11 CO 22/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o odstranění obložení k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. 6 C 43/2016-361 ze dne 17. 9. 2021

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19.882 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, podle které měla být žalovaná povinna odstranit břidlicové obložení ze zídky nacházející se na střeše domu [č. p.], který je součástí pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [obec] v obci [obec] (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 31.458 Kč (odstavec II. výroku).

2. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Dle jejího názoru bylo v řízení prokázáno, že v blíže nezjištěné době po druhé světové válce došlo ke zvýšení domu [č. p.] ve vlastnictví žalované, přičemž do uvedené výstavby byl dům žalobkyně vyšší, než dům ve vlastnictví žalované. Žalobkyně tvrdí, že její dům měl 4 samostatné zdi a na střeše jejího domu [č. p.] leží předmětná zídka, která je tak součástí jejího domu a žalované právo nakládat se zídkou nepřísluší. Žalobkyně má za to, rozsudek, který se opírá toliko o ust. § 1042 o. z. nemůže při prokázání skutkových zjištění obstát. Za zásadní považuje zjištění znaleckého ústavu v tom směru, že domy [č. p.] a [č. p.] v k. ú. [obec] mají společnou střední zeď. Tento termín znalecký ústav opakovaně užívá jak ve znaleckém posudku ze dne [datum], tak i ve svých následných vyjádřeních ze dne 14. 9. 2020 a 27. 4. 2021. S tímto institutem společné zdi však nalézací soud ve svých úvahách vůbec nepracuje a nečiní z něj žádné právní závěry. Právní řád přitom tento institut zná. Podle § 1024 o. z. má společná zeď povahu tzv. rozhrady, přičemž právě tato rozhrada je předmětem daného sousedského sporu. V této souvislosti nutno zdůraznit, že znalecký ústav opakovaně uvedl, že přesnou hranici mezi budovami [č. p.] a [č. p.] určit nelze, kdy stavby jsou starší 100 let a není znám způsob jejich založení. Za této situace se žalobkyně domnívá, že soudem měla být uplatněna domněnka spoluvlastnictví předvídaná § 1024 o. z. Při zjištění, že rozhrada je ve spoluvlastnictví, pak měl soud věc také posuzovat podle obecných ustanovení o spoluvlastnictví dle § 1115 a násl. o. z. Rovněž se domnívá, že při opakovaném zjištění a tvrzení znaleckého ústavu v tom směru, že přesnou hranici mezi budovami [č. p.] a [č. p.] nelze zcela stanovit, měl dle jejího názoru aplikovat § 1028 o. z. a v tomto směru se jim mělo dostat patřičného poučení, aby na takový předběžný názor soudu reagovala. Zcela jistě by bylo vhodné, aby soud určil hranice mezi budovami [č. p.] a [č. p.] v k. ú. [obec] podle slušného uvážení. Navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukazovala, že tvrzení o společné zdi bylo učiněno až v rámci odvolacího řízení a navíc se jedná o irelevantní odvolací námitku. Žalobkyně neustále v průběhu řízení měnila své nároky, kdy sama žalovaná mnohdy nevěděla, čeho se žalobkyně vlastně domáhá. Je nesporné, že povinnost odstranit břidlicové obložení ze zídky nacházející se na střeše domu [č. p.], který je součástí pozemku parc. [číslo] by mohla být stanovena mimo jiné pouze tehdy, pokud by žalobkyně jednoznačně prokázala, že břidlicové obložení se nachází na zídce, jež náleží k domu [č. p.], který je součástí pozemku parc. [číslo]. Je nesporné, že nelze uložil žalované povinnost odstranit svůj majetek ze svého majetku, aniž by tímto požadavkem měla žalobkyně na mysli jakékoliv spravedlivé uspořádání. Ve znaleckém posudku, který byl zpracován v rámci tohoto řízení, bylo na dotaz účastníků jednoznačně konstatováno, že zídka na rozhraní domů [č. p.] a [č. p.] náleží k budově [č. p.], která je ve výlučném vlastnictví žalované. [dům č. p.] byl přestavěn z jednopatrového do stávající podoby po 1. světové válce, v období 2. světové války byla při bombovém útoku poškozena část střechy domu [č. p.] včetně štítové zdi mezi domy [č. p.] a [č. p.]. Zeď byla opravena – znovu vyzděna majiteli domu [č. p.] včetně položení několika střešních krokví a střešní krytiny. Byla vystavěna pouze štítová zeď tloušťky jedné cihly, ne společná zeď v celé šíři, v části společné zdi v části žalované, což dokazuje i znalecký posudek. Znalecký posudek dále prokazuje, že štítová zeď tvoří obvodové zdivo domu [č. p.]. Žalovaná nesouhlasí se závěrem žalobkyně, že by zídka měla být v podílovém spoluvlastnictví a soud by měl přistoupit k vypořádání podílového spoluvlastnictví. Jedná se o další právní nárok žalobkyně učiněný až poté, co byly obě strany řádně poučeny o povinnosti tvrzení a důkazní. Pokud by žalobkyně měla za to, že zeď je v podílovém spoluvlastnictví a nyní požadovala vypořádání podílového spoluvlastnictví, měla tak učinit před vyhlášením rozsudku, nikoliv až v odvolání.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se svou žalobou domáhala odstranit břidlicové obložení ze všech stran zídky nacházející se na střeše domu [č. p.], který je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Tvrdila, že žalovaná ještě se svým otcem provedla bez souhlasu žalobkyně na domě žalobkyně zásah, kdy pokryla zídku nad jejím domem oproti její červenohnědé střeše černou plechovou krytinou a černou břidlicí, přičemž dle žalobkyně tento zásah může ovlivnit cenu její nemovitosti, až ji jednou bude prodávat. Porušila tak povinnost nezasahovat do vlastnického práva jiného. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tvrzením, že její střecha je nad střechami ostatních domů, tedy i žalobkyně, žalovaná nechala obložit černou střešní krytinou svou zídku.

6. Okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování listinami, znaleckým posudkem a výslechy žalobkyně a žalované tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání.

7. Žalobkyně se domáhala odstranění břidlicového obložení ze zídky, o které tvrdila, že je v jejím vlastnictví, tj. že je součástí domu ve vlastnictví žalobkyně [č. p.] v označeném katastrálním území. Toto byl nárok uplatněný žalobkyní a nelze dospět k jinému závěru, než se jednalo o ochranu vlastnického právo ve smyslu § 1042 o. z. Žalobkyně jako tvrzený vlastník zídky se domáhala ochrany proti žalované, která měla neprávem zasahovat do vlastnického práva žalobkyně tím, že zídku na střeše domu [č. p.] obložila břidlicí. Jiný nárok žalobkyně neuplatnila.

8. Stěžejním důkazem pro zjištění, součástí kterého z domů je střešní zídka, ohledně které žalobkyně uplatňovala tvrzený nárok, byl znalecký posudek znaleckého ústavu qdq services, s.r.o. a následně výslech zpracovatele znaleckého posudku. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že přesnou hranici mezi budovami [č. p.] a [č. p.] nelze zcela přesně stanovit, neboť stavby jsou starší než 100 let a není znám způsob založení obou staveb. Dle [název] zpravodaje z března 1912 vyplývá, že dům [č. p.] (žalobkyně) měl tehdy 2 nadzemní podlaží a podkroví. [dům č. p.] (žalovaná) měl jedno nadzemní podlaží a podkroví a byl tedy nižší, dům [č. p.] měl ve 2. nadzemním podlaží vlastní zeď ve styku obou budov. Štítová zeď budovy [č. p.] (žalovaná) se nachází nad hřebenem budovy [č. p.]. Obě budovy mají rozdílnou zastavěnou plochu, rozdílnou výšku hřebene, a tedy i následně rozdílný sklon střešních rovin. Obvodové zdivo štítové stěny budovy [č. p.] se nachází nad střešní rovinou budovy [č. p.] a náleží tedy k budově [č. p.]. Tato úprava pochází zřejmě ze stavebních úprav provedených po roce 1945, kdy stavba budovy [č. p.] zůstala původní, tedy měla 2 nadzemní podlaží a podkrovní prostor bez úpravy na účelové využití, a stavba původní budovy [č. p.] měla jedno nadzemní podlaží a podkrovní prostor bez úpravy na účelové využití. Tento stav byl upraven na dvě obytná podlaží a podkrovní prostor bez úpravy na účelové využití, při kterém vznikla nad střechou budovy [č. p.] štítová zeď s uváděnou zídkou. Zídka na rozhraní domu [č. p.] a [č. p.] náleží budově [č. p.]