11 Co 39/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zvýšení výživného zletilého dítěte k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 11 C 94/2024-72 ze dne 19. 11. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje v odstavci I. výroku v tom rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o zvýšení výživného stanoveného naposledy v částce 5.000 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 5. 2018, č. j. 0 Nc 4744/2018-13, 7 P a Nc 65/2018,- za dobu od 26. 3. 2024 do 31. 1. 2025 o částku 5.000 Kč měsíčně a- za dobu od 1. 2. 2025 do budoucna o částku 2.000 Kč měsíčně.

II. Dlužné výživné vyplývající z jeho zvýšení za dobu od 26. 3. 2024 do 30. 6. 2025 v částce 56.774 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku mění tak, že se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.311 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobcovy advokátky.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zvýšil výživné stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 5. 2018 s účinností od 26. 3. 2024 na částku 10.000 Kč měsíčně a vyčíslil dlužné výživné za dobu od 26. 3. 2024 do 19. 11. 2024 ve výši 34.455 Kč (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).

2. Proti rozsudku podal v celém rozsahu včasné odvolání žalovaný. Vytýkal okresnímu soudu neúplná skutková zjištění, měl za to, že žalobce by si mohl i při studiu zlepšovat svou finanční situaci prostřednictvím brigád. Na straně žalovaného je souběh 2 příjmů jen momentálně dočasný, starobní důchod začal žalobce pobírat krátce před podáním žaloby, do té doby byl jeho jediným příjmem plat. Tento mu neumožňoval tvorbu větších úspor. Po vyhlášení rozsudku došlo na straně žalovaného ke změně, neboť k 17. 1. 2025 zanikl jeho pracovní poměr dohodou o rozvázání pracovního poměru. Žalovaný je již pouze v důchodu. Neúplně byly zjištěny příjmy žalobcovy matky. Zvýšení výživného považuje žalovaný za rozporuplné s dobrými mravy, vztah žalobce k žalovanému jako syna k otci je velmi špatný, žalobce by měl své předchozí negativní nahlížení přehodnotit a neučinil tak. Dle jeho názoru není dán důvod na zvýšení výživného a naopak by výživné mělo být sníženo na částku 4.000 Kč měsíčně.

3. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku s tím, že vysoké příjmy žalovaného v období od března 2024 do února 2025 předpokládaly tvorbu úspor. Navíc žalovaný zdědil peníze po svém otci. Ohledně rozvázání pracovního poměru tvrdil žalobce, že se jedná o účelovou změnu, aby žalovaný nemusel platit zvýšené výživné. Žalovaný pobývá ve dvou bytech, a to na , země, se svou manželkou a dále v místě svého trvalého pobytu ve , adresa, . Nadstandardní výdaje za bydlení naznačují, že žalobce disponuje dostatečným finančním zázemím. Navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí a nesouhlasil se snížením výživného na částku 4.000 Kč měsíčně.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou dne 26. 3. 2024 se žalobce domáhal od uvedeného data zvýšení výživného z částky 5.000 Kč na částku 10.000 Kč měsíčně. Poukazoval na dosavadní vývoj vztahu se žalovaným, svá vysokoškolská studia a tomu odpovídající výdaje. Okresní soud provedl ve věci dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání a dospěl ke skutkovému závěru, jenž je popsán v bodě 7. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

6. Odvolací soud doplnil dokazování. Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, č. j. 34 D 581/2023-24 ze dne 27. 11. 2023 bylo prokázáno, že v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , zemřelém dne , datum, (otci žalovaného) byla obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti určena ve výši 119.990 Kč, tato částka rovněž představovala čistou hodnotu pozůstalosti. Byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, dle které žalovaný jako pozůstalý syn nabyl práva a povinnosti k označenému účtu s částkou 119.152 Kč a pohledávku za VZP ČR. Pozůstalá dcera , jméno FO, , zastoupená v řízení žalovaným, nenabyla ničeho.

7. K tomuto důkazu dále předložil žalovaný čestné prohlášení své sestry , jméno FO, o tom, že na vyrovnání jejího podílu na pozůstalosti po zemřelém otci jí žalovaný následně vyplatil částku 60.000 Kč.

8. K tomu doplnil žalovaný svá skutková tvrzení tak, že aby sestra nemusela jezdit z , adresa, k vyřízení pozůstalosti, udělila plnou moc bratrovi – žalovanému a na základě jejich dohody jí žalovaný na vyrovnání podílu poté vyplatil částku 60.000 Kč.

9. Žalovaný dále doplnil svá skutková tvrzení, že žije ve společné domácnosti s manželkou , jméno FO, většinu času bydlí na , země, s manželčiným otcem v jeho bytě a symbolicky přispívají na provoz bytu. Zároveň rekonstruují dům, který je ve vlastnictví manželky, je postavený v roce 1928 a není ve stavu k celoročnímu užívání. V Česku bydlí na adrese , adresa, , byt je ve vlastnictví žalovaného sestry , jméno FO, , která mu ho přenechala k užívání. Žalovaný zde platí plnou částku za služby a energie asi 7.000 Kč měsíčně, přijíždí na pár dnů vždy 2 x do měsíce. Jeho úspory jsou v řádu několika tisíc Kč. Nárok na důchod vznikl žalovanému 3. 4. 2024. Žalovaného rodiče měli ve vlastnictví jednotku na adrese , adresa, . Jedná se o byt z roku 1966, ve kterém žalovaný a jeho sestra vyrostli. Po odchodu od manželky bydlel žalovaný v tomto bytě se svým otcem a pečoval o něj. Rodiče mu byt darovali, ale mínili to tak, že byt bude pro něj a jeho sestru. Sestra bydlí v , město, a na důchod se chce přestěhovat zpět do , adresa, a byt zrekonstruovat. Byt daroval sestře, z důvodu vzájemných vztahů s žalobcem neuvažoval o tom, že by mu byt daroval.

10. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že se připravuje na závěrečné státnicové zkoušky, které by měly proběhnout k 31. 8. 2025.

11. Z oznámení ČSSZ ze 17. 12. 2024 bylo zjištěno, že měsíční starobní důchod žalovaného činí 21.929 Kč. Z dohody o rozvázání pracovního poměru bylo zjištěno, že tento skončil dnem 17. 1. 2025.

12. Z přiznání žalobcovy matky k dani z příjmu fyzických osob za rok 2023 bylo zjištěno, že matka vykázala příjmy za uvedený kalendářní rok ve výši 820.800 Kč a výdaje ve výši 799.682 Kč, dílčí základ daně činí 21.118 Kč. Matka si měsíčně jako mzdu vyplácí 29.414 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele matky bylo prokázáno, že za období od září 2024 do ledna 2025 činí její měsíční čistá mzda 13.850 Kč.

13. Z darovací smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako dárcem a , jméno FO, jako obdarovanou bylo zjištěno, že žalovaný ji daroval jednotku byt číslo , hodnota, , nacházející se v budově č. p. , číslo, , stojícím na pozemku parc. č. , hodnota, v obci , adresa, , včetně spoluvlastnického podílu zde uvedeného na společných částech budovy a na pozemku.

14. Závěr okresního soudu o skutkovém stavu tak, jak je uveden v bodě 7. odůvodnění je správný a k tomu přidává odvolací soud, že od 17. 1. 2025 je jediným příjmem na straně žalovaného starobní důchod, neboť žalovaný ukončil svůj pracovní poměr učitele dohodou. Žalobce se připravuje na závěrečné státnicové zkoušky. Celkový příjem matky činí měsíčně zhruba 43.000 Kč. Žalovaný daroval bytovou jednotku své sestře a měsíčně jí platí částku 7.000 Kč, když se v bytě 2x do měsíce vždy na několik dní zdržuje. Žalovaného manželka je nezaměstnaná.

15. Okresní soud náležitě aplikoval ust. § 910 a násl. občanského zákoníku tak, jak je uvedeno v bodě 9. odůvodnění.

16. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že za období od 26. 3. 2004 do 31. 1. 2025 byly splněny podmínky pro zvýšení výživného na 10.000 Kč měsíčně, tj. o 5.000 Kč měsíčně oproti předchozího úpravě. V roce 2018 studoval žalobce na střední škole, žalovaný měl průměrný měsíční čistý příjem 26.000 Kč a matka žalobce 20. 000 Kč. Dohoda rodičů tehdy zněla na 5.000 Kč měsíčně, kdy tato částka se jevila jako přiměřená. Nelze zpochybnit, že po nástupu žalobce na vysokou školu u něj došlo k růstu životních nákladů, a to v souvislosti se studiem samotným, ubytováním a dojížděním do školy a zpět. Jestliže se žalobce domáhal zvýšení výživného na částku 10.000 Kč měsíčně za období od 26. 3. 2024 (podání žaloby), okresní soud jeho žalobě správně vyhověl, a to za období do 31. 1. 2025. V té době žalovaného příjmy z pracovního poměru činily průměrně 38.900 Kč, starobní důchod od dubna 2024 činil 21. 500 Kč. Je zřejmé, že z měsíčního příjmu v průměru 60.000 Kč byl v tomto období žalovaný schopen platit výživné na žalobce ve výši celkem 10.000 Kč, aniž by tím jakkoli utrpěla žalovaného životní úroveň bez ohledu na skutečnost, že jeho manželka je nezaměstnaná. Za období do 31. 1. 2025 proto bylo napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno.

17. Ke změně situace došlo u žalovaného v průběhu měsíce ledna, kdy dohodou skončil jeho pracovní poměr učitele a jediným zdrojem příjmu je nadále jeho starobní důchod. Neobstojí žalobcova námitka, že žalovaný mohl i nadále pracovat při vědomí své vyživovací povinnosti vůči žalobci. Žalovaný je ve věku, kdy má nárok na řádný starobní důchod a nelze mu vytýkat, že ve věku 65 let přestal pracovat a je již pouze starobním důchodcem. Nelze pominout ust. § 915 odst. 1 o. z., dle kterého životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. V praxi to znamená, že životní úroveň dítěte kopíruje v podstatě životní úroveň rodiče. Snížila-li se životní úroveň na straně žalovaného v důsledku odchodu do starobního důchodu, musí se to odrazit také ve výši výživného, které má žalovaný na žalobce platit.

18. Odvolací soud má však za to, že i přes starobní důchod je v silách žalovaného platit zvýšené výživné, byť v nižší částce. Za takovou přiměřenou částku považuje odvolací soud 7.000 Kč měsíčně celkem za období od 1. 2. 2025 do budoucna, tj. zvýšení o 2.000 Kč měsíčně oproti původní úpravě. Bylo totiž prokázáno, že žalovaný daroval bytovou jednotku ve svém vlastnictví své sestře , jméno FO, . Odvolací soud toto právní jednání samo o sobě nevyhodnotil jako vzdání se majetkového prospěchu žalovaným. I kdyby nedošlo k uvedenému právnímu jednání mezi žalovaným a jeho sestrou, nemohl by odvolací soud vycházet z úvahy, že žalovaný měl byt prodat a peníze použít mimo jiné na úhradu výživného ve vztahu žalobci. Co je však pro rozhodnutí soudu o zvýšení výživného na částku 7.000 Kč měsíčně rozhodující je skutečnost, že žalovaný přes darování bytové jednotky své sestře , jméno FO, jí platí všechny poplatky ve výši 7.000 Kč měsíčně za to, že se v bytě zhruba 2x do měsíce po několik dnů zdržuje sám, popřípadě se svou manželkou. Zde má odvolací soud za to, že bylo v silách žalovaného dohodnout se se sestrou, že nebude platit měsíční platby v podstatě jakoby předmětný byt užíval celoměsíčně, navíc by mělo být ve vztahu mezi žalovaným a jeho sestrou zohledněno, že jí žalovaný byt daroval, nikoliv prodal. Jestliže je žalovaný schopen platit své sestře měsíční poplatky za popsané užívání bytu ve výši 7.000 Kč, musí být také v jeho silách zaplatit zvýšené výživné v celkové výši 7.000 Kč měsíčně žalobci. Za období od 1. 2. 2025 proto odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a výživné zvýšil na částku 7.000 Kč, tj. o 2.000 Kč měsíčně více.

19. K žalovaného námitce, že žalobce by při studiu vysoké školy si mohl brigádně přivydělávat, uvádí odvolací soud, že to nelze po žalobci spravedlivě požadovat, vzhledem k tomu, že studuje již v magisterském programu a připravuje se na státní závěrečné zkoušky. Žalobce studuje náročnou školu přírodovědného zaměření a jeho prvořadou povinností je studiem se připravovat na budoucí povolání.

20. Ohledně částky 120. 000 Kč zděděné po zemřelém otci, ze které žalovaný na vyrovnání dědického podílu zaplatil sestře , jméno FO, 60.000 Kč, uvádí odvolací soud následující. V dědickém řízení zastupoval , jméno FO, její bratr – žalovaný a uzavřeli dohodu, dle které veškerá aktiva ve výši zhruba 120.000 Kč nabyl žalovaný, pozůstalá dcera , jméno FO, nenabyla ničeho. Posléze žalovaný polovinu částky, tj. 60.000 Kč sestře zaplatil na vyrovnání jejího dědického podílu. Uvedené jednání shledává odvolací soud logickým a také morálním a nepřičetl je k tíži žalovaného ve vztahu ke zvýšení výživného. Zůstalo-li žalovanému 60.000 Kč, lze mít za to, že během roku 2024 byla tato částka v zásadě utracena.

21. Odvolací soud vyčíslil dlužné výživné za dobu od 26. 3. 2024 do 30. 6. 2025 v celkové částce 56.774 Kč. Žalovaný do července 2024 platil žalobci mimo stanovené výživné 5.000 Kč o 1.000 Kč navíc, takže dluh činí za uvedené období vždy 4.000 Kč měsíčně.

22. Za březen 2024 činí tento dluh poměrně 774 Kč, za období duben až červenec 2024 4 x 4.000 = 16.000 Kč, za období srpen až prosinec 2024 a leden 2025 činí dluh 6 x 5.000 Kč = 30.000 Kč. Za období od února do konce měsíce, ve kterém odvolací soud rozhodoval, tj. do 30. 6. 2025 činí dluh 5 x 2.000 Kč = 10.000 Kč. Celkové výživné dlužné od 26. 3. 2024 do 30. 6. 2025 činí 56.774 Kč. Žalovanému bylo uloženo je zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, jak tato lhůta vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neuložil pro plnění dlužného výživného lhůtu delší či možnost zaplacení ve splátkách. Řízení ve věci probíhá od března 2024 a bylo na žalovaném, aby si vytvořil jistou finanční rezervu pro případné zvýšení výživného. Navíc se blíží konec žalobcova studia na vysoké škole a je žádoucí, aby mu dlužné výživné bylo zaplaceno dříve, než studium ukončí.

23. Odvolací soud nepřihlédl k žalovaného návrhu, aby mu bylo výživné naopak sníženo na částku 4.000 Kč měsíčně, jak tento návrh vznesl žalovaný v odvolacím řízení. Jednalo se totiž o nový návrh, který byl v souladu s § 216 odst. 2 o. s. ř. v odvolacím řízení nelze uplatnit.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tou skutečností, že se oba účastníci práva na náhradu nákladů řízení vzdali.

25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.

26. Žalobce požadoval zvýšit výživné na částku 10.000 Kč za dobu od 26. 3. 2024 do budoucna. Počítáno z pětiletého kapitalizovaného plnění tak požadoval celkem 60 x 10.000 Kč = 600.000 Kč. Výživné bylo zvýšeno za 11 měsíců na částku 10.000 Kč = 110.000 Kč a za dobu 49 měsíců na částku 7.000 Kč = 343.000 Kč, celkem bylo výživné za období 5 let zvýšeno na částku 453.000 Kč. Tato částka představuje 75,5 % úspěchu a 24,5 % neúspěchu. Žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 51 % (75,5 % - 24,5 %). Žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen advokátkou, její odměna činí dle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 1.500 Kč za jeden úkon právní služby. Advokátka má nárok na odměnu za tyto úkony právní služby dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.: převzetí a příprava zastoupení – 1.500 Kč, účast u jednání dne 4. 4. 2025 – 1.500 Kč, písemné podání soudu ze dne 7. 4. 2025 – 1.500 Kč, účast ujednání před soudem 18. 6. 2025 – 1.500 Kč; 4 x 1.500 Kč = 6.000 Kč. Dle § 13 odst. 4 vyhlášky má advokátka právo na paušální náhradu výdajů za jeden úkon právní služby, což činí 4 x 450 Kč = 1.800 Kč. Náhrada jízdného ze sídla advokátky k procesnímu soudu a zpět činí celkem 2.774 Kč (352 km x 6 l/100 km x 34,70 Kč/l nafty x 0,01 = 732 Kč; 5,80 Kč/km x 352 km = 2.042 Kč; celkem 2.774 Kč). Náhrada za promeškaný čas dle § 14 citované vyhlášky 12 půlhodin á 150 Kč = 1.800 Kč. Celkem činí náklady zastoupení žalobce 12.374 Kč, z čehož 51 % činí 6.311 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen žalobci nahradit. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.