11 Co 19/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 19 C 288/2023-137 ze dne 23. 10. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15.781 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene s žalobcem ve formě služebnosti stezky a cesty po služebném pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, ve prospěch panujícího pozemku parc. č. , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp./č. ev. - doprava pro k. ú. , adresa, za jednorázovou úplatu ve výši 60.500 Kč ve znění, jak je uvedeno v odst. I. výroku a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 30.255,86 Kč.

2. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalobce. Dle jeho názoru dle smlouvy o smlouvě budoucí ze dne , datum, bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch , Jméno žalobce, a každého budoucího vlastníka stavby hangáru a dále bylo rovněž zřízeno věcné břemeno ve prospěch pozemku odměřeného z pozemku parc. č. , číslo, , kterým se stal pozemek parc. č. , číslo, . Dále nedošlo k zásadnímu odchýlení od původně sjednaných rozměrů hangáru a nedošlo ani k zásadní změně účelového určení hangáru. Z původních 17 ultralehkých letadel bude následně garážováno pouze 10 ultralehkých letadel. Hangár byl zvětšen o stavbu dílny, respektive servisního střediska, kdy toto servisní středisko je obvyklou součástí podobných leteckých hangárů. Budou tam pracovat 4 pracovníci a v konečném důsledku dojde k výraznému snížení provozu jak kolem hangáru, tak na příjezdových komunikacích. Ve vztahu k zatíženému pozemku je zcela zřejmé, že nenastala žádná podstatná změna poměrů, která by měla za následek zánik kontraktační povinnosti ze strany žalované, naopak mělo dojít k výraznému snížení zátěže pro povinný pozemek. Pokud původní zatížení mělo stíhat dva pozemky za platbu 60.000 Kč a žalobce se domáhá zatížení jednoho pozemku za stejnou úplatu, nejedná se o podstatnou skutečnost, která by měla nějaký zásadní vliv na výsledek sporu. Skutečnost, že žalobce by i v případě získání věcného břemene přes pozemek parc. č. , číslo, neměl žádné oprávnění k pozemku parc. č. , číslo, , je dle názoru žalobce v tomto řízení irelevantní, neboť tato skutečnost nemá žádný vliv na to, zda by žalobce měl či neměl získat věcné břemeno způsobem, jakým v žalobě požaduje. Soud zde použil hodnocení jako v případě sporu o zřízení nezbytné cesty, což však není tento případ. Vytýkal dále soudu ne úplně zjištěný skutkový stav, neboť je zcela jednoznačné, že se smluvní strany smlouvy o smlouvě budoucí dohodly na tom, že věcné břemeno bude zřizováno nikoli pouze ve prospěch každého budoucího vlastníka stavby hangáru, ale rovněž ve prospěch každého budoucího vlastníka pozemku odměřeného z pozemku parc. č. , číslo, který bude následně zapsán pod novým parcelním číslem do katastru nemovitostí, a to poté, co dojde k realizaci stavby hangáru a k vyměření nového pozemku. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z vůle stran, žalovaná tuto skutečnost před soudem prvního stupně nikdy nepopřela. Jeví se naprosto nelogické, aby bylo zřizováno věcné břemeno pouze ve prospěch stavby hangáru a současně nebylo zřízeno ve prospěch pozemku pod stavbou hangáru. Dle žalobce se v textu článek II. bod 1. smlouvy o smlouvě budoucí objevuje písařská chyba, když za slovy stavby hangáru chybí „a pozemku“ odměřeného z pozemku parc. č. , číslo, . Žalobce má za to, že soud prvního stupně prováděl dokazování k úplně jiným skutečnostem než k těm, které se následně staly podkladem pro jeho rozhodnutí. Soud prvního stupně v žádné fázi řízení žalobce žádným způsobem neupozornil, že dle názoru soudu petit žaloby neodpovídá tvrzením žalobce v žalobě. Soud by neměl během řízení postupovat tak, aby konečné rozhodnutí bylo pro strany sporu překvapující. Soud by měl účastníky poučit, jaký je právní názor soudu a měl by rovněž vyzvat účastníky k doplnění či změně tvrzení, pokud tyto nejsou v souladu s požadovaným rozhodnutím. To však soud neučinil. Žalobce má za to, že v intencích nové právní úpravy po 1. 1. 