého posudku, který podal písemně a vyhotovil jej v roce 2018, změnil při konfrontaci se znalkyní tituly před jménem jméno FO a ztotožnil se s jejími závěry, že původní žalobkyně nebyla schopna pochopit text kupní smlouvy ze dne datum a posoudit následky uzavření této smlouvy. tituly před jménem jméno FO se tak vyjadřoval ke znaleckému posudku, jehož závěry znalec tituly před jménem jméno FO později změnil.

26. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není dostačující, nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce. Podle odst. 2, je-li pochybnost o správnosti posudku, nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

27. Zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda po slyšení ustanoveného znalce bude mít pochybnosti za odstraněné či nikoliv. Jde tu o hodnocení důkazů – znaleckého posudku. Nemá-li soud pochybnosti o jeho správnosti, není povinen nařídit vypracování revizního posudku, a to navzdory tomu, že pochybnosti vyjadřuje účastník; důkazy totiž hodnotí jen soud. Úvaha soudu nemůže být zcela libovolná, nicméně vždy záleží na konkrétním případu, zda a na kolik lze učinit závěr o zpochybnění posudku. V případě rozporu mezi 2 znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, případně znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 465/2024).

28. Jelikož v řízení před okresním soudem nebyly důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku, okresní soud postupoval správně, jestliže takovýto posudek po odstranění rozporu předchozích dvou posudků a dále v souvislosti s dalšími důkazy a jejich hodnocením nezadal.

29. Odvolací soud má za to, že tato situace přetrvává taktéž v rámci odvolacího řízení, neboť zde důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku neshledává. Předložil-li žalovaný 1. v rámci odvolacího řízení znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, tento znalecký posudek nezpochybnil správnost závěrů znaleckých posudků vyhotovených v řízení před okresním soudem, a to konkrétně znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, neboť jak sám znalec připustil, neměl k dispozici veškerou zdravotnickou a související dokumentaci a vycházel pouze z těch listin, které měl k dispozici a které mu byly předloženy zástupcem žalovaného 1, což věrohodnost tohoto znaleckého posudku významně snižuje. Navíc se vyjadřoval ke znaleckému posudku tituly před jménem jméno FO, a to k závěrům tohoto znalce předtím, než tyto závěry změnil a z nichž vycházel následně okresní soud, nevyjadřoval se ke změněným závěrům tohoto znalce. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že znalecký posudek předložený žalovaným 1. v odvolacím řízení nezpochybnil znalecké posudky vyhotovené v řízení před okresním soudem, žalovaný 1. se jím navíc nepřípustně snažil prokázat jiný skutkový stav. Další dokazování výslechem znalců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO navrhovaného žalovaným 1 a doplněním stanoviska tituly před jménem jméno FO v odvolacím řízení, proto již nebylo pro nadbytečnost prováděno.

30. Odvolací soud shledal rozsudek okresního soudu z hlediska důvodnosti podané žaloby věcně správným nicméně s ohledem na formulační změnu výroku, která byla v rámci odvolacího řízení připuštěna, změnil rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. způsobem patrným z výroku tohoto rozsudku.

31. Byl-li změněn rozsudek okresního soudu odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř., nově rozhodoval o nákladech řízení u soudu prvního stupně.

32. Žalobkyně byly v řízení procesně úspěšné, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jim náleží náhrada nákladů, které jim vznikly a současně nákladů řízení jejich právních předchůdců. Žalobkyně jako dědičky původní žalobkyně mají v řízení postavení nerozlučných společníků. Vzhledem k tomu, že jim vzniklo právo na náhradu nákladů, byla tato povinnost k náhradě nákladů stanovena jako solidární. Náklady řízení žalobkyň představují jednak hotové výdaje spočívající v zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 6.000 Kč a dále odměny zástupce žalobkyň. Okresní soud o nákladech řízení až na drobný rozdíl ve výpočtu rozhodl správně, jeho závěry a výpočty jsou proto do značné míry shodné s odvolacím soudem přiznanou náhradou nákladů za řízení před soudem prvního stupně.

33. Při stanovení výše odměny za zastupování, včetně paušální náhrady hotových výdajů odvolací soud zohledňoval skutečnost, že advokát žalobkyň zastupoval v určité fázi řízení pouze jednu účastnici, v další fázi řízení dvě účastnice a v konečné fázi řízení tři účastnice. Předmětem řízení bylo určení vlastnictví nemovitostí, tj. penězi ocenitelných věcí. Ve smyslu ustálených závěrů judikatury Ústavního soudu (srovnej např. nález sp. zn. I. ÚS 3281/22 ze dne 8. 3. 2023) nelze vycházet z tarifní hodnoty podle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), jestliže je ve spise k dispozici ověřitelný údaj o ceně věci. Odvolací soud při určení hodnoty předmětu sporu vycházel ze stejného východiska jako soud okresní (bod 50. odůvodnění), a to z odhadu obvyklé ceny nemovitosti č. hodnota ze dne datum vypracovaného tituly před jménem adresa, který stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí na částku 1.800.000 Kč. Uvedený odhad byl soudu předložen zástupcem žalobkyň dne 19. 5. 2023 s tím, že byl proveden na objednávku právnická osoba. při poskytování úvěru žalovaným, kteří jej v zásadě akceptovali tím, že úvěr čerpali a s odhadem nemovitostí byli seznámeni. Pro potřeby rozhodování o odměně advokáta v rámci náhrady nákladů řízení odvolací soud má za to, že z tohoto ocenění lze vycházet, neboť žalobkyně samy nejprve požadovaly určení hodnoty sporu s odkazem na tento znalecký posudek, žalovaní s uvedeným oceněním taktéž byli seznámeni v souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru. Jestliže žalobkyně po skončení jednání okresního soudu před vyhlášením rozsudku předložily pouze pro účely rozhodování o nákladech řízení nově vypracovaný znalecký posudek právnická osoba. ze dne 18. 9. 2024, který provedl ocenění předmětných nemovitostí ke dni 24. 4. 2016 na částku 2.600.000 Kč, z této hodnoty nemovitostí odvolací soud nevycházel, neboť byla zpochybněna žalovaným 1. Je zjevné, že žalobkyně takto postupovaly pouze za účelem zvýšení náhrady nákladů řízení, následně požadovaly taktéž náklad ve výši 12.000 Kč vynaložený za jimi zadaný vypracovaný znalecký posudek. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož procesně úspěšnému účastníku vůči procesně neúspěšnému soud přiznává náhradu nákladů, které jsou potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Významné je tak hledisko účelnosti vynaložených nákladů. Jestliže si žalobkyně samy nechaly vyhotovit znalecký posudek, odměna za tento znalecký posudek rozhodně není účelným nákladem, který by byla procesně neúspěšná strana ve sporu povinna žalobkyním uhradit. Předmětem řízení je určení vlastnictví žalobkyň a žalované 2. ke specifikovaným nemovitostem, jejich ocenění k 24. 4. 2016 v daném stadiu řízení nemá žádný zásadní význam, neboť již není důvodu vycházet z ocenění nemovitostí ke dni smrti původní žalobkyně. Jak již bylo konstatováno okresním soudem, předmětem sporu byla od počátku platnost kupní smlouvy uzavřené dne datum a ke zjištění způsobilosti původní žalobkyně k tomuto datu směřovalo veškeré dokazování v řízení. K tomuto datu taktéž bylo provedeno ocenění nemovitostí v souvislosti s čerpáním úvěru. Dokazování se v občanskoprávním sporném řízení provádí především za účelem prokázání důvodnosti žalobou uplatněného nároku, nikoli za účelem ocenění předmětu sporu pouze z důvodu stanovení odměny advokáta. Mezi účastníky nedošlo ke shodě ohledně ceny nemovitostí podle žalobkyněmi předloženého znaleckého posudku, z ocenění nemovitostí provedeného tímto znaleckým posudkem proto odvolací soud nevycházel, ale vycházel z ověřitelného údaje, který se ve spise nacházel, jak výše zdůvodněno.

34. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby při zastupování jedné osoby podle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 1.800.000 Kč činí 15.500 Kč, do 31. 12. 2024 odměna za zastupování dvou osob činí podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu dvojnásobek této částky, který se snižuje o 20 %, tj. na částku 24.800 Kč a odměna při zastupování tří osob činí trojnásobek částky 15.500 Kč snížený o 20 %, tj. na částku 37.200 Kč. S účinností od 1. 1. 2025 se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu mimosmluvní odměna u první osoby nesnižuje, za druhou osobu se snižuje o 20 % a za třetí osobu o 40 %. V souladu se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1552/2025 ze dne 16. 12. 2025 se odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků. To znamená, že v posuzovaném případě se při zastoupení tři účastníků jedním advokátem mimosmluvní odměna u každého z účastníků snižuje o 20 % (0 % + 20 % + 40 % = 60 % děleno 3 = 20 %). Z částky 15.500 Kč odměna snížená o 20 % představuje 12.400 Kč na jednoho účastníka a v případě 3 účastníků se jedná opět o 37.200 Kč. V případě zastupování více účastníků se advokátu přiznává za jeden úkon pouze jedna paušální náhrada hotových výdajů.

35. Za dobu zastupování žalobkyně jméno FO náleží odměna advokáta za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zastupování u přípravného jednání dne 22. 3. 2016, 1 úkon [přípravné jednání trvalo více jak dvě hodiny, podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu se však mimosmluvní odměna u přípravného jednání snižuje na polovinu], za sepis vyjádření dne 1. 4. 2016, zastupování u jednání dne 22. 4. 2016, 3 úkony (jednání trvalo od 8:00 hod. do 13:30 hod.). Odměna tak byla přiznána za celkem 7 úkonů právní služby po 15.500 Kč, tj. 108.500 Kč. Dále za 7 úkonů právní služby byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 7 x 300 Kč, tj. 2.100 Kč. Z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 110.600 Kč dále byla přiznána 21% DPH ve výši 23.226 Kč, což dohromady představuje 133.826 Kč.

36. Po dobu zastupování dvou žalobkyň jméno FO a Jméno žalobkyně A byla přiznána odměna za následující úkony: zastupování u jednání dne 5. 4. 2017, zastupování u jednání dne 28. 4. 2017, sepis vyjádření dne 12. 11. 2019, zastupování u jednání dne 19. 11. 2019, sepis vyjádření ze dne 16. 1. 2020, zastupování u jednání dne 7. 2. 2020 a to dva úkony (jednání trvalo od 8:00 hod. do 10:55 hod.), sepis vyjádření ze dne 14. 5. 2020, sepis vyjádření ze dne 23. 11. 2020, sepis vyjádření ze dne 7. 1. 2022. Celkem tak byla přiznána odměna za 10 úkonů právní služby 10 x 24.800 Kč při zastupování dvou osob, což je dohromady 248.000 Kč. Za 10 úkonů právní služby dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů 10 x 300 Kč, tj. 3.000 Kč. K odměně advokáta ve výši 248.000 Kč a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 3.000 Kč byla dále přiznána 21% DPH ve výši 52.710 Kč, což dohromady představuje 303.710 Kč.

37. Za dobu zastupování tří žalobkyň byla přiznána odměna za následující úkony: zastupování u jednání dne 17. 5. 2023 dva úkony (jednání trvalo od 12:00 hod. do 15:30 hod.), polovina úkonu za zastupování u jednání dne 29. 5. 2023 kdy došlo k vyhlášení rozsudku, za sepis vyjádření ze dne 14. 11. 2023, zastupování u jednání odvolacího soudu dne 4. 1. 2024, sepis vyjádření ze dne 11. 3. 2024, zastupování u jednání dne 1. 10. 2024 dva úkony (jednání trvalo od 8:00 hod. do 10:25 hod.), zastupování u jednání dne 9. 12. 2024 (jednání trvalo od 8:30 hod. do 10:55 hod.), celkem za 9,5 vyjmenovaných úkonů pod 37.200 Kč činí odměna advokáta 353.400 Kč. Dále byla přiznána odměna za sepis odvolání do nákladového výroku tak, jak advokát žalobkyň požadoval z tarifní hodnoty 442.860 Kč, z níž odměna představuje 10.100 Kč, odměna se snižuje na jednu polovinu podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, tj. částka 5.050 Kč. Na cestovném k jednání odvolacího soudu dne 4. 1. 2024 dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč a náhrada cestovních výdajů za 50 km cesty tam a zpět, celkem 475 Kč. Dále za 11 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč byla přiznána částka 3.300 Kč, v součtu se jedná o 362.625 Kč (353.400+5050+475+400+3300), z této částky dále byla přiznána 21% DPH ve výši 76.152 Kč, což dohromady představuje 438.777 Kč. S účinností od 1. 1. 2025 byla za zastupování tří osob přiznána odměna opět ve výši 37.200 Kč za jeden úkon právní služby při zastupování tří osob. Odměna byla přiznána za následující úkony: sepis vyjádření ze dne 9. 1. 2025, zastupování u jednání dne 13. 3. 2025 dva úkony (jednání trvalo od 9:00 hod. do 11:20 hod.), zastupování u jednání dne 21. 3. 2025 půl úkonu, neboť se jednalo pouze o vyhlášení rozsudku. Odměna tak činí 3,5 x 37.200, tj. 130.200 Kč. Za tytéž úkony dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon, tj. za 4 úkony 1.800 Kč. Spolu s odměnou advokáta a paušální náhradou hotových výdajů dále byla přiznána 21% DPH ve výši 27.720 Kč, což dohromady představuje 159.720 Kč. Požadoval-li advokát žalobkyň paušální náhradu hotových výdajů za každý úkon a každou účastnici, v případě společných úkonů se paušální náhrada přiznává pouze jedenkrát. V součtu za řízení před okresním soudem náklady řízení žalobkyň představují 1.036.033 Kč (133.826+303.710+438.777+159.720), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 5.000 Kč a zálohou na znalecký posudek 6.000 Kč, celkové náklady žalobkyň za řízení před soudem prvního stupně představují 1.047.033 Kč.

38. V řízení procesně úspěšné žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. mají primárně právo na náhradu nákladů řízení vůči procesně neúspěšným žalovaným. Pouze výjimečně nelze náhradu nákladů řízení přiznat, odůvodňují-li to důvody zvláštního zřetele hodné. Tyto důvody ve vztahu mezi žalobkyněmi a žalovanou 2. byly shledány okresním soudem s poukazem na ustanovení § 150 o. s. ř. S ohledem na změnu žaloby odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení nově. Žalobkyně v odvolacím řízení v posledním úkonu ve vztahu k nákladům řízení výslovně požadovaly náhradu nákladů řízení jen vůči žalovanému 1. a to jak za řízení před okresním, tak odvolacím soudem. Vůči žalované 2. se svým způsobem „vzdaly“ požadavku na náhradu nákladů řízení s ohledem na její procesní postoj. Zástupci žalobkyň muselo být zřejmé, že při solidaritě na straně žalovaných ponechat zaplacení celých nákladů řízení jen jednomu z nich, fakticky znamená zánik solidarity na straně žalovaných a s tím souvisejících nároků mezi solidárními dlužníky. Zavázat pouze žalovaného 1. k úhradě celých nákladů za řízení před soudem prvého stupně považuje odvolací soud za nepřiměřené s ohledem na následující okolnosti případu. Žalovaná 2. v rámci procesního stanoviska sice se žalobou souhlasila, nelze však pominout skutečnosti, které byly důvodem pro podání žaloby. Jde-li o nabytí předmětných nemovitostí a uzavření kupní smlouvy s původní žalobkyní oba žalovaní byli nejprve ve shodě. Až v předmětném řízení zahájeném se značným časovým odstupem od uzavření posuzované kupní smlouvy, žalovaná 2. s žalobkyněmi namítanou neplatností kupní smlouvy souhlasila. Z uvedeného plyne, že v době uzavírání kupní smlouvy si žalovaná 2. musela být této skutečnosti vědoma, přesto takto postupovala a vystavila se riziku budoucích problémů souvisejících s neplatností smlouvy, které namítala až poté, kdy se manželství žalovaných rozpadlo. Odvolací soud má zato, že s ohledem na tyto okolnosti případu jsou zde ve smyslu § 150 o. s. ř. důvody zvláštního zřetele hodné, které ve vztahu k žalovanému 1. odůvodňují k přiznání pouze poloviny vyčíslených celkových nákladů, s ohledem na stejný podíl obou žalovaných na uzavření neplatné kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně náklady řízení po žalované 2. nepožadovaly, ve vztahu mezi těmito účastníky náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.

39. Ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. procesně neúspěšní účastníci mají povinnost nahradit státu náklady, které platil v souvislosti s řízením. V předmětné věci náklady státu představovaly částku 58.095,50 Kč zahrnující svědečné vyplacené svědkyni jméno FO, znalečné vyplacené znalci tituly před jménem jméno FO ve výši 5.011 Kč, znalečné vyplacené název adresa ve výši 18.072,80 Kč a znalečné vyplacené znalkyni tituly před jménem jméno FO ve výši 14.000 Kč a 5.850 Kč a znalečné vyplacené znalci tituly před jménem jméno FO ve výši 14.661,70 Kč. Ve vztahu k žalované 2. odvolací soud shledal podmínky pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Zavázat žalovanou 2. zaplatit státu spolu s žalovaným 1. náklady řízení shledal odvolací soud nespravedlivým, neboť náklady vznikly v zásadě z důvodu procesního postupu žalovaného 1. Žalovaný 1. proto byl zavázán zaplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné polovinu vyplacené částky ve výši 29.048 Kč a ve vztahu k žalované 1. nebyla vůči státu stanovena povinnost nahradit vzniklé náklady.

40. Odůvodněným nelze dále shledat ani požadavek žalované 2., aby jí žalovaný 1. hradil náklady řízení před soudem prvého stupně. Žalovaná 2. stejně tak jako žalovaný 1. stojí na jedné procesní straně, neboť jsou oba žalovaní. V občanskoprávním sporném řízení se ve smyslu § 142 a následujících o. s. ř. rozhoduje o nákladech řízení pouze ve vztahu mezi jednotlivými stranami sporu, tj. mezi žalobci a žalovanými. Požadavek na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky na jedné procesní straně nemá oporu v zákoně. Nic na tomto závěru nemění skutečnost, že žalovaná 2. od počátku s žalobou souhlasila, neboť pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující její procesní postavení na straně žalované. Tyto závěry nemůže zvrátit ani argumentace žalované 2. o jejím specifickém postavení v řízení, kdy v průběhu řízení se procesně mohla ocitnout na obou stranách jak na straně žalující, tak na straně žalované, neboť je dědičkou po původní žalobkyni. Rozhodující je její procesní postavení na straně žalované, která v řízení nebyla úspěšná. Požadavku žalované 2. na náhradu nákladů za řízení před soudem prvého stupně nelze vyhovět ani s poukazem na ust. § 147 odst. 1 o. s. ř. upravující tzv. separaci nákladů řízení. Toto ustanovení zákona umožňuje zavázat účastníka řízení k náhradě nákladů, které vznikly výlučně jeho zaviněním nebo náhodou bez ohledu na výsledek řízení. Takto vzniklé náklady nemohou být s ohledem na důvod jejich vzniku „účelně vynaloženy“, nerozhoduje se tak o nich podle výsledku řízení v režimu ust. § 142 - 146 o. s. ř. Zavinění, případně náhoda jsou důvodem k separaci nákladů jen v případě, měly-li za následek náklady, které byly vynaloženy zbytečně. Z podstaty věci se těmito náklady nemíní náklady celého řízení před soudem prvého stupně, které vznikly tím, že se žalovaný 1. bránil podané žalobě zpochybňováním žalobních tvrzení a navrhoval důkazy na svou obranu. Vzhledem k tomu, že se o nákladech řízení mezi účastníky na jedné straně nerozhoduje, nebylo zapotřebí vydávat zamítavý výrok o tomto požadavku žalované 2. (jak nadbytečně učinil okresní soud v napadeném rozsudku pod výrokem VI.).

41. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byly taktéž v odvolacím řízení procesně úspěšné, náleží jim proto náhrada nákladů odvolacího řízení. Na nákladech odvolacího řízení jim náleží odměna advokáta při zastupování tří osob ve výši 37.200 Kč, dle § 7 a § 8 advokátního tarifu se zohledněním zastupování více osob dle § 12 odst. 4, shodně jak bylo zdůvodněno již pro řízení před okresním soudem. Tato odměna náleží za následující úkony: vyjádření k odvolání ze dne 12. 4. 2026, účast u jednání odvolacího soudu dne 14. 4. 2026, vyjádření ke znaleckému posudku tituly před jménem jméno FO ze dne 5. 5. 2026, vyjádření k doplnění znaleckého posudku ze dne 22. 6. 2026 a účast u jednání dne 22. 6. 2026, a účast u vyhlášení rozsudku dne 24. 6. 2026 půl úkonu. Odměna tak činí 5,5 x 37.200 Kč, tj. 204.600 Kč a 6 x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč, tj. 2.700 Kč. Na cestovném k jednáním odvolacího soudu za cestu z adresa a zpět byla přiznána 2x částka 472 Kč tj. 944 Kč a 2x 600 Kč náhrada za promeškaný čas tj. 1.200 Kč. V součtu se jedná o 209.444 Kč, spolu 21% DPH ve výši 43.697 Kč náklady představují 253.141 Kč.

42. V odvolacím řízení byly procesně úspěšné žalobkyně, které požadovaly náhradu nákladů pouze vůči žalovanému 1. Oproti řízení před soudem prvého stupně odvolací soud pro odvolací řízení již vůči žalovanému 1. neshledal naplnění podmínek pro aplikaci § 150 o. s. ř., neboť žalovanému 1. již byl znám výsledek řízení před okresním soudem a závěry z nichž okresní soud vycházel, včetně výše nákladů řízení, které již byly s ohledem na délku řízení vysoké. Pokud se rozhodl podat odvolání, musel si být vědom dalšího navyšování nákladů řízení a v jeho prospěch pro rozhodování o nákladech odvolacího řízení již nelze zohlednit okolnosti daného případu, které byly důvodem pro částečné nepřiznání nákladů prvostupňového řízení. Žalovaný 1. jako procesně neúspěšný proto byl zavázán nahradit žalobkyním náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a žalovanou 2. nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně náklady řízení po žalované 2. nepožadovaly.

43. Odvolací soud nepřistoupil na požadavek žalobkyň na separaci nákladů řízení za zmaření jednání dne 14. 4. 2026 z důvodu, že až u odvolacího jednání ze strany žalovaného 1. byl předložen znalecký posudek. Důvodem odročení odvolacího jednání sice byla potřeba seznámit se se znaleckým posudkem, nicméně odvolací jednání proběhlo, byly u něj činěny další úkony, odvolací soud proto nevyhodnotil postup žalovaného 1. za natolik intenzivní zaviněné porušení jeho procesních povinností, které by mělo vést k separaci nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti nákladovým výrokům není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.