10 C 170/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochranu rušené držby zákazem provádění stavby I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému a) a žalované b) zakázáno provádění stavby rodinného domu s terasou, vodovodní přípojky, přípojky splaškové kanalizace, dešťovou kanalizaci se v sakem, retenční nádrž venkovní odběrné elektrické zařízení, zpevněnou plochu, sjezd z místní komunikace, oplocení na pozemcích st. parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ve vzdálenosti menší než 2,4 m od hranice s pozemkem p. č. , Anonymizováno, , trvalý travní porost zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště , adresa, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, na LV č. , hodnota, , se zamítá.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 7 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 10. 2025 domáhala zákazu provádění stavby na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, zapsaného na LV č. , hodnota, (dále též „pozemek 1. žalovaného“) ve vzdálenosti menší než 2,4 m od hranice se sousedním pozemkem p. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, zapsaným na LV č. , hodnota, (dále též „pozemek žalobkyně“), oba u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaní zahájili v září , Anonymizováno, na pozemku 1. žalovaného výstavbu rodinného domu. Podle povolení o záměru Městského úřadu , adresa, ze dne , datum, má být stavba umístěna ve vzdálenosti 2,4 m od pozemku žalobkyně. V době podání žaloby se však zemní rýhy pro základy stavby nacházely pouze ve vzdálenosti cca 1,5 m, a tudíž obvodové stěny stavby budou umísťovány v rozporu s rozhodnutím o povolení záměru. Zemní rýhy žalovaní začali budovat dne , datum, .

2. Žalobkyně se domáhala ochrany již v řízení o povolení záměru, kde namítala nedostatečný odstup navrhované stavby od jejího domu, což bude mít negativní vliv na kvalitu bydlení, života a soukromí obyvatel jejího domu z hlediska omezení přístupu světla a výhledu, neboť se při jeho budování nepočítalo s jinou možnou stavbou a tomu bylo přizpůsobeno uspořádání místností a oken. Tyto argumenty správní orgán nepřijal a podle žalobkyně se s námitkami vypořádal pouze povrchně. Žalobkyně má nadále obavu z přílišného stínění stavby, hluku (z venkovní jednotky tepelného čerpadla), ztráty soukromí, pohledů z oken do oken obytných místností. Dále hrozí riziko pádu sněhu a ledu ze střechy až na její pozemek vzhledem k malému odstupu staveb. Žalobkyně má za to, že bude ohrožena v držbě svých pozemků již samotným prováděním stavby, zejména působením hluku, prachu, vibrací, stíněním, rizikem pádu stavebního materiálu na její pozemek, tedy dopadů, které s sebou každá stavba z povahy věci nese. Umístěním novostavby blíže nebude dodržen požárně nebezpečný prostor ve smyslu technické normy č. ČSN 73 0833, který nemá zasahovat do sousedního pozemku., což bude žalobkyni i všechny budoucí vlastníky omezovat v budoucím možném využití jejího pozemku nemožností budování staveb v místě, kam tento prostor zasahuje. Žalobkyně žalované opakovaně ústně i písemně vyzvala. Ze všech těchto důvodů se žalobkyně domáhá zákazu provádění stavby s názvem „Novostavba rodinného domu , jméno FO, “.

3. Žalovaní se k žalobě promptně vyjádřili dne 14. 10. 2025 tak, že nárok neuznali ani zčásti. Stavba rodinného domu je řádně povolena a tvrzení žalobkyně o umístění stavby ve vzdálenosti menší než 2,4 m od hranice s pozemkem p. č. , Anonymizováno, jsou nepravdivá. Na podnět žalobkyně příslušný stavební úřad postup žalovaných prověřil kontrolou dne , datum, a shledal, že postup je v souladu s vydaným rozhodnutím o povolení záměru a nebyly zjištěny závady, jak to dokládá protokol ze stavební kontroly ze dne , datum, . K jednotlivým námitkám žalobkyně se vyjádřili jednak odkazem na odůvodnění rozhodnutí správních úřadů. Doplnili, že vzdálenosti mezi domem č. p. , Anonymizováno, a budoucí stavbou žalovaných má být 7,46 m, což obyvatele obou domů nebude negativně ovlivňovat a tento odstup je v souladu se stavebním zákonem. Tvrzení o umístění oken a dveří obývacích místností proti sobě nejsou dle žalovaných pravdivá. Hrozící riziko pádu sněhu a ledu ze střechy žalovaní považují za pouhou a ničím nepodloženou obavu žalobkyně, která tím nemůže odůvodnit nárok na ochranu držby. Ve vztahu snížení míry soukromí žalobkyně žalovaní poukázali na článek 11 Listiny základních práv a svobod a na právní názor formulovaný Nejvyšším správním soudem ve věci č. j. 8 As 20/2011-131 s tím, že pozemek 1. žalovaného je v územním plánu obce , adresa, určen k zastavění rodinným domem a žalobkyně proti tomuto nikdy nic nenamítala. Žalovaní poukázali na shodu námitek, o nichž rozhodly již správní úřady, a z tohoto důvodu podle nich nelze na předmětný případ aplikovat § 1004 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaní uvedli, že stavbu realizují pouze a jedině na svém pozemku a svou činností do nemovitostí žalobkyně nezasahují a držbu jejího vlastnického práva neruší, když postupují v souladu s právnímu předpisy i vydaným stavebním povolením. Absence svévolného (protiprávního) jednání proto není dána a žalobkyně tvrzené nehmotné imise rušící její držbu žádným způsobem neprokazuje.

4. Ve věci byly provedeny následující důkazy:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí LV. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, a obci , adresa, , bylo zjištěno, že výlučným vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , je žalobkyně. Pro stejnou obec a k. ú. je na LV. č. , hodnota, zapsáno vlastnické právo k pozemku p. č. , Anonymizováno, ve prospěch 1. žalovaného.

6. Z projektové dokumentace autorizovaného inženýra pro pozemní stavby , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , z grafické části je zřejmé umístění stavby na pozemku žalovaných a vzdálenost stavby od společné hranice s pozemkem žalobkyně, která v přední části činí 2 400 cm a postupně se prostor směrem k zadní části rozšiřuje až k 2 800 cm. Z textové části B.8 písm. d) se podává, že vlivem provádění stavby dojde k dočasnému zhoršení prostředí v zájmovém území, způsobenému zejména hlučností stavebních mechanismů. Podle části B.6 písm. a) nedojde po dobu výstavby ani k výraznému zhoršení životního prostředí. Zhoršení může způsobit hluk a prašnost při provádění některých stavebních činností. Z koordinačního situačního výkresu jsou zřejmé stavební otvory oken a dveří.

7. Z vytyčení prostorové plochy rodinného domu na parcele č. , hodnota, vyhotovené autorizovaným zeměměřičským inženýrem, Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, jsou patrné souřadnice bodů představujících rohy novostavby a vzdálenost pravého předního rohu od hranice pozemku 2,40 m a pravého zadního rohu 2,80 m.

8. Závazným stanoviskem orgánu ochrany veřejného zdraví (Krajské hygienické stanice Zlínského kraje) ze dne , datum, byl dán souhlas s povolením záměru „Novostavba rodinného domu, včetně zpevněných ploch, sjezdu, vodovodní přípojky, přípojky splaškové kanalizace, dešťové kanalizace s retenční nádrží a vsakem, venkovní odběrné el. zařízení, plotové zídky a oplocení na pozemku žalovaných“.

9. Z námitek účastnice řízení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně podala v rámci správního řízení vedeného stavebním úřadem pod sp. zn. , Anonymizováno, námitky týkající se nedostatečného odstupu navrhované stavby od stávající zástavby a námitka rizika pádu sněhu a ledu ze střechy. Navrhla, aby projednávaný stavební záměr nebyl schválen.

10. Z rozhodnutí Městského úřadu , adresa, , odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy (dále jen „stavební úřad“ či „Městský úřad , adresa, “) o povolení záměru č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že stavební úřad povolil realizaci stavby rodinného domu žalovaných a stanovil podmínky pro provedení stavby. Stavební úřad zjistil, že uskutečněním záměru nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem, předpisy vydanými k jeho provedení a zvláštními předpisy. Projektová dokumentace stavby zpracovaná oprávněnými osobami splňuje obecné požadavky na výstavbu. Stavební úřad se rovněž velmi podrobně zabýval námitkami uplatněnými žalobkyní, a to nad rámec i těmi opožděnými, s nimiž se důkladně vypořádal na celkem 28 stranách odůvodnění. Stavební úřad posoudil žádost spolu se všemi potřebnými podklady včetně kladných závazných stanovisek a rozhodnutí dotčených orgánů, kladných vyjádření správců technické a dopravní infrastruktury a neshledal důvody k zamítnutí žádosti. Na závěr odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012, č. j. 8 As 20/2011-131 s tím, že žalobkyně jako vlastník stávající sousední nemovitosti si nemůže přisvojovat právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v sousedství, která by snížila míru jejího soukromí. Žalobkyně vůči sousednímu pozemku „nevydržuje“ žádné právo na to, aby se výstavba na něm omezila více, než jaká omezení standardně vyžadují obecné poměry v území, jež jsou vyjádřeny v územním plánu, a jiných právních předpisech, nebo dokonce, aby se jakákoliv výstavba na tomto pozemku vyloučila.

11. Z rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru Krajského stavebního úřadu, oddělení stavebního řádu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že odvolání podané žalobkyní bylo zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu pod č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo potvrzeno. I odvolací orgán věnoval dostatečný prostor vypořádání s námitkami žalobkyně a ztotožnil se s vyjádřením stavebního úřadu. Zopakoval závěr stavebního úřadu, že v rámci zástavby v intravilánu obce je zpravidla nemožné dosáhnout úplného soukromí.

12. Z podnětu žalobkyně k prošetření protiprávního jednání adresovaného příslušnému stavebnímu úřadu bylo zjištěno, že žalobkyně dala stavebnímu úřadu podnět k prošetření údajného protiprávního jednání žalovaných spočívající v umisťování stavby v rozporu s rozhodnutím o záměru příliš blízko k hranici pozemku žalobkyně. Podle dodejky byl podnět doručen stavebnímu úřadu dne , datum, .

13. Dne , datum, byla dle podací stvrzenky odeslána žalovaným výzva ke zdržení se protiprávního jednání.

14. Z protokolu o stavební kontrole ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že dne , datum, se uskutečnila na pozemku 1. žalovaného kontrola, jejímž předmětem byl podnět na špatné umístění novostavby rodinného domu. Stavební úřad shledal, že stavba není prováděna v rozporu s vydaným stavebním povolením, stavba je vytýčena dle projektu a nebyly zjištěny žádné závady.

15. Z fotodokumentace pořízené v době podání návrhu je patrné, že svinovací metr je přiložen k zemní rýze a ukazuje na původní podezdívce hodnotu 158 – 180 cm. Na fotografii pořízené kolmo ke stávající zídce žalobkyně se zabetonovanými sloupky k plotu je viditelné, že podezdívka původní stavby se mírně odchyluje směrem dovnitř pozemku žalovaných.

16. Z ortofotomapy pořízené na webových stránkách www.nahlizenidokn.cuzk.cz je zřejmý stav nemovitostí v době, kdy na pozemku 1. žalovaného stojí ještě původní stavba. Z pohledu z výšky je seznatelné, že zídka vedoucí od místní komunikace v přední části a na ni navazující zeď původní stavby 1. žalovaného nekopírují společnou katastrální hranici obou pozemků a mírně se od ní odchylují.

17. Z nejnovějšího leteckého snímku přístupného na webových stránkách www.mapy.cz je na první pohled patrný nesoulad faktické společné hranice pozemků žalobkyně a 1. žalovaného se stavem katastrálním tak, že část zatravněné plochy užívaná žalobkyní je ve vlastnictví 1. žalovaného.

18. V rámci šetření soudu na místě samém dne , datum, nebylo možné zjistit, kudy přesně vede společná hranice pozemků žalobkyně a 1. žalovaného, a proto nebylo možné změřit reálnou vzdálenost budoucí hranice stavby (určenou vytyčenými stavebními lavičkami) od nejasné hranice pozemku. Stavební rýhy byly již vylity betonem. Ze strany žalovaných byly předloženy různé mapové podklady, z nichž je zřejmé, že katastrální hranice pozemků žalobkyně a 1. žalovaného je neměnná nejméně od roku 1960 a původní stavba v rohu pozemku 1. žalovaného nestála přímo na hranici, ale za její zdí se nacházel vždy ještě menší pruh nezastavěného pozemku, na který teprve navazoval pozemek žalobkyně. Účastníci se shodli, že tuto menší část pozemku užívá žalobkyně, a na první pohled tvořila zatravněný celek spolu s navazujícím pozemkem žalobkyně.

19. Z fotografií pořízených při místním šetření je patrná naměřená vzdálenost cca 202 cm od betonového základu budoucí stavby žalovaných po vnitřní hranu podezdívky o šířce 17 cm.Anonymizovaný odstavec21. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že o záměru na vybudování přístřešku říkala 1. žalovanému loni. O dohodě jejich předků ohledně hranice pozemků nic neví a neví ani, kudy přesně hranice vede, od rodičů ví, že by měla vést po linii plotu. Nemůže větrat, protože jí vadí prach. Její matce obývající přízemí bude nejvíc vadit hluk, má taky astma, je skoro ležící a odkázaná na péči žalobkyně. Má se sousedy velmi špatné zkušenosti. Nikdy nebylo domluvené, že by se na sousedním pozemku mělo stavět.

22. Návrh na doplnění dokazování kamerovým záznamem žalobkyně byl zamítnut, neboť účastníci byli na místním šetření upozorněni, že po skončení jednání soud rozhodne a nebude prostor pro odročení jednání za účelem doplnění dalších důkazů. Nad to byla žalobkyně s uskutečněním kontroly stavebního úřadu seznámena a nic jí nebránilo mít tento důkaz u jednání již k dispozici a mohla navrhnout jeho provedení. Přesto by ale takovému návrhu vyhověno nebylo, neboť kontrola stavebního úřadu se uskutečnila , datum, a žalobkyně navrhla k důkazu kamerový záznam ze dne , datum, . Její tvrzení se v tomto ohledu značně rozcházela ve snaze jakkoli zpochybnit uskutečnění kontroly.

23. Návrh na doplnění dokazování výslechem manžela žalobkyně byl zamítnut jako nadbytečný, neboť měl pouze potvrdit verzi tvrzení o užívání pozemku a imisí ve shodě s žalobkyní.

24. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo.

25. U jednání změnila žalobkyně svá tvrzení v tom smyslu, že žalobkyně drží a užívá pozemek v rozsahu ohraničeném částečně stavbou plotu a zbytky podezdívky po bývalé stavbě právních předchůdců žalovaných. Faktická držba tedy zaujímá širší plochu oproti zápisu v katastru nemovitostí a takto je užívána alespoň 40 let. Žalobkyně je astmatik a alergik a její zvýšená citlivost na prach, kouř a podobné imise se projevila mimo jiné při demolici původní stavby žalovanými. Musela zvýšit dávku léků a stavební činnost ji podstatně omezila na běžném způsobu života, kdy nemůže kvůli zvýšené prašnosti větrat a ruší ji hluk ze stavebních strojů a mechanizace. Intenzivněji imise zasahují matku žalobkyně, která ve věku , Anonymizováno, let potřebuje klid. Žalobkyně zdůraznila, že respektuje právo žalovaných na užívání jejich pozemků včetně práva na výstavbu rodinného domu a nemá v úmyslu proti těmto právům brojit. Jediné, čeho se snaží dosáhnout, je realizace stavby ve větší vzdálenosti od pozemku, který drží a užívá. Pokud by byla stavba umístěna dál, imise by byly menší. Dále žalovaná tvrdila, že do její držby zasahuje požárně nebezpečný prostor a že nemůže v takovém prostoru umístit drobnou stavbu, protože měla a má v úmyslu v těchto místech chovat drobné domácí zvířectvo a uskladňovat dřevo na otop, případně pěstovat zemědělské plodiny. Odkázala na měření vzdálenosti u místního šetření, jež činí cca 220 cm od stavby po hranici pozemku, nikoliv 240 cm, což zakládá nejistotu ohledně umístění stavby v souladu se stavebním povolením. Žalobkyně svou držbu proto považuje za rušenou a žalobu za důvodnou.

26. Žalovaní se u jednání vyjádřili tak, že místním šetřením bylo vyvráceno, že by stavbu umísťovali v rozporu se stavebním povolením, jak to potvrdil i přítomný geodet. Poukázali na neoprávněné užívání části pozemku p. č. , Anonymizováno, žalobkyní i jejími právními předchůdci. Podle žalovaných není prováděním stavby zasaženo vlastnické právo žalobkyně. Běžnou stavební činností žalobkyni neruší nad míru přiměřenou místním poměrům. Protipožární prostor je v souladu se schválenou projektovou dokumentací. Žalobkyně nikdy dřív nedala najevo, že by v těch místech chtěla něco stavět, nikdy tam ani nic nestálo. Užívání menší části pozemku jí dovolili jejich předkové. Žalovaní dělají vše pro to, aby se zbytečně nevířil prach, včetně kropení, a hlučnou činnost se snaží dělat dál od oken žalobkyně. Při výstavbě se řídí katastrálními mapami a nic špatného nedělají. Proto navrhli, aby byla žaloba zamítnuta.

27. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:

28. Podle § 177 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.

29. Podle § 178 o.s.ř., v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

30. Podle § 180 odst. 1 o.s.ř., ve věci samé rozhoduje soud usnesením. Podle odst. 2 o.s.ř. soud vyhlásí usnesení ihned po skončení jednání. Ustanovení § 156 odst. 2 se nepoužije.

31. Podle § 987 o. z., držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

32. Podle § 988 odst. 1 o. z., držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

33. Podle § 1003 o. z., držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

34. Podle § 1004 odst. 1 o. z., je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl. Podle odst. 2 dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu, že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují okolnosti případu.

35. Podle § 1005 o. z., pro případ odstraňování stavby platí § 1004 obdobně.

36. Podle § 1008 odst. 1 o. z., soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

37. Podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, umístěním stavby nesmí být znemožněna budoucí zástavba sousedního pozemku nebo ohrožena stávající zástavba sousedního pozemku. Stavba musí být umístěna minimálně 2 m od hranice pozemku vyjma pozemku veřejného prostranství.

38. Soud v rámci držební ochrany zkoumá výhradně existenci posledního faktického stavu držby, jejího svémocného rušení a včasného podání žaloby z rušené držby.

39. K okolnostem běhu prekluzivní lhůty pro podání žaloby podle § 1008 o. z. žalobkyně uvedla, že žalovaní zahájili stavební činnost dne , datum, výkopy zemních pásů, čímž se ukázalo zřejmým, kam v pozemku hodlají umístit svou stavbu. Jelikož se stavebními pracemi na pozemku 1. žalovaného bylo započato nesporně v září , Anonymizováno, a žaloba byla podána , datum, , subjektivní lhůta šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která její držbu ruší, je zachována.

40. Při právním posouzení soud vycházel především ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18 a dalších rozhodnutí v něm citovaných, v souladu s nimiž žalobce v tomto typu řízení musí prokázat, že žalovaný svémocně ruší držbu. Žaloba směřuje k ochraně posledního pokojného stavu držby. Rozhoduje se tedy o faktickém stavu a důležitý je právě tento prvek fakticity, když soud není v tomto posesorním řízení oprávněn zkoumat oprávněnost držby z hmotněprávního hlediska. Otázkou, zda je držba řádná, poctivá a pravá, se soud může zabývat až v případném petitorním řízení (př. o určení vlastnického práva, vyklizení nemovitosti, vydání neprávem zadržované věci). Proto nejsou námitky petitorního charakteru (typicky že rušitel je vlastníkem) v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu nijak zvlášť zásadní. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu ruší, a to svémocně. Obranu žalovaného proto mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty, neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. Nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobce domáhá posesorní ochrany. V důsledku toho může být straně žalující posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že jí žádné subjektivní právo nepřísluší a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník. Soud proto také není oprávněn zkoumat předběžné právní otázky, nýbrž se omezuje jen na zjištění skutkového stavu. Posesorní žalobou se žalobkyně nemůže domáhat, aby žalovaní již zhotovenou část stavby odstranili nebo jinak upravili nebo aby pozemek uvedli do původního stavu, touto žalobou se může domáhat pouze zákazu dalšího zřizování stavby.

41. S ohledem na dikci § 1004 odst. 1 o. z. se soud současně zabýval otázkou, zda se stavebník (oba žalovaní) proti držiteli (žalobkyni) zajistili cestou práva. Tímto se rozumí především zajištění soudní cestou, případně pod to lze podřadit i zajištění ve stavebním řízení, v němž lze dosáhnout takového výsledku dosáhnout. Žalovaní jako stavebníci byli povinni postupovat podle stavebního zákona a vzhledem k charakteru zamýšlené stavby si museli obstarat stavební povolení. V rámci stavebního řízení měla žalobkyně jako vlastník sousedního pozemku a stavby na něm umístěné právo vznést proti záměru námitky.

42. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaní jako stavebníci požádali příslušný úřad o povolení stavby a že žalobkyně jako držitel byla řádným účastníkem správního řízení o povolení stavby, v němž vznesla početné námitky. Ve stavebním řízení byly však všechny tyto námitky shledány nedůvodnými a žalovaní disponují platným a pravomocným veřejnoprávním titulem k provádění své stavby. Za této situace se žalobkyně sice může domáhat ochrany dle § 1004 o. z., avšak žaloba může být odůvodněna jen námitkami, které vznesla ve správním řízení a tyto byly zamítnuty (či nebyly vůbec vypořádány) nebo jde o námitky, které bez svého zavinění nemohla ve správním řízení uplatnit. Soud se proto neztotožnil a argumentací žalovaných, že na danou věc nelze aplikovat § 1004 o. z., neboť o námitkách rozhodl již stavební úřad. Právě proto, že námitkám žalobkyně stavební úřad z nějakého důvodu nevyhověl a vydal stavební povolení, je civilní žaloba na ochranu držby z tohoto hlediska přípustná. Jedná se o projev na sobě nezávislé ochrany držitele ve správním řízení a v civilním řízení o ochraně držby. Pokud má žalobkyně za to, že námitky byly ve správním řízení vypořádány pouze povrchně, soud je zcela opačného názoru a má-li zaujmout postoj k odůvodnění námitek shodně uplatněných i v tomto řízení, ve všech bodech s nimi soud naprosto souhlasí a nemá pro jejich komplexnost co dodat.

43. Žalovaní svá tvrzení po celou dobu řízení opírali o své vlastnické právo. Je třeba zdůraznit, že zákon nedává soudu možnost přezkumu petitorní otázky. V tomto směru je procesní aktivita ponechána na straně žalovaných, zda budou chtít bránit výkon jejich vlastnického práva, mají-li za to, že je v nějaké části rušeno. Soud projednávající žalobu z rušené držby se omezuje na posouzení zákonem předvídaných podmínek, jejichž splnění vede k vyhovění nebo zamítnutí nároku, avšak záležitosti opírající se o vlastnické právo nejsou pro toto řízení rozhodující, když je stěžejní faktická držba.

44. Příslušný stavební úřad rozhodl o umístění stavby v souladu s veřejnoprávními předpisy a řídil se vlastnickou hranicí. Soud zde neřeší nejistotu účastníků, zda je stavba umístěna v souladu se stavebním povolením. Rozhodná není ani skutečnost, zda žalovaným náleží subjektivní právo stavět, nýbrž to, zda existuje hrozba, že prováděním stavby bude žalobkyně ohrožena ve své držbě nemovitých věcí nebo že v důsledku stavebních prací vznikají následky předvídané § 1013 o. z. V dané věci byl skutečný stav užívání pozemků bezpečně zjištěn zejména při místním šetření a z tvrzení účastníků. V souvislosti s tím vyšlo najevo, že žalobkyně fakticky užívá nepatrnou část pozemku ve vlastnictví 1. žalovaného a z tohoto důvodu se jeví být budoucí stavba žalovaných umístěna blíže pozemkům ve faktickém užívání žalobkyně, nicméně se jedná o vzdálenost v řádu desítek centimetrů, a soud předjímá, že tento rozdíl nehraje ve vztahu k tvrzeným nepřímým imisím zásadní roli.

45. Soud tedy připouští, že vzhledem k nejasné společné hranici pozemků žalobkyně a 1. žalovaného je žalobkyně držitelkou nepatrné části pozemku ve vlastnictví 1. žalovaného, kterou fakticky a dlouhodobě užívá jako travnatou plochu. Tvrzeními žalobkyně ohledně naměřených vzdáleností linie novostavby od hranice pozemků (dle žaloby cca 1,5 m, u jednání 2,2 m) se soud zabýval pouze okrajově a s přihlédnutím k judikatuře k § 1020 o. z. upravující zřizování stavby v těsné blízkosti společné hranice pozemků i ve vztahu k námitkám uplatněným ve veřejnoprávním řízení, konstatuje, že technické námitky k provádění stavby, které nejsou způsobilé osvědčit tvrzená občanskoprávní rizika, nemohou vést k vydání zákazu provádění stavby.

46. Žaloba z rušené držby je analogicky k žalobě z rušeného vlastnického práva (§ 1042 o. z.) přípustná tam, kde neoprávněné rušení držitele ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, nebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Žalobou z rušené držby je možné se v zásadě domáhat ochrany proti již vykonaným zásahům, které trvají anebo jejichž opakování hrozí. Držební ochrany se může držitel domáhat i proti nepřímým imisím. Z tohoto hlediska půjde o rušení držby tehdy, pokud jsou nepřímé imise nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání pozemku. Zde tedy v rámci ochrany držby bude soud posuzovat stejné hledisko, jako v případném petitorním sporu dle s úvahami na základě § 1013 o. z.

47. V případě žaloby na ochranu držby spojené s nepřímými imisemi soud posuzuje stav, který zde byl před rušící činností a stav, který nastal v důsledku této činnosti a v jehož důsledku nepřímé imise vznikly. Aby mohla být držbě poskytnuta před takovými imisemi ochrana, musí z objektivního hlediska poslední pokojný stav rušen nad míru přiměřenou místním poměrům, a to bez ohledu na to, zda tyto nepřímé imise skutečně představují protiprávní zásah do subjektivního práva rušené osoby. Soud neposuzuje, zda imise překračují veřejnoprávní limity, pouze lze k takovým normám orientačně přihlédnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017). Soud se zabývá pouze samotným faktem rušení a zda se udrží v mezích míry přiměřené místním poměrům.

48. V posuzovaném případě bylo jednoznačně prokázáno, že v době před zahájením stavebních prací žalovanými mohla žalobkyně nemovitosti ve své držbě užívat pokojně pro své potřeby, aniž by byla ze strany žalovaných či jejich předchůdců jakkoli rušena. Tento stav trval do okamžiku zahájení demoličních a na ně navazujících stavebních prací žalovaných jako stavebníků.

49. Žalobkyně v průběhu jednání kladla důraz na svá pozměněná žalobní tvrzení spočívající v imisích majících původ v prováděné stavební činnosti, které ji omezují na běžném způsobu života, a mají negativní dopad na její zdravotní obtíže. Obrana žalobkyně opírající se o § 1013 o. z. konkrétně spočívající v působení hluku, prachu, vibrací, riziku pádu stavebního materiálu na její pozemek však nebyla v řízení dostatečně prokázána. Jakkoli si soud dovede takové zásahy vlivem provádění stavby představit, zůstalo to převážně pouze v rovině obecných tvrzení. Nad to sama v žalobě uznala, že se jedná o dopady, které s sebou každá stavba z povahy věci nese. Zachování odstupu 2,4 m od hranice pozemku podle jejích slov dopady stavební činnosti minimalizují a snaží se dosáhnout pouze toho, aby žalovaní realizovali stavbu ve větší vzdálenosti. Z pohledu soudu však nemá z hlediska imisí vůbec žádný význam posunutí sousední stavby o metr. Stavba rodinného domu se nikdy neobejde bez činností produkujících hluk a prach a bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že popisované nehmotné imise jsou natolik mimořádné intenzivní, že ji obtěžují v její držbě nad míru přiměřenou místním poměrům a že je citelným způsobem omezována v užívání nemovitostí.

50. Zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v důsledku prašného prostředí nebylo předloženými důkazy prokázáno. Z lékařského potvrzení z června , Anonymizováno, , tedy z doby před zahájením stavební činnosti, jsou zřejmé užívané léky žalobkyní a její dávkování. Podle lékařské zprávy z konce září , Anonymizováno, nebyla dávka léku , Anonymizováno, užívaného při dlouhotrvající léčbě astmatu nijak navýšena, ani nebyly předepsány jiné léky. Žalobkyně neuváděla žádné jiné alergie kromě zvýšené citlivosti na prach. Tvrzení o nutném navýšení dávky léků tak nebylo prokázáno. Omezení v podobě nemožnosti větrání vnitřních prostor domu soud nepovažuje za obtěžující nad míru přiměřenou poměrům, neboť se nejedná o soustavnou stavební činnost, které by byla vystavena po celý den a zároveň dlouhodobě tak, že by jí bylo znemožněno vyvětrat místnosti v ranních nebo večerních hodinách. Soud připomíná, že neposuzuje činnosti spojené s demolicí původní stavby. Z těchto důvodů nemá soud za prokázané, že by stavební činnost omezila žalobkyni na běžném způsobu života a už vůbec ne nad míru přiměřenou poměrům. Pro úplnost soud uvádí, že se nezabýval tvrzeními ani důkazními návrhy žalobkyně ve vztahu k imisím působícím na její matku, neboť tato není na straně žalující.

51. Z pohledu držby záměru žalobkyně umístit v budoucnu na pozemcích přístřešek na dřevo a drobné stavby určené pro chov domácího zvířectva nic nebrání. Pokud žalobkyně hodlá mimo jiné i na části pozemku, který je sice dlouhodobě v její držbě, ale není postaveno najisto její vlastnictví, umisťovat drobné stavby, soud neshledal rušivé znaky, které by do takové držby svémocně zasahovaly. Při realizaci se tím však vystavuje riziku možné procesní obrany katastrálního vlastníka sporné části pozemku. Neobstojí ani argument žalobkyně, že dojde k narušení požárně nebezpečného prostoru. Jednak byl pro vydání stavebního povolení určující katastrální stav, u místního šetření nepadla o využití tohoto prostoru ani zmínka a ani u následného jednání nebylo postaveno najisto, že k vybudování jakékoli stavby na pozemku v blízkosti hranice vůbec někdy dojde a nijak blíže nebyly specifikovány parametry takové stavby, pouze bylo obecně formulováno případné využití. Soudu se to jeví jako další schválnost a účelové tvrzení, jež nemá ve vztahu k požárně nebezpečnému prostoru relevanci. V umístění drobné stavby pro chov domácího zvířectva a pro uskladnění dřeva či v pěstování zemědělských plodin na pozemcích v jejím držení jí nic nebrání a v tomto směru není její držba žádným způsobem rušena natolik, že by jí stavební činnost znemožňovala užívat pozemky obvyklým způsobem.

52. Další podpůrný argument žalobkyně, že její dům byl vybudován za situace, kdy se nepočítalo s jinou možnou stavbou v blízkosti, spíše dokresluje špatné sousedské vztahy a vystihuje neúnavnou snahu žalobkyně brojit všemi možnými způsoby proti stavbě žalovaných. Šetřením na místě samém soud naznal, že žalobkyně žije ve svém domě dlouhodobě v relativně ideálních podmínkách, když naproti domu je zeleň, z horní strany je starší stodola, zadní stranou sousedí zahradami a soused do kříže v nejbližší části pozemku parkuje automobily. Subjektivní vnímání žalobkyně, že novostavbou žalovaných dojde k nadměrnému zahuštění zástavy, není objektivně podloženo a dispozičně v dané oblasti zástavby nijak nevybočuje. Sama žalobkyně poukazovala na platnou veřejnoprávní úpravu stanovící minimální vzdálenosti staveb, tudíž si musela být nepochybně vědoma možné výstavby na sousedním pozemku.

53. Z pohledu soudkyně je poněkud sobecké dožadovat se žalovaných jako po sousedech z dolní strany, aby svou stavbou udrželi stejnou komfortní vzdálenost, jakou má ke všem ostatním sousedům, aby se jenom jí žilo v domě pohodlně. Pro každého jsou veřejnoprávní normy nastaveny stejně, a pokud žalobkyně nabyla dojmu, že její práva jsou nadřazena právům jiných, bude takové sousedské soužití obou účastníků vyvolávat jenom spory, což by si měla žalobkyně do budoucna uvědomit.

54. Soud v dobrém úmyslu apeluje na žalobkyni, aby nebránila v užívání pozemku 1. žalovaného a činnosti žalovaných jako stavebníků a měla spíše zájem na vytvoření nekonfliktních sousedských vztahů. Žalobkyně se nenachází v žádném privilegovaném postavení, které by jí umožňovalo diktovat žalovaným podmínky, kde mají umístit stavbu svého rodinného domu. Ve své pozici vlastníka sousedních nemovitostí by měla plně respektovat právo žalovaných na vlastnictví jejich pozemku a právu provádět stavební činnost dle schválené projektové dokumentace a v souladu s vydaným stavebním povolením. Zcela výstižně problematiku vysvětluje Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 30. 4. 2012, č. j. 8 As 20/2011-131 tak, že vlastníci sousedních nemovitostí si nemohou přisvojovat právo na to, ab byla vyloučena každá stavební změna v sousedství, která by snížila míru jejich soukromí. Tyto závěry již byly žalobkyni předestřeny v odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu a zdejší soud je znovu zdůrazňuje.

55. Při rozhodování soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí a vzal v úvahu zejména účel žaloby na rychlou ochranu faktického stavu. S přihlédnutím k charakteru žaloby přicházelo v úvahu poskytnutí toliko provizorní ochrany, kdy právní stav věci ustupuje prvořadé fakticitě. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav a přihlédl ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. Jak již bylo vysvětleno, není zde prostor pro řešení předběžných hmotněprávních otázek, zda jde u žalobkyně o držbu řádnou, poctivou nebo pravou, neboť tyto právní záležitosti by byly předmětem zkoumání až případného petitorního řízení vyvolaného žalovanými na ochranu jejich subjektivního vlastnického práva. V tomto řízení je ochrana dle § 1004 o. z. je poskytována jakékoli formě držby ve smyslu posledního pokojného faktického stavu. Rozhodující je tedy existence držby žalobkyně a posouzení, zda a jakým způsobem je tato její faktická držba nějakým způsobem rušena. Držba není chráněna vůči všem zásahům, ale jen proti svémocnému rušení. Toto svémocné rušení bylo nezbytné chápat ve smyslu neoprávněného či právem nedovoleného rušení. Ve smyslu § 1004 o. z. musí ohrožení vycházet z vlastního provádění stavby, nikoliv z možného budoucího způsobu užití stavby. Pokud tedy žalobkyně v žalobě poukazovala na rušení nepřímými imisemi ve smyslu § 1013 o. z. ve formě stínění stavby, ztráty soukromí, pohledy z blízko umístěných oken nově budované stavby, stejně tak rizikem pádu sněhu a ledu ze střechy budoucí stavby, imisí v podobě hluku z venkovní jednotky tepelného čerpadla, nebyla žaloba v této části shledána jako důvodná, neboť tvrzené ohrožení vychází z potencionálních vlivů budoucí hotové stavby a nejde tak o negativní vliv aktuálně prováděných stavebních prací na dosavadní držbu žalobkyně. Právně relevantní proto zůstaly pouze namítané imise prachu a hluku, avšak žalobkyně žádným způsobem nezachytila a soudu nedoložila (př. videozáznamem či fotografiemi), jak intenzivně je obtěžována prašností a hlučností při provádění stavebních prací. Žalobkyni tížilo v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, ale z žádného předloženého důkazu nevyplynulo, že by žalovaní ohrožovali držbu žalobkyně prováděním stavebních a souvisejících prací, jež by nepřímo formou imisí zasahovaly do pozemků užívaných žalobkyní nepřiměřeným způsobem. Soud nezpochybňuje nepříznivé dopady stavební činnosti žalovaných na okolní prostředí, úkolem soudu však bylo posoudit míru těchto negativních vlivů v místních podmínkách. Vzhledem k umístění nemovitostí v intravilánu obce nebylo prokázáno ohrožení či rušení držby nemovitých věcí žalobkyně nad míru přiměřenou místním poměrům a nebylo ani shledáno, že by byla žalobkyně podstatným způsobem omezena či ohrožena v obvyklém užívání pozemků. Současně není dán žádný důvod, pro který byl měl být žalobkyni přiznán vyšší standard ochrany. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a ohrožení její držby žalovanými neprokázala. S ohledem na vše shora uvedené nezbylo, než požadovaný nárok žalobkyně na vyslovení zákazu provádění stavby žalovaných zamítnout.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 800 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení v celkové výši 7 800 Kč k rukám právního zástupce žalovaných.