22 C 148/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno se sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta o náhradu újmy na zdraví

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci bolestné ve výši , částka, a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, za újmu, kterou mu měla způsobit , Anonymizováno, dne , datum, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Žalobce se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky , Anonymizováno, jakožto náhrady za vytrpěnou bolest při , Anonymizováno, a částky , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Kč jakožto náhrady za ztížení společenského uplatnění v důsledku omezené hybnosti a využitelnosti , Anonymizováno, způsobené včasným nezahájením léčby. Uvedené částky požaduje zaplatit po žalované, jelikož se dne , datum, s doporučením praktického lékaře dostavil na její oddělení urgentního příjmu s bolestí , Anonymizováno, , přesto mu byla nabízena , Anonymizováno, a jeho požadavek na jiného lékaře byl odmítnut. Jednání lékaře žalobce přivedlo do afektu, následně na něho byla přivolána ochranka a policie. Ke způsobení , Anonymizováno, mělo dojít při napadení policií několik dní před tím, než se dostavil k žalované, ale žalovaná dle jeho názoru nese odpovědnost za odmítnutí poskytnutí vyšetření na náležité odborné úrovni, což vedlo k dlouhodobým a nezvratným zdravotním následkům. V době po , datum, požádal žalobce o zajištění zdravotní péče svou pojišťovnu, to trvalo cca , Anonymizováno, ; jiné vyšetření mezitím nevyhledal.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, jelikož žalobu považuje za neurčitou a zmatečnou. Žalobce se dne , datum, dostavil na urgentní oddělení žalované a v průběhu vyšetření byl agresivní, nespolupracoval a diktoval si provedení určitých vyšetření. Odmítl přijmout obvyklý postup a následně začal ošetřujícímu lékaři vyhrožovat zbraní. Vyšetření nemohlo proběhnout, jelikož žalobce odmítl spolupracovat a oddělení opustil; k odmítnutí vyšetření došlo ze strany žalobce. Žalovaná na žalobce již v minulosti podala trestní oznámení. Dále poukázala na to, že ani není jisté, zda , Anonymizováno, žalobce nevznikla až po dni , datum, .

3. Soud z provedeného dokazování učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobce má , Anonymizováno, státní občanství (lustrace č. l. 3).

5. Dne , datum, byly žalobci praktickým lékařem vydány dva poukazy na vyšetření (, Anonymizováno, ) z důvodu bolestí a otoku s hematomem na , Anonymizováno, , datum, , dále z důvodu strnulosti a pocitu ztuhlosti , Anonymizováno, (poukazy na vyšetření č. l. 2).

6. Žalobce se dne , datum, dostavil na oddělení urgentního příjmu žalované s tím, že před 14 dny dostal , Anonymizováno, a od té doby má poruchu citlivosti , Anonymizováno, (v lékařské zprávě uvedeno nesprávně , Anonymizováno, ), necitlivost postupně odezněla, ale přetrvává slabost; jako diagnóza je uvedena „, Anonymizováno, “; žalobce byl v průběhu vyšetření agresivní a nespolupracující, vulgárně napadal lékaře, dožadoval se okamžitého provedení konkrétních vyšetření (, Anonymizováno, , při volání ostrahy reagoval výhružkou, že má u sebe zbraň, následně utekl a byl po cca 20 minutách přiveden ostrahou a situaci dále dořešila policie; vzhledem k odmítnutí vyšetření a navrhovaných postupů nebyl proveden diagnostický závěr; incidentu byl přítomen lékař a dvě další zaměstnankyně žalované (lékařská zpráva č. l. 25 včetně zápisu o incidentu č. l. 25 verte).

7. Po dni , datum, do , datum, žalobce nenavštívil jiné zdravotnické zařízení (tvrzení žalobce č. l. 38 verte - 39).

8. Dne , datum, bylo žalobci ze strany , podezřelý výraz, sděleno, že má zajištěno chirurgické vyšetření na středu , datum, v budově , právnická osoba, (e-mail č. l. 33). Dne , datum, byl žalobce vyšetřen u , právnická osoba, vzhledem k přetrvání omezení hybnosti, , Anonymizováno, byla již bez otoku a hematomu, přetrvává omezená rotace pro bolestivost , Anonymizováno, . Po provedeném vyšetření lékař formuloval závěr o výskytu , Anonymizováno, ; žalobci byl doporučen šetřící režim, ortéza při zátěži a další vyšetření cestou traumatologické ambulance (lékařská zpráva v přílohové obálce č. l. 10).

9. Dne , datum, byl žalobce vyšetřen ve , podezřelý výraz, , adresa, na žádost pojišťovny žalobce o druhý názor; na základě rentgenu jsou popsány výrazné, ale dosud neúplné reparace; žalobci byla vzhledem k rentgenu a době od úrazu doporučena řízená rehabilitace (zpráva č. l. 36).

10. Z doložené fotografie (č. l. 37) soud nečinil relevantní zjištění.

11. Soud provedené důkazy hodnotil samostatně i ve vzájemném souhrnu, přičemž současně přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Při hodnocení důkazů se řídil následujícími úvahami.

12. Za stěžejní okolnost soud považoval objasnění důvodu, proč žalobci nebylo dne , datum, poskytnuto kompletní vyšetření, přičemž dospěl k závěru, že to bylo z důvodů na straně žalobce (agresivní a výhružné chování žalobce). Soud tedy vyhodnotil interní záznam žalované o chování žalobce během vyšetření jako zcela věrohodný, a to zejména v kontextu chování žalobce u samotného soudního jednání (opakované neuposlechnutí výzev k nenarušování jednání svévolným vstupováním do řeči; konstatování žalobce, že jedná se samými blázny; stupňující se agresivní verbální projev žalobce apod.), pro které byl v průběhu jednání nakonec vykázán. I z tvrzení žalobce ostatně plyne, že během vyšetření žalovanou se dle svých slov dostal do „afektu“; na základě osobního vnímání chování žalobce však soud považuje za zcela nevěrohodnou variantu, že by žalobce byl uveden do stavu afektu cíleně ze strany ošetřujícího lékaře či jiných zaměstnanců žalované. Soud proto pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný výslech ošetřujícího lékaře.

13. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Žalobce se dne , datum, s doporučením praktického lékaře dostavil na oddělení urgentního příjmu provozovaného žalovanou s bolestí a omezenou hybností , Anonymizováno, , kterou odvozoval od incidentu ze dne , datum, . V průběhu vyšetření byl žalobce vulgární a agresivní na personál žalované, dožadoval se okamžitého provedení konkrétních vyšetření; z důvodu svého chování byl nakonec vyveden policií a vyšetření nebylo provedeno. Následně se žalobce dostavil na vyšetření k třetí osobě až dne , datum, , při vyšetření byla zjištěna , Anonymizováno, .

14. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících úvah, přičemž právní předpisy aplikoