11 Co 82/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , státní občan země bytem Adresa žalobce proti žalované: právnická osoba , IČO číslo sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o bolestné a ztížení společenského uplatnění k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 1. 2025, č. j. 22 C 148/2024-41

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 33.744 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částky 500.000 Kč z titulu bolestného a 500.000 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění za újmu, jež měla být způsobena neposkytnutím vyšetření pravé ruky dne , datum, . Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 26.075,50 Kč.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjadřoval nesouhlas s jeho obsahem. Brojil především proti závěru, že u žalované nemohl být řádně vyšetřen, protože jí prý neposkytl součinnost dle § 2643 odst. 2 o. z. Namítal, že posledně uvedené zjištění není pravdivé. Lékař na urgentním příjmu nechtěl pro žalobce zajistit RTG vyšetření a porušil jeho právo na léčení na náležité odborné úrovni. Žalobce uvedl řadu dalších výhrad k tehdejšímu lékařskému postupu; činil tak s použitím dehonestujících a vulgárních výrazů a příměrů. Jeho argumenty lze shrnout následovně: Podle § 28 zákona o zdravotních službách má pacient právo na volbu poskytovatele oprávněného k poskytnutí zdravotních služeb, které odpovídají jeho zdravotním potřebám. Pouze prostřednictvím fakultních nemocnic je stát schopen fakticky garantovat svým občanům, že veškeré zdravotní služby a péče budou poskytnuty bez ohledu na to, zda přinášejí zisk. Podle § 48 odst. 2 písm. e) cit. zák. nemůže poskytovatel ukončit péči o pacienta, jestliže neposkytování součinnosti souvisí s jeho zdravotním stavem. Žalobce se dále v odvolání vyjadřoval k přirozeným právům člověka, včetně práva na život, a dovolával se principů spravedlnosti a zákazu diskriminace. Uváděl negativně hodnotící výroky na adresu vlády či České lékařské komory. Okresnímu soudu doložil „stěžejní fakta celého případu (tj. platný poukaz pro chirurgické vyšetření PHK a RTG, snímek trvalého poškození PHK) v důsledku včasné nezahájení léčby odpovídající stavu poranění na které má každý pojištěnec ze zákona právo“. Žalovaná nenabídla důkaz vyvracející, že žalobcovo poranění pravé horní končetiny nevyžadovalo akutní zdravotní péči. Obsahově se odvolatel domáhal změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě v celém rozsahu vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Žalobou uplatněné nároky na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění neexistují. Žalobce utrpěl dle jeho vlastního vyjádření zlomeninu ruky při policejním zásahu dva týdny předtím, než se dostavil k žalované, aniž tvrdil, že v bezprostřední souvislosti s tímto zraněním to byla žalovaná, kdo mu poskytl lékařskou péči. Předpoklady vzniku nároku na náhradu bolestného v částce 500.000 Kč nebyly prokázány. Nebyly naplněny podmínky protiprávního jednání žalované a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody. Vyloučen je rovněž žalobcův nárok na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění. Žalovaná podrobně popsala žalobcovo chování při jeho vyšetření dne , datum, Z její verze skutkového stavu je zřejmé, že k žalobcovu vyšetření toho dne nedošlo z důvodů spočívajících na žalobcově straně. Choval se totiž agresivně, odmítl se podrobit standardnímu lékařskému postupu a vyhrožoval personálu zbraní. Neprovedení vyšetření za popsaných okolností nemůže být přičteno k tíži žalované. Žalobce neprokázal, že žalovaná postupovala non lege artis, neprokázal tedy její protiprávní jednání. Dalšímu nepříznivému vývoji zdravotního stavu mohl ostatně zabránit návštěvou jiného poskytovatele zdravotních služeb, což neučinil. Lékařskou pomoc vyhledal po více než dvou měsících.

4. Žalobce je státním občanem cizího státu. Okresní soud se proto správně zabýval problematikou s tím související. Na jeho bezchybné závěry o mezinárodní příslušnosti českých soudů a o řešení kolizní otázky ve prospěch českého práva vyložené v odstavci 15. odůvodnění napadeného rozsudku se pro stručnost v celém rozsahu odkazuje.

5. Krajský soud nařídil jednání na den 24. 7. 2025 a předvolal k němu řádně oba účastníky. Předvolání bylo žalobci doručeno postupem dle § 50 odst. 2 o. s. ř. ke dni 17. 7. 2025. Žalobce se k odvolacímu jednání nedostavil a nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Krajský soud proto věc projednal a rozhodl v žalobcově nepřítomnosti, podle § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř. Rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející přezkoumal v celém rozsahu (dle § 214 odst. 1 o. s. ř.), se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

7. Podle § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

8. Podle § 2643 odst. 2 o. z. ošetřovaný sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje a poskytne mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy.

9. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

10. Žalobce uplatnil žalobou doručenou okresnímu soudu dne 14. 8. 2024 doplněnou podáním ze dne 9. 9. 2024 nárok na zaplacení částky 500.000 Kč na bolestném a stejné peněžní částky za ztížení společenského uplatnění. Z obsahu žalobních tvrzení plyne, že se dne 12. 6. 2014 dostavil k žalované na urgentní příjem s doporučením praktického lékaře k poúrazovému chirurgickému a neurologickému vyšetření pravé horní končetiny. V žalobě dále popisoval, jak podle jeho mínění mělo vyšetření probíhat, s tím, že jeho představy se v tomto ohledu nenaplnily. Tvrdil, že jej odmítli bezdůvodně vyšetřit a léčit, resp. odmítli mu poskytnout neodkladnou péči. V průběhu jeho návštěvy u žalované zasahovala policejní jednotka. Protože léčba tříštivé zlomeniny pravé horní končetiny u něj nebyla zahájena včas, její hybnost je omezena.

11. Z listin připojených k žalobě dále plyne, že dne 30. 5. (v roce 2024) po zásahu taserem u žalobce přetrvávalo omezení hybnosti pravé horní končetiny. K chirurgickému vyšetření u jiného zdravotnického zařízení se žalobce dostavil dne 14. 8. 2024, kdy bylo zjištěno, že jmenovaný utrpěl , diagnóza, (bez uvedení bližších okolností, za nichž k tomuto zranění došlo). Dne 6. 9. 2024 byl vyšetřen na traumatologické příjmové ambulanci , název, . Podle zprávy tohoto zařízení měl být žalobce poraněn koncem května (2024) při policejním zásahu. Primární vyšetření v den zásahu odmítl. Byl vyšetřen ve , název, s odstupem, „tam to nedopadlo“. Při posledním vyšetření ve , název, se potvrdila dříve stanovená diagnóza (, diagnóza, .

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uplatněné nároky ani zčásti neuznala. Není zřejmé, na základě jakého protiprávního jednání měla být škoda ve výši odpovídající žalovaným částkám na žalobcově zdraví způsobena. Žalobce se dostavil na urgentní oddělení žalované dne , datum, , kdy uvedl, že asi před 14 dny dostal elektrický výboj taserem. Stěžoval si na poruchu tímto způsobem zasažené horní končetiny. V průběhu vyšetření byl agresivní, nespolupracoval, diktoval si provedení určitých vyšetření, včetně metod, které oddělení nemá k dispozici, a provádí se proto na jiných klinikách po objednání. Žalobce se při diagnostice odmítl podrobit obvyklému postupu a následně začal vyhrožovat lékaři zbraní, kterou měl u sebe. Lékař proto zavolal ostrahu nemocnice; jakmile to žalobce zaregistroval, z ordinace utekl. Zpět se vrátil po 20 minutách v doprovodu policie. Vyšetření u žalobce nemohlo proběhnout, neboť jej odmítl a nebyl ochoten s lékařem spolupracovat. S navrženým postupem nesouhlasil a oddělení opustil. O žalobcově útoku na personál byl sepsán protokol o nežádoucí události, který žalovaná ke svému vyjádření připojila v příloze.

13. Ze žalobních tvrzení nelze přijmout ani předběžný právní závěr o existenci předpokladů vzniku obecné odpovědnosti za škodu na žalobcově zdraví způsobenou porušením smluvní povinnosti žalovanou (podle § 2913 odst. 1 ve spojení s § 2636 odst. 1 a § 2643 odst. 1 o. z.). Ze žalobcovy skutkové verze neplyne, že příčina poškození jeho pravé horní končetiny spočívala v chování žalované. Z obsahu žaloby a připojených listin se naznačuje, že primární zranění bylo žalobci způsobeno při policejním zásahu, k němuž mělo dojít koncem 5/2024, tedy asi dva týdny předtím, než se žalobce dostavil na doporučení praktického lékaře k vyšetření u žalované.

14. Podle obsahu lékařských zpráv byla u dalších dvou zdravotnických zařízení, která žalobce následně vyhledal (v měsících 8 a 9/2024) za účelem řešení svých zdravotních problémů (omezené hybnosti a bolestivosti pravé horní končetiny), stanovena diagnóza „, diagnóza, . Žalobce netvrdil, že mu tuto zlomeninu způsobila žalovaná. Je tedy vyloučeno, že její chování bylo hlavní a podstatnou příčinou škody na žalobcově zdraví. Neprokázal rovněž, že žalovaná porušila smluvní (či snad konkrétní zákonnou) povinnost.

15. Pokud snad žalobce hodlal tvrdit a prokázat opak, byla jeho (značně kusá a neurčitá) skutková verze vyvrácena obsahem listin podporujících obranu žalované. K poskytnutí zdravotních služeb žalobci žalovanou v jejím zařízení koneckonců vůbec nedošlo pro agresivní chování a nedostatek součinnosti ze strany žalobce, tedy pro nesplnění povinnosti ošetřovaného podle § 2643 odst. 2 o. z.

16. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku.

17. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 33.744 Kč. Žalovaná rovněž v odvolacím řízení uspěla, a má právo na náhradu účelně zaplacených nákladů. K těm náleží odměna advokáta za 2 úkony v sazbě po 12.300 Kč, tj. 24.600 Kč (podle § 7 odst. 6. a § 9a odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání), paušální náhrada za stejné 2 úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovné v částce 1.488 Kč, náhrada za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin po 150 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 cit. vyhl., tj. 900 Kč, a 21% DPH ze součtu všech těchto položek, tj. z částky 27.888 Kč, která se rovná částce 5.856 Kč. Advokát žalované cestoval z místa svého sídla, tj. z , adresa, , do sídla Krajského soudu v Ostravě a zpět na vzdálenost , číslo, km vozidlem , typ, , reg. zn. , SPZ, , s normovanou spotřebou 4,73 l/100 km motorové nafty v ceně 34,70 Kč/1 l podle vyhl. č. 475/2024 Sb., při paušální náhradě 5,80 Kč/1 km.