11 Co 229/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zdržení se stínění k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 6. 2023, č. j. 23 C 321/2018-201 I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:Žaloba, aby žalovaní 1. a 2. byli povinni zdržet se obtěžování žalobce stíněním pozemku parc. č. , číslo, vzrostlými stromy a keři u společné hranice pozemku žalobce parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, a pozemku žalovaných parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů řízení částku 35.960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na nákladech řízení částku 18.990,30 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27.263 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem okresní soud uložil žalovaným povinnost zdržet se obtěžování žalobce stíněním pozemku parc. č. , číslo, vzrostlými stromy a keři u společné hranice pozemku žalobce parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané u Katastrálního úřadu pro , název, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, a pozemku žalovaných parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané u Katastrálního úřadu pro , název, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, (odstavec I. výroku), zavázal žalované zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.200 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (odstavec II. výroku) a dále zavázal žalované zaplatit společně a nerozdílně České republice na nákladech řízení částku 37.980,60 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Karviné (odstavec III. výroku).

2. Rozsudek napadli včasným odvoláním žalovaní a domáhali se jeho zrušení, případně změny spočívající v zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaní se závěry okresního soudu, které vedly k přiznání vzneseného nároku, nesouhlasili. Namítali nenaplnění předpokladů obsažených v ust. § 1013 odst. 1 o. z., když imise v podobě stínění nevnikají na pozemek žalobce v míře nepřiměřené místním poměrům, ani podstatně neomezují obvyklé užívání jeho pozemku. Žalovaní v této souvislosti odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017, jehož závěry přiléhavě dopadají na souzenou věc. Podle závěrů tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, jestliže „imise stíněním v posuzovaném případě nepřekračují veřejnoprávní limity a proto, aby imisní žalobě mohlo být vyhověno, je nutné pečlivé zvážení okolností konkrétního případu, protože lze vycházet primárně z předpokladu, že při dodržování veřejnoprávních norem zpravidla nepůjde ani o nepřípustnou imisi v režimu § 1013 odst. 1 o. z. Jestliže imisí v režimu § 1013 odst. 1 o. z. totiž není veřejnoprávní limit oslunění překračován a jde právě o imisi stíněním z tvrzeného nedostatku slunečního svitu, měly by soudy adekvátně zvážit, zda-li je zde dán zvláštní důvod, pro který je na pozemku žalobce nezbytný zásadně vyšší standard ochrany, tedy vyšší míra oslunění, než která je stanovena ve veřejnoprávních předpisech … Využívání pozemku v blízkosti rodinného domu k rekreaci a drobnému hospodaření a zahrádkaření je naopak zcela obvyklé a pokud je státní norma koncipována přímo na stanovení rozsahu potřebného minimálního oslunění u pozemků nesloužících k zemědělské výrobě, je zřejmé, že má dopadat právě na takové typické situace užívání pozemků, které je žalobci realizováno. To samo o sobě bez dalšího výjimečnost situace zjevně založit nemůže.“ V posuzované věci znaleckým dokazováním bylo zjištěno, že túje na pozemku žalovaných určitým způsobem stíní na pozemek žalobce, nicméně ani tímto stíněním nedochází k překročení míry stínění vyplývající z normy ČSN 734301. Aplikace normy ČSN 734301 při posuzování imisí dopadajících na zahradu v blízkosti obytné budovy sloužící k pěstování zeleniny byla potvrzena taktéž v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1554/2018. V něm Nejvyšší soud k aplikaci ust. § 1013 o. z. uvedl, že soud musí zkoumat a zdůvodnit existenci obou předpokladů a sice, že imise z pozemku souseda skutečně vnikají na pozemek žalobce a současně, že tyto imise podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Žalobce žádné relevantní důvody pro podstatné omezení obvyklého užívání pozemku neuváděl a neoznačil k uvedenému ani žádné důkazy. Znaleckým dokazováním v řízení bylo prokázáno, že i přes zkrácení doby oslunění v kontrolních bodech vlivem stínění tújemi bude dne 1. 3. osluněno 97,1 % plochy v místě skleníku nejméně 3 hodiny. Z hlediska závěrů znaleckého posudku je zřejmé, že nárok uplatněný žalobou není po právu, důvody pro jeho vyhovění nejsou dány.