. Na schématu č. 4 (řez budovou [č. p.] s pohledem na dům [č. p.]) na straně 21 znaleckého posudku je v řezu červeně zakreslen dům [č. p.], za jehož střechou je vidět zakreslenou zvýšenou a obloženou střechu domu [č. p.] spolu s nadstřešní zídkou. Dle závěru znaleckého posudku obložení štítové stěny černou krytinou se nachází nad střešní rovinou domu [č. p.], a to od hřebene domu [č. p.] až po hřeben domu [č. p.] v ploše od sklonu střešní roviny domu [č. p.] až po úroveň střešní roviny domu [č. p.] včetně nadstřešní zídky. Tvar střešní roviny domu [č. p.] je původní, pravděpodobně nezměněn. Tvar střešní roviny domu [č. p.] byl vytvořen pravděpodobně při úpravách v 1945, tento tvar střechy domu [č. p.] nebyl při poslední rekonstrukci pravděpodobně upravován, nebyly k tomu nalezeny ani žádné doklady. Na střeše domu [č. p.] ve styku s domem [č. p.] se nenachází nadstřešní zídka, náležející k domu [č. p.]. Obložením zídky břidlicí nedošlo ke změně stávajícího tvaru střechy domu [č. p.]. Obložená štítová zeď domu [č. p.] v rozsahu nad střešní rovinou domu [č. p.] po střešní rovinu domu [č. p.] je součástí domu [č. p.]. Toto obložení slouží zejména k ochraně štítové stěny domu [č. p.] proti povětrnostním vlivům, dále jako ochrana proti navlhnutí štítové stěny domu [č. p.] dešťovou vodou a vyšší vrstvou sněhu na střešní krytině domu [č. p.]. Provedením obložení štítové stěny domu [č. p.] nedošlo dle názoru znaleckého ústavu k žádnému poškození domu [č. p.], ani [č. p.]. Břidlicové obložení zídky se nenachází na domě [č. p.].

9. Ze staré černobílé fotografie s nápisem v německém jazyce pozdrav z [obec] bylo zjištěno, že dům [č. p.] byl na této fotografii o jedno poschodí vyšší, než tehdy dům [č. p.]. Zřejmě se jedná o stav v roce 1912, jak jej popsal znalecký ústav.

10. Žalobkyně se domáhala odstranění břidlicového obložení ze zídky nacházející se dle jejího tvrzení na střeše domu [č. p.]. Tím uplatňovala ochranu svého vlastnického práva ve smyslu § 1042 o. z. Ve smyslu cit. ustanovení se jednalo o negatorní žalobu, kterou se žalobkyně jako tvrzený vlastník domáhala ochrany proti zásahům do svého vlastnického práva, kterým mělo být neoprávněné obložení břidlicí zídky nacházející se na střeše jejího domu [č. p.]. Žalobkyně tvrdila, že vlastnicí této zídky je ona, neboť zídka je součástí domu [č. p.]. Bylo na žalobkyni, aby vlastnictví zídky, tj. že zídka je součástí střechy jejího domu prokázala, neboť žalovaná tuto skutečnost popírala a tvrdila, že zídka je součástí střechy domu [č. p.] Okresní soud vyšel především ze znaleckého posudku znaleckého ústavu qdq services, s.r.o., kdy závěry znaleckého ústavu nebyly žalobkyní nikterak relevantně zpochybněny. Obecně vyslovený nesouhlas žalobkyně se závěry znaleckého posudku jeho odborné závěry nikterak nesnížil. Okresní soud přijal správný závěr, že zídka na rozhraní domu [č. p.] a [č. p.] náleží k budově [č. p.], je její součástí a tímto je ve výlučném vlastnictví žalované. Nelze proto po žalované požadovat, aby břidlicové obložení z předmětné zídky odstranila.

11. Odvolací námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými. Nelze vytýkat okresnímu soudu, že nepracuje s institutem společné zdi a nevyvozuje z toho žádné právní závěry, jak činí žalobkyně v odvolání. Žalobkyně se nedomáhala nároku plynoucího z existence rozhrady a úpravy poměrů ve smyslu § 1115 o. z. Žalobkyně požadovala ze střešní zídky, o které tvrdila, že je v jejím vlastnictví, odstranit břidlicové obložení, tudíž domáhala se ochrany svého vlastnického práva ve smyslu § 1042 o. z. Oprávněnost tohoto nároku nebyla s ohledem na shora uvedené závěry shledána a žaloba byla okresním soudem správně zamítnuta. V souladu s § 219 o. s. ř. odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

12. Odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaná byla zastoupena advokátkou, jejíž odměna činí za jeden úkon právní služby dle § 7 a § 9 odst. 1 o. s. ř. částku 1.500 Kč Odvolací soud přiznal zastupující advokátce odměnu za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení ze dne 20. 4. 2018 (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. – dále jen vyhlášky), účast u ústního jednání dne 11. 4. 2019, účast u místního šetření dne 20. 5. 2019, účast u místního šetření znalcem dne 15. 10. 2019, účast u ústního jednání dne 28. 1. 2021 a účast u ústního jednání dne 7. 9. 2021, to vše v souladu s § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky.

13. Odvolací soud přiznal za podání ze dne 3. 5. 2018 (č. l. 153) a podání ze dne 16. 2. 2021 (č. l. 284) odměnu advokátce ve výši 1 v souladu s § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 cit. vyhlášky. Dle názoru odvolacího soudu nelze za tyto úkony přiznat plnou odměnu dle § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky, neboť se nejedná o podání ve věci samé. V případě prvního podání formulovala advokátka otázky pro znalce, který měl ve věci vypracovat znalecký posudek, v případě druhého podání se vyjadřovala k otázce položené znalci žalobkyní a dále formulovala otázku, zda obložením štítové zdi břidlicí došlo ze strany žalované k něčemu, co by společnou zeď ohrozilo nebo co by žalobkyni překáželo v užívání její části. Odvolací soud je toho názoru, že v případě formulace otázek pro znalce, resp. vyjádření se k otázkám pro znalce, které položila žalobkyně, se nejedná o vyjádření ve věci samé. Jde o důkazní návrhy, které odvolací soud považuje za procesní vyjádření, jenž je namístě ohodnotit analogicky jednou polovinou odměny za úkon.

14. Odvolací soud nepřiznal advokátce odměnu za úkony – nahlížení do spisu dne 25. 4. 2018 (č. l. 145). Jak je zřejmé ze záznamu infocentra okresního soudu, advokátka nahlížela do spisu dne 25. 4. 2018 od 9:03 do 9:25 hod., tj. 22 min. K tomu je nutno podotknout, že [titul] [jméno] [příjmení] převzala právní zastoupení dle plné moci dne 19. 4. 2018 (soudu došlo 20. 4. 2018), avšak již předtím se dne 5. 4. 2018 jako advokátka v substituci účastnila jednání, které ve věci proběhlo. Za dobu od 5. 4. do 25. 4. nedošlo ve spise k žádným podáním, která by bylo nutno studovat a uvedený úkon nahlížení do spisu proto odvolací soud žádnou odměnou nehonoruje. Nebyla přiznána odměna advokátce za nahlížení do spisu dne 13. 3. 2019 (č. l. 188). Advokátka nahlížela dle záznamu do spisu uvedeného dne v době od 8:56 hod. do 9:05 hod., tj. 9 min. čistého času. Stejně tak nebyla přiznána odměna za nahlížení do spisu dne 19. 8. 2021 (č. l. 330). Dle záznamu probíhalo nahlížení od 8:57 do 9:04 hod., tj. 7 min. čistého času. Advokátka ve svém vyúčtování náhrady nákladů řízení poukazuje na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 4012/2018 Ústavní soud zde nevyslovuje závěr, že za každé nahlížení do spisu ze strany advokáta má tento nárok na odměnu analogicky dle § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 cit. vyhlášky. Dle Ústavního soudu úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Ústavní soud zdůraznil nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem. Otázka náhrady nákladů řízení včetně posouzení jejich účelnosti je dána úvaze obecných soudů a ty v jednotlivých případech přihlížení ke konkrétním okolnostem případu a své úvahy dostatečně odůvodní. Nelze dle názoru odvolacího soudu odhlédnout od rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40. Nejvyšší správní soud zde připouští, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Zároveň však konstatuje, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen za prostudování spisu po skončení vyšetřování, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby. Toto prostudování vyšetřovacího spisu včetně jeho příloh je důležitým okamžikem trestního řízení, neboť obhajoba se může s vyšetřováním podrobně seznámit, reagovat na jeho průběh, zejména navrhnout doplnění dokazování, a může začít připravovat obhajobu pro další průběh trestního řízení.

