11 Co 219/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení promlčení věcného břemene k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 7. 2025, č. j. 8 C 103/2022-265

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.112 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že věcné břemeno chůze, honění dobytka a vozové cesty zřízené k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve prospěch pozemků parc. č. , číslo, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je promlčeno. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Okresnímu soudu v obecné rovině vytýkala nesprávná skutková zjištění, vadné právní posouzení věci a jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tu však nekonkretizovala. K vadám při zjišťování skutkového stavu uvedla, že soud vycházel z účelové výpovědi syna žalobkyně, avšak ignoroval účastnickou výpověď žalované a konzistentní výpovědi svědků žalované, zejména výpovědi jejích rodinných příslušníků. Dopustil se také nepřesného výkladu fotomap. Pochybil tedy při hodnocení provedených důkazů a dezinterpretoval je. Povinnost tvrdit a prokázat, že věcné břemeno nebylo využíváno, měla plnit žalobkyně. Uvedeným procesním povinnostem nedostála, a se žalobou proto neměla uspět. Okresní soud vyšel z nesprávného závěru, že z doložených fotografií a z leteckých snímků není patrné užívání pozemku parc. č. , hodnota, k přístupu na panující pozemek ve vlastnictví žalované, mimo jiné z důvodu oplocení. Podle fotografií byla v oplocení umístěna brána umožňující průjezd po služebném pozemku, avšak žalobkyně nedoložila „plnohodnotnou“ fotografii celého oplocení. Na snímcích nejsou viditelné stopy vozidel, neboť věcné břemeno nebylo žalovanou ani jejími právními předchůdci zneužíváno. Žalovaná po pozemku jezdila snad jen jednou měsíčně. Je tedy logické, že na pozemcích v důsledku sporadického užívání cesty nebyly na fotografiích zachyceny žádné stopy. Absence vyježděných kolejí byla okresním soudem nesprávně vyložena tak, že právo odpovídající věcnému břemeni nebylo vykonáváno. Závěr soudu, že z fotomap a leteckých snímků není zřejmé užívání cesty na pozemcích žalované, odporuje obsahu spisu a také dokumentům žalobkyně. Ta totiž v roce 2017 zaslala žalované výzvu, v níž zmínila vyjeté koleje na pozemku a doložila je fotografiemi. Potvrdila tím, že cesta byla užívána. Toto její vyjádření a důkazy k němu okresní soud přehlédl. Nezohlednil, že dotčený pozemek zakrývá řada vzrostlých stromů svými korunami, vyjeté koleje proto nemohly být na fotografii zachyceny. Fotografie a letecké snímky mají pouze omezenou vypovídací hodnotu, na rozdíl od výpovědí svědků, kteří právo z věcného břemene vykonávali. Účastnická výpověď žalované a svědecké výpovědi , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, potvrdily, že cestu přes pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, užívaly oprávněné osoby po celá desetiletí k hospodářským účelům, a to k přepravě sena, dřeva, deputátu, k výkonu myslivosti a pro přístup ke včelstvům žalované. Svědecké výpovědi vyjmenovaných osob si neodporovaly a jejich věrohodnost nebyla ničím zpochybněna. Okresní soud jim přesto neuvěřil. Svědek , jméno FO, , syn žalobkyně, popisoval historický stav místa, jak si jej prý pamatuje z doby, kdy byl 5-6letým dítětem, a uváděl proto nepřesné informace. O pravdivosti jeho svědecké výpovědi lze proto důvodně pochybovat. Okresní soud pochybil rovněž v právním posouzení věci, jde-li o závěr týkající se promlčení věcného břemene. K promlčení či zániku věcného břemene nedošlo. Věcné břemeno bylo zřízeno za účelem zajištění přístupu k hospodářským pozemkům a tento účel plní dosud. Výkon služebnosti znemožnila