11 Co 24/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený rodné přijmení Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená rodné přijmení Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o ochranu rušené držby k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 10 C 170/2025-131 ze dne 20. 10. 2025 I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.180 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo zakázáno provádění stavby rodinného domu s terasou, vodovodní přípojky, přípojky splaškové kanalizace, dešťové kanalizace, retenční nádrže venkovní odběrné, zpevněné plochy, sjezdu z místní komunikace, oplocení na pozemcích parc. č. st. , číslo, , parc. č. , číslo, a č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve vzdálenosti menší než 2,4 m od hranice s pozemkem parc. č. , číslo, (odst. I. výroku), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 7.800 Kč (odst. II. výroku).

2. Usnesení napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Domáhala se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. V podaném odvolání namítala podjatost soudkyně, která prý nechala matku žalovaného 1. jako veřejnost nahrávat celé jednání na mobilní telefon. Tvrdila, že stavba je umístěna 1,5 m od hranic s pozemkem žalobkyně a nikoliv 2,4 m. V tomto smyslu nebylo ze strany žalovaných dodrženo stavební povolení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že dopad stavby domu žalovaných na zdraví žalobkyně a její matky je přiměřený, ona naopak jej shledává nepřiměřeným. Poukazovala na prach, hluk a otřesy ze stavby, které omezují bydlení v domě žalobkyni i její 88leté matce. Nesouhlasila s umístěním stavby domu žalovaných. Pokud chtěl žalovaný bydlet se svými rodiči a sestrou, mohl si udělat přístavbu k domu čp. , číslo, svých rodičů a ne stavět novou stavbu až skoro na zahradu žalobkyně. Navíc si mohl koupit i vlastní parcelu, kde by měl dostatek místa ke stavbě rodinného domu. Má za to, že zde došlo i k pochybení stavebního úřadu.

3. Žalovaní navrhovali potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. Ze strany stavebního úřadu proběhla i kontrola stavby a bylo shledáno, že tato není prováděna v rozporu s vydaným stavebním povolením, stavba je vytyčena dle projektu a nebyly zjištěny žádné závady.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ve smyslu § 1004 o. z. ochrany své držby tzv. posesorní žalobou. Tato držební ochrana dle citovaného ustanovení se poskytuje držbě samotné, ať už držitel ve skutečnosti právo má, anebo nemá proti svémocnému jednání, ať už svémocně jednající ve skutečnosti právo má nebo nemá.

6. Dle § 1004 odst. 1 o. z. je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se proto důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl.

7. V dané věci proběhlo stavební řízení, ve kterém byla Městským úřadem , adresa, jako stavebním úřadem dne , datum, povolena stavba rodinného domu s terasou a dalším příslušenstvím (dále jen „stavba rodinného domu“) žalovanému 1. , jméno FO, , který v mezidobí uzavřel manželství s žalovanou 2. , Jméno žalované B, . Ve stavebním řízení uplatnila žalobkyně , Jméno žalobkyně, množství námitek proti umístění a stavbě domu, se kterými se stavební úřad vypořádal. Následně bylo Krajským úřadem , adresa, kraje vydáno rozhodnutí dne , datum, který odvolání podané , Jméno žalobkyně, proti rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Námitky, které , Jméno žalobkyně, zopakovala v podaném odvolání, shledal krajský úřad nedůvodným.

8. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje dvojí tvrzení vůči žalovaným:1. že již samotným prováděním stavby tak blízko společné hranici pozemku a rodinného domu žalobkyně tato bude ohrožena v držbě svých uvedených pozemků působením hluku, prachu, vibracemi, stíněním, rizikem pádu stavebního materiálu na její pozemek, tj. dopadů, které s sebou každá stavba z povahy věci nese a pokud stavební úřad stanovil jako vzdálenost od společné hranice 2,4 m, nedělo se tak samoúčelně, ale mimo jiné z důvodů zachování potřebného odstupu, aby se dopady stavební činnosti na pozemek žalobkyně minimalizovaly a přiblížení stavby o zhruba metr blíže tento ochranný prvek eliminuje.2. že umístěním novostavby blíže, než je povoleno stavebním úřadem, vyvolá následky uvedené v § 1013 o. z., tedy konkrétně imise v podobě hluku, stínění a omezení přístupu světla do rodinného domu žalobkyně, pohledů z oken nově budované stavby žalovaných do oken obytných místností rodinného domu žalobkyně a tím ztráty jejího soukromí, riziko pádu sněhu a ledu ze střechy novostavby na její pozemek. Posunutím stavby žalovaných blíže ke společné hranici pozemku se tak posunuje až na její pozemek a do bezprostřední blízkosti jejího rodinného domu tzv. požárně nebezpečný prostor stavby, což je prostor, v němž hrozí přenos požáru z jednoho objektu na druhý. Stavební projekt konstrukčně počítá s tím, že stavba je umístěna ve vzdálenosti 2,4 m od společné hranice a svévolným posunutím stavby o zhruba 1 m blíže ke společné hranici pozemku se požárně nebezpečný prostor přesunuje na pozemek žalobkyně. Žalobkyně ústně i písemně vyzývala žalované, aby se stavby v rozporu se stavebním povolením zdrželi.

