11 Co 64/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované , adresa zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B , narozený dne Datum narození advokátky B , IČO IČO advokátky B sídlem Adresa advokátky B zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o částky 386.438,58 Kč a 322.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 9. 2024, č. j. 114 C 34/2021-141 I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a IV. výroku potvrzuje.II. V odstavcích II. a III. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně:Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení 1. žalovanému k rukám jeho advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 198.799 Kč.Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení 2. žalovanému k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 200.368 Kč.III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení 1. žalovanému k rukám jeho advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 40.073 Kč.IV. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení 2. žalovanému k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 35.332 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částky 386.438,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 5. 2021 do zaplacení, 10.000 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a 322.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 14. 11. 2019 do zaplacení. Žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovaným k rukám jejich advokátů ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částky 282.379,70 Kč (1. žalovanému) a 287.575,90 Kč (2. žalovanému). Dále žalobce zavázal zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve stejné lhůtě na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 4.538 Kč.

2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce včasné odvolání. V řízení uplatnil nároky ze smlouvy o dílo uzavřené účastníky dne 22. 6. 2018, konkrétně- nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 322.000 Kč,- nárok na zaplacení částky 386.438,58 Kč jako „přeplatek ceny díla“ a- nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním posledně zmíněné pohledávky, konkrétně částky 10.000 Kč za znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, .Žalobce v odvolání detailně opakoval dosud přednesená skutková tvrzení, zejména o tom, že předmětem díla bylo zhotovení stavby rodinného domu „na klíč“, včetně zahradního skladu, kryté terasy a krytého ochozu kolem domu, krytého stání, zpevněných ploch, vodovodní, kanalizační a plynovodní přípojky, včetně venkovního domovního rozvodu plynu, elektra, dešťové kanalizace se vsakovací jímkou a sjezdu, a to v termínu do 31. 5. 2019; dílo mělo být předáno do 5. 6. 2019. 2. žalovaný se na provádění díla brzy přestal podílet a se žalobcem vůbec nekomunikoval. Při provádění díla docházelo od počátku k prodlení, neboť 1. žalovaný nedodržoval harmonogram prací, poté žalobci sdělil, že stavbu nedokončí, a na podzim roku 2019 přestal dílo provádět; žalobce za této situace podle smlouvy o dílo od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 13. 11. 2019 pro její podstatné porušení; stav nedokončené stavby v 11/2019 byl zdokumentován ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , adresa, ze dne 28. 12. 2020; žalobce začal na stavbě sám provádět některé úkony, konkrétně inženýrské činnosti, objednal boxy na žaluzie, obstaral část materiálu, „řešil“ kanalizační a plynovodní přípojku, vybíral dlažby, obklady a další zařizovací předměty. K předání díla žalobci nikdy nedošlo. Při vyčíslení svého peněžního nároku ze zrušené smlouvy žalobce vyhodnotil cenu provedených stavebních prací a náklady na odstranění zjištěných vad, nedodělků a způsobených škod. Okresnímu soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění. Tvrzení o ceně „víceprací“ a o jejich úhradě žalobcem nebyla mezi účastníky sporná. Žalobce vícepráce žalovanému zaplatil, ačkoli podle smlouvy o dílo, jejíž součástí byl podrobný položkový rozpočet, k tomu nebyl povinen. Provádění víceprací nebylo samo o sobě důvodem k posunutí termínu dokončení a předání díla. Okresní soud žalobce znevýhodňoval, neboť jej opakovaně vyzýval k podrobnému doplňování skutkových tvrzení, zatímco u žalovaného se spokojil s jeho obecnou obranou, že žalobce neposkytl 1. žalovanému součinnost a k průtahům při provádění díla docházelo v důsledku špatného počasí; 1. žalovaný přitom žádnou z těchto svých námitek neprokázal. Netvrdil, že dohodou došlo k odložení termínu provedení díla (a do kdy mělo být dílo podle změněné smlouvy provedeno), avšak okresní soud dovodil opak, s tím, že dohodu o odložení termínu provedení díla účastníci sjednali konkludentně. Tvrzení účastníků o sjednané výši smluvní pokuty se shodovala. Neměl proto obstát závěr okresního soudu, že smluvní pokutu v této věci není možno vyčíslit. Drobné změny při provádění stavby oproti původní smlouvě měly být zaznamenány ve stavebním deníku. Zjištění, že žalovaní stavební deník nevedli, nelze přičíst k žalobcově tíži. Nesprávný je rovněž závěr okresního soudu, že žalobce od smlouvy neodstoupil včas. Od přelomu měsíců 10 a 11/2019 byl rovněž 1. žalovaný nekontaktní, aniž bylo dílo dokončeno. Žalobce proto musel od smlouvy odstoupit a nechat je dokončit třetí osobou. Z tvrzení 1. žalovaného neplynulo, že žalobce někdy vyzval k součinnosti. V průběhu provádění díla spolu účastníci komunikovali ústně či formou e-mailů. Účastníci si smluvně sjednali, že dílo tvoří jeden celek, žalobce byl proto oprávněn odstoupit od celé smlouvy. Jestliže dílo nebylo předáno, žalobci nevznikla práva z odpovědnosti zhotovitele za vady díla. Na tvrzení, že dílo nebylo žalobci předáno, se účastníci shodli. Nárok na zaplacení částky z titulu vypořádání vztahů ze zrušené smlouvy žalobce dostatečně prokázal zejména znaleckým posudkem a svou účastnickou výpovědí. Nesouhlasil rovněž s výrokem o náhradě nákladů prvostupňového řízení v poměru mezi účastníky. Domáhal se změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě v celém rozsahu vyhoví.3. 1. žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit, a to včetně správných nákladových výroků. Se skutkovými i právními závěry okresního soudu bez výhrad souhlasil. Předmět díla nebyl vymezen jako stavba „na klíč“. Rozhodující otázkou v řízení bylo zjištění, zda se žalovaní ocitli od 6. 6. 2019 v prodlení s provedením díla (a žalobci proto vznikl nárok na smluvní pokutu). Žalovaní to popírali s námitkou, že žalobce jim po dobu provádění díla neposkytoval potřebnou součinnost; doba k dokončení díla byla ze stejného důvodu prodloužena. Dalším důvodem posunutí původně sjednaného termínu dokončení díla byly žalobcovy nové požadavky na provedení víceprací, jež byly realizovány v době 2–6/2019, a změny předmětu díla oproti projektové dokumentaci. Po dobu 42 dnů trvalo počasí nepříznivé pro dokončení stavby. Žalobcovy nároky uplatněné v žalobě tedy nevznikly. Žalobce neměl důvod od smlouvy o dílo odstoupit. Závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ke stanovení výše bezdůvodného obohacení nebylo možno použít vzhledem k vadám a nedostatkům posudku. Byl totiž vypracován podle žalobcem předloženého položkového rozpočtu jako nedílné součástí smlouvy o dílo. Při realizaci díla ovšem došlo ke změnám prací a použitého materiálu, o nichž žalobce znalce neinformoval a znalec k nim nepřihlédl. Navíc nemohl hodnotit „zakryté“ práce a materiál. Náklady na znalecký posudek měly být zahrnuty mezi náklady řízení jako náklady dokazování. Větší nároky na rozsah skutkových tvrzení měl okresní soud opodstatněně vůči žalobci, neboť ten je pánem sporu, a tíží jej primárně břemeno tvrzení a důkazní.

4. Rovněž 2. žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, ať je rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Žalobcovo odvolání hodnotil jako nedůvodné a účelové. Okresní soud provedl podrobné dokazování a své rozhodnutí pečlivě odůvodnil. Žalobce v průběhu řízení náležitě poučoval o jeho procesních povinnostech, zejména o povinnosti tvrdit a prokázat v potřebném rozsahu rozhodné skutečnosti. Nadto 2. žalovaný od žalobce nikdy neobdržel finanční plnění. Žalovaní se neocitli v prodlení s prováděním díla. Žalobce od smlouvy odstoupil nedůvodně, resp. z důvodů, jež nebyly ve smlouvě sjednány. Prvotní problémy spojené s prováděním díla vyvolal nepřesný stavební projekt. Byl totiž zpracován pro stavbu domu na rovném pozemku, ačkoli žalobcův pozemek se nachází ve výrazném svahu. Bylo proto nutno prohloubit a rozšířit základy domu, provést rozsáhlé výkopy zeminy, armování a betonování v rozsahu značně překračujícím parametry uvedené v projektové dokumentaci. Situace byla ztížena nepříznivým počasím po dobu 42 dnů. Po celou dobu provádění díla žalobce nikdy nenamítal dílčí nedodělky či nekvalitně odvedenou práci. Nad rámec původně sjednaného rozsahu díla požadoval řadu víceprací a změn. Sám zajišťoval dodávku a montáž boxů na žaluzie, připojení na plynovod, osazení hlavního uzávěru plynu, včetně skříně HUP, měl také provést výběr konkrétní vinylové podlahy a podobně. Při plnění těchto povinností u něj docházelo k průtahům, které 2. žalovaný ve vyjádření podrobně popsal. Okresní soud nepochybil ani při vyčíslení nákladů prvostupňového řízení přiznaných 2. žalovanému k náhradě.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. Žalobce se žalobou neobstál především z jiných než okresním soudem uvedených důvodů.

6. Jako opodstatněnou hodnotil krajský soud námitku, že částka 10.000 Kč, kterou žalobce požadoval s odůvodněním, že jde o náklady spojené s uplatněním jeho nároku, je příslušenstvím pohledávky na zaplacení částky 386.438,58 Kč. Plyne to z ust. § 513 o. z. Příslušenství sdílí osud pohledávky jakožto věci hlavní (§ 510 odst. 2 o. z.). Soud nemůže rozhodnout o příslušenství pohledávky, aniž by bylo rozhodnuto o sporné jistině.

7. V prvé řadě krajský soud řešil, zda a kdy ve věci nastala koncentrace řízení. Okresní soud poskytl účastníkům poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v průběhu jednání dne 16. 5. 2023, které bylo pokračováním jednání přerušeného dne 14. 9. 2022. Lze souhlasit s tím, že v souladu se základními procesními pravidly je nezbytné, aby rozhodující skutková tvrzení doplnil v potřebném rozsahu nejprve žalobce. Teprve poté, kdy žalobce svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti splní, může se k jeho skutkové verzi vyjádřit žalovaný. Zmíněné poučení podle § 118a o. s. ř. adresované žalobci nebylo po obsahové stránce dostatečné a vyhovující. Otázka týkající se důvodu odstoupení od smlouvy byla nadbytečná, neboť žalobce popsal skutečnosti, pro které od smlouvy odstoupil, již v žalobě a jejím doplnění ze dne 25. 4. 2022 jasně, jestliže uvedl, že se tak stalo pro pomalý postup prací a jejich zastavení, s odkazem na odst. 9.1 smlouvy o dílo. V žalobě a jejím doplnění také jasně popsal, které nároky proti žalovaným uplatňuje. Otázka, z jakého důvodu je žalováno, zda z titulu bezdůvodného obohacení, náhrady škody, nebo odpovědnosti za vady, směřuje ke zjištění právního důvodu žalovaných nároků, které účastník není povinen sdělit. Právní hodnocení rozhodných skutečností je totiž vyhrazeno soudu. Otázka, z čeho žalobce dovozuje aktivní a pasivní legitimaci účastníků, je nekonkrétní. Nadbytečná je otázka, co představuje žalovaná částka, neboť odpověď na ni byla obsažena v předchozích dvou podáních žalobce. Následující otázky okresního soudu směřující ke zjištění základních předpokladů odpovědnosti za škodu dostatečně nevystihovaly, o kterých dalších skutečnostech má žalobce svá tvrzení doplnit, tak, aby bylo možno podrobit je (po vyjádření žalovaných) úvaze, které skutečnosti jsou mezi účastníky sporné.

8. Otázkou, za jakých podmínek nastávají účinky koncentrace řízení, zabýval se NS ČR v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, jehož závěry jsou přiměřeně použitelné rovněž v době od 1. 9. 2012. Nejvyšší soud v právní větě cit. rozsudku konstatoval, že koncentrace řízení nenastává, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jak v předvolání k přípravnému jednání, jednání nebo dalšímu jednání, tak i před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení. První jednání lze pokládat ve smyslu § 118b odst. 1, věty druhé o. s. ř. (ve znění do 31. 8. 2012) za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1, 2 o. s. ř.

9. Podle § 118 odst. 2 o. s. ř. po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli.

10. Okresní soud u jednání dne 16. 5. 2023 (a ani později) účastníkům v úplnosti a správně nesdělil, která právně významná tvrzení účastníků zůstala sporná. Uvedený procesní nedostatek měl zřejmě původ v tom, že soud náležitě neformuloval v obecné rovině úvah okruh skutečností, které jsou - podle jeho předběžné právní úvahy - právně významné pro rozhodnutí o žalobcově nároku na peněžní plnění z titulu vypořádání vztahů ze zrušené či zaniklé smlouvy o dílo. Okruh těchto skutečností plyne z judikatury přijaté již za účinnosti předchozí právní úpravy, konkrétně zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, např. z rozsudku NS ČR sp. zn. 32 Cdo 1340/2018, v němž NS ČR konstatoval v typově obdobné věci, že „při určení výše obohacení objednatele podle § 544 odst. 1 obch. zák. je nutno vyjít ze zvýšení hodnoty věci ve vlastnictví objednatele (vlastního zhodnocení jeho majetku), ke kterému došlo činností zhotovitele při provádění díla, tj. v případě provádění díla na nemovitosti objednatele je třeba vycházet z rozdílu obecné ceny (tržní hodnoty) nemovitosti před počátkem jeho provádění a obecné ceny (tržní hodnoty) nemovitosti při ukončení prací (odstoupení od smlouvy), nikoliv z nákladů, které zhotovitel vynaložil, resp. které by bylo třeba obvykle vynaložit na získání stejného plnění. Při určení hodnoty, o kterou se zvýšil majetek objednatele, je třeba přihlédnout i k tomu, jaké dílo bylo zhotovováno, k rozsahu a kvalitě prací provedených zhotovitelem, neboť tyto skutečnosti ovlivňují stav nemovitosti a tedy i výši rozdílu obecné ceny nemovitosti činností zhotovitele. Na výši obohacení objednatele podle § 544 odst. 1 obch. zák. naopak nemá vliv případné zvýšení hodnoty jeho nemovitosti v důsledku jiných okolností nespočívajících v činnosti zhotovitele při provádění díla (např. plynutí času a změna situace na trhu s nemovitostmi). Nárok vyplývající z § 544 odst. 1 obch. zák. je tvořen částkou odpovídající zvýšení obecné ceny nemovitosti žalobce činností zhotovitele při provádění díla a nikoliv též obvyklou výší vynaložených nákladů“. Také z těchto závěrů bylo třeba vycházet při aplikaci ust. § 2993 věta druhá, třetí o. z.

11. Za předpokladu účinného odstoupení od smlouvy podle přísných ustanovení smlouvy o dílo, bylo by vypořádání vztahů ze zrušené smlouvy podle zákonných pravidel (viz § 2993 o. z.) spojeno zřejmě s dalším dokazováním ke zjištění, v jakém rozsahu se žalobce v důsledku stavební činnosti 1. žalovaného na žalobcově pozemku obohatil, při porovnání tržní ceny stavebního pozemku před prováděním díla a po ukončení prací na něm (tedy podle zásad vyložených v předchozím odstavci), a zda k obohacení došlo, při zohlednění peněžní částky, kterou žalobce za provedené práce a stavební materiál zaplatil žalovanému. Jinak řečeno, výsledně by bylo nutno řešit otázku, zda vůbec a u kterého z účastníků došlo po zrušení či zániku smlouvy o dílo k bezdůvodnému obohacení.

12. Vzhledem ke tvrzení, že žalobce postoupil veškeré nároky ze smlouvy o dílo na jiný subjekt, potřeba dalšího procesního postupu, který by vedl k doplnění skutkových tvrzení a důkazů v potřebném rozsahu, odpadla.

13. K úvaze okresního soudu o „nemožnosti zbytku plnění“ (v odstavci 111. odůvodnění napadeného rozsudku) je namístě nad rámec výše vyložených závěrů uvést: Objektivně nesplnitelným je rovněž dluh, kdy to, co je předmětem závazku, bylo vykonáno osobou odlišnou od dlužníka (nechá-li objednatel před předáním díla dokončit dílo třetí osobu, viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, nebo dokončil-li dílo sám, viz sp. zn. 23 Cdo 2991/2008). Závazek pak zaniká okamžikem, kdy nemožnost plnění (nesplnitelnost dluhu) nastala, tedy s účinky ex nunc (NS 33 Cdo 3069/2014, 32 Odo 1055/2005. Podle § 2007 o. z. při nemožnosti pouhé části plnění zanikne závazek v celém rozsahu, plyne-li z povahy závazku nebo z účelu smlouvy, který byl stranám při uzavření smlouvy znám, že plnění zbytku nemá pro věřitele (zde žalobce) význam. Tento účel byl formulován ve smlouvě o dílo v části VI., odst. 6.5, a byl tedy stranám znám. V tomto případě by tedy šlo o zánik závazku rovněž v celém rozsahu.

14. Pokud byla v takovém případě obsahem závazku povinnost ke vzájemnému plnění a jedna ze stran již na zaniklý závazek nebo jeho část plnila, vzniká jí podle § 2991 odst. 2 rovněž nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť právní důvod již poskytnutého plnění odpadl (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 492/2014). „Souhlas stran se zrušením zbytku závazku“, který okresní soud uvedl jako důvod zániku smlouvy o dílo, nebyl by ničím jiným než dohodou o odstoupení od smlouvy.

15. Při obou výše zmíněných alternativách, tedy při zániku, a také při zrušení závazku, přicházelo v úvahu jedině vypořádání vztahů ze zaniklé či zrušené smlouvy v režimu dle § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Úvahy okresního soudu uvedené v odst. 111. odůvodnění napadeného rozsudku nejsou přiléhavé.

16. Jestliže okresní soud dostatečně jasně, srozumitelně a správně nepublikoval, která tvrzení (o kterých skutečnostech) v žalobě postrádal, koncentrace řízení za této procesní situace nenastala.

17. V podání doručeném krajskému soudu dne 8. 4. 2025 žalobce sdělil, že jako postupitel uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem v, Anonymizováno, , adresa, , v roli postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, kterou všechny své pohledávky za žalovanými ze smlouvy o dílo uzavřené dne , datum, postoupil jmenované společnosti. K podání připojil Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem – postupitelem a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem v , adresa, – postupníkem označenou datem 1. 12. 2023, jejíž text žalobcovo tvrzení prokazuje. Postoupil-li žalobce nároky ze smlouvy o dílo proti žalovaným v průběhu řízení citovanou smlouvou třetí osobě, ke dni vydání napadeného rozsudku již nebyl ve věci aktivně legitimován. Tato situace podle obsahu spisu trvala v době vydání rozsudku odvolacího soudu.

18. Pro nedostatek žalobcovy aktivní legitimace hodnotil krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé, tj. v odstavci I., a rovněž v závislém výroku v odstavci IV. jako věcně správný. Podle § 219 o. s. ř. byl proto napadený rozsudek ve stejném rozsahu potvrzen. Na přiléhavé důvody výroku v odstavci IV. se pro stručnost odkazuje.

19. Výroky o náhradě nákladů prvostupňového řízení v poměru mezi účastníky v odstavcích II. a III. napadeného rozsudku bylo nutno podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnit, neboť okresní soud při vyčíslení těchto nákladů pochybil.

20. Mezi účelně zaplacené náklady řízení každého z obou žalovaných krajský soud hodnotil odměnu v sazbě 11.140 Kč/1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 708.439 Kč, která je součtem částek 386.438,58 Kč a 322.000 Kč, za 14 úkonů právní služby, tj. 155.960 Kč (konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis odporu proti platebnímu rozkazu, včetně vyjádření k žalobě ze dne 17. 2. 2022, resp. 13. 9. 2022, za sepis podání ze dne 5. 6. 2023, resp. 15. 6. 2023, za poradu před prvním jednáním, které se ve věci konalo, a za účast u jednání ve dnech 14. 9. 2022, 16. 5. 2023, 20. 9. 2023, 8. 12. 2023, 26. 3. 2024 a 18. 9. 2024, přičemž poslední 4 z uvedených jednání trvala pokaždé déle než dvě hodiny, podle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024), z paušální náhrady za stejných 14 úkonů v sazbě po 300 Kč, tj. 4.200 Kč (podle § 13 odst. 4 cit. vyhl.), cestovné, které činilo u 1. žalovaného 2.373 Kč a u 2. žalovaného 2.633 Kč, náhradu za promeškaný čas, u 1. žalovaného za 14 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1.400 Kč, a u 2. žalovaného za 28 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 2.800 Kč.

21. Náklady řízení 1. žalovaného tak představují v součtu 164.297 Kč, s připočtením 21% DPH ve výši 34.502 Kč se jedná o částku 198.799 Kč.

22. Náklady řízení u 2. žalovaného činí souhrnně 165.593 Kč, po připočtení DPH ve výši 34.775 Kč jde souhrnně o částku 200.368 Kč.

23. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit žalovaným k rukám advokáta každého z nich ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce s odvoláním neuspěl. Odvolací náklady 1. žalovaného sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 11.140 Kč, tj. 22.280 Kč (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání), z odměny ve výši ½ základní sazby, tj. 5.570 Kč, za sepis dovolání proti usnesení o procesním nástupnictví (č. l. 209), z paušální náhrady za stejné 3 úkony v sazbě po 450 Kč, tj. 1.350 Kč (podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025), z cestovného v částce 312 Kč, z náhrady za promeškaný čas za 2 započaté půlhodiny po 150 Kč, tj. 300 Kč, z 21% DPH ze součtu všech uvedených položek, tedy z částky 29.812 Kč, která se rovná částce 6.261 Kč, a z hodnoty soudního poplatku za dovolání v částce 4.000 Kč, souhrnně 40.073 Kč.

24. Náklady advokátky 2. žalovaného činí souhrnně 35.332 Kč. Tvoří je odměna advokátky za 3 výše uvedené úkony právní služby, z nichž odměna za sepis dovolání proti procesnímu rozhodnutí odpovídá poloviční sazbě, a paušální náhrada za stejné 3 úkony po 450 Kč, souhrnně 29.200 Kč, s připočtením 21% DPH ve výši 6.132 Kč.