žalobkyně stavbou oplocení, přístavbou dřevníku či výsadbou stromků. Uvedené protiprávní zásahy povinné osoby nelze přičíst k tíži osoby ze služebnosti oprávněné, a dovozovat z nich promlčení. Účinky promlčení za těchto okolností nenastaly. Právo z věcného břemene bylo žalovanou a jejími právními předchůdci vykonáváno i po roce 1993. Každý jednotlivý výkon práva běh promlčecí lhůty přerušil a začala po něm běžet nová promlčecí lhůta, opět v délce 10 let od posledního dne, kdy toto právo jeho nositel vykonal. Služebnost byla vydržena dle ust. § 1093 a násl. o. z. Věcné břemeno bylo zapsáno v katastru nemovitostí; žalovaná a její právní předchůdci je dlouhodobě využívali v dobré víře, že jim právo z něj náleží. Právní předchůdci žalobkyně proti výkonu služebnosti neměli námitky. Změna poměrů ve smyslu § 1299 o. z. rovněž nenastala. S touto argumentací se žalovaná domáhala změny napadeného rozsudku tak, že soud žalobu zamítne.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Z leteckých snímků pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je zřejmé, že na nich nejsou ani náznaky stop po jízdě či po dobytku; stopy po jízdě nejsou viditelné ani na navazujícím pozemku parc. č. , hodnota, , na rozdíl od fotografií zachycujících stav v této lokalitě v 60. letech minulého století. Také fotografie se studnou, sutí a zbořeništěm staré stodoly dokládají, že věcné břemeno nebylo vykonáváno. Žalobkyně ve svém vyjádření dále poukazovala v detailech na rozpory ve výpovědích svědků a žalované, jde-li o líčení cesty užívané v minulosti k příjezdu na pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a stav tohoto pozemku; z rozporů mezi nimi dovozovala, že výpovědi svědků žalované a její účastnická výpověď nejsou věrohodné. V roce 2017 prý manžel žalované , jméno FO, zneužil chvíle, kdy žalobkyně na svém pozemku odklízela suť a hodlala opravit stodolu, vjel tehdy na její pozemek a zničil jeho povrch. Jednalo se však o ojedinělý výkon práva z věcného břemene. Žalovaná ostatně včas netvrdila a neprokázala vykonávání práva odpovídajícího věcnému břemeni „v časovém kontextu“.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně původně neúplnou a nejasnou žalobu upřesnila podáním ze dne 11. 12. 2024 (č. l. 197) tak, že se domáhala určení, že promlčeno je věcné břemeno zřízené k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, specifikované ve výroku napadeného rozsudku. Žalobu odůvodnila tvrzením, že od roku 1952 nebylo právo průhonu dobytka vykonáváno. Žalobkyně v roce 1992 obnovila oplocení na hranici pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, . Od uvedené doby se po jejích pozemcích na pozemek parc. č. , hodnota, z titulu věcného břemene nechodilo a nejezdilo. Okresní soud doplnění žaloby vyhodnotil jako její změnu, kterou připustil usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo, . Předmětem řízení tak zůstal nárok vymezený výrokem nyní napadeného rozsudku. V průběhu odvolacího jednání žalobkyně uvedla, že po pozemku parc. č. , hodnota, žalovaná a její rodinní příslušníci nechodí a nejezdí od roku 1993. Poté, kdy žalobkyně provedla demolici stodoly (na pozemku parc. č. , hodnota, ), po demolici vyklidila suť, čímž vznikl na pozemku širší prostor, žalovaná zde začala jezdit traktorem (na pozemek parc. č. , hodnota, ). Tato situace trvala po dobu jednoho roku. V roce 2017 jí žalobkyně užívání pozemku zakázala.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě tvrdila, že pozemek parc. č. , hodnota, byl užíván k průchodu a průjezdu i poté, kdy byl na hranicích pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, umístěn plot s vraty, která užívání cesty na pozemku parc. č. , hodnota, nebránila.