2014 nelze se dožadovat zřízení věcného břemene pouze pro stavbu hangáru, když tato stavba právně po novele občanského zákoníku již neexistuje, když věcí hlavní je nově zřízený pozemek parc. č. , číslo, , který byl řádně žalobcem označen jako panující. Smluvní strany smlouvou o smlouvě budoucí jednoznačně projevily konkrétní vůli, kdy se jednalo o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce stavby hangáru a pozemku odměřeného z původního pozemku parc. č. , číslo, , kdy soud prvního stupně tuto jednoznačně prokázanou dohodu smluvních stran bezdůvodně ignoruje a zamítá žalobu bez toho, aby zkoumal skutečnou vůli smluvních stran. Samotná žalovaná svým postupem hrubě narušila smlouvu o smlouvě budoucí, když pozemek parc. č. , číslo, před realizací povinností plynoucích ze smlouvy o smlouvě budoucí převedla kupní smlouvou na manžele , jméno FO, . Žalobce má za to, že z textu smlouvy o smlouvě budoucí, kdy za slovy - stavby hangáru - jsou dvě mezery a následuje text - odměřeného z pozemku parc. č. , číslo, pod samostatným parcelním číslem, je jednoznačně zřejmé, že smluvní strany při sepisu smlouvy o smlouvě budoucí měly na mysli zřídit věcné břemeno odpovídající právu průchodu a průjezdu po pozemku parc. č. , číslo, i pro pozemek odměřený z pozemku parc. č. , číslo, , na kterém měl stát hangár. Tento pozemek skutečně vznikl a jedná se o pozemek parc. č. , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří o výměře , číslo, m², jehož součástí je stavba bez čísla popisného, bez čísla evidenčního – hangár. Žalobce tvrdí, že z této skutečnosti vyplývá jednoznačná vůle smluvních stran zřídit věcné břemeno pro nově zřízený pozemek parc. č. , číslo, , na kterém stojí nově postavený hangár. Těmito skutečnostmi se soud prvního stupně nezabýval a nezaměřil tímto směrem své dokazování. Proto je rozsudek nepřezkoumatelný a měl by být odvolacím soudem zrušen. Soud vůbec nezkoumal skutečnou vůli stran a nezabýval se skutečným prokazováním toho, co bylo sledováno smluvními stranami v době vzniku smlouvy o smlouvě budoucí ze dne , datum, Žalobce má odlišně od právního názoru soudu za to, že poté, kdy od 1. 1. 2014 začal platit nový občanský zákoník, nemohl žalobce požadovat zřízení věcného břemene ke stavbě hangáru, neboť stavba hangáru jako věc v právním slova smyslu neexistuje a hangár je součástí pozemku, na němž stojí - parc. č. , číslo, . Domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení projevu vůle žalované tak, aby byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene ve formě služebnosti stezky a cesty po služebném pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, ve prospěch panujícího pozemku parc. č. , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří o výměře , číslo, m², jehož součástí je stavba bez čp./č. ev. - doprava v k. ú. , adresa, za jednorázovou úplatu ve výši 6.500 Kč. Petit žaloby obsahoval znění smlouvy, jejíhož uzavření se žalobce domáhal, kdy v bodě I. bylo uvedeno, že povinná z věcného břemene (žalovaná) je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, – služebný pozemek, oprávněný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp./č. ev. – doprava v k. ú. , adresa, – panující pozemek, touto smlouvou má povinná zřídit ve prospěch panujícího pozemku a k tíži služebného pozemku služebnost stezky a cesty, a to za úplatu jednorázovou ve výši 60.500 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, kdy žalovaná v textu budoucí smlouvy prohlásila, že je jí znám úmysl žalovaného zřídit na jeho pozemku parc. č. , číslo, stavbu hangáru pro ultralehká letadla o uvedené velikosti a žalobce s žalovanou se dohodli, že žalovaná zřídí ve prospěch každého vlastníka předmětného hangáru věcné břemeno průchodu a průjezdu přes pozemky parc. č. , číslo, (tehdy ještě ve vlastnictví žalované) a parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Stavbu hangáru včetně pozemku vymezeného pod touto stavbou jako pozemek parc. č. , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří o výměře , číslo, m², jehož součástí je stavba bez čp./e. ev. – doprava v k. ú. , adresa, nechal žalobce zapsat do katastru nemovitostí na základě ohlášení změny údajů o pozemku ze dne 8. 3. 2023. Žalobci byla v průběhu stavby hangáru doručena listina žalované označená jako odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí ze dne , datum, . Zde uvedené důvody žalobce nepovažuje za podstatné pro odstoupení od smlouvy a toto odstoupení tímto hodnotí jako neplatné. Dne 6. 6. 2023 vyzval žalobce žalovanou k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, na což žalovaná reagovala negativně.

