11 Co 81/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobců: a) tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 , adresa zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o zaplacení částky 240.000 Kč s příslušenstvím k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 12 C 144/2022-82 ze dne 3. 11. 2023

I. Rozsudek okresního soudu se v odst. I. výroku mění takto:Žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky 133.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v odst. II. výroku potvrzuje.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 133.713 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 35.756 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadený rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 133.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 9. 2021 do zaplacení (odst. I. výroku), žalobu zamítl ohledně zaplacení částky 106.900 Kč včetně úroku z prodlení (odst. II. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 21.271,40 Kč (odst. III. výroku).

2. Proti výroku v odst. I. podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že soudce u jednání sám upozornil účastníky na judikaturu vztahující se k neurčitosti vymezení povinnosti a tím spojenou sankci smluvní pokuty. Důvodně předpokládal, že soud kontinuálně zastává ohledně neurčitosti vymezené povinnosti, jejíž nesplnění má být sankcionováno smluvní pokutou, stále stejný názor, což bylo umocněno tím, že soud neposkytl žalovanému do vyhlášení napadeného rozsudku poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že změnil svůj právní názor v otázce určitosti či neurčitosti vymezeného závazku. Pokud tak soud neučinil, zásadním způsobem pochybil. Namítal, že prvotním předpokladem pro platnost ujednání o smluvní pokutě musí být dostatečně určitě vymezený konkrétní závazek, jehož porušení je smluvní pokutou sankcionováno. V případě, že není tento závazek dostatečně určitě vymezen, jedná se o neplatné ustanovení o povinnosti jedné ze strany a případné porušení nemůže být sankcionováno smluvní pokutou. Žalobci opakovaně argumentovali tím, že ze strany žalované jim nebyla předána dokumentace skutečného provedení stavby dle § 125 odst. 1 stavebního zákona a ani stavební deník dle § 154 a 157 stavebního zákona a z tohoto důvodu mají nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 5 % z kupní ceny. V předmětné kupní smlouvě však nikde není ujednáno, že je prodávající povinen předat kupujícím dokumentaci skutečného provedení stavby a stavební deník a že za porušení takové povinnosti má náležet kupujícím smluvní pokuta. Vymezení povinností dle článku V. bodu 1 odst. 3 kupní smlouvy nezavazovalo žalovaného k předání dokumentace skutečného provedení stavby a stavebního deníku a jejich nepředání nemůže být sankcionováno. Navíc není dostatečně patrné, co je myšleno onou veškerou stavebně-technicko administrativní dokumentací. Tato neurčitost je navíc umocněna výčtem listin uvedených v závorce. Každá ze zúčastněných stran si pod tím zřejmě představovala jiný rozsah dokumentace. Tato neurčitost činí závazek neplatným a žalobci se smluvní pokutou nemohou být úspěšní. Toto ujednání bylo do smlouvy dáno žalobcem, který to u jednání dne 20. 6. 2023 sám sdělil. Soud se domnívá, že žalobce měl v úmyslu obdržet veškerou dokumentaci, která mu má být dle právních předpisů předána. S tímto výkladem není možno souhlasit. Žalovaný v době, kdy již budova čp. , číslo, byla zapsána do katastru nemovitostí a v době, kdy věděl, jakou stavební a jinou dokumentaci k budově má k dispozici, navrhl znění předmětné kupní smlouvy. Zavázal se předat žalobcům veškerou dokumentaci, kterou má k dispozici a toto nebylo zajištěno smluvní pokutou. Lze si jen těžko představit, že by žalovaný sám a dobrovolně souhlasil s tím, aby byl povinen předat žalobcům stavební dokumentaci většího rozsahu, nežli měl k dispozici pod hrozbou smluvní pokuty. Dokumentací skutečného provedení stavby a stavebním deníkem nedisponoval a jeho úmysl nesměřoval k závazku toto předat žalobcům. Předával žalobcům pouze tu dokumentaci, kterou měl k dispozici. Bylo tak na místě zamítnutí celé žaloby. V tomto smyslu se domáhal změny napadeného rozhodnutí.

3. Proti výroku v odst. II. podali včasné odvolání oba žalobci. Nesouhlasili se závěrem okresního soudu, že v uvedeném smluvním vztahu žalovaný nevystupoval jako podnikatel. Dle žalobců žalovaný vykonával na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost spočívající v nákupu a prodeji nemovitých věcí kombinovanou s prováděním staveb, jejich změn a odstraňování a činil tak soustavně a za účelem dosahování zisku v období od září 2015 do března 2020. K tomu žalobci doložili důkazy. U předmětných domů měl žalovaný od počátku podnikatelský záměr některý z domů postavit za účelem jeho dalšího prodeje a dosažení zisku. Dle přesvědčení žalobců nelze posuzovat izolovaně nákupy a následné prodeje nemovitých věcí žalovaným v ostatních případech od případu, kdy nakoupil nemovité věci, vybudoval na nich dvojdům čp. , číslo, , které dále prodal a také dům čp. , číslo, pro sebe. Všechny tyto transakce jako celek svědčí o dlouholetém a trvalém záměru žalobce koupit nemovitosti a ty následně buď tak, jak jsou prodat, nebo na nich ještě zrealizovat výstavbu a dosáhnout nejen zisku z následného prodeje, ale také z výstavby. Provádění staveb je vázanou živností, která předpokládá náležitou odbornost, aby při nesprávném provedení nebyli poškozeni spotřebitelé. Nevyhodnocení žalovaného jako podnikatele, i když již před zpracováním projektové dokumentace na dvojdům a zahájením samotné výstavby dospěl k rozhodnutím, že dvojdům vyprojektuje a postaví pro účely jeho dalšího prodeje, je nesprávné, neboť při přijetí takového výkladu je obcházena ochrana spotřebitelů. Dále žalobci namítali nesprávně provedenou moderaci smluvní pokuty ze strany okresního soudu na částku 133.100 Kč. Soud se nesprávně nezabýval při hodnocení výše přiměřenosti podstatnými okolnostmi, které byly významné pro vznik nároku na smluvní pokutu. Dovozoval, že uplatnění smluvní pokuty bylo až reakcí na zjištěné vady a nikoliv na samotné porušení povinnosti předat dokumentaci skutečného provedení stavby. Žalobci již v průběhu řízení tvrdili, že skutečně daný nedostatek dokumentace skutečného provedení stavby zjistili až při řešení vad domu. Definitivně je o tom, že dokumentace, kterou měli k dispozici, není dokumentací skutečného provedení stavby, ujistil až soudní znalec , jméno FO, v červenci 2021, když pro ně dokumentoval vady domu. Žalobci mu tehdy předložili doklady, které měli od žalovaného k dispozici a stanovisko znalce bylo v tomto případě jednoznačné. Žalobci nebyli odborníky na stavebnictví a daný nedostatek dříve nezjistili, proto začali smluvní pokutu uplatňovat až v roce 2021. Soud nevzal v úvahu, že žalovaný si byl vědom svých povinností zpracovat dokumentaci skutečného provedení stavby vyplývající ze stavebního zákona a tuto předat žalobcům. Žalovaný také dobře věděl, že stavbu provedl jinak, než byla povolena a vykazuje velkou řadu změn. Přesto žalovaný při dokončení stavby sepsal a doložil příslušnému stavebnímu úřadu ohlášení dokončení stavby z 6. 8. 2018 s jeho čestným prohlášením, ve kterém zcela lživě uvedl, že stavba byla provedena dle ověřené stavební dokumentace a v souladu se stavebním povolením. Žalovaný tak učinil zcela vědomě za účelem maximalizace zisku, aby nemusel vynakládat náklady na pořízení dokumentace skutečného provedení stavby. Nepředání dokumentace skutečného provedení stavby žalobcům bylo výsledkem snahy žalovaného zakrýt jeho protiprávní jednání, obohatit se a jednat nepoctivě ve vztahu k žalobcům, takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Tato fakta však okresní soud nevzal v úvahu. Soudem provedená moderace smluvní pokuty o částku 106.900 Kč je neadekvátní porušení povinnosti žalovaného a újmě a možným dalším negativním dopadům na žalobce. Soud neměl smluvní pokutu vůbec moderovat, popřípadě ji měl moderovat v menším rozsahu. Domáhali se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není, odvolání žalovaného oproti tomu důvodné je.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobci se po žalovaném domáhali zaplacení částky 240.000 Kč jako smluvní pokuty. Svůj uplatněný nárok odůvodňovali skutkovým tvrzením, že na základě kupní smlouvy ze dne , datum, koupili od žalovaného za kupní cenu 4.800.000 Kč nemovité věci v k. ú. , adresa, – označený pozemek a se stavbou čp. , číslo, (dále jen „předmětné nemovitosti, dům“). Nemovitosti byly kupovány přímo od stavebníka. V kupní smlouvě bylo ujednáno, že se žalovaný jako prodávající zavazuje předat žalobcům jako kupujícím veškerou stavebně-technicko-administrativní dokumentaci ohledně převáděných nemovitostí (např. dokumentaci ze stavebního a územního řízení, revizní zprávy apod.). Žalovaný však tuto povinnost nesplnil. Pokud předal nějakou dokumentaci žalobcům, tak tato se neshoduje se skutečným provedením domu. Žalovaný dokumentaci skutečného provedení stavby čp. , číslo, žalobcům nepředal, i když měl tuto zákonnou povinnost. Pro případ nesplnění uvedené povinnosti byla v kupní smlouvě dojednána smluvní pokuta, a to v celkové výši 480.000 Kč, z čehož žalobcům náleží 1/2 v částce 240.000 Kč. Žalobcům nebyla předána dokumentace skutečného provedení stavby, ani stavební deník, které požadovali. Žalovaný oproti tomu namítal, že svou povinnost předat žalobcům příslušnou stavebně-technicko-administrativní dokumentaci splnil, neboť předal vše, čím disponoval.

6. Soud prvního stupně provedl ve věci dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání a dospěl ke skutkovým zjištěním, jež jsou podrobně uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

7. Dle názoru odvolacího soudu je zjištěný skutkový stav v souladu s provedenými důkazy a odvolací soud na něj tak, jak je uveden v bodě 30. odůvodnění odkazuje. Pokud odvolací soud zopakoval následující listinné důkazy, činil tak proto, aby mohl provést výklad právního jednání účastníků – kupní smlouvy.

8. Odvolací soud zopakoval důkaz listinou – kupní smlouvou ze dne , datum, , zvláště třetím odstavcem čl. V/1 smlouvy. Z tohoto důkazu bylo zjištěno, že strana prodávající (žalovaný) se zavázala předat straně kupující (žalobcům) současně s protokolárním předáním převáděných nemovitých věcí rovněž veškerou stavebně-technicko-administrativní dokumentaci ohledně převáděných nemovitých věcí (např. dokumentaci ze stavebního a územního řízení, revizní zprávy apod.).

9. Odvolací soud v souladu s § 555–557 o. z. provedl výklad tohoto právního dvoustranného jednání mezi účastníky. Žalobci dle svého skutkového tvrzení tímto ujednáním mysleli dodání veškerých podkladů, které právní předpisy a technické předpisy požadují tak, aby stavbu mohli užívat jako každý jiný spotřebitel, aby k ní měli vše, co k ní dle právních předpisů patří. Neměli přesnou představu, které právní předpisy to jsou, pouze chtěli, aby to bylo všechno v pořádku. Určitě neměli dopředu výčet dokumentů, které jim mají být předány a ani neměli konkrétní představu, jaké dokumenty ke stavbě patří, chtěli mít vše, co potřebují. Původně chtěli žalobci, aby dokumenty byly uvedeny v příloze, žalovaný namítal, že to není schopen v té době dát dohromady, a proto byla zvolena tato formulace. Dle jejich názoru druhé straně muselo být známo, co si pod uvedeným termínem žalobci představují a žalobci nikdy nedali najevo, že by se spokojili se zlomkem té dokumentace.

10. Žalovaný k tomu prostřednictvím svého právního zástupce doplnil, že mu nebyla známa vůle žalobců, co všechno budou požadovat. Žalovaný věděl už tehdy, že nemá k dispozici veškerou stavebně-technickou dokumentaci a ani stavební deník, protože firma, která prováděla stavbu, zkrachovala a tuto dokumentaci mu nedodala. Kdyby mu byl znám úmysl žalobců, co všechno budou požadovat, smlouvu by ani neuzavřel, protože požadované doklady nebyl schopen dodat. Žalobci sami uvedli, že žalovaný nebyl schopen dát tu dokumentaci „dohromady“. Věděli, že jí žalovaný nedisponuje. Žalobci navíc nemovitost přebrali v roce 2019 a až v roce 2021, když se rozjelo kolečko reklamace a uplatňování vad, začali požadovat další dokumentaci. Například požadovali stavební deník, který ale nebyl k dispozici. Žalobci si brali hypotéku a k té žalovaný také nějaké doklady dodával. Chybějící deník se řešil až po uzavření kupní smlouvy.

11. Odvolací soud dále provedl důkaz dopisem z 24. 2. 2021 – bod 3 tohoto dopisu, ze kterého zjistil, že žalobci sdělují žalovanému, že je patrné, že v některých významných detailech předaná stavební dokumentace neodpovídá skutečnému provedení stavby. Prosí proto o předání dokumentace skutečného provedení stavby a stavebního deníku. K tomu uvedli žalobci prostřednictvím svého zástupce, že ani doklady, které žalobci obdrželi na základě předávacího protokolu ze dne , datum, neodpovídají dokumentaci skutečného provedení stavby, a to ani obsahově. Budova vypadá prostě jinak. Znalec se vyjadřoval k tomu, co všechno chybí a co by dokumentace skutečného provedení stavby měla obsahovat. Žalobci dostali nějaké doklady, které ale nesouvisí se skutečným stavem nemovitosti. K tomu jim znalec řekl, co všechno ještě chybí a následně došlo k předání dokladů tak, jak je to zahrnuto v předávacím protokolu. Dokumenty neodpovídaly tomu, co by dokumentace měla obsahovat, pořád se jednalo o ty výkresy, které žalovaný dodal na stavební úřad pro účely stavebního řízení, ale dům byl prostě postaven jinak. Pořád se jednalo o ty stejné doklady, které už měli žalobci k dispozici, a to doklady z roku 2016. Tyto výkresy z roku 2016 žalobci mají, obdrželi je asi dva dny po fyzickém předání nemovitosti v černé krabici. Dokumenty obsahují datum vyhotovení před 20. 7. 2017 a ani jeden dokument nereflektuje vývoj stavby. Oni potřebují dokumenty, které vývoj stavby reflektují, potřebují poznat, kudy vede voda, elektřina a všechny sítě. Není podstatné, zda se shodnou s žalovaným v počtu předaných výkresů či nikoli, a jestli byly předány v krabici nebo při předávacím procesu 26. 8. 2021. Podstatné je, že se pořád jedná o dokumentaci, která byla žalovaným předložena stavebnímu úřadu pro stavební povolení pro předmětnou stavbu. Žalobci chtějí výkresy, které budou zachycovat změny, které na stavbě byly provedeny oproti té původní dokumentaci a tyto změny mají být zachyceny v dokumentaci skutečného provedení stavby a tu žalobci požadují. Pro stavební povolení se vyhotovuje dokumentace, ale stavba se může v průběhu měnit, změny se zachycují přímo do té původní dokumentace, pokud jsou malé, anebo se vyhotovuje nová dokumentace, kterou má předat prodávající nabyvateli.

12. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že žalobci nevystupují ve vztahu s žalovaným při koupi předmětné nemovitosti jako spotřebitelé a žalovaný nevystupuje jako podnikatel. Zde odvolací soud odkazuje na závěr okresního soudu uvedený v bodě 38. – 40. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Lze uzavřít, že stavbu nemovitosti, kterou by posléze žalovaný prodal, tento zrealizoval pouze v daném případě, kdy nejprve začal stavět dvojdům pro sebe a pro svou dceru. Poté, co dcera se rozhodla bydlet jinde, byl dvojdům dostavěn a prodán, mezi jiným i žalobcům. Žalovaný jinou takovou podnikatelskou činnost v minulosti nevykonal, okresní soud správně dovodil, že nebyly naplněny znaky soustavnosti, a proto nelze v tomto případě považovat žalovaného za podnikatele. Nejedná se tedy mezi žalobci a žalovaným o vztah, kdy by žalobci vystupovali v pozici slabší strany. Obě strany smlouvy měly stejné postavení nepodnikajících fyzických osob.

13. Odvolací soud posoudil právní jednání prodávajícího a kupujících dle § 555–557 o. z. Žalobci u jednání před odvolacím soudem upřesnili, že neměli přesnou představu, dle jakých právních předpisů a jaká dokumentace by jim měla být poskytnuta, ale chtěli mít vše, co potřebují z oblasti právních a technických předpisů tak, aby mohli stavbu řádně užívat. Oproti tomu žalovaný dle svého tvrzení nevěděl, co všechno žalobci požadují, když on sám již veškerou stavebně-technickou dokumentaci a ani stavební deník k dispozici neměl z důvodu krachu firmy, která předtím stavbu prováděla. Zde je možné, že se představy prodávajícího a kupujících ohledně toho, jaké dokumenty má prodávající kupujícím předat, rozcházely, a ve smlouvě to konkrétně uvedeno nebylo. Rozhodně tam nebyla stanovena povinnost žalovaného předat žalobcům stavební deník. Stavební deník není dle stavebního zákona tehdy účinného č. 183/2006 Sb. nezbytnou součástí pro kolaudační řízení. Jestliže si žalobci výslovně nevymínili, že žádají předání stavebního deníku, žalovanému taková povinnost nesvědčila.

14. K dalším stavebně-technickým dokumentům, které jsou bez bližší specifikace uvedeny v označeném článku kupní smlouvy, je nutno uvést následující. Žalobci prostřednictvím právního zástupce před odvolacím soudem upřesnili, co si pod těmito dokumenty představovali a co po žalovanem požadovali.

15. Žalobci připustili, že jim byla předána stavebně-technická dokumentace přinejmenším na základě předávacího protokolu z , datum, , avšak tato dokumentace neodpovídala skutečnému provedení stavby. Budova – předmětná nemovitost vypadala jinak, poskytnutá dokumentace byla ta, kterou žalovaný dodal na stavební úřad pro účely stavebního řízení, ale dům byl postaven jinak. Všechny dokumenty, které žalobci obdrželi, měly datum vyhotovení před 20. 7. 2017 a ani jeden dokument nereflektoval vývoj stavby. To naopak žalobci požadovali, chtěli dostat výkresy, které by zachycovaly změny, jež byly na stavbě provedeny oproti původní dokumentaci a které mají být zachyceny v dokumentaci skutečného provedení stavby. Vytýkali žalovanému, že právě tyto dokumenty jim nepředložil a z toho odvíjeli své právo na zaplacení smluvní pokuty vůči žalovanému.

16. V řízení bylo před soudem prvního stupně prokázáno, že bylo , instituce, z 2. 7. 2017 rozhodnuto o umístění novostavby – předmětné nemovitosti a bylo vydáno stavební povolení na stavbu předmětné nemovitosti. Následně byla stavba předmětného domu ohlášena jako dokončená. Stavebník – žalovaný podal ohlášení dokončení stavby, k čemuž přiložil čestné prohlášení stavebníka s tím, že se jedná o novostavbu dvoupodlažních rodinných domů RD 2, RD 3 (jedním z nich je předmětný dům), místo stavby , adresa, v katastrálním území , adresa, , původní parc. č. , hodnota, , nové parc. č. , číslo, datum dokončení stavby , datum, , stavba byla dle čestného prohlášení provedena dle ověřené stavební dokumentace a v souladu se stavebním povolením a má provedeny veškeré revize a zkoušky vyžadované zvláštními právními předpisy. Na toto ohlášení dokončení stavby reagoval , instituce, dne 6. 9. 2018 výzvou , instituce, k přidělení čísla popisného ke stavbě novostavba RD 3 , adresa, na pozemcích parc. č. , číslo, . , instituce, ze dne 7. 9. 2018 bylo označené stavbě přiděleno čp. , číslo, . Jedná se o dům, který následně na základě označené kupní smlouvy koupili žalobci od žalovaného. Je zřejmé, že se ve smyslu § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona č. 183/2006 Sb. jednalo o stavbu, u které postačilo ohlášení stavebnímu úřadu (stavba pro bydlení s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 metrů a nejvýše se dvěma nadzemními podlažími a podkrovím). Pro užívání této stavby nebylo třeba kolaudačního souhlasu či kolaudačního rozhodnutí ve smyslu § 119 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.

17. Lze tak dospět k závěru, že následným přidělením čísla popisného k výzvě stavebního úřadu ze strany , instituce, došlo k završení celého procesu a stavbu bylo možno užívat. Žalobci po převzetí stavby zjistili dle svého tvrzení, že stavba domu vykazuje změny oproti původní stavební dokumentaci a v důsledku toho vyzvali žalovaného jako prodávajícího k předání dokumentace skutečného provedení stavby ve smyslu § 125 stavebního zákona. Stejně tak vyzvali k dodání stavebního deníku. Dle § 125 odst. 1 stavebního zákona vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby.

18. Účelem této právní úpravy je zajistit ochranu práv vlastníka stavby v minulosti povolené, jejíž dokumentace zcela chybí (nebyla ani pořízena nebo se z různých důvodů nedochovala), případně není dostatečným zdrojem informací o stavbě (není v náležitém stavu). V předmětné věci žalovaný jako stavebník předložil úřadu stavební dokumentaci, na jejímž základě proběhlo stavební řízení a byla postavena předmětná nemovitost. Posléze zákonem předpokládaným postupem byla dokončená stavba ohlášena spolu s čestným prohlášením stavebníka, že stavba byla provedena dle ověřené stavební dokumentace a v souladu se stavebním povolením. Kolaudační rozhodnutí nebylo v tomto případě vydáváno právě pro postup v souladu s § 152 odst. 3 písm. d) a § 119 odst. 1 stavebního zákona, kolaudační řízení neproběhlo a stavbě bylo následně přiděleno číslo popisné. Je nutno vyjít ze závěru, že jestliže stavební dokumentace dostačovala stavebnímu úřadu pro rozhodnutí o povolení stavby a následně pro akceptaci ohlášení dokončení stavby, není dán důvod pro aplikaci § 125 stavebního zákona. Nejsou dány podmínky pro pořízení dokumentace skutečného provedení stavby a jejímu předání žalovaným žalobcům. Kupní smlouvu v ujednání čl. V bod 1 nelze vykládat tak, že by byl mezi kontrahenty dán úmysl předložit a dodat kupujícímu dokumentaci skutečného provedení stavby. Rovněž z kupní smlouvy nevyplývá úmysl stran dodat kupujícímu stavební deník. Stavební deník není výslovně zmíněn a nejedná se o dokument, který by byl například nutný pro kolaudační řízení. Pokud si účastníci výslovně nedohodli předání stavebního deníku, nelze dovodit z kupní smlouvy povinnost kupujícího stavební deník předávat.

19. Jestliže žalobci shledali na koupené nemovitosti odchylky v provedení stavby oproti původní stavební dokumentaci, mohli se ve smyslu § 2099 a násl. o. z. domáhat práva z vadného plnění. Dle názoru odvolacího soudu však nárok na smluvní pokutu kupujícím vůči prodávajícímu z výše uvedených důvodů nevznikl. S ohledem na tyto závěry bylo napadené rozhodnutí v odst. I. výroku změněno tak, že se žaloba zamítá, v odst. II. výroku byl rozsudek potvrzen.

20. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení. Na tyto náklady má v plné výši právo procesně úspěšný žalovaný proti procesně neúspěšným žalobcům.

21. Náklady představuje odměna zastupujícího advokáta a náhrada jeho hotových výdajů. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. 9.260 Kč. Advokátu náleží odměna za tyto úkony: převzetí zastoupení, podání odporu, podání vyjádření ve věci samé, porada s klientem před jednáním proběhlá dne 16. 6. 2023 v délce 1,5 hodin, účast u jednání dne 20. 6. 2023 dvakrát, kdy jednání trvalo déle než dvě hodiny, sepis vyjádření z 19. 7. 2023, účast u jednání dne 31. 8. 2023, sepis vyjádření ze dne 22. 9. 2023, účast u jednání dne 24. 10. 2023, účast u vyhlášení rozsudku dne 3. 11. 2023 jedna polovina odměny. Dále má advokát právo na náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 citované vyhlášky za den 1. 11. 2022, kdy jednání bylo odročeno před zahájením s tím, že účastníci se pokusí o smírné vyřešení sporu. Náhrada za promeškaný čas činí 1/2 odměny. Celkem činí odměna zastupujícího advokáta 101.860 Kč. Paušální náhrada výdajů činí 11 x 300 Kč = 3.300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Za jednání dne 1. 11. 2022 náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. nenáleží. Dále advokátu nebyla přiznána odměna za poradu s klientem dne 20. 9. 2023, která měla trvat hodinu a 20 minut. Výsledkem této porady bylo vyjádření žalovaného z 22. 9. 2023, vzhledem k věcnému obsahu tohoto vyjádření je soud toho názoru, že porada do délky jedné hodiny musela být dostatečná.

22. V souladu s § 13 odst. 5 cit. vyhlášky byla advokátu přiznána náhrada cestovních výdajů takto: cesta ze sídla advokáta v , adresa, do , město, a zpět k jednání dne 1. 11. 2022 (jednání sice bylo před svým zahájením odročeno, ale tato náhrada cestovních výdajů advokátu náleží) celkem 663 Kč (47,10 Kč/1 l nafty x 100 ujetých km x 4,1 l/100 km x 0,01 = 193 Kč; 4,70 Kč/km x 100 km = 470 Kč; celkem 663 Kč). Za účast u jednání dne 20. 6. 2023 bylo přiznáno cestovné celkem 701 Kč (4,1 l/100 km x 100 km x 44,10 Kč/l nafty x 0,01 = 181 Kč; 5,20 Kč/100 km x 100 km = 520 Kč; celkem 701 Kč). Za účast u jednání dne 31. 8. 2023, 24. 10. 2023 a vyhlášení rozsudku 3. 11. 2023 bylo přiznáno cestovného v celkové výši 1.983 Kč (4,1 l/100 km x 100 km x 34,40 Kč/1l nafty x 0,01 = 141 Kč; 5,20 Kč/km x 100 km = 520 Kč; celkem jízda k jednomu jednání a zpět 661 Kč x 3 = 1.983 Kč).

23. Náhrada za ztrátu času jízda k pěti jednáním celkem 20 půlhodin po 100 Kč rovná se 2.000 Kč dle § 14 odst. 1 a odst. 3 cit. vyhl., celkem 2.000 Kč. Celkové náklady vynaložené na zastupování advokátem činí 110.507 Kč a zvyšují se o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 133.713 Kč.

24. V souladu s citovaným § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení, kdy procesně úspěšný žalovaný má na ně právo vůči procesně neúspěšným žalobcům. Náklady za zastupování advokátem činí za úkony sepis odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem dne 22. 8. 2024 a účast u vyhlášení rozhodnutí 2,5 x 9.260 Kč = 23.150 Kč. Paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby 3 x 300 Kč = 900 Kč, částka 24.050 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 29.101 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 6.655 Kč činí tyto náklady 35.756 Kč a žalobcům bylo uloženo je žalovanému zaplatit.

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. a výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému žalovanému.