11 Co 62/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení bytu k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 21. 1. 2025 č. j. 19 C 99/2024-86

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů řízení částku 11.601 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.240 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen vyklidit byt číslo , hodnota, sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se v , číslo, . podlaží domu č. p. , číslo, , který je součástí pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, , na adrese , adresa, (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému částku 14 504,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozsudek ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, napadl odvoláním žalovaný a domáhal se jeho změny spočívající v přiznání náhrady nákladů řízení v celkové výši 116 144,90 Kč. Žalovaný namítal nesprávnou aplikaci § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) okresním soudem nicméně s ohledem na skutečnost, že odvolací soud může napadený výrok změnit a s ohledem na možnost odvolacího soudu uvažovat nad aplikací § 9 odst. 1 advokátního tarifu, žalovaný aplikaci tohoto ustanovení považoval za nepřípustnou. Žalovaný má za to, že při výpočtu odměny za právní služby je nutno aplikovat § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu, neboť žaloba se týká věci penězi ocenitelné. Bytová jednotka, jejíhož vyklizení se žalobkyně v řízení domáhala je penězi ocenitelná a běžně obchodovatelná. Podle bohaté judikatury Ústavního soudu například ze dne 7. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 277/24, je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je pro výpočet odměny nutno použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv § 9 odst.

1. Pojem nepoměrných obtíží dále Ústavní soud vyložil v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2688/15, podle něhož je nutno proporcionálně poměřovat úsilí vynaložené na zjištění hodnoty předmětu sporu a význam, který takové zjištění pro průběh sporu má. Čím větší je disproporce mezi odměnou podle § 8 advokátního tarifu ve srovnání s odměnou podle § 9 téhož předpisu, tím spíše lze tolerovat jisté časové a finanční náklady vynaložené na ocenění předmětu sporu. Pojem „nepoměrné obtíže“ je přitom nutno interpretovat restriktivně. Postup zvolený okresním soudem se zjevně příčí nálezové judikatuře Ústavního soudu, aniž by k tomu soud měl ospravedlnitelný důvod, napadený výrok je proto neústavní. Žalovaný vycházel z toho, že soud bude v otázce nákladů řízení aplikovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu a z tohoto pohledu je pro něj rozhodnutí okresního soudu překvapující. Má za to, že zjištění ceny bytové jednotky v posuzované věci nepředstavuje nepoměrné obtíže, neboť cenu bylo možné zjistit jednoduchým dotazem na některou z realitních kanceláří. Žalovaný tvrdil, že k jeho právu na náhradu nákladů řízení je i významně podhodnocený odhad ceny šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignoval. Rozdíl mezi výší náhrady přiznané soudem a náhrady požadované žalovaným, který vycházel z tržní ceny obdobného bytu zjistitelné z veřejných zdrojů činí 101.640,40 Kč. V souvislosti s odvoláním proti rozhodnutí o nákladech řízení žalovaný předložil odborné vyjádření realitní kanceláře, podle kterého cena předmětné bytové jednotky při spodní hranici činí 3.800.000 Kč.

3. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání nesouhlasila se stanovením odměny podle § 8 advokátního tarifu, neboť ten se aplikuje v případech, kdy předmětem sporu je samotná nemovitost, nikoliv její užívání. Ústavní soud již v minulosti připustil, že u žalob na vyklizení nemovitostí mohou být ústavně souladné obě výkladové varianty. Vždy záleží na okolnostech případu a kvalitě odůvodnění rozhodnutí. V daném případě se nejedná o věc, která by si s ohledem na svůj charakter a složitost vyžadovala takovou výši nákladů, jak je v odvolání tvrzena. Přiložil-li žalovaný k odvolání vyjádření realitní kanceláře bez uvedení data s uvedením tržní hodnoty bytové jednotky ke dni 6. 2. 2025, na tomto postoji žalobkyně uvedené nemohlo ničeho změnit. Okresní soud spornou věc vyřešil do pěti měsíců od podání žaloby, ve věci nařídil jedno jednání, u něhož rozhodl. Odměna advokáta, byla správně stanovena podle ustanovení § 9 odst. 1 ve spojení s § 7.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek Okresního soudu v napadeném výroku II. ohledně nákladů řízení v souladu s ustanovením § 212 věta prvá a § 212a odst. 6 o. s. ř.

5. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vyklizení žalovaného z bytové jednotky číslo , hodnota, v domě č. p. , adresa, s odůvodněním, že žalovaný je jejím bývalým manželem, za dobu trvání manželství v předmětném bytě společně bydleli. Členská práva a povinnosti k bytové jednotce nabyla před uzavřením manželství. Po uzavření manželství s žalovaným uzavřela dohodu o převodu části členských práv a povinností k předmětnému bytu, kterou však považovala za neplatnou, a proto podala předmětnou žalobu.

6. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že by byla jediným a výlučným členem bytového družstva a jediným a výlučným nájemcem předmětné bytové jednotky. Naopak, bylo prokázáno, že žalovanému svědčí minimálně právo společného nájmu. Současně žalovanému přiznal náklady řízení s jejichž výší odvolací soud nesouhlasí.

7. Žalovaný byl v řízení před okresním soudem procesně úspěšný, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., mu náleží náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují odměnu advokáta, která činí podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 částku 1.500 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024. Za úkony učiněné od 1. 1. 2025 činí odměna podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, částku 2.300 Kč. Žalovanému tak náleží odměna za 2 úkony učiněné advokátem do konce roku 2024 spočívající v přípravě a převzetí zastoupení a sepisu vyjádření k žalobě, to je 2 x 1.500 Kč, a za tytéž úkony 2 x paušální náhrada 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v témže znění. Dále za poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne 20. 1. 2025 a účast u jednání okresního soudu dne 21. 1. 2025 mu náleží odměna za 2 úkony po 2.300 Kč a 2 x paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, 2 x 450 Kč. V součtu za zastupování advokátem za řízení před soudem prvního stupně byla odvolacím soudem přiznána náhrada ve výši 9.100 Kč (2 x 1.500 Kč + 2 x 300 Kč + 2 x 2.300 Kč + 2 x 450 Kč). Dále byla přiznána náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu za cestu k jednání u Okresního soudu z , adresa, do , adresa, a zpět při celkovém počtu 24 km, průměrné spotřebě 5,8 l na 100 km, ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 34,70 Kč za 1 l a paušální náhradě za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč, což dohromady představuje 187,50 Kč. Na ztrátě času dále byla přiznána náhrada za 2 započaté půlhodiny po 150 Kč, to dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 to je ve výši 300 Kč, spolu s jízdným a náhradou za ztrátu času činí náklady žalovaného 9.587,50 Kč. K této částce byla připočtena 21% DPH, neboť advokát je plátcem daně, ve výši 2.013 Kč, celkově přiznaná náhrada nákladů tak činí 11.601 Kč.

8. Odvolací soud změnil výrok rozsudku okresního soudu o nákladech řízení v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému přiznal nižší náhradu nákladů za řízení před soudem prvého stupně v celkové výši 11.601 Kč. V tomto směru odvolací soud vycházel ze stanoviska pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025, podle něhož změní-li odvolací soud výrok soudu prvního stupně o nákladech občanského soudního řízení v neprospěch odvolatele, neporuší tím jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud při výpočtu odměny advokáta vycházel z nesprávného ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, ačkoliv na posuzovanou věc je nutno aplikovat § 9 odst. 1 advokátního tarifu, jak ostatně sám žalovaný v podaném odvolání zmiňoval, nicméně s aplikací tohoto ustanovení vyhlášky nesouhlasil, neboť měl za to, že se nejedná o věc, kterou nelze ocenit.

9. Odvolací soud nesdílí odvolací námitky žalovaného, podle nichž je nutno v posuzované věci vycházet při stanovení odměny advokáta z ocenění věci nebo práva, které je předmětem řízení.

10. Lze souhlasit s odvolatelem, že judikatura Ústavního soudu je ustálena v závěru, že ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanovení vyplývá, že § 9 odst. 1 advokátního tarifu je „zbytkové ustanovení“, které se pro výpočet odměny použije v ostatních případech, kdy předmět právní pomoci není možno podřadit pod jiné ustanovení tohoto předpisu. Je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv § 9 odst. 1 (např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024 IV. ÚS 277/24).

11. V posuzované věci se žalobkyně domáhala vyklizení žalovaného z bytu po rozvodu manželství, v němž společně s žalovaným za trvání manželství bydleli se zdůvodněním, že je výlučným nájemcem a členem družstva, neboť členská práva a povinnosti nabyla ještě před uzavřením manželství. Jednalo se tak o vindikační žalobu, nicméně žalobkyně fakticky zpochybňovala užívací právo žalovaného předmětný byt po rozvodu manželství užívat. Žaloba byla podána dne 2. 8. 2024 a ve věci bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem dne 21. 1. 2025 u prvního jednání, které bylo ve věci nařízeno. Otázka ocenění vyklizovaného družstevního bytu nebyla předmětem řízení, žádná ze stran se k ceně bytu v průběhu řízení nevyjadřovala, a to ani okrajově. Spornou byla otázka, zda žalovanému svědčí k bytu členská práva a v návaznosti na to právo nájmu a zda je tudíž oprávněn předmětný byt užívat. U prvního jednání v závěrečném přednesu zástupci obou účastníků požadovali odměnu za právní služby bez bližšího vyčíslení, případně sdělení, z jaké tarifní hodnoty budou při požadavku na odměnu vycházet. Zástupce žalovaného uváděl, že náklady řízení vyčíslí dodatečně, písemně ve lhůtě tří dnů. Okresní soud u jednání v rozsudku procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení obecným výrokem s tím, že vyčíslení konkrétních nákladů bude obsaženo v písemném vyhotovení rozsudku. Pokud zástupce žalovaného po vyhlášení rozsudku při vyčíslení odměny v písemném podání vycházel z tarifní hodnoty ve výši 4.500.000 Kč, takto stanovené ocenění bytu nebylo ničím podložené. Nutno zdůraznit, že v řízení se žádný z účastníků oceněním předmětného bytu nezabýval, žádný z nich aktuální ocenění předmětného bytu neuváděl. Skutkově bylo tvrzeno a prokázáno, že předmětný byt získala původně žalobkyně převodem členských práv a povinností v roce 2004, to je před dvěma desítkami let. V předmětném řízení nebyl spor o byt jako takový, ale o skutečnost, zdali žalovanému svědčí právo bydlení v bytě po rozvodu manželství účastníků, či zda výlučným nájemcem bytu a členem družstva je pouze žalobkyně. Jestliže je řešena otázka faktického užívání nemovitosti, nejsou dány podmínky pro aplikaci § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož se odměna stanoví v případech, kdy předmětem sporu je samotná nemovitost, nikoliv její užívání (srovnej obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 70/24 ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 201/01 ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. II. ÚS 111/11 ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. III. ÚS 3699/15 ze dne 23. 2. 2016).

12. Odkazoval-li žalovaný v odvolání na nález Ústavního soudu IV. ÚS 2688/15, jednalo se o skutkově odlišnou situaci, neboť v uvedeném řízení bylo předmětem sporu určení, zda je konkrétně označená nemovitost ve společném jmění zůstavitelky a vedlejšího účastníka. V uvedeném sporu byly předmětné nemovitosti oceněny v rámci dědického řízení znaleckým posudkem a dále jejich cena byla dokládána v průběhu řízení stanovisky dvou realitních kanceláří. Jednalo se tak o situaci zcela odlišnou od předmětného řízení, kdy žádný z účastníků v průběhu řízení ocenění předmětného bytu nezmiňoval. Předložil-li žalovaný až v souvislosti s podaným odvoláním proti nákladům řízení „odborné posouzení nemovitosti“, ve kterém byl předmětný byt oceněn k 6. 2. 2025 na částku 3.800.000 Kč až 3.950.000 Kč, žalobkyně ve vyjádření k odvolání takovéto ocenění nemovitosti neučinila nesporným, naopak jej zpochybnila, z takové hodnoty věci pro účely rozhodování o nákladech řízení proto nelze vycházet. Hodnota předmětu sporu nebyla zřejmá, neboť sám žalovaný po vyhlášení rozsudku v souvislosti s vyčíslením nákladů řízení nejprve vycházel z tarifní hodnoty 4.500.000 Kč, posléze v odvolání zase z jiné částky.

13. Odvolací soud má za to, že v posuzované věci nejsou dány podmínky pro aplikaci § 8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť ocenění věci nebylo v průběhu řízení vůbec zjišťováno, nebylo předmětem řízení a pouze pro účely rozhodování o nákladech řízení stanovit hodnotu věci by bylo možné pouze s nepoměrnými obtížemi, neboť ocenění předmětu sporu by si vyžádalo samostatné dokazování. Ostatně taktéž Ústavní soud akceptuje jako ústavně konformní rozhodnutí, v nichž je v řízení o vyklizení nemovitosti stanovená tarifní hodnota podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu a nevychází se tudíž z hodnoty nemovitosti. Takovýto postup v posuzované věci nebyl pro účastníky řízení ani překvapivým, neboť žádný z nich do vyhlášení rozhodnutí neuváděl hodnotu předmětu sporu ani pro účely rozhodnutí o nákladech řízení. Za těchto okolností by naopak bylo překvapivé rozhodnutí soudu, pokud by sám hodnotu předmětu sporu zjišťoval a podle ní určoval odměnu advokáta. Není účelem sporného řízení, aby pouze pro potřeby rozhodnutí o nákladech řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování a samotné řízení o nákladech bylo delší než předmětné řízení. K tomu lze doplnit, že zástupce žalovaného podal jedno vyjádření, ve věci bylo nařízeno jedno jednání a věc byla skončena do 6 měsíců od podání žaloby, neprovádělo se žádné náročné dokazování. Odvolací soud má za to, že s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem se uplatní pro určení odměny advokáta „zbytkové“ ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, nikoli ustanovení § 8 odst. 1.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení žalovaný nebyl procesně úspěšný, je tak povinen hradit náklady odvolacího řízení procesně úspěšné žalobkyni. Odměna advokáta pro odvolací řízení se určuje z tarifní hodnoty, kterou je výše nákladů řízení, která měla být žalovanému přiznána v řízení před soudem prvého stupně, to je 11.601 Kč. Z této tarifní hodnoty podle § 7 mimosmluvní odměna představuje 1.580 Kč, která se dále snižuje podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu na polovinu, to je 790 Kč. K této částce dále náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Advokátka žalobkyně náklady odvolacího řízení blíže nespecifikovala, odvolací soud vycházel pouze z obsahu spisu a přiznal odměnu za 1 úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a celkově přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.240 Kč. Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.