7. Krajský soud ve shodě se soudem okresním konstatoval, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na vydání rozsudku o určení promlčení práva z věcného břemene, jež bylo zapsáno do veřejného seznamu jako služebnost. Plyne to z ust. § 618 o. z. Žalovaná totiž promlčení práva z věcného břemene zpochybňovala. Žalobkyně se za této situace nemohla domoci výmazu promlčeného práva z katastru nemovitostí pouze na podkladě návrhu na výmaz služebnosti bez souhlasu žalované, resp. bez rozsudku soudu deklarujícího, že promlčení předmětného práva nastalo.

8. Podrobný výklad k promlčení práva ze služebnosti poskytuje rozsudek NS ČR ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1491/2019, na jehož odůvodnění krajský soud odkazuje a pouze pro přehlednost z něj ve stručnosti cituje: „Výmaz promlčené služebnosti jako práva váznoucího na zatížené věci má tedy za následek její faktický zánik. Je-li totiž služebnost skutečně promlčena, má dotčená osoba podle § 618 o. z. právní nárok na její výmaz z veřejného seznamu. Následkům negativní domněnky výmazu se již v takovém případě nelze bránit námitkou, že stav zapsaný ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem a domáhat se odstranění takového nesouladu postupem podle § 985 o. z. … Nedohodnou-li se oprávněný a povinný na návrhu na výmaz promlčené služebnosti z veřejného seznamu – katastru nemovitostí (§ 618 o. z.), lze se u soudu domáhat určení, že služebnost je promlčena, a na základě takového soudního rozhodnutí poté dosáhnout jejího výmazu“. Žaloba na určení, že služebnost je promlčena, tedy odpovídá procesně správnému postupu.

9. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

10. Podle § 618 o. z. promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.

11. Podle § 632 věta první o. z. bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let.

12. Podle § 633 odst. 1 o. z. brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let.

13. Ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů okresní soud správně zjistil, že svatební a kupní smlouvou ze dne , datum, byla zřízena služebnost chůze, honění dobytka a vozové cesty po pozemcích dnes označených jako parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve prospěch vlastníků pozemků dnes označených parc. č. , číslo, ve stejném k. ú. V současné době je výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. , hodnota, žalobkyně. Pozemky nabyla z dědictví po , jméno FO, v roce 2014. Žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. , číslo, . Pozemky nabyla z dědictví po svém otci. Rozsah služebnosti, tedy míra, v jaké jsou služebné pozemky ve prospěch panujících pozemků omezeny plošně, nebyl ve smlouvě blíže určen.

14. Situaci na dotčených pozemcích zjištěnou při místním šetření dne 26. 5. 2023 a z fotografie pořízené dne 10. 9. 2023 okresní soud podrobně popsal v odstavcích 10. a 11. odůvodnění svého rozsudku. Na tuto část odůvodnění krajský soud pro stručnost odkazuje.

15. V průběhu odvolacího řízení se účastníci dále shodli ve tvrzeních o těchto skutečnostech: Od 60. let 20. století právní předchůdci žalované a poté žalovaná pozemek parc. č. , hodnota, neužívali k průhonu dobytka. Pozemek parc. č. , hodnota, tvoří s pozemkem č. , hodnota, jednu souvislou komunikaci, která končí na pozemcích žalované a je slepou cestou. Mezi pozemky parc. č. , číslo, a pozemkem žalované parc. č. , číslo, zhotovila žalovaná původně plot z pletiva, který byl později nahrazen plotem dřevěným. Plot umístila rovněž mezi svým pozemkem parc. č. , číslo, a pozemkem žalobkyně parc. č. , hodnota, . Za tímto pletivovým plotem se na pozemku žalované nachází kurník, na pozemku žalobkyně vysázel , jméno FO, smrky. Některé z nich žalobkyně odstranila, jiné tam dosud rostou. Plot z pletiva mezi pozemkem parc. č. , hodnota, a pozemkem parc. č. , hodnota, zhotovil v roce 1997 , jméno FO, . Na místě, kde původně stála (v 90. letech odstraněná) část stodoly, žalobkyně zhotovila v roce 2023 dřevník. Je vyloučeno, aby po pozemku parc. č. , hodnota, v prostoru mezi dřevníkem a studnou projel traktor. V roce 2017 žalobkyně zakázala žalované a jejím rodinným příslušníkům průchod a průjezd po pozemku parc. č. , hodnota, . Jmenované osoby po tomto pozemku tedy chodily a projížděly po něm naposledy v roce 2017. Nárok plynoucí ze služebnosti k pozemku parc. č. , hodnota, , případně k pozemkům parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, žalovaná nikdy neuplatnila u soudu.

16. Pro úplnost je třeba uvést, že žádný z účastníků spolehlivě neprokázal, v jakém konkrétním rozsahu bylo právo z věcného břemene chůze a vozové cesty fakticky vykonáváno před rokem 2017, neboť výpovědi svědků a žalované si vzájemně odporovaly. Uvedený nedostatek jednoznačných skutkových zjištění ovšem nebyl pro rozhodnutí věci významný. Úvahy okresního soudu hodnotící provedené důkazy (výpovědi svědků a žalované) proto krajský soud nepodrobil odvolacímu přezkumu pro jejich nadbytečnost. Ta je zřejmá z níže vyložených právních úvah.

17. Právní závěry okresního soudu krajský soud upřesnil a doplnil. Právo průhonu dobytka nebylo na pozemcích, nyní ve výlučném vlastnictví žalobkyně, vykonáváno minimálně od 60. let minulého století, tj. po dobu podstatně delší než 10 let, kterou ust. § 632 věta první o. z. stanoví jako jeden z předpokladů promlčení práva zapsaného do veřejného seznamu. Podle cit. ust. tak bylo právo průhonu dobytka po pozemku parc. č. , hodnota, promlčeno marným uplynutím objektivní desetileté lhůty, ve které žalovaná, resp. její právní předchůdci toto právo nevykonávali.

18. Právní úvahy krajského soudu týkající se práva chůze a vozové cesty po pozemku parc. č. , hodnota, se odvíjejí z částečně odlišných skutkových zjištění krajského soudu, než jaké ve věci přijal soud okresní. Práva ze služebnosti v uvedeném rozsahu byla naposledy realizována podle shodných tvrzení účastníků v roce 2017. Desetiletá promlčecí lhůta ve vztahu k této části služebnosti podle § 632 věta první o. z. dosud neskončila, neboť začala plynout (dle § 619 o. z.) v průběhu roku 2017, nejpozději dne 1. 1. 2018. Počátek běhu této lhůty připadá na den následující po dni, kdy žalovaná přestala vykonávat své právo ze služebnosti na pozemku parc. č. , hodnota, . Ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně zakázala žalované a jejím příbuzným po pozemcích parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, chodit a jezdit, čímž žalované ve výkonu jejího práva bránila. Za těchto okolností bylo nutno hodnotit, zda promlčení práva chůze a cesty vozové nastalo podle § 633 odst. 1 o. z. Ze zjištění, že žalovaná své právo v uvedeném rozsahu v následujících třech letech (a ani později) neuplatnila u soudu, lze dovodit, že její právo ze služebnosti se rovněž ve zbývajícím rozsahu promlčelo, a to dle § 633 odst. 1 o. z. Také tato promlčecí lhůta má svůj počátek v roce 2017, případně, a to nejpozději, dne 1. 1. 2018; skončila proto nejpozději dne 4. 1. 2021. Žalovaná se dozvěděla o zmíněném zákazu užívat pozemek v okamžiku, kdy jej žalobkyně vydala, tj. v roce 2017 (viz § 619 odst. 2 o. z.). Z rozsudku NS ČR ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1848/2013, plyne, že nestačí, aby se oprávněný domáhal svého práva z věcného břemene (tj. žádal, aby mu povinný umožnil výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni) mimosoudně. Právo musí být uplatněno žalobou u soudu.

19. Uvedené závěry odpovídají rovněž komentáři k ust. § 633 občanského zákoníku I Obecná část, 2. vydání, 2022, s. 2074-2079, autora L. Brima: „Věcná břemena evidována ve veřejném seznamu se promlčují v režimu § 632, případně v režimu § 631 (vykonávají-li se toliko jednorázově). Primárně se tato práva promlčí, rezignuje-li oprávněný po dobu 10 let na jejich výkon. Pokud však zavázaná osoba dalšímu výkonu práva brání, je přiměřené požadovat, aby oprávněný, má-li zájem na zachování svého práva v neoslabené podobě, vystoupil na obranu tohoto oprávnění aktivněji, věc předložil orgánu veřejné moci dříve než v horizontu 10 let, a umožnil tak rychlé odstranění vzniklého sporu. Proto se rovněž jeví legitimní stanovit zde kratší, tříletou promlčecí lhůtu, v níž musí nositel práva z věcného břemene na „odpor“ ze strany povinného zareagovat uplatněním svého oprávnění před orgánem veřejné moci … Promlčecí lhůta ve smyslu § 633 odst. 1 může začít plynout ode dne, kdy jsou kumulativně splněny následující podmínky:a) zavázaná osoba začala bránit výkonu práva z věcného břemene ab) oprávněná osoba o bránění výkonu dotčeného práva nabyla vědomost, nebo tuto vědomost alespoň mohla a měla nabýt.Implicitní, ale nezbytnou podmínkou započetí běhu promlčecí lhůty podle § 633 odst. 1 však je též to, že oprávněná osoba může s úspěchem uplatnit dotčené právo proti povinné osobě před orgánem veřejné moci … U služebností znějících na strpění bude bránění výkonu práva představováno zejména zřízením překážky (plotu, zdi, závory) znemožňující či ztěžující konání, jež mělo být trpěno. Překážka výkonu práva nemusí být nepřekonatelná, postačuje, že obvyklý výkon dotčeného oprávnění z věcného břemene činí podstatně obtížnějším. Bránění může mít též povahu pouhého zákazu nebo hrozby, pakliže se jim nositel práva podvolí a právo přestane vykonávat.

20. Právní úvaha krajského soudu respektuje rovněž závěry rozsudku NS ČR ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014: „Vytvořil-li vlastník úpravami služebného pozemku stav bránící výkonu služebnosti, proti němuž se mohl oprávněný bránit žalobou, nejde o změnu poměrů, která by mohla mít za následek zrušení služebnosti soudem podle § 1299 odst. 2 o. z.“21. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného a náležitě odůvodněného nákladového výroku.

22. Krajský soud se nevyjadřoval k odvolací argumentaci žalované týkající se údajné změny poměrů a vydržení práva z věcného břemene žalovanou, neboť tyto otázky vybočovaly z rámce předmětu řízení. Žalobkyně ostatně nezpochybňovala, že věcné břemeno zřízené v minulosti smluvně její pozemek dosud zatěžuje. Její žaloba byla koneckonců odůvodněna tím, že existující věcné břemeno je promlčeno.

23. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná jako procesně neúspěšný účastník povinna zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.112 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. K nákladům odvolacího řízení, které žalobkyně k náhradě vyúčtovala, náleží odměna za 2 úkony v sazbě po 2.300 Kč, tj. 4.600 Kč (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, podle § 9 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. v aktuálním znění), paušální náhrada za stejné 2 úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovné ve výši 378 Kč a 21% DPH ze součtu všech vyjmenovaných položek, tj. z částky 5.878 Kč, která se rovná částce 1.234 Kč (po zaokrouhlení).

24. Advokátka žalobkyně cestovala k odvolacímu jednání z místa svého sídla ke krajskému soudu a zpět na vzdálenost 44 km vozidlem tovární značky , název, reg. zn. , SPZ, , s normovanou spotřebou 6,9 l/100 km benzínu Natural 95 v ceně 39 Kč/1 l podle vyhl. č. 573/2025 Sb., při paušální náhradě 5,90 Kč/1 km podle cit. vyhl.