11 Co 227/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne datum Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne datum Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozená dne datum Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 2. Jméno zainteresované osoby 3/0 , narozený dne datum Adresa zainteresované osoby 3/0 o zaplacení 85.967,74 Kč s příslušenstvím, 474.709,68 Kč s příslušenstvím a 77.958,06 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované 1. proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 5. 2023, č. j. 8 C 318/2021-103 ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2024, č. j. 8 C 318/2021-138 I. Rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanou 1. se potvrzuje.II. Rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou 1.- v rozsahu částky 255.613 Kč, úroků z prodlení 8,25 % ročně z částky 205.935 Kč od 13. 6. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení 15 % ročně z částky 49.678 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení se potvrzuje,- ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 179.409 Kč a úroků z prodlení 8,25 % ročně z částky 136.841 Kč od 13. 6. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení 15 % ročně z částky 42.568 Kč se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba zamítá.III. Rozsudek okresního soudu v odstavci III. výroku- v rozsahu částky 41.774 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 2. 11. 2022 do zaplacení se potvrzuje,- ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 36.183 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 2. 11. 2022 do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba zamítá.IV. Žalobci a) a b) a žalovaná 1. vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení.V. Žalobci a) a b) a žalovaná 1. vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.VI. Odvolání žalované 1. proti odstavci IV. výroku rozsudku okresního soudu se odmítá.

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalované 1. a 2. společně a nerozdílně uhradit žalobcům a) a b) částku 46.291 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 6. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. I. výroku), zavázal žalované 1. a 2. společně a nerozdílně uhradit žalobkyni a) částku 435.022 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 342.776 Kč od 13. 6. 2021 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 92.246 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. II. výroku). Dále zavázal žalovanou 1. zaplatit žalobkyni a) částku 77.957 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 11. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. III. výroku), zamítl žalobu v části o stanovení povinnosti žalovaným 1. a 2. zaplatit žalobcům a) a b) částku 39.676,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 6. 2021 do zaplacení, v části o stanovení povinnosti žalovaným 1. a 2. zaplatit žalobkyni a) částku 39.687,68 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.675,60 Kč od 13. 6. 2021 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 12,07 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a v části o stanovení povinnosti žalované 1. zaplatit žalobkyni a) částku 1,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 11. 2022 do zaplacení (odst. IV. výroku). Dále rozhodl, že žalobce b) a žalovaní 1. a 2. nemají vzájemně vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (odst. V. výroku), žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 80.283,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (odst. VI. výroku) a zavázal žalovanou 1. zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladu řízení částku 8.418 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (odst. VII. výroku).

2. Rozsudek napadla v celém rozsahu včasným odvoláním žalovaná 1. a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení, současně navrhovala, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované 1. přiznány náklady řízení. Žalovaná 1. v prvé řadě nesouhlasila s obdobím, ve kterém měla údajně využívat nemovitosti zapsané na LV , číslo, pro k. ú. a obec , adresa, , rovněž s tvrzeným rozsahem jejich užívání, když po jeho určitou část byla žalovaná 1. evidována v katastru nemovitostí jako jejich vlastník. Žalovaná taktéž nesouhlasila s částkou stanovenou soudem jako bezdůvodné obohacení za údajné užívání daných nemovitostí. Soud prvního stupně se dále nevypořádal s tvrzením žalované 1., že její podpis na nájemní smlouvě ze dne , datum, byl vynucen předchozím právním zástupcem. Má za to, že řízení je zatíženo zásadními vadami, které způsobují jeho nesprávnost. U odvolacího jednání upřesnila, že navrhuje zrušení rozsudku vůči její osobě a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, co do merita věci navrhovala ve vztahu ke své osobě zamítnutí žaloby.

3. Žalobci u odvolacího jednání navrhovali potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

4. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti a přípustnosti odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení předcházejícího jeho vydání ve vztahu k žalované 1., která rozsudek okresního soudu napadla odvoláním. Subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v prvé řadě účastníku řízení. Při procesním společenství, kdy na straně žalující nebo žalované vystupuje více osob, je rozhodné, zda jde o společenství samostatné, či nerozlučné. V případě samostatného společenství jedná každý účastník sám za sebe a jeho úkony jsou bez vlivu na práva a povinnosti ostatních společníků. Naproti tomu v případě, že účastníci mají postavení nerozlučných společníků, úkony jednoho z nich zavazují všechny společníky (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Na straně žalované v posuzované věci vystupovali dva účastníci řízení, kteří mají postavení samostatných společníků, neboť podle povahy předmětu řízení žalobci mohli podat žalobu vůči každému z žalovaných samostatně, na straně žalovaných se nejedná o nerozlučné společenství. Nebylo-li ze strany žalovaného 2. podáno odvolání, rozsudek ve vztahu k tomuto žalovanému nabyl právní moci, bez ohledu na skutečnost, zda žalovaná 1. vůči své osobě odvoláním napadla rozsudek v celém rozsahu. Samostatný společník je oprávněn podat odvolání jen za sebe, odvolacímu přezkumu byl proto podroben rozsudek okresního soudu pouze ve vztahu k žalované 1.

5. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou zachycena pod body 3. - 9. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud odkazuje. Ze skutkových zjištění dále učinil správný skutkový závěr obsažený pod bodem 10. odůvodnění, z něhož odvolací soud pro odvolací řízení vychází, s výjimkou zjištění, že dne 27. 9. 2019 byli žalovaní písemnou výzvou k vyklizení vyzváni k vyklizení nemovitostí ve lhůtě 30 dnů. Tento skutkový závěr soudu o výzvě k vyklizení žalovaných nemá oporu v provedeném dokazování. Okresní soud důkaz touto listinou neprovedl, zmínka o listině je pouze v žalobě obsažené v připojeném spise Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 10 C 343/2018, ve kterém bylo rozhodováno o vyklizení žalovaných z předmětných nemovitostí, nicméně ani v uvedeném spise listina obsažena není.

6. Odvolací soud pro přehlednost shrnuje skutkový závěr, z něhož v odvolacím řízení vychází následovně: Žalobci byli spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , mimo jiné pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je dům č. p. , číslo, , a to každý z jedné poloviny v období od 27. 9. 2017 do 12. 3. 2019, poté od 13. 3. 2019 se podle darovací smlouvy výlučnou vlastnictví nemovitostí stala žalobkyně a). Na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne , datum, , žalobci jako pronajímatelé přenechali žalované 1. do nájmu za účelem bydlení dům č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, , a to na dobu určitou od 1. 10. 2017 do 31. 12. 2017 za měsíční nájemné ve výši 7.000 Kč. Žalovaná 1. jako nájemkyně předmětný dům užívala i po skončení doby nájmu až do 27. 9. 2022, kdy byl dům exekučně vyklizen (zjištěno z protokolu o vyklizení ze dne 27. 9. 2022, č. j. , číslo, ). Po celou dobu od uzavření nájemní smlouvy do vyklizení nemovitostí žalovaná 1. na nájemném žalobcům ničeho neuhradila.

7. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

8. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

9. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

10. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že mezi žalobci a žalovanou 1. byla dne , číslo, platně uzavřena nájemní smlouva o nájmu domu ve smyslu § 2235 odst. 1 o. z., neboť směřovala k zajištění bytových potřeb nájemce. Žalovaná 1. jako nájemkyně pokračovala v užívání domu i po skončení doby nájmu, ve smyslu shora citovaného ust. § 2285 o. z. docházelo k obnovení nájmu, a to až na maximální dobu 2 let, tj. do , datum, . Odvolací soud nesouhlasí s dílčím právním závěrem okresního soudu o prodlužování doby nájmu do 30. 9. 2019, neboť okresní soud tento závěr učinil z výzvy k vyklizení bytu dopisem ze dne 25. 9. 2019, který řádně k důkazu proveden nebyl.

11. Podle shora citovaného ust. § 2295 o. z. nepředá-li nájemce při skončení nájmu byt pronajímateli, má pronajímatel až do doby, kdy je mu byt skutečně odevzdán právo na náhradu za užívání bytu bývalým nájemcem ve výši ujednaného nájemného. Jde o nárok, který vychází ze skutečnosti, že nájemce, ačkoliv již nájem skončil, pokračuje v užívání. Není přitom významné, jakým způsobem, pronajímatel s bytem nemůže po tuto dobu disponovat a pronajmout ho jinému nájemci, který by platil nájemné. Občanský zákoník tak dává pronajímateli právo požadovat po bývalém nájemci úhradu za užívání bytu ve výši naposledy sjednaného nebo soudem stanoveného nájemného, ačkoliv již nájem skončil, a to až do doby, kdy mu bývalý nájemce byt předá. Jde přitom o nárok, který vyplývá přímo ze zákona, nejedná se o bezdůvodné obohacení.

12. Nájemce má povinnost ve smyslu § 2292 o. z. byt pronajímateli v den, kdy nájem končí, odevzdat. Byt je odevzdán tehdy, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Žalovaná 1. v posuzované věci byt, resp. dům žalobkyni a) neodevzdala, nepředala jí klíče ani dům neopustila takovým způsobem, že by žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí, taktéž neoznámila, že by byt vyklidila. Není proto podstatné, jestli po skončení nájmu v domě celém či v jeho části měla nějaké své věci či v bytě bydlela pravidelně nebo jen občasně, jestliže byt, resp. dům žalobkyni a) nepředala ve smyslu § 2292 o. z. Žalovaná 1. je tak povinna platit náhradu ve výši ujednaného nájemného až do dne, kdy byl byt skutečně odevzdán, tj. dne 27. 9. 2022.

13. Jestliže občanský zákoník obsahuje speciální ustanovení týkající se nájmu bytu a domu upravující náhradu za neodevzdání bytu nájemcem pronajímateli, nelze použít obecná ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak požadovali žalobci a jak jim bylo okresním soudem vyhověno vůči žalované 1. pro období od 1. 10. 2019 do 27. 9. 2022, kdy okresní soud přiznal žalobcům vůči žalované 1. bezdůvodné obohacení odpovídající částce 13.000 Kč měsíčně. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí a zastává názor, že žalobcům vůči žalované 1., jakožto bývalé nájemkyni, náleží pouze částka 7.000 Kč měsíčně tak, jak byla v nájemní smlouvě původně sjednána. S ohledem na zákonnou úpravu požadavek na vyšší částku nelze přiznat ani s poukazem na chování žalované, hodnocené okresním soudem v rozporu s dobrými mravy. Korektiv dobrých mravů lze obecně použít pro odepření výkonu práva, nikoli pro přiznání jiného práva. Jeho aplikace okresním soudem na posuzovanou věc je nepřiléhavá.

14. Okresní soud v odstavci I. výroku žalobcům přiznal částku 46.291 Kč s příslušenstvím, která odpovídá nájemnému ve výši 7.000 Kč měsíčně od 25. 8. 2018 do 12. 3. 2019, tj. v období, kdy byli oba žalobci vlastníky předmětných nemovitostí. Odvolací soud v této části rozsudek okresního soudu jako věcně správný ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1. potvrdil podle § 219 o. s. ř.

15. V odstavci II. výroku rozsudku okresní soud přiznal žalobkyni a) celkem částku 435.022 Kč, a to za období od 13. 3. 2019 do 25. 8. 2021. Po část období od 13. 3. 2019 do 30. 9. 2019 okresní soud přiznal částku 7.000 Kč měsíčně a od 1. 10. 2019 již přiznával částku 13.000 Kč měsíčně. Částka 13.000 Kč měsíčně byla dále přiznána i po následující období od 26. 8. 2021 do 28. 3. 2022 a následně i pro období od 29. 3. 2022 do vyklizení žalované 1. dne 27. 9. 2022. Odvolací soud zastává názor, že žalobcům náleží za období od 13. 3. 2019 do 28. 3. 2022 vůči žalované 1. částka 7.000 Kč měsíčně, za měsíc březen 2019 tak náleží poměrná část představující 19 dnů x 225,80 Kč (částka připadající na jeden den ze sedmitisícového nájemného, tj. 7.000 : 31 = 225,80), což za měsíc březen představuje 4.290,20 Kč. Za měsíce 4 až 12 roku 2019 náleží částka 9 x 7.000 Kč, tj. 63.000 Kč, za 12 měsíců roku 2020 částka 12 x 7.000 Kč, tj. 84.000 Kč, za 7 měsíců roku 2021 7 x 7.000 Kč, tj. 49.000 Kč a poměrná část za měsíc srpen roku 2021, a to 25 dnů x 225,80 Kč, tj. 5.645 Kč. V dalším období uváděném okresním soudem, tj. v období od 26. 8. 2021 do 28. 3. 2022 za měsíc srpen 2021 náleží poměrná část, tj. za 6 dnů x 225,80 Kč, tj. 1.355 Kč. Za další měsíce 9, 10, 11, 12 roku 2021 náleží 4 x 7.000 Kč, tj. 28.000 Kč a za měsíce 1, 2/2022 2 x 7.000 Kč, tj. 14.000 Kč a poměrná část za měsíc 3/2022, představující za 28 dnů x 225,80 Kč, částku 6.322,40 Kč. Při součtu přiznaných částek odvolacím soudem za období od 13. 3. 2019 do 25. 8. 2021 a za období od 26. 8. 2021 do 28. 3. 2022 žalobkyni a) bylo odvolacím soudem přiznáno celkem 255.613 Kč. Okresní soud v odstavci II. výroku přiznal žalobkyni a) celkem 435.022 Kč, jeho rozsudek v odstavci II. výroku ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou 1. proto byl odvolacím soudem v rozsahu částky 255.613 Kč s příslušenstvím jako věcně správný potvrzen podle § 219 o. s. ř. a ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 179.409 Kč spolu s příslušenstvím byl změněn podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a žaloba v tomto rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

16. V odstavci III. výroku rozsudku okresního soudu okresní soud přiznal žalobkyni a) vůči žalované 1. částku 77.957 Kč, což odpovídalo měsíční platbě 13.000 Kč od 29. 3. 2022 do 27. 9. 2022. Odvolací soud shledal důvodnou pouze částku 7.000 Kč měsíčně. Za březen 2022 tak žalobkyni náleží poměrná část ze 7.000 Kč odpovídající třem dnům při denní platbě 225,80 Kč se za tři dny jedná o částku 677,40 Kč. Za měsíce 4, 5, 6, 7, 8/2022 odvolacím soudem byla přiznána částka 5 x 7.000 Kč, čemuž odpovídá 35.000 Kč a za 9/2022 poměrná část odpovídající 27 dnům při denní sazbě 225,80 Kč, čemuž odpovídá 6.096,60 Kč. Za období od 29. 3. 2022 do 27. 9. 2022 žalobkyni a) byla přiznána částka 41.774 Kč. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odstavci III. výroku v rozsahu částky 41.774 Kč s příslušenstvím jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. a ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 36.183 Kč s příslušenstvím rozsudek okresního soudu podle § 220 odstavec 1 o. s. ř. změnil a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Napadala-li žalovaná 1. odvoláním rozsudek okresního soudu ve všech odstavcích výroku, vzhledem k tomu, že v odstavci IV. výroku byla žaloba zamítnuta, nesvědčí žalované 1. ve vztahu k tomuto odstavci výroku subjektivní legitimace k podání odvolání, proto bylo odvolání proti odstavci IV. výroku odmítnuto.

18. Nelze přisvědčit odvolacím námitkám, že žalovaná 1. byla evidována v katastru nemovitostí po určitou část žalovaného období jako jejich vlastník. Odvolací soud souhlasí se zjištěními okresního soudu ohledně vlastnictví nemovitostí. V té souvislosti dovozené právní závěry okresního soudu jsou správné, neboť dle § 336l odstavec 2 o. s. ř. se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. V řízení před okresním soudem bylo v posuzované věci prokázáno, že usnesení o příklepu nabylo právní moci. Žalobci se stali vlastníky nemovitostí již ke dni vydání usnesení o příklepu, což je v tomto případě ke dni 27. 9. 2017 (usnesení o udělení příklepu č. j. , číslo, dne 3. 12. 2018 a usnesení č. j. , číslo, ke dni 10. 12. 2018, jak bylo zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, LV č. , hodnota, ). Odvolací soud souhlasí taktéž se závěry okresního soudu, který nevyhodnotil nájemní smlouvu jako neplatnou pro nedostatek vůle nájemkyně tuto smlouvu uzavřít ani z jiných důvodů. Namítala-li žalovaná 1. až v odvolání, že podpis na nájemní smlouvě byl z její strany vynucen, jedná se o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o. s. ř., k níž v odvolacím řízení nelze přihlížet.

19. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek okresního soudu částečně změněn, podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval odvolací soud nově o nákladech řízení mezi žalovanou 1. a žalobci před soudem prvního stupně. Po část žalovaného období oba žalobci a po část žalovaného období pouze žalobkyně a) žádali po žalovaných částku bezdůvodného obohacení v částce 13.000 Kč měsíčně. Odvolací soud shledal důvodnou pouze částku v rozsahu 7.000 Kč měsíčně, což odpovídá přibližně 53% úspěchu žalobců. Za těchto okolností je úspěch žalobců přibližně stejný s jejich neúspěchem. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. proto odvolací soud ve vztahu mezi žalobkyní a), žalobcem b) a žalovanou 1. navzájem právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Obdobný závěr o úspěchu a neúspěchu žalobců vůči žalované 1. lze učinit i pro odvolací řízení, proto ani v odvolacím řízení žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno, a to v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.