3. Žalovaní v doplnění odvolání (ze dne 8. 3. 2024) dále poukázali na odst. 44. odůvodnění napadeného rozsudku, v němž okresní soud hodnotil výšku živých plotů zjištěných při místním šetření, nikoliv však rozsah jejich stínění na sousední pozemky, nezohledňoval rovněž účel, k jakému pozemky slouží. Dále poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, č. j. 22 Cdo 3552/2021-688, podle jehož závěrů soud má vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě. Žalobce není podstatně omezen v obvyklém užívání svého pozemku, neboť zastínění pozemku je způsobeno především okolní zástavbou. Doba oslunění pozemku žalobce je v důsledku živého plotu z jehličnanů zkrácena pouze v sedmi z celkového počtu 179 kontrolních bodů. Žalovaní tak mají za to, že vliv imisí je minimální a tyto podstatným způsobem neomezují obvyklé užívání pozemku žalobce.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že problematikou stínění se zabýval MěNV , adresa, , který rozhodnutím z 2. 12. 2009 žádosti žalobce nevyhověl vzhledem k tomu, že ke stínění v té době nedocházelo a situaci, která může nastat v budoucnu není oprávněn řešit. Žalovaní při jednání přípisem z 3. 11. 2009 sdělili, že budou vysázené túje zastřihovány tak, aby byly v přiměřené výšce do výšky stávajícího plotu, která dle žalobce tehdy činila 1,2 metrů. V podstatě tím došlo k jisté dohodě, proto žádná žaloba nebyla podána. Okresní soud v napadeném rozsudku pojednává o výšce plotu 1,4 m, která byla vztažena na výšku ocelového sloupku drátěného oplocení. Žalobce toto rozhodnutí okresního soudu plně respektuje.

5. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 11 Co 229/2023–247 rozsudek okresního soudu potvrdil a zavázal žalované zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení. V důsledku žalovanými podaného dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 22 Cdo 2084/2024–274 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2024, č. j. 11 Co 229/2023–247 zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. V kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že v projednávané věci je nutné především zohlednit skutková zjištění vyplývající ze znaleckého posudku ze dne , datum, č. , číslo, zpracované znaleckým ústavem , název, ze kterých se podává, že oslunění pozemku žalobce se zkracuje v důsledku stromů nacházejících se na pozemku žalovaných ke dni 1. 3. pouze v 7 kontrolních bodech z celkového počtu 179 bodů, a to o 3,4 % až 31,4 %. I v takovém případě je v 6 z těchto 7 kontrolních bodů zachována doba oslunění po dobu nejméně tří hodin (podle příslušné normy ČSN). Vlivem stromů dochází ke zkrácení oslunění celého pozemku jen o 3,6 %. Jejich odstraněním by došlo k prodloužení oslunění pozemku žalobce od 1. 11. do 21. 3. o 0–5 %. V případě skleníku nacházejícího se na pozemku žalobce dochází k 1. 3. ke zkrácení oslunění v důsledku stromů nacházejících se u společné hranice pozemků účastníků o 4 %. Stále však bude 97,1 % plochy tohoto skleníku osluněno k 1. 3. po dobu nejméně tří hodin (tedy v souladu s příslušnou normou ČSN), denní osvětlenost skleníku klesá v důsledku živého plotu o 1,4–16,1 % průměrně o 7,2 %. Ze znaleckého posudku rovněž plyne, že ani v případě odstranění stromů by nebyla splněna veřejnoprávní norma na celkové oslunění pozemku žalobce k 1. 3. (v obou případech bude osluněno 42,5 % plochy pozemku žalobce po dobu nejméně tří hodin). Z provedeného dokazování především znaleckým posudkem vyplývá, že hlavním důvodem nedostatečného oslunění pozemku žalobce je vliv stínění okolní zástavbou. Z uvedeného plyne, že stromy nacházející se na pozemku žalovaných nejsou jediným a především ani podstatným zdrojem stínění pozemku žalobce. V případě jejich odstranění by došlo pouze k nepatrnému zvýšení oslunění pozemku žalobce, případně skleníku nacházejícího se na tomto pozemku (v důsledku stromů dochází ke zkrácení oslunění skleníku k 1. 3. o 4 %). Neobstojí ani úvaha odvolacího soudu týkající se místních poměrů, neboť soudy nižších stupňů sice zjišťovaly místní poměry v souvislosti s výskytem živých plotů v blízkosti řešených pozemků, avšak žádným způsobem toto nereflektovaly při úvaze o jejich vlivu na stínění sousedních pozemků. Není rozhodná otázka, zda se v okolí nachází stromy či keře takového rozsahu (výšky) jako na hranici pozemku účastníků řízení, nýbrž spíše otázka, zda jsou v okolí sousední pozemky v důsledku živých plotů stíněny významně odlišným způsobem (tedy zásadně více či zásadně méně). Aby se jednalo o relevantní imisi z hlediska soukromého práva, musí zároveň platit, že by v důsledku odstranění stromů nebo keřů došlo k podstatnému zvýšení oslunění nebo osvětlení pozemků žalobce (toto však z provedeného dokazování nevyplývá). Nejvyšší soud shledal za nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že jde v konkrétní věci o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, proti kterému je třeba poskytnout ochranu. Jinými slovy, v dovolacím přezkumu prozatím neobstojí závěr odvolacího soudu, že se jedná o relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z.

6. Odvolací soud po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu znovu přezkoumal napadený rozsudek podle § 206 odst. 1, § 212 věta první o. s. ř. postupem podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, se závěrem o naplnění podmínek pro jeho změnu.

7. Žalobce se podanou žalobou domáhal vůči žalovaným zdržení se rušení stíněním pozemku parc. č. , číslo, stromy a keři u společné hranice pozemku žalobce parc. č. , číslo, a pozemku žalovaných parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, .

8. Z důkazů v řízení provedených zachycených v odst. 12. – 30. odůvodnění napadeného rozsudku učinil okresní soud správná skutková zjištění, z nichž dovodil odpovídající skutkový závěr obsažený v odst. 31. odůvodnění, na který odvolací soud v podrobnostech odkazuje a pro odvolací řízení z něj vychází. Platí to zejména o závěru, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, zahrada v k. ú. , adresa, o výměře , číslo, m2 a druhu pozemku zahrada, který má ve společném jmění s , jméno FO, . Žalovaní mají ve společném jmění manželů mimo jiné pozemek parc. č. , hodnota, – ostatní plocha o výměře , číslo, m2 v k. ú. , adresa, , který sousedí s pozemkem žalobce. Na tomto pozemku žalovaných podél hranice s pozemkem parc. č. , číslo, se nachází souvislá řada 8 jehličnatých stromů s kmeny ve vzdálenosti cca 500 – 600 mm od oplocení. Na pozemku žalobce ve vzdálenosti 500 mm od trvalého oplocení se nachází skleník o rozměrech 3 430 x 4 790 mm, výška 1 900 mm.

9. Podle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

10. Podle § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

11. Podle § 1017 odst. 1, 2 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

12. Žalobce se podanou negatorní žalobou domáhal ochrany proti imisím podle ust. § 1013 o. z. Odvolací soud souhlasí s dílčím závěrem okresního soudu, že se nejedná o nárok podle ust. § 1017 odst. 1 o. z. a v té souvislosti s provedeným zdůvodněním okresním soudem v odst. 41 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1554/2018. Negatorní nárok podle § 1013 odst. 1 o. z. je dán 1.: jestliže imise vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a za 2. podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. „Míra přiměřená poměrům“ je normou s relativně neurčitou hypotézou, která vyžaduje zjistit poměry, za kterých dochází k imisi, zhodnotit tyto poměry oboustranně vyváženě a z objektivního hlediska, a pak vystihnout, zda v konkrétním případě došlo k obtěžování (rušení žalobce nad míru přiměřenou poměrům). V rozsudku ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. 22 Cdo 223/2005 Nejvyšší soud uvedl „Občanský zákoník zakazuje obtěžování jdoucí nad míru přiměřenou poměrům. Jde tu jak o poměry místní, tak o poměry druhové (např. při obtěžování provozem restaurace se přihlíží jak k poměrům v místě, tak i k poměrům obecně daným při provozu určitého druhu restaurací). Stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je věcí soudcovského uvážení. Občanský zákoník výslovně zakazuje obtěžování (konání toho, co působí, že imise vnikají na pozemek jiného vlastníka) a to v míře nepřiměřené místním poměrům (zde jde o poměry existující v místě) a které podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku (tedy užívání obvyklé v jiných podobných místech, zde jde o poměry druhové), zákon tu používá neurčité pojmy a posouzení dané věci je vždy do značné míry na úvaze soudu.

13. Obtěžování imisemi představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky přesahují věc samu a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, to je z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného normálního užívání věci. Ve vztazích mezi vlastníky sousedních pozemků dochází nikoliv výjimečně k tomu, že užívání pozemku některého z vlastníků se projevuje v poměrech druhého vlastníka způsobem považovaným za obtěžující. Ne každé takové obtěžování však zakládá oprávnění bránit se proti němu imisní žalobou. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, když se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde, či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo. Závěr o tom, zda se jedná, či nikoli, o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, tak odráží individuální poměry každého případu, zejména tam, kde absentují objektivní kritéria napomáhající učinit závěr o míře obtěžování. V takových případech je na soudu, aby v každém jednotlivém případě zvážil, kdy účinky působení věci je druhá osoba povinna snášet, byť se může jednat o důsledky obtěžující či negativní a kdy jí vzniká právo na ochranu, neboť se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům (srovnej rozsudek NS ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 296/2011, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1312/2013 a sp. zn. 22 Cdo 3859/2017 ze dne 25. 10. 2017).

14. Odvolací soud je vázán právními závěry obsaženými v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), tj. i právním závěrem, že v projednávané věci je nutné především zohlednit skutková zjištění vyplývající ze znaleckého posudku ze dne , datum, , č. , číslo, zpracovaného znaleckým ústavem , název, Podle těchto skutkových zjištění oslunění pozemků žalobce se zkracuje v důsledku stromů nacházejících se na pozemku žalovaných ke dni 1. 3. pouze v 7 kontrolních bodech z celkového počtu 179 bodů, a to o 3,4 % až 31,4 %. I v takovém případě je v 6 z těchto 7 kontrolních bodů zachována doba oslunění po dobu nejméně tří hodin podle příslušné normy ČSN. Vlivem stromů dochází ke zkrácení oslunění celého pozemku jen o 3,6 % a jejich odstraněním by došlo k prodloužení oslunění pozemku žalobce od 1. 11. do 21. 3. o 0–5 %. V případě skleníku nacházejícího se na pozemku žalobce dochází k 1. 3. ke zkrácení oslnění v důsledku stromů nacházejících se u společné hranice pozemku účastníků o 4 %, stále však 97,1 % plochy skleníku bude osluněno k 1. 3. podobu nejméně tří hodin (tedy v souladu s příslušnou normou ČSN). Denní osvětlenost skleníku klesá v důsledku živého plotu o 1,4–16,1 %, průměrně o 7,2 %. Ani v případě odstranění stromů by nebyla splněna veřejnoprávní norma na celkové oslunění pozemku žalobce k 1. 3. (v obou případech bude osluněno 42,5 % plochy pozemku žalobce po dobu nejméně tří hodin). Stromy nacházející se na pozemku žalovaných tak nejsou jediným a především ani podstatným zdrojem stínění pozemku žalobce. V případě jejich odstranění by došlo pouze k nepatrnému zvýšení oslunění v pozemku žalobce, neboť oslunění pozemku by se zvýšilo pouze v 7 ze 179 kontrolních bodů a v případě skleníku nacházejícího se na tomto pozemku bez krácení oslunění o 4 %. S ohledem na uvedená skutková zjištění nelze dospět k závěru, že v posuzované věci jde o obtěžování nad míru přiměřenou místním poměrům. Dovolací soud úvahu odvolacího soudu v dospívající k opačnému názoru shledal nepřiměřenou, neboť aby se jednalo o relevantní imisi z hlediska soukromého práva, musí zároveň platit, že by v důsledku odstranění stromů nebo keřů došlo k podstatnému zvýšení oslunění nebo osvětlení pozemku žalobce, což z provedeného dokazování nevyplynulo.

