11 Co 66/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o částku 59.234 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2024, č. j. 54 C 151/2024-22

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje v odstavci I. výroku v rozsahu, v jakém jím byla zamítnuta žaloba o povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku 31.621,20 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 59.234 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 60 % ročně z částky 59.234 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení.

II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27.612,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku 59.234 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z uvedené částky od 31. 10. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 60 % ročně ze stejné částky od 31. 10. 2023 do zaplacení. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

2. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání. Brojil proti závěru, že neprokázal uzavření smlouvy o zápůjčce mezi oběma účastníky, smlouvy o spolupráci mezi žalobcem a společností , název, a o předání peněžních prostředků žalovanému. Žalobce opakoval žalobní tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi účastníky prostřednictvím webové platformy www., název, .cz spravované společností , právnická osoba, , sídlem v , město, (dále také jen „, název, “); žalovanému byl na jeho elektronickou adresu uvedenou do systému při prvé registraci na jmenovaných webových stránkách zaslán společností , název, unikátní kód pro podpis smlouvy o zápůjčce (, číslo, ). Také žalobci byl vygenerován unikátní číselný kód pro podpis smlouvy (, číslo, ). Smlouva byla sjednána elektronicky. K těmto tvrzením žalobce předložil listinné důkazy. Osoby uzavírající smlouvu byly dostatečně identifikovány uvedením jména, příjmení, data narození a údajem o jejich trvalém bydlišti. Totožnost žalovaného byla ověřena rovněž kopií jeho občanského průkazu, potvrzením o vedení bankovního účtu, telefonickým hovorem a unikátním SMS kódem. Zaručený elektronický podpis jednajících osob není v těchto případech zákonem požadován. S přihlédnutím ke všem identifikačním údajům a ověřovacím postupům, které žalobce a společnost , název, jako poskytovatel platebních služeb malého rozsahu použili k ověření totožnosti žalovaného, není možno bez dalších tvrzení či důkazů popřít, že jednající osobou byl žalovaný. Okresní soud zasáhl nepřípustně do vůle smluvních stran. Dle žalobce neobstojí závěr, že procesy, jež smluvní strany použily k uzavření smlouvy o zápůjčce, nejsou dostačující. Soud dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a věc posoudil vadně také po stránce právní. K předání zapůjčené částky žalovanému došlo následovně: Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému dle smlouvy zápůjčku v částce 75.000 Kč. K předání došlo dne 31. 3. 2023 prostřednictvím společnosti , název, tak, že žalobce odeslal uvedeného dne částku 75.000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, a stejného dne byla částka, snížena o provizi ve výši 5 % dle smlouvy o zápůjčce a smlouvy o spolupráci, tj. ve výši 69.922,80 Kč, převedena na bankovní účet žalovaného. Tím byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Zápůjčka byla tedy poskytnuta formou bezhotovostního převodu prostřednictvím třetí osoby, která vystupovala jako poskytovatel platebních služeb malého rozsahu v souladu s licencí udělenou Českou národní bankou. Zákon ani judikatura tento způsob předání peněz nevylučuje. Smlouva byla uzavřena vložením unikátního podpisového kódu oběma účastníky do systému na stránkách www., název, .cz. Žalovaný uhradil prvních 5 splátek v dohodnuté výši na žalobcův bankovní účet. Postupoval tedy podle smlouvy, v níž byl žalobce zcela jednoznačně označen za zapůjčitele. Pokud by k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, je nelogické, aby žalovaný přijal na svůj bankovní účet finanční částku odpovídající výši zápůjčky, aniž by šetřil, z jakého důvodu mu byla tato částka na účet připsána. Stejně je nelogické, aby žalovaný zaplatil podle smlouvy prvých 5 splátek a současně uzavření smlouvy popíral. Účastníci či společnost , název, sjednání smlouvy o spolupráci mezi žalobcem a společností , název, nezpochybňovali. Činil tak pouze okresní soud. Smlouva o spolupráci byla uzavřena rovněž elektronicky a obě smluvní strany se v souladu s jejím obsahem následně také chovaly. S touto argumentací se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě v celém rozsahu vyhoví.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud nařídil jednání na den 20. 6. 2025 v 9:45 hod. a předvolal k němu řádně oba účastníky, žalobce prostřednictvím jeho advokáta dne 23. 5. 2025 a žalovaného postupem dle § 50m o. s. ř. ke dni 9. 6. 2025. Účastníci a advokát žalobce se k nařízenému odvolacímu jednání nedostavili. Žalobce a jeho advokát svou nepřítomnost předem omluvili podáním ze dne 9. 6. 2025 a požádali soud o projednání věci a rozhodnutí za jejich absence. Krajský soud tak učinil v rámci postupu dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. Přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu v rámci nařízeného jednání dle § 214 odst. 1 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků a žalobcova advokáta, se závěrem, že odvolání je částečně důvodné.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1. věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 3 odst. 1 písmeno b) ZoSÚ se zprostředkováním spotřebitelského úvěru rozumí1) nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele,2) předkládání návrhu na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele,3) provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru,4) sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele nebo5) výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela.

9. Podle § 3 odst. 1 písmeno e) ZoSÚ zprostředkovatelem je ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr.

10. Krajský soud souhlasil se skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 4. a 5. odůvodnění napadeného rozsudku, vyjma zjištění, že smlouva o zápůjčce neobsahovala podpis účastníků (věřitele a dlužníka). Správnost těchto zjištění (s výše uvedenou výjimkou) účastníci konkrétními námitkami ostatně nezpochybňovali.

11. V právních závěrech se krajský soud se soudem okresním rozešel.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

15. Podle § 5 výše cit. zák. k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze kvalifikovaný elektronický podpis, podepisuje-li elektronický dokument, kterýma) činí úkon nebo právně jedná stát, územní samosprávný celek, právnická osoba zřízená zákonem nebo právnická osoba zřízená nebo založená státem, územním samosprávným celkem nebo právnickou osobou zřízenou zákonem nebo jejich orgán anebo jiná jejich součást (dále jen "veřejnoprávní podepisující"), nebob) činí úkon osoba neuvedená v písmenu a) při výkonu své působnosti.

16. Ze zjištění, že ve smlouvě o zápůjčce jsou u jména a příjmení věřitele a dlužníka uvedeny dva různé číselné kódy, jež odpovídají údajům o unikátních číselných kódech k elektronickému podpisu v žalobních tvrzeních, je třeba dovodit, že šlo o jiný typ elektronického podpisu obou účastníků smlouvy o zápůjčce, jak jej umožňuje ust. § 561 odst. 1 o. z. ve spojení s § 7 zák. č. 297/2016 Sb. Odpovídá to ostatně dalším skutkovým zjištěním okresního soudu vyjmenovaným v odstavci 4. odůvodnění napadeného rozsudku. Podle smlouvy o zápůjčce byly na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, u , právnická osoba, . převedeny peněžní prostředky v částce 69.922,80 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena vedle již zmíněného číselného „podpisového“ kódu (, číslo, ) rovněž jeho jménem, příjmením, datem narození, adresou, číslem občanského průkazu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a výše uvedeným bankovním účtem. Údaje o žalovaném byly zřejmé rovněž z jeho občanského průkazu. Zmíněné identifikační údaje prokazující totožnost žalovaného byly zavedeny do tzv. blockchainu, s jehož použitím byly uchovány a mohou být opakovaně zobrazovány. Podle § 562 odst. 2 o. z. platí presumpce správnosti těchto údajů. Jejich správnost může zpochybnit v rámci své skutkové verze pouze účastník řízení. Žalovaný v průběhu řízení – vzhledem k naprosté procesní pasivitě – správnost těchto údajů nezpochybňoval. Nepopíral, že smlouvu o zápůjčce se žalobcem elektronickou formou uzavřel. V následujícím období v souladu s obsahem smlouvy fakticky jednal, jestliže příslušnou finanční částku převedenou na jeho bankovní účet bez výhrad přijal a následně žalobci zaplatil prvních 5 splátek ve výši po 8.462 Kč. Smlouva byla podle § 562 odst. 1 o. z. uzavřena písemnou formou. Její obsah okresní soud podrobně vyložil v odstavci 4. odůvodnění napadeného rozsudku pod odrážkou uvedenou ve výčtu zjištěných skutečností na druhém místě. Obdobné závěry platí ohledně smlouvy o spolupráci. Žalobce ve vztahu k této smlouvě nezpochybňoval, že ji se společností , název, uzavřel. Smlouvu respektovala rovněž jmenovaná společnost, jestliže na bankovní účet žalovaného převedla dne 31. 3. 2023 peněžní částku 69.922,80 Kč a kontrakt žalobce se žalovaným skutečně zprostředkovala.

17. K otázce, za jakých předpokladů může obstát v případě kontraktů uzavíraných elektronicky nahrazení podpisu mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé, se již dříve vyjadřovala právní teorie. Také její závěry potvrzují správnost úvah uvedených v předchozím odstavci. Např. v článku Revoluce zvaná chytré kontrakty – právní perspektiva autorky Mgr. Andrey Kulifajové publikovaného v časopise Právní rozhledy 8/2019, s. 272, se uvádí: „Smlouva má dva základní atributy a těmi jsou obsah a forma. Pokud jde o samotný obsah smlouvy, autonomie vůle umožňuje stranám volně utvářet své závazky za předpokladu, že tyto splňují předem stanovené náležitosti a neodporují zákonu, dobrým mravům nebo zjevně nenarušují veřejný pořádek. Obecně tedy obsah smlouvy závisí na vůli stran a jinak tomu nebude ani v případě obsahu tzv. chytrých kontraktů. Za předpokladu, že strany ve svém ujednání dodrží omezení stanovené právním řádem, neměl by být mezi chytrým kontraktem a tradiční smlouvou z pohledu obsahu smluvního ujednání rozdíl … Autonomie vůle umožňuje smluvním stranám zvolit si podle svého rozhodnutí nejen obsah, ale také formu svého právního jednání. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími a) zachycení jeho obsahu a b) určení jednající osoby. Ve spojení s § 561 o. z. se potom k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje c) podpis jednajícího. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky podepsat písemnost elektronicky, stanoví zvláštní právní předpis. Doby, kdy smlouva uzavřená elektronickými prostředky nesplňovala zákonné požadavky písemnosti, jsou tedy již dávno překonány. Totéž musí platit i pro smlouvy, které existují výlučně v kybernetickém prostoru, v našem případě tedy chytré kontrakty. Prvním požadavkem je možnost zachytit elektronické jednání na hmotném substrátu. Tato podmínka je jednoznačně splněna prostřednictvím blockchainu, který obsah právního jednání smluvních stran zaznamenává v digitální databázi, umožňující dané právní jednání trvale uchovat a opakovaně zobrazovat … V rámci blockchainové databáze, a tedy i v rámci chytrého kontraktu, se pro identifikaci uživatele používají veřejné klíče, které mají podobu dlouhého řetězce zdánlivě vybraných písmen a číslic. Takovýto veřejný klíč tedy sice neumožňuje standardní identifikaci osoby prostřednictvím jejího jména a příjmení, přesto ale umožňuje s velkou mírou pravděpodobnosti určit, kdo je subjektem tohoto právního jednání. Veřejný klíč je totiž přiřazen pouze jednomu konkrétnímu uživateli. Za takovýchto okolností by proto měla být podmínka možnosti určení jednající osoby rovněž splněna … Požadavek na možnost určení jednající osoby není absolutní. Smyslem tohoto požadavku je, aby takové určení bylo vůbec možné, nikoli nutně, aby bylo vždy úspěšné. Soud by tedy neměl polemizovat nad tím, zda uzavřením chytrého kontraktu došlo k dodržení písemné formy z hlediska možnosti určení jednající osoby, nýbrž pouze pochybovat, zda se skutečně jedná o úkon v něm označené osoby … Pokud se týká samotného podpisu: Jak vyplývá z povahy věci, chytré kontrakty nejsou opatřeny vlastnoručními podpisy smluvních stran, nýbrž řadou čísel a písmen, vygenerovaných privátním klíčem, který je odvozen od výše zmiňovaného veřejného klíče. Privátní klíč tedy potvrzuje, že data o provedené transakci pocházejí od konkrétního uživatele, majitele veřejného klíče … Jestliže jsou k datům v elektronické podobě připojena další data v elektronické podobě, která podepisující osoba používá k podepsání, vzniká touto cestou prostý elektronický podpis. Pro úplnost je pak třeba dodat, že s účinností zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytváření důvěry pro elektronické transakce, byl prostý elektronický podpis v soukromoprávních vztazích postaven na roveň vlastnoručnímu podpisu.“ Autorka v cit. článku dále uvádí: Posouzení, zda připojení v podstatě libovolných dat k písemnému právnímu jednání představuje dostatečný standard pro prostý elektronický podpis, je třeba hodnotit individuálně v každé věci vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Otázka, zda je elektronický prostý podpis dostačující, již byla v domácí literatuře řešena se závěrem, že prostým elektronickým podpisem může být úplně cokoli, co je elektronické a co někdo může mínit jako svůj podpis, třeba emailová patička, naskenovaný obrázek podpisu nebo číselný PIN. Privátní klíč, respektive řetězec čísel a písmen vygenerovaný privátním klíčem naplňuje podmínku prostého elektronického podpisu. Uzavřením smlouvy formou chytrého kontraktu by proto měla být písemná forma právního jednání zachována.

18. Okresní soud ovšem zcela pominul specifický charakter zde posuzované smlouvy o zápůjčce a důsledky z toho plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Při hodnocení povahy sporné smlouvy o zápůjčce je nutno respektovat judikaturní závěry, např. rozsudek NS ČR ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2919/2022: „O spotřebitelský úvěr jde vždy, je-li věřitelem ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, poskytovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr poskytuje). Stejně tak jde o spotřebitelský úvěr, jestliže v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr zprostředkovává), i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel ve výše uvedeném smyslu.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 ukládá poskytovateli povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Rozsah konkrétních údajů není specifikován. Určitá konkretizace je obsažena v ust. § 86 odst. 2, podle něhož má být posouzena zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z uvedeného plyne, že poskytovatelem mají být zjišťovány příjmy i výdaje spotřebitele, které je nutno rovněž ověřit. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o nákladech a výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti, včetně doložení jejich výše, nelze učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Klíčovou je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými a od spotřebitele zjištěnými, nikoli pouze tvrzenými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Při zjišťování způsobu plnění stávajících dluhů požadavku odborné péče odpovídá postup poskytovatele, který si v dostupných registrech ověří, zda spotřebitel případně není již v úpadku, a dále pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází podle § 20z zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zjišťuje taktéž informace o plnění závazků spotřebitele. Vyžadují-li to okolnosti, může si poskytovatel vyžádat informace rovněž z tzv. pozitivního registru klientských informací, u něhož ovšem podle § 20z odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele musí získat souhlas spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke zjištění schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je proto při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.

23. Žalovaný byl při sjednání zápůjčky v postavení spotřebitele, přičemž uzavření smlouvy bylo zprostředkováno společností , právnická osoba, Smlouva o spotřebitelském úvěru není samostatným smluvním typem. Pro posouzení, zda se jedná o spotřebitelský úvěr, je nutno vyhodnotit, zda jde o finanční službu (ať již úvěr, peněžitou zápůjčku, odklad platby a podobně) a zda je tato finanční služba spotřebiteli poskytnuta nebo zprostředkována. Jedná se o spotřebitelský úvěr, jestliže v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr zprostředkovává), i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel ve výše uvedeném smyslu.

24. Společnost , právnická osoba, zprostředkovala kontrakt mezi žalobcem a žalovaným, zajistila smluvní dokumentaci, platformu, prostřednictvím které byla smlouva mezi účastníky uzavřena, zavázala se rovněž ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr a zajišťovala poskytnutí finančních prostředků prostřednictvím svého účtu. Její činnost má charakter zprostředkování spotřebitelského úvěru ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) ZoSÚ.

25. Porušení povinnosti podle § 86 ZoSÚ má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (zde smlouvy o zápůjčce), a to dle § 87 odst. 1 věta první, druhá cit. zák. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ust. § 87 odst. 1 věta třetí cit. zák. upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost plnění vyplývajícího ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věta první. Posledně cit. ust. představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Účelem § 87 cit. zák. je krom ochrany spotřebitele postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr, a zapříčinil tak neplatnost smlouvy, tedy soukromoprávní sankce, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru (v podrobnostech viz rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Žalobce netvrdil, že povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. společnost , název, jako zprostředkovatel splnila. U jednání okresního soudu a u odvolacího jednání žalobce ani jeho advokát nebyli osobně přítomni, a nemohli být proto na uvedený nedostatek skutkových tvrzení (a důkazů) upozorněni, vyzváni k jeho odstranění a poučeni o následcích, jež nastanou, pokud žalobce svou povinnost tvrdit (a prokázat) rozhodné skutečnosti přes upozornění soudu nesplní.

27. Jestliže žalobce ani netvrdil, že povinnosti uložené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. byly splněny, je smlouva o zápůjčce podle § 87 odst. 1 cit. zák. neplatným právním jednáním. Žalovaný je podle stejného ustanovení povinen vrátit žalobci pouze jistinu, kterou od něj obdržel, tj. částku 69.922,80 Kč. Jestliže mu dosud zaplatil formou 5 splátek po 8.462 Kč souhrnně 42.310 Kč, k úhradě mu zbývá částka 27.612,80 Kč.

28. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. ohledně částky 27.612,80 Kč podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl.

29. Ve zbývajícím rozsahu výroku o věci samé, tj. v odstavci I. ohledně částky 31.621,20 Kč, byl rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

30. Podle § 224 odst. 2, odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů, neboť každý z účastníků v nich měl úspěch jen částečný, přibližně v rozsahu 50 %.