15. Ze shora uvedeného je zřejmé, že jak Ústavní soud, tak Nejvyšší správní soud nepovažují každé nahlížení do spisu v civilním řízení za takové, které může být honorováno plnou odměnou ve smyslu citovaných ustanovení. Musí se jednat o nahlížení v podstatě postavené na roveň závěrečnému prostudování spisu zastupujícím advokátem při skončení vyšetřování v trestním řízení. Tomu zcela jistě neodpovídá nahlížení do spisu v délce 9 minut, resp. 7 minut, jak se stalo v tomto případě. Takové nahlížení do spisu nemůže být úkonem, za který by si advokátka mohla nárokovat odměnu a tato odměna jí proto nemohla být přiznána.

16. Advokátce byla celkem přiznána odměna za 6 úkonů právní služby v plné výši a 2 úkony v poloviční výši, což celkem činí 10.500 Kč. V souladu s § 13 odst. 4 cit. vyhlášky jí byla přiznána paušální náhrada výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč = 2.400 Kč.

17. V souladu s § 13 odst. 5 cit. vyhlášky byla advokátce přiznána náhrada hotových výdajů v podobě cestovného. Za účast u 2 místních šetření v [obec] náleží advokátce náhrada jízdného v roce 2019 v celkové výši 445 Kč (celkem 74 km x 33,60 Kč l nafty x 5,7 l /100 km x 0,01 = 142 Kč; 4,10 Kč/km x 74 km = 303 Kč; celkem 445 Kč). Za účast u jednání u soudu v roce 2019 cestovné z [obec] do [obec] a zpět ve výši 499 Kč (83 km x 33,60 Kč l nafty x 5,7 l /100 km x 0,01 = 159 Kč; 83 km x 4,10 Kč/km = 340 Kč; celkem 499 Kč). Za účast u dvou jednání v roce 2021 jí přísluší cestovné celkem 987 Kč (166 km x 27,20 Kč l nafty x 5, 7 l /100 km x 0,01 = 257 Kč; 4,40 Kč/km x 166 km = 730 Kč; celkem 987 Kč), celkem bylo advokátce přiznáno na cestovném 1.931 Kč. Vzhledem k tomu, že cestovné se přiznává v návaznosti na poskytnutí právní služby, nemohlo být advokátce přiznáno cestovné za nahlížení do spisu dne 25. 4. 2018, 13. 3. 2019 a 19. 8. 2021, neboť toto nahlížení nebylo uznáno jako úkon právní pomoci (viz výše odstavec 14. a 15.).

18. Dále byla advokátce přiznána ztráta času za dvakrát cestu z [obec] do [obec a číslo] x 1 hodina = 2 hodiny, za 3 cesty z [obec] do [obec] a zpět 3 x 2 hodiny = 6 hodin, v souladu s § 14 cit. vyhl. za 16 půlhodin náleží advokátce náhrada ztráty času ve výši 1.600 Kč.

19. Celková částka 16.431 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty a činí 19.882 Kč. Tato částka představuje účelně vynaložené náklady na straně procesně úspěšné žalované a procesně neúspěšné žalobkyni bylo uloženo jí tyto náklady řízení zaplatit.

20. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná má rovněž ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna advokátky za 2 úkony právní služby (vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) 2 x 1.500 Kč v souladu s § 7 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem 3.000 Kč. Paušální náhrada výdajů za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. činí celkem 600 Kč. Částka 3.600 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 4.356 Kč. Rovněž tyto náklady je žalobkyně povinna zaplatit žalované. Odvolací soud neshledal pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v obou stupních důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.