6. Okresní soud provedl dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání a z provedených důkazů učinil skutková zjištění, která jsou uvedena v bodě 6. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

7. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva, ve které se účastníci zavázali v budoucnu uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, které mělo zatížit dva pozemky ve vlastnictví tehdy žalované parc. č. , číslo, a , číslo, k. ú. , adresa, ve prospěch nemovitosti. Tato nemovitost byla označena jako stavba hangáru, věcné břemeno mělo být zřízeno ve prospěch žalobce a každého budoucího vlastníka stavby hangáru odměřeného z pozemku parc. č. , číslo, a právo odpovídající věcnému břemeni spočívalo v průchodu a průjezdu po povinných pozemcích parc. č. , číslo, a , číslo, v k. ú. , adresa, . Za to měla být zaplacena jednorázová úhrada ve výši 60.000 Kč včetně DPH. Lhůta k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene byla stanovena v délce jednoho měsíce po zapsání stavby hangáru do katastru nemovitostí.

8. Vzhledem ke vznesené odvolací námitce, že věcné břemeno mělo být zřízeno také ve prospěch pozemku, na kterém byla stavba hangáru postavena, provedl odvolací soud výklad uvedené smlouvy, neboť okresním soudem výklad smlouvy nebyl proveden.

9. Smlouva byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964, takže výklad uvedeného právního úkonu je nutno provést dle § 35 odst. 2 obč. zák. Dle tohoto ustanovení právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

10. Odvolací soud zopakoval důkaz sdělením obsahu smlouvy o smlouvě budoucí, když z bodu II. 1. bylo zjištěno následující. Zde se účastníci dohodli, že bude uzavřena v budoucnu smlouva o zřízení věcného břemene, dle které žalovaná zřizuje ve prospěch , Jméno žalobce, a každého budoucího vlastníka stavby hangáru odměřeného z pozemku parc. č. , číslo, pod samostatným parcelním číslem dle stavu po zapsání stavby do katastru nemovitostí právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v právu průchodu a průjezdu po pozemku parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, , věcné břemeno se zřizuje za jednorázovou úhradu 60.000 Kč včetně DPH. Dále bylo ujednáno dle bodu II. bod 3. smlouvy, že práva a povinnosti ze sjednaného věcného břemene se vztahují i na všechny budoucí vlastníky stavby hangáru.

11. Žalobce tvrdil, že smlouva měla znít v tom smyslu, že právo věcného břemene bude zřízeno nejen ve prospěch stavby hangáru, ale také ve prospěch pozemku odměřeného z pozemku parc. č. , číslo, kterým se následně stal pozemek parc. č. , číslo, . Žalobce namítal, že ve znění bodu II. 1. smlouvy došlo k písařské chybě, kdy za slovy „…a každého budoucího vlastníka stavby hangáru …“ mělo být uvedeno „a pozemku“ a na to měla následovat slova „odměřeného z pozemku parc. č. , číslo, pod samostatným parcelním číslem …“. Tvrdil, že strany koncipovaly smlouvu již dle nového právního systému, neboť občanský zákoník č. 89/2012 Sb. již byl vyhlášen ve Sbírce zákonů a byl platný. Budoucí smlouvu by totiž nebylo možné dle nového občanského zákoníku vůbec uzavřít, neboť by nebylo možné zřídit věcné břemeno k hangáru jako samostatné věci. Hangár jako samostatná věc od 1. 1. 2014 přestal existovat a stal se součástí pozemku. Žalovaný oproti tomu nesouhlasil s takovým výkladem smlouvy, poukazoval na to, že smlouvu připravovaly obě strany jako osoby práva neznalé a je vyloučeno, že by předjímaly, co bude platit za několik let. Strany si dohodly to, co je ve smlouvě písemně uvedeno a nic jiného. Šlo o dohodu o věcném břemeni in personam a jen ve vztahu k hangáru, nikoliv k pozemku.

12. Odvolací soud je toho názoru, že věcné břemeno bylo zřízeno in rem, nikoliv in personam, jak tvrdí žalovaný. K tomu bude uvedena argumentace níže. K výkladu smlouvy, která měla být v budoucnu uzavřena ve smyslu § 35 odst. 2 o. s. ř., uvádí odvolací soud, že nepřistoupil na výklad činěný žalobcem. Je pravdou, že právní úkon se dle citované úpravy měl vykládat podle vůle toho, kdo jej učinil, avšak tato vůle nemohla být v rozporu s jazykovým projevem. V uvedené smlouvě o zřízení věcného břemene je zcela jasně uvedeno, že věcné břemeno bude zřízeno ve prospěch žalobce a každého budoucího vlastníka stavby hangáru, nelze dovodit, že by zde mělo být věcné břemeno zřízeno také ve prospěch pozemku, na kterém se hangár v budoucnu bude nacházet. Tomu ostatně odporuje také ujednání pod bodem II. 3. smlouvy o smlouvě budoucí, dle kterého se práva a povinnosti ze sjednaného věcného břemene měly vztahovat i na všechny budoucí vlastníky stavby hangáru, nikoliv také pozemku. Oproti nové právní úpravě v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. původní občanský zákoník stanovil, že projev vůle nemůže být v rozporu s jazykovým projevem, v tomto případě v rozporu s písemně uzavřenou smlouvou o zřízení věcného břemene. Nelze z této smlouvy dovodit, že v důsledku tvrzené písařské chyby „vypadlo“, že věcné břemeno bude zřízeno také ve prospěch pozemku. Jednoznačně je použit výraz stavba hangáru, a to několikrát. Odvolací soud proto upřednostnil výklad učiněný ve smyslu § 35 odst. 2 o. z., že věcné břemeno mělo být zřízeno pouze ve prospěch stavby hangáru a nikoliv pozemku.

13. Odvolací soud nemá pochybnost o tom, že se jednalo o věcné břemeno takzvaně in rem, to znamená ve prospěch žalobce a zároveň každého případného dalšího vlastníka stavby hangáru; věcné břemeno se nevázalo pouze ve prospěch žalobce jako osoby, nýbrž bylo vázáno ve prospěch každého vlastníka hangáru.

14. Žalobce se žalobou domáhal nahrazení projevu vůle, jímž bude zřízena nyní služebnost práva chůze a jízdy přes povinný pozemek ve prospěch panujícího pozemku parc. č. , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp./č. ev. – doprava. Je tak zřejmé, že se podanou žalobou domáhal zřízení služebnosti ve prospěch nikoliv stavby hangáru, nýbrž pozemku, na kterém hangár stojí. Činil tak s odůvodněním, že za účinnosti nového občanského zákoníku od 1. 1. 2024 přestal být hangár samostatnou věcí a služebnost tak lze zřídit pouze ve prospěch vlastníka pozemku, na kterém hangár stojí, proto tímto způsobem požaduje po soudu rozhodnout.

15. Odvolací soud poukazuje na závěr okresního soudu vyslovený v bodě 20. odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud uvedl, že to, že je dnes stavba hangáru součástí pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, po změně právní úpravy provedené občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., podle kterého se stavba stává součástí pozemku, neznamená, že žalovaná v důsledku změny právní úpravy má od 1. 1. 2014 rozšířenou kontraktační povinnost také ve prospěch zmíněného panujícího pozemku pod stavbou. Zanikla-li by totiž v budoucnu stavba hangáru, podle smlouvy o smlouvě budoucí z 1. 10. 2002, bylo-li by věcné břemeno zřízeno pouze ve prospěch této stavby, zaniklo by v tomto okamžiku také toto věcné břemeno se zánikem stavby hangáru. Ovšem v případě, že by soud žalobě vyhověl a bylo-li by zřízeno věcné břemeno také ve prospěch panujícího pozemku parc. č. , číslo, , znamenalo by to, že i po zániku stavby hangáru by toto věcné břemeno trvalo i nadále, neboť by zde stále existoval panující pozemek parc. č. , číslo, a to bez ohledu na to, zda by na tomto pozemku byla či nebyla stavba hangáru. Závazek žalované, tj. její omezení ve vlastnickém právu k jejímu pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, by tak bylo nepoměrně větší, než původně bylo mezi účastníky dojednáno ve smlouvě o smlouvě budoucí z , datum16. Odvolací soud s tímto právním názorem souhlasí a dále k němu uvádí následující. Dle smlouvy o smlouvě budoucí měl být služebný pozemek zatížen ve prospěch stavby, tj. hangáru, který měl být v budoucnu postaven na pozemku odměřeném z pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Skutečnost, že od 1. 1. 2014 přestal být hangár (následně postavený v roce 2023) samostatnou věcí a stal se součástí pozemku ve smyslu § 506 odst. 1 o. z., neznamená, že by hangár zároveň přestal být stavbou. Hangár i nadále stavbou je a zde je nutno vyjít z teorie, že služebnost lze dle § 1257 o. z. zřídit i k části nemovitosti. V tomto případě i po 1. 1. 2014 bylo možno zřídit služebnost ve prospěch hangáru a každého dalšího vlastníka hangáru jako stavby. Došlo by k té situaci, že by byla zřízena služebnost k části nemovitosti, tj. pouze ke stavbě a nikoliv k pozemku, na kterém stavba stojí a jehož je součástí. Pokud by hangár zanikl (např. zbouráním), služebnost by zanikla také, neboť se zánikem oprávněné stavby, tj. hangáru, v jejíž prospěch byla služebnost zřízena, by tato služebnost zanikla. Povinný pozemek parc. č. , číslo, by tak byl poté „čistý“, tj. prost služebného zatížení.

17. Žalobce vystavěl svůj nárok na právním názoru, že stal-li se hangár vystavěný v roce 2023 na pozemku nyní parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, součástí tohoto pozemku, má právo domáhat se zřízení služebnosti ve prospěch pozemku, na kterém hangár stojí a jehož je součástí. Tento právní názor však neobstojí, neboť hangár jako součást nemovitosti nepřestal být stavbou a věcné břemeno lze zřídit také k části nemovitosti, tj. zde pouze ve prospěch hangáru. Žalobce se tak domáhá po žalovaném splnění povinnosti, která ze smlouvy o smlouvě budoucí žalovanou netíží a žalobce uplatňuje nárok v rozsahu, který nebyl dohodnut. Okresní soud věc posoudil správně po právní stránce a odvolací soud s ohledem na shora doplněné argumenty s tímto právním závěrem souhlasí.

18. Dle názoru odvolacího soudu nebylo v tomto smyslu nutno poskytovat straně žalobce poučení ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., dle kterého má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností. V dané věci byly rozhodné skutečnosti tvrzeny v dostatečném rozsahu, rovněž v dostatečném rozsahu byly označeny důkazy a tyto byly okresním soudem provedeny; skutečnost, že okresní soud měl jiný právní názor než žalobce, zde nezakládá povinnost poučení ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. Krajský soud je toho názoru, že žalobcem uplatněnému nároku na základě daných skutkových okolností nelze vyhovět dle hmotného práva vůbec, a nikoliv jen dle žalobcem uvažovaného právního názoru.

19. S ohledem na shora uvedené závěry má odvolací soud za to, že již není nutno zabývat se dalšími odvolacími námitkami a přezkoumávat správnost závěrů okresního soudu v tom smyslu, zda odchýlení se od původně sjednaných rozměrů stavby hangáru a zřízení dílny u hangáru způsobilo zánik závazku ze zákona ve smyslu § 50a odst. 3 obč. zák., popřípadě zkoumat, zda došlo k platnému odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí.

20. S ohledem na shora uvedené bylo napadené rozhodnutí potvrzeno v souladu s § 219 o. s. ř. jako věcně správné, a to spolu s výrokem o náhradě nákladů řízení.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení vůči procesně neúspěšnému žalobci. Zastupující advokát má právo na odměnu za dva úkony právní služby – vyjádření k podanému odvolání ze dne 14. 5. 2025 a účast u jednání před odvolacím soudem 2 x 3.700 Kč [§ 7a § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] = 7.400 Kč. Paušální náhrada výdajů za dva úkony právní služby 2 x 450 Kč = 900 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Náhrada jízdného (§ 13 odst. 5 vyhlášky) činí celkem 3.241 Kč (368 km x 8,4 l/100 km x 35,80 Kč/1 l benzínu Natural 95 x 0,01 = 1.107 Kč; 368 km x 5,80 Kč/km = 2.134 Kč; celkem 3.241 Kč). Náhrada za promeškaný čas (§ 14 vyhlášky) 10 půlhodin po 150 Kč = 1.500 Kč. Celková částka 13.042 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 15.781 Kč.

22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.