9. Dle § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.

10. Žalobkyně brojila jak proti samotné výstavbě rodinného domu žalovaných, tak proti jeho umístění na pozemku, jak to bylo povoleno stavebním úřadem. Uplatňovala dva nároky, přičemž odvolací soud má za to, že posesorní žalobou ve smyslu § 1004 o. z. mohla žalobkyně brojit pouze proti svému ohrožení samotnou stavební činností, nikoliv stavbou samotnou. Z citovaného ustanovení § 1004 odst. 1 o. z. plyne, že ohrožený držitel se může domáhat zákazu provádění stavby, je-li prováděním stavby ohrožen v držbě své nemovité věci. Je-li použito podstatné jméno „provádění stavby“, přiklání se odvolací soud k výkladu, že se jedná o ohrožení samotnou stavební činností. Takový závěr plyne také z komentáře Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): J. Petrov, beck-online.cz k § 1040. Rovněž je nutno odkázat na komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému autorů Rouček a Sedláček, § 342, strana 169 a 170, kde autoři uvádí, že prvou podmínkou jest, že ohrožení je způsobeno prováděním stavby, přičemž se předpokládá, že provádění nebo případně bourání stavby ještě nebylo skoncováno, neboť jde o ochranu „preventivní“, nikoliv „represivní“.

11. Ze shora uvedeného tak plyne, že pokud žalobkyně brojí proti tomu, aby stavba vůbec stála na pozemcích sousedících s pozemky ve vlastnictví žalobkyně s odůvodněním, že z této stavby (tj. již hotové) bude žalobkyně ohrožena imisemi ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z., takového nároku se v posesorní žalobě domoci nemůže. Z tohoto pohledu odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, který je vysloven v bodě 55. odůvodnění usnesení.

12. Žalobkyně brojila proti samotnému provádění stavby s odůvodněním, že tato probíhá ve vzdálenosti menší než 2,4 m od hranice s pozemkem žalobkyně. V důsledku toho má u žalobkyně docházet k obtěžováním imisemi hluku, prachu, vibrací a podobně, tj. všemi emisemi, které provází proces výstavby, a to nad míru přiměřenou poměrům. Poukazovala na svůj špatný zdravotní stav a špatný zdravotní stav své 88leté matky.

13. Aniž by odvolací soud chtěl jakkoliv zpochybňovat zdravotní stav žalobkyně (ortopedické problémy a astma), popřípadě zdravotní stav její matky jako osoby spolubydlící, dospěl k závěru, že i zde je na místě zamítnutí žaloby tak, jak to učinil okresní soud. Žalobkyně tvrdí, že stavba probíhá ve vzdálenosti menší než 2,4 m od jejího pozemku, oproti tomu žalování trvají na tom, že stavba je v terénu umístěna řádně v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu a vzdálenost od hranic pozemku nebyla porušena. Z obsahu spisu je zřejmé, že nelze vyloučit, že mezi účastníky je sporné, kudy hranice mezi pozemky vede. To ovšem není spor, který by mohl být vyřešen v této tzv. posesorní žalobě, tedy žalobě na ochranu držby.

14. Žalobkyně tvrdí imise vznikající v důsledku provádění stavby a pronikají na její pozemek s tím, že žalovaní nedodrželi vzdálenost 2,4 m a domáhá se toho, aby jim bylo zakázáno provádět předmětnou stavbu ve vzdálenosti menší než 2,4 m od hranice. Z tohoto žalobního požadavku vyplývá, že žalovaní mohou dle žalobkyně provádět stavbu ve vzdálenosti (počítáme-li v centimetrech) od 2,41 m dále (2,41 m, 2,50 m, 2,60 m … 3 m atd). Požaduje-li tedy žalobkyně, aby byla stavba prováděna nejméně ve vzdálenosti 2,40 m s poukazem na vznikající imise, může být stavba prováděna ve vzdálenosti nad 2,50 či 2,60 m. Zde má však odvolací soud pochybnosti o tom, že příkladmo rozdíl 10 cm ve vzdálenosti prováděné stavby od hranice s pozemkem žalobkyně by měl jakýkoliv reálný vliv na to, aby žalobkyně nebyla zasažena imisemi, které z provádění stavby běžně plynou. Je-li takto uvedená posezorní žaloba koncipována, nejsou dle názoru odvolacího soudu splněny podmínky pro to, aby jí mohlo být vyhověno. Žalovaným svědčí ke zřízení stavby veřejnoprávní oprávnění vydané ve stavebním řízení, jehož byla žalobkyně účastníkem. Vzdálenost stavby od hranic pozemků žalobkyně byla ve stavebním řízení řešena a průběh hranice v tomto řízení nelze přezkoumávat.

15. Odvolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyně ve svém konečném důsledku nechce, aby předmětná stavba na sousedním pozemku vůbec stála a brojí proti ní všemi dostupnými právními prostředky.

16. Námitka podjatosti vznesená žalobkyní vůči soudkyni nebyla shledána důvodnou. Z vyjádření soudkyně ani z obsahu spisu neplynou žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o její nepodjatosti (§ 14 o. s. ř.).

17. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno v souladu s § 219 o. s. ř.

18. V odvolacím řízení procesně úspěšní žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

19. Žalovaní byli v odvolacím řízení zastoupeni advokátem, který své náklady ve lhůtě 3 dnů nevyúčtoval. Odvolací soud proto vycházel z obsahu spisu. Advokátu přísluší odměna za dva úkony právní služby – vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem, to vše při zastupování dvou účastníků. Odměna činí 2 x 4.140 Kč = 8.280 Kč (§ 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Paušální náhrada výdajů činí 2 x 450 Kč = 900 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl.). Celková výše nákladů v odvolacím řízení činí 9.180 Kč.