11 CO 195/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti: právnická osoba , část názvu právnické osoby IČO vedlejší účastník na straně žalovaného sídlem adresa o zaplacení částky 954.577 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 5. 5. 2022, č. j. 9 C 147/2017-327

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci II. výroku potvrzuje.

II. V odstavcích III. – V. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně: Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 107.239 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech státu na účet Okresního soudu v Bruntále částku 9.450 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 415.200 Kč s 8,05% ročními úroky z prodlení od 28. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), dále zamítl žalobu co do částky 201.577 Kč s 8,05% ročními úroky z prodlení z částky 163.160 Kč od 28. 3. 2017 do zaplacení (odstavec II. výroku), žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného zavázal zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 44.274 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (odstavec III. výroku), žalobce zavázal zaplatit na nákladech řízení státu na účet Okresního soudu v Bruntále částku 3.780 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec IV. výroku) a žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného zavázal zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení státu na účet Okresního soudu v Bruntále částku 5.670 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec V. výroku).

2. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, které směřoval výhradně proti zamítavému odst. II. výroku napadeného rozsudku a s ním souvisejícími odst. II. a IV. výroku. Žalobce souhlasil se závěrem okresního soudu, že v důsledku zaviněného jednání žalovaného vznikla žalobci škoda na zdraví a je tak na straně žalovaného dána odpovědnost za tuto škodu a povinnost k jejímu nahrazení. Následný postup soudu prvního stupně ve vztahu ke stanovení konkrétní výše odškodnění ztráty žalobce na jeho společenském uplatnění však žalobce nepovažuje za zcela správný. Okresní soud postupoval v souladu se závěry předchozího usnesení odvolacího soudu o nenaplnění podmínek pro aplikaci ust. § 3079 odst. 2 občanského zákoníku, s tím, že je s ohledem na okamžik porušení povinnosti žalovaného nutno postupovat podle vyhl. č. 440/2001 Sb. Žalobce v posuzované věci považuje za naprosto zásadní nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3122/2015, jehož závěry jsou použitelné na posuzovanou věc. Ústavní soud poukázal na zjevnou a dlouhodobou disproporci mezi základními sazbami odškodnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb. a skutečným rozsahem újmy poškozených, a to zejména v typově závažnějších případech. Tato disproporce pak vedla ke zrušení vyhlášky občanským zákoníkem s účinností od 1. 1. 2014. V citovaném nálezu Ústavního soudu bylo konstatováno, že při stanovení konkrétní výše odškodnění soudům nic nebrání zohlednit i navazující zásadním způsobem odlišný vývoj, který reflektoval neudržitelnost dosavadní právní úpravy jak co do celkové koncepce, tak i co do hodnoty jednoho bodu. Žalobce je přesvědčen o tom, že za stavu, kdy k odškodňované škodě na jeho zdraví došlo 28. 12. 2013, existuje možnost a z pohledu žalobce spíše nutnost obecných soudů přistoupit k tomu, aby ve věci nebyla vyhl. č. 440/2001 Sb. jako protiústavní aplikována a naopak, aby bylo vycházeno z metodiky aplikované v souvislosti s právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014. Zejména z toho důvodu, že ke způsobení škody na zdraví žalobce došlo za obecného vědomí o neudržitelnosti tehdejší právní úpravy a disproporci mezi základními sazbami odškodnění a skutečným rozsahem újmy a dále, že ke způsobení škody na zdraví žalobce došlo pouhé 3 dny před pozbytím účinnosti zmiňované vyhl. č. 440/2001 Sb. Dle žalobce by bylo téměř absurdní, aby byla totožná újma na zdraví určité osoby v rozmezí několika dnů posuzována takto zásadně odlišně, a to zejména pokud jde o výši přiznané náhrady. Ke vzniku škody na zdraví žalobce sice došlo za účinnosti tehdejší právní úpravy účinné do roku 2013, nicméně k odškodnění dochází za účinnosti nové právní úpravy a vychází se z ustálení zdravotního stavu žalobce až ke dni 27. 8. 2019. Soud prvního stupně se k žádnému aspektu této žalobcem prezentované argumentace nevyjádřil, vycházel z předcházejícího zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, nebyly-li by akceptovány výše rozvedené výhrady žalobce, žalobce považuje za nedostatečné zvýšení odškodnění toliko na čtyřnásobek základního bodového ohodnocení na celkovou částku 540.000 Kč. Podle konstantní judikatury vyšších soudů přiznaná výše odškodnění ztížení společenského uplatnění musí být založena na objektivních a rozumných důvodech, aby mezi přiznanou náhradou a poškozením zdraví či ztížením společenského uplatnění existoval vztah přiměřenosti. Nemusí se jednat vždy o určitý násobek, ale o výslednou výši náhrady, která by měla co nejvíce odpovídat okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům. Soud prvního stupně při stanovení zvýšení základní náhrady o čtyřnásobek neodůvodnil tento přiznaný násobek ve vztahu k hodnotě náhrady, která by žalobci příslušela dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Srovnání, která okresní soud provedl, žalobce nepovažuje za adekvátní. Žalobce má za to, že okresní soud měl srovnávat přiznanou náhradu s hodnotou náhrady dle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Požadoval proto, aby byl napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu změněn tak, že bude vyhověno zbývající části žalobního nároku.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání týkajícího se odstavce II. výroku a dále v závislých nákladových výrocích v odstavcích III. až V. podle § 206 odst. 1, § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., se závěrem, že odvolání do zamítavého výroku není důvodné.

4. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném původně zaplacení částky 954.577 Kč s příslušenstvím za závažné zranění, které utrpěl dne 28. 12. 2013 v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným. Požadoval odškodnění bolestného, které po změně žaloby a úhradě provedené vedlejším účastníkem požadoval ve výši 98.016 Kč, dále náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 616.777 Kč Okresní soud ve věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 7. 5. 2021, č. j. 9 C 147/2017-254, kterým žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 627.896 Kč s příslušenstvím (odstavec I. výroku), žalobu co do částky 86.897 Kč s příslušenstvím zamítl (odstavec II. výroku) a dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku v rozsahu částky 11.119 Kč s příslušenstvím představující bolestné potvrdil a ve zbývajícím rozsahu odstavce I. výroku ohledně částky 617.777 Kč představující ztížení společenského uplatnění rozsudek zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V zamítavé části ohledně bolestného ve výši 86.897 Kč rozsudek okresního soudu nabyl právní moci, neboť odvolání bylo odmítnuto. Uplatnil-li žalobce v žalobě současně další nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 14.416 Kč a náhradu ušlého zisku z podnikání ve výši 225.368 Kč, s ohledem na mimosoudní vypořádání těchto nároků bylo řízení usnesením okresního soudu č. j. 9 C 147/2017-188 v rozsahu uvedených požadavků zastaveno a účastníky dohodnuto, že vůči sobě nebudou ohledně těchto nároků požadovat náhradu nákladů řízení.

5. Po částečném zrušení rozsudku odvolacím soudem předmětem řízení před okresním soudem zůstal nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 616.777 Kč s příslušenstvím. Okresní soud ohledně tohoto nároku shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky 415.200 Kč s příslušenstvím a co do částky 201.577 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odstavci I. výroku ohledně přiznání částky 415.200 Kč s příslušenstvím rozsudek okresního soudu nebyl napaden odvoláním, nabyl proto samostatně právní moci. Předmětem odvolacího přezkumu zůstala částka 201.577 Kč s příslušenstvím.

6. Okresní soud ve věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažena pod body 24. až 32. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud odkazuje a pro odvolací řízení z nich vychází. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se dopustil dne [datum] nedáním přednosti v jízdě žalovanému, který po srážce s žalobcem utrpěl zranění ve formě zlomeniny v oblasti levého hlezenního kloubu a luxační zlomeniny levé patní kosti s výraznou úchylkou fragmentů s dobou léčení přesahující půl roku. Znaleckým posudkem znalce [titul] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že stav žalobce bylo možno označit za ustálený ke dni 27. 8. 2019. Od té doby již byl jeho stav bez funkčního zlepšení hybnosti a svalové síly levé dolní končetiny. Zranění zanechalo trvalé následky ve smyslu omezené hybnosti a svalové síly v oblasti levé dolní končetiny, a to bérce a nohy. Znalec vyčíslil náhradu za ztížení společenského uplatnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb. celkem na částku 108.000 Kč (900 bodů).

7. Podle § 3079 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

8. Podle § 3079 odst. 2 o. z. nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

9. Podle § 444 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

10. Podle § 7 vyhl. č. 440/2001 Sb. výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Hodnota jednoho bodu činí 120 Kč.

11. Podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

12. Odvolací soud v předmětné věci již v prvním rozsudku zčásti potvrzujícím, zčásti kasačním (č. j. 11 Co 219/2021-306 ze dne 10. 11. 2021) vyslovil závěr, že rozhodujícím okamžikem pro určení hmotněprávní úpravy, je okamžik porušení povinnosti. Ust. § 3079 odst. 2 umožňuje přiznat náhradu nemajetkové újmy za vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 pouze tehdy, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele. V této souvislosti byl učiněn odkaz na výklad těchto podmínek obsažených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 25 Cdo 1965/2016 Odvolací soud nadále setrvává na již vysloveném závěru o nemožnosti aplikace ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posuzovanou věc pro nenaplnění mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele tak, jak je vyžaduje ust. § 3079 odst. 2 o. z. Pro určení výše ztížení společenského uplatnění je proto nutno aplikovat § 7 vyhl. č. 440/2001 Sb. Ust. § 7 odst. 3 vyhlášky umožňuje soudu ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění přiměřeně zvýšit. Podmínky pro zvýšení výše odškodnění vyložil Nejvyšší soud ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 203/2010 ze dne 12. 1. 2011. V něm vyslovil závěr, že předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, kulturním, sportovním i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru, že uplatnění žalobce a jeho životní nasazení před vznikem škody bylo velmi vysoké, neboť žalobce v době vzniku škody žil velmi aktivním způsobem života, který zahrnoval různé fyzické aktivity. V oblasti pracovního uplatnění byl podnikatelem ve stavebnictví, pracoval převážně fyzicky. V důsledku újmy na zdraví mu bylo znemožněno podnikání v původním rozsahu, nyní může být zaměstnán jen v zaměstnání s nízkými požadavky na fyzický výkon. Významný byl zásah zejména do sportovního a rodinného vyžití. Sportovní vyžití žalobce bylo nadstandardní, věnoval se paraglidingu, motocyklovému sportu, jezdil na kole, na bruslích, na lyžích, na snowboardu. Do sportovního vyžití zapojoval rodinu, takto aktivním způsobem společně trávili volný čas. Z předchozích sportů se nyní může věnovat pouze jízdě na elektrokole. Újma na zdraví taktéž významně ovlivnila jeho společenský život, který byl navázaný na sportovní. V konečném důsledku se rozpadl jeho předchozí sportovní, společenský a taktéž rodinný život. Na straně žalobce tak jsou jednoznačně dány podmínky pro mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění. Zvýšení ztížení společenského uplatnění na čtyřnásobek, jak učinil okresní soud, považuje odvolací soud za odpovídající. Okresní soud správně vyhodnotil změny v možnosti žalobce uplatnit se v životě před nehodou a po nehodě a provedl srovnání s obdobným případem přiznání zvýšení společenského uplatnění. Námitky žalobce ohledně nedostatečného zvýšení neshledává odvolací soud důvodnými. Zvýšení odškodnění okolo desetinásobku je zpravidla vyhrazeno případům, kdy je poškozený téměř vyřazen ze života a jeho předpoklady pro uplatnění v životě jsou zcela ztraceny. Sedminásobek pak zpravidla odpovídá závažným případům poškozených s těžkými následky při zasažení v oblasti intelektu, rozpoznávacích a komunikačních schopností. (srov. obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2863/2019 ze dne 10. 10. 2019). V posuzované věci žalobce je zaměstnán, je schopen se o sebe postarat, byť jeho zapojení do života je mnohem obtížnější, než v době před nehodou a v některých oblastech je z předchozích aktivit zcela vyřazen.

13. Zvýšení odškodnění na čtyřnásobek, konkrétně na částku 540.000 Kč, shledává odvolací soud přiměřeným a odpovídá omezením žalobce vzniklým v důsledku poškození zdraví při dopravní nehodě. Odvolací námitky žalobce zdůrazňující rozdíl při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, dle které odškodnění za základní bodové ohodnocení bylo stanoveno na částku 108.000 Kč, zatímco náhrada za totožné ztížení společenského uplatnění byla s účinností od 1. 1. 2014 dle příslušné metodiky vyčíslena na částku 741.577 Kč, jsou nepřiléhavé. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 se základní částka odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce právě s ohledem na jeho omezení v různých sférách života zvýšila o čtyřnásobek, celkem na částku 540.000 Kč, tato částka reflektovala omezení poškození zdraví a bylo proto nutno hodnotit tuto výši odškodnění nikoli žalobcem uváděnou částku 108.000 Kč. Z částky ve výši 741.577 Kč stanovené v řízení znalcem [titul] [jméno] [příjmení] dle metodiky, z níž se vychází pro právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014, není možné v posuzované věci vycházet. Jednak takto stanovená výše byla ze strany vedlejšího účastníka v řízení zpochybněna jako nepřiměřeně vysoká, okresní soud ze stanovení výše odškodnění podle metodiky s ohledem na rozhodnou právní úpravu dopadající na posuzovanou věc nevycházel a na zpochybnění této výše odškodnění proto nijak nereagoval. Lze dále doplnit, že metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví vypracovaná podle § 2958 o. z. nemá závazný charakter, je však pomůckou k naplnění zásady určení výše náhrady podle slušnosti a její použití Nejvyšším soudem bylo doporučeno při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. Výše odškodnění takto stanovená znalcem podle metodiky může v řízení před soudem podléhat korekci s ohledem na okolnosti toho kterého konkrétního případu. V předmětném řízení žalobcem provedené srovnání výše odškodnění dle metodiky a přiznaného odškodnění ve výši 540 000 Kč, proto není přiléhavé.

14. Na aplikaci právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, konkrétně vyhl. č. 440/2001 Sb., v posuzované věci ničeho nezmění ani odkaz žalobce na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15, který se zabýval kritikou bodového systému odškodnění nemajetkových újem na zdraví podle podzákonného předpisu. Aplikace vyhl. č. 440/2001 Sb. je možná za předpokladu, že v řízení před soudem bude provedena objektivizace obtíží poškozeného a zjištěná částka se individualizuje odpovídajícím způsobem s přihlédnutím ke konkrétním poměrům poškozeného. Tím dojde k odůvodněné a proporcionální výši náhrady srovnatelné s případy podobného charakteru. Takovýto přístup jako ústavně konformní byl akceptován taktéž Ústavním soudem např. v usnesení ze dne 16. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 1162/2015 Okresní soud v řízení takto postupoval, objektivizoval obtíže žalovaného v různých oblastech života a ve vztahu ke konkrétním poměrům výši odškodnění zvýšil.

15. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud shledal napadené rozhodnutí okresního soudu v rozsahu odstavce II. výroku věcně správným, a proto je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Rozsudek okresního soudu byl změněn v nákladových výrocích podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud rozhodl o nákladech řízení žalobce podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle procesního úspěchu ve věci. Správně vycházel z dílčího závěru, že ohledně částky, která byla žalobcem vzata zpět, účastníci uzavřeli dohodu a ve vztahu k nákladům řízení se dohodli, že žádný z nich náhradu nebude požadovat. Za těchto okolností proto ve vztahu k těmto nárokům nebylo z pohledu procesního úspěchu nijak přihlíženo. Předmětem řízení před okresním soudem tak byl nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění a ohledně těchto nároků bylo nutno posuzovat procesní úspěch ve věci. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Požadavky na bolestné a ztížení společenského uplatnění jsou nároky, u nichž rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. účastníku náleží plná náhrada nákladů a nahlíží se na něj, jakoby v řízení byl zcela úspěšný. Za řízení před okresním soudem do doby vydání napadeného rozsudku žalobci náleží odměna celkem za 15,5 úkonů právní služby tak, jak jsou popsány v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 54 až 56. Odměna za 1 úkon právní služby byla odvolacím soudem stanovena podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) a § 12 odst. 3 ve výši 5.100 Kč za 1 úkon právní služby. Podle závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. 5. 2021 se v řízeních o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, zahrnující taktéž bolestné a ztížení společenského uplatnění, odměna advokáta vypočte podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, a za tím účelem se vychází z tarifní hodnoty 50.000 Kč. Žalobce v řízení uplatnil 2 nároky, a to bolestné a ztížení společenského uplatnění. V souladu s ust. § 12 odst. 3 pro každý z těchto nároků je nutno vycházet z tarifní hodnoty 50.000 Kč. Výše odměny advokáta pak činí podle § 7 z tarifní hodnoty 100.000 Kč částku 5.100 Kč. Oba nároky byly předmětem celého řízení před okresním soudem, vyjma jednání dne 25. 4. 2022, u kterého předmětem řízení zůstalo pouze ztížení společenského uplatnění, tudíž 1 nárok. Za 14,5 úkonů po 5.100 Kč náleží žalobci 73.950 Kč a za jednání u okresního soudu 25. 4. 2022 odměna za 1 úkon ve výši 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, dohromady se tak jedná o částku 77.050 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů dle § 14 odst. 4 advokátního tarifu náleží advokátu žalobce za celkem 16 úkonů (za účast u vyhlášení rozsudku dne 7. 5. 2021 se přiznává celá paušální náhrada), tj. 16 x 300 Kč představuje 4.800 Kč. Dohromady paušální náhrada hotových výdajů spolu s odměnou advokáta činí 81.850 Kč. K této částce byla dále přiznána 21% DPH, ve výši po zaokrouhlení 17.189 Kč, dohromady se tak jedná o částku 99.039 Kč Náklady žalobce představují rovněž náklady za vypracování znaleckého posudku ve výši 8.200 Kč, celkem přiznaná náhrada nákladů řízení žalobce ve výsledku představuje 107.239 Kč. Tuto částku byli procesně neúspěšný žalovaný společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem zavázáni zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce.

17. V souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. byl změněn taktéž výrok o náhradě nákladů státu. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. účastníci hradí náklady státu podle výsledku řízení. Žalobce v předmětném řízení uplatňoval 2 nároky, a to bolestné a ztížení společenského uplatnění, ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. se na žalobce hledí jako na procesně úspěšného účastníka, neboť výše plnění závisela na znaleckém posudku, jakož i na posouzení soudu. Obdobný závěr nutno vztáhnout rovněž na posuzování úspěchu žalobce při rozhodování o nákladech státu. Procesně neúspěšnou stranou je žalovaný, spolu s ním vedlejší účastník, jsou tak povinni státu nahradit náklady, které vznikly a jejichž celková výše činí 9.450 Kč.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení zůstala pouze nepřiznaná část požadovaného ztížení společenského uplatnění. Pro odvolací řízení již nelze aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., a protože žalobce nebyl procesně úspěšný, je povinen nahradit žalovanému a vedlejšímu účastníku náklady za odvolací řízení. V odvolacím řízení vznikly pouze náklady vedlejšího účastníka, a to za přípravu k odvolacímu jednání a účast u odvolacího jednání spočívající v paušální náhradě hotových výdajů 2 x 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. představující dohromady 600 Kč, které byl žalobce zavázán zaplatit.