15. Odvolací soud s poukazem na závěry výše uvedené změnil rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Byl-li rozsudek okresního soudu změněn, ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud současně nově rozhodl o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Žalovaní byli v řízení před soudem prvního stupně procesně úspěšní, ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jim přísluší náhrada nákladu řízení. Tyto náklady představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7, bod 4., § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to v částce 2.400 Kč při zastupování obou žalovaných. Advokátu náleží odměna za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 14. 12. 2018, účast u jednání Okresního soudu v Karviné dne 19. 3. 2019 (dva úkony, neboť se jednalo o jednání delší než dvě hodiny), účast u jednání Okresního soudu v Karviné dne 21. 8. 2019, účast při místním šetření dne 21. 4. 2021 (dva úkony, neboť se jednalo o dobu delší než dvě hodiny), účast u jednání Okresního soudu v Karviné dne 27. 7. 2022 (dva úkony, neboť se jednalo o jednání delší dvou hodin), účast u jednání Okresního soudu v Karviné dne 15. 6. 2023, tj. 10 x 2.400 Kč = 24.000 Kč. Za tytéž úkony dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 AT, tj. 3.000 Kč. Na cestovních výdajích za cestu z , adresa, a zpět ve dnech 19. 3. 2019, 21. 8. 2019, 27. 7. 2022 a 15. 6. 2023 (jedna zpáteční cesta 40 km) celkem za ujetých 160 km osobním motorovým vozidlem , typ, , reg. zn. , SPZ, s normovanou spotřebou benzínu Natural 95 6,5 l/100 km, při ceně benzínu v roce 2019 dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. ve výši 33,10 Kč za litr a náhradě 4,10 Kč za kilometr, byla přiznána náhrada 500 Kč. Dále na cestovném v roce 2022 byla přiznána náhrada dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. a to 44,50 Kč za litr a náhrada za použití motorového vozidla v sazbě 4,70 Kč za 1 km, což v roce 2022 činilo na cestovních výdajích 304 Kč. V roce 2023 dle vyhlášky č. 407/2022 Sb. náhrada na cestovních výdajích činila 41,20 Kč za litr a náhrada za použití motorového vozidla 5,20 Kč za kilometr, což za cestovné v roce 2023 činí 315 Kč. V součtu na cestovném byla přiznána náhrada v celkové výši 1.119 Kč. Dále byla přiznána náhrada za čas strávený cestou k jednání Okresního soudu v Karviné vždy za jednu zpáteční cestu dvě započaté půlhodiny, dále zpáteční cestu k místnímu šetření rovněž dvě započaté půlhodiny celkem 16 x 100 Kč, tj. 1.600 Kč. Z celkově přiznané částky 29.719 Kč za řízení před soudem prvého stupně dále advokátu náleží 21% DPH ve výši 6.241 Kč, což dohromady na nákladech za řízení před soudem prvního stupně představuje částku 35.960 Kč. Tuto částku byl žalobce zavázán zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaných.

17. Za řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady státu, o nichž odvolací soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšný žalobce je povinen zaplatit státu náhradu nákladů, které platil. Za vyhotovený znalecký posudek byla z rozpočtových prostředků uhrazena celkem částka 37.980,60 Kč. Žalobce byl z 50 % osvobozen od placení soudních poplatků, je proto povinen uhradit polovinu těchto nákladů státu, které představují částku 18.990,30 Kč. Ve zbylém rozsahu s ohledem na osvobození žalobce stát právo na náhradu nákladů proti žalobci nemá.

18. Procesně neúspěšný žalobce je dále povinen uhradit žalovaným taktéž náklady odvolacího řízení. Tyto náklady představují odměnu advokáta žalovaných ve výši 2.400 Kč za jeden úkon při zastupování obou žalovaných. Odměna žalovaným za odvolací řízení náleží za úkony spočívající v sepisu odvolání, účasti u jednání odvolacího soudu dne 12. 3. 2024 a sepisu dovolání, 3 x 2.400 Kč, tj. 7.200 Kč. Za tytéž úkony dále náleží paušální náhrada hotových výdajů 3 x 300 Kč, tj. 900 Kč. Na cestovních výdajích byla přiznána náhrada v celkové výši 808 Kč za cestu z , adresa, a zpět dne 12. 3. 2024 za celkem 100 km ujetých osobním motorovým vozidlem , název, , reg. zn. , SPZ, s normovanou spotřebou benzínu Natural 95 6,5 l/100 km a při ceně benzínu 38,20 Kč za litr a náhradě za použití motorového vozidla 5,60 Kč/km. Náhrada za ztrátu času za cestu k jednání krajského soudu a zpět byla přiznána ve výši 4x 100 Kč za 4 započaté půlhodiny, tj. 400 Kč. Z částky 9.308 Kč dále byla přiznána 21% DPH ve výši 1.955 Kč, tj. v součtu 11.263 Kč. Náklady odvolacího řízení žalovaných dále představují zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve výši 2.000 Kč a za podané dovolání ve výši 14.000 Kč, což dohromady představuje částku 27.263 Kč, kterou je žalobce povinen taktéž zaplatit v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaných.