11 Co 35/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o žalobě z rušené držby dle § 176 o. s. ř. k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 3. 1. 2025, č. j. 109 C 366/2024-43

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15.745 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Usnesením okresní soud zavázal žalovanou uvést pozemek parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, v předešlý stav tak, že jej vyklidí do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I.) a dále zavázal žalovanou zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 15.890 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

2. Usnesení napadla včasným odvoláním žalovaná a domáhala se změny napadeného usnesení a zamítnutí žaloby. Žalovaná popírala nárok žalobců o tvrzené rušené držbě pozemku parc. č. , číslo, , neboť uvedený pozemek využívá oprávněně na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené , jméno FO, zastoupeným , jméno FO, na základě plné moci a žalovanou, jejímž předmětem bylo právě vypůjčení části tehdejšího pozemku parc. č. , číslo, pro účely provedení stavby účelové komunikace, a to v rozsahu zaznačeném šrafem v příloze č. 1 smlouvy o výpůjčce. Není proto pravdou, že by žalovaná užívala dotčený pozemek bez právního důvodu. Z povahy uzavřené smlouvy o výpůjčce pak vyplývá, že práva a povinnosti přecházejí na nové nabyvatele dotčených nemovitostí, tedy na žalobce. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 18/2011. Žalovaná dále uváděla, že účelová komunikace nepředstavuje součást pozemku, ale jedná se o samostatnou věc v právním slova smyslu, vlastnictví účelové komunikace se tedy liší od vlastnictví pozemku, na kterém je předmětná účelová komunikace vybudována, když vlastníkem předmětné komunikace je žalovaná. Dřívější vlastník pozemku , jméno FO, se s žalovanou dohodl, že žalovaná zajistí stavbu účelové komunikace, stavbu vodovodu a elektrické přípojky, a to zejména na pozemku parc. č. , číslo, Za tím účelem bylo vydáno společné povolení, které nemohlo pozbýt platnosti a veškerá stavební činnost je vykonávána řádně v souladu se společným stavebním povolením.

3. Žalobci navrhovali potvrzení usnesení okresního soudu jako věcně správného. Zpochybnili užívání pozemku parc. č. , číslo, v souladu se smlouvou o výpůjčce ze dne , číslo, na kterou se žalovaná odvolává, neboť tato smlouva je falzum. Již v jiném dalším řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 116 C 270/2024 žalovaná ve svém podání z 5. 11. 2024 odkazovala na údajnou smlouvu o výpůjčce, avšak tehdy neuváděla, že by tuto smlouvu měl na základě plné moci uzavřít za , jméno FO, . Ke svému podání z 5. 1. 2024 žádnou smlouvu o výpůjčce soudu nepředložila. Tuto smlouvu předložila až v rámci odůvodnění odvolání ze dne 14. 1. 2025 podanému proti usnesení o vydání předběžného opatření. Žalobci v návaznosti na tvrzení žalovaných ve vyjádření ze dne 5. 11. 2024 učiněném v řízení sp. zn. 116 C 270/2024 ohledně existence smlouvy o výpůjčce požádali o stanovisko , jméno FO, , který jednoznačně prohlásil, že žádnou smlouvu o výpůjčce k pozemku p. č. , číslo, s žalovanou neuzavřel. , jméno FO, nebyl oprávněn jakoukoli smlouvu o výpůjčce s žalovanou za , jméno FO, uzavřít. , jméno FO, je jednatelem žalované a pro zjevnou kolizi zájmu ani nemohl jednat současně za půjčitele i vypůjčitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2695/2018 ze dne 25. 4. 2019), takové právní jednání by bylo bezesporu neplatné. Žalovaná nemá k pozemku parc. č. , číslo, žádné užívací právo a umístěním stavebního materiálu zjevně narušila poklidnou držbu žalobců k tomuto pozemku. Žalobci dále namítají, že pozemek parc. č. , číslo, v žádném případě není účelovou komunikací. Bylo-li vydáno společné povolení Magistrátu města Havířova ze dne 17. 8. 2022, to platí po dobu dvou let a pak zaniká, pokud po tuto dobu nebyla stavba zahájena. Žádala-li žalovaná stavební úřad o prodloužení stavebního povolení, se svým požadavkem nebyla úspěšná pro nesouhlas žalobců jako současných vlastníků s jakoukoliv výstavbou na jejich pozemcích. Žalobci proto požadují, aby napadené usnesení okresního soudu bylo potvrzeno.

4. Vzhledem k podanému odvolání přezkoumal odvolací soud usnesení okresního soudu v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Žalobci se podanou žalobou domáhají ochrany rušené držby spočívající v povinnosti žalované uvést pozemek parc. č. , číslo, , v k. ú. , adresa, v předešlý stav, a to tak, že jej vyklidí. Žalobu zdůvodňovali tvrzením, že se v dalším řízení u téhož okresního soudu pod sp. zn. 116 C 270/2024 domáhají vůči žalované vyklizení pozemku parc. č. , číslo, , kdy každý z žalobců je spoluvlastníkem ve výši jedné třetiny celku daného pozemku, jelikož žalovaná ke dni podání žaloby o vyklizení na pozemku parc. č. , číslo, k. ú. , adresa, měla bez právního důvodu umístěnou mobilní boudu a stavební materiál a odmítala je z pozemku dobrovolně odstranit. Dne 13. 11. 2024 žalovaná přemístila palety s cihlami Heluz z pozemku parc. č. , číslo, na vedlejší pozemek , číslo, v k. ú. , adresa, , který je rovněž ve spoluvlastnictví žalobců s podílem každého z nich ve výši ideální jedné třetiny. Žalovaná tak zasáhla do vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, umístěním cihel Heluz na pozemek a tento protiprávní stav trvá, proto se domáhá po žalované, aby se rušení zdržela a vše uvedla do původního stavu.

6. Okresní soud z listin předložených žalobci k důkazu učinil správná skutková zjištění obsažená pod body 2. – 6. odůvodnění napadeného usnesení, která nebyla v odvolání žalované zpochybněna a odvolací soud z nich pro odvolací řízení vychází. Po provedeném dokazování těmito listinami v odvolacím řízení skutková zjištění učiněná z nich okresním soudem zůstala shodná. Odvolací soud doplnil dokazování smlouvou o výpůjčce pozemku z , datum, a fotodokumentací předloženou žalovanou v souvislosti s podaným odvoláním, dále pak usnesením o zastavení řízení ze dne 12. 12. 2024 ve věci stavby s názvem účelová veřejná komunikace , adresa, , z těchto listin však neučinil žádná zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.

7. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

8. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

9. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

10. Podle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu, nebo že ho z držby vypudil.

11. Žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Smyslem žaloby je ochrana či obnovení posledního stavu držby, nejde o žalobu poskytující ochranu subjektivních práv jako v případě petitorních žalob, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, kterou se žalobce domáhá posesorní ochrany. V důsledku toho může být posesorní ochrana poskytnuta i tam, kdy žalobci subjektivní právo nepřísluší, např. za situace, kdy držbu práva neměl podloženu řádným titulem. V řízení o žalobě na ochranu rušené držby soud zjišťuje pouze existenci držby a jejího rušení. Žaloby na ochranu rušené držby poskytují „provizorní“ ochranu rušeného práva, neřeší sporná práva definitivním způsobem, neboť o definitivní ochraně držby lze rozhodnout až podáním petitorní žaloby, která poskytuje ochranu subjektivních práv a o níž se rozhodne „v běžném“ nalézacím řízení. V řízení o žalobě se poskytuje toliko rychlá prozatímní ochrana tím, že se chrání poslední faktický stav, nikoli stav právní, tedy subjektivní právo. Tomu odpovídá procesní úprava, která soudu ukládá rozhodnout ve lhůtě do 15 dnů od zahájení řízení.

12. V řízení o žalobě na ochranu proti rušení držby žalobce musí tvrdit i prokázat, že je držitelem práva, o jehož rušení jde a že jej žalovaný ruší. Vychází se z předpokladu, že držbu není nikdo oprávněn rušit, pokud k tomu nemá právní důvod. Žalovaný v řízení může namítat pouze to, že žaloba byla podána po uplynutí prekluzivní hmotněprávní lhůty, dále pak může popírat svémocnost zásahu. Tvrdí-li, že k zásahu měl právní důvod, tak musí tato tvrzení prokázat.

13. Žalobci v předmětném řízení prokázali, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, a dále, že na sporný pozemek byl dne 13. 11. 2024 přemístěn , právnická osoba, , konkrétně cihly na paletách z vedlejšího pozemku parc. č. , číslo, , dále, že se jedná o stavební materiál ve vlastnictví žalované společnosti. Žalobci tak prokázali, že jsou držiteli práva, konkrétně práva vlastnického a že do tohoto jejich vlastnického práva žalovaná svémocně zasáhla tím, že na jejich pozemek umístila stavební materiál. Obrana žalované popírající svémocnost zásahu v řízení nebyla prokázána. Dovolávala-li se žalovaná smlouvy o výpůjčce pozemku, uvedená smlouva oprávněnost užívání předmětného pozemku nepotvrdila. Smlouva o výpůjčce pozemku byla uzavřena , datum, mezi půjčitelem , jméno FO, , který měl být zastoupen na základě plné moci , jméno FO, a žalovanou jako vypůjčitelem rovněž zastoupenou , jméno FO, . , jméno FO, ve svém prohlášení potvrdil, že se společností , Jméno žalované, . smlouvu o výpůjčce, jejímž předmětem by byl pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, nikdy neuzavřel, ani nikdy této společnosti nepřenechal do užívání pozemek žádnou smlouvou.

14. Podle § 437 odst. 1 o. z. zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět.

15. Podle § 437 odst. 2 o. z. jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu, nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti.

16. Podle závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1640/2022 ze dne 5. 10. 2022 (uveřejněno pod č. 54/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zástupce vždy má jednat v zájmu zastoupeného. Pro případ, že mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného je rozpor, odebírá ust. § 437 odst. 1 o. z. zástupci oprávnění zastupovat. Jinak řečeno, v rozsahu, v němž jsou zájmy zástupce a zastoupeného v rozporu, zástupci (zásadně) nesvědčí oprávnění zastupovat. Výjimku upravuje citované ustanovení pro smluvní zastoupení, a to pro případ, kdy zmocnitel o rozporu mezi jeho zájmy a zájmy zmocněnce věděl či vědět musel; zákonodárce tak ponechává na zastoupeném (zmocniteli), zda přes existující rozpor v zájmech zachová svému smluvnímu zástupci (zmocněnci) oprávnění zastupovat, či zda jeho zástupčí oprávnění omezí nebo ukončí. Rozpor v zájmech, o němž zmocnitel ví či vědět musí, neomezuje zástupčí oprávnění zmocněnce; zmocněnec je i přes tento rozpor oprávněn zmocnitele zastupovat. Jedná-li zástupce i přesto, že mezi jeho zájmy a zájmy zastoupeného je rozpor (bránící zastupování) překračuje své zástupčí oprávnění (jedná v záležitosti, v níž není oprávněn zastupovat). Důsledkem jednání bez zástupčího oprávnění, respektive překročení zástupčího oprávnění, přitom není neplatnost právního jednání učiněného neoprávněným zástupcem; takové jednání toliko zastoupeného nezavazuje, přičemž zastoupenému zůstává právo je dodatečně schválit (ratihabovat) a tím je učinit závazným i pro sebe. V posuzované věci právní předchůdce žalobců , jméno FO, smlouvu o výpůjčce, v níž měl být zastoupen, nijak neschválil, naopak ji rozporoval s tím, že pozemek do užívání žalované nepřenechal. Zjišťování vědomosti zmocnitele o rozporu mezi jeho zájmy a zájmy zmocněnce proto nebylo nutné se zabývat.

17. Odůvodňovala-li žalovaná dále oprávněnost svého zásahu do vlastnického práva žalobců stavebním povolením na výstavbu účelové komunikace, odvolací soud neshledal tyto odvolací námitky právně významnými. Aniž by odvolací soud zjišťoval a hodnotil platnost stavebního povolení, existence stavebního povolení by bez dalšího neopravňovala žalovanou k tomu, aby na pozemek žalobce umístila stavební materiál. Z vedení předmětného řízení je přitom zřejmé, že žalobci s umístěním stavebního materiálu na svém pozemku nesouhlasí.

18. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů napadené usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byli procesně úspěšní žalobci, náleží jim proto náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představují odměnu advokáta za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání. Advokát zastupoval celkem tři žalobce. Odměna za jeden úkon při zastupování jednoho účastníka byla stanovena dle § 7, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ve výši 2.300 Kč, za druhou osobu se mimosmluvní odměna snižuje o 20 %, tj. na 1.840 Kč a za třetí osobu o 40 %, tj. na 1.380 Kč. Při zastupování tří osob tak za jeden úkon náleží odměna ve výši 5.520 Kč. Za dva úkony se tak jedná o 11.040 Kč. Za tytéž úkony byla přiznána paušální náhrada 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč. Dále advokátu náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání soudu dne 24. 4. 2025 z , adresa, (sídla pobočky advokátní kanceláře) do , adresa, a zpět celkem 50 km vozidlem , typ, RZ , SPZ, se spotřebou 10,2 l/100 km, BA 95 B, což za spotřebované pohonné hmoty činí 182 Kč a náhrada za použití motorového vozidla při sazbě 5,80 Kč/km a počtu 50 km částku 290 Kč. Dále náhrada za čas strávený cestou 2 započaté půlhodiny za jednu cestu, totéž za zpáteční cestu tj. 4 x 150 Kč. V součtu se jedná o 13.012 Kč (11.040 Kč + 900 Kč + 472 Kč + 600 Kč). K této částce byla připočtena 21 % DPH ve výši 2.732,52 Kč, celková náhrada nákladů odvolacího řízení činí po zaokrouhlení 15.745 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobcům, jež jsou oprávněni společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Odvolací soud pro úplnost doplňuje, že upřesnil datum narození žalobce b), který dle výpisu z katastru nemovitostí taktéž dle evidence obyvatel má datum narození , datum, . V řízení nebylo pochyb o tom, že žalující je právě tato osoba jako jeden ze spoluvlastníků předmětné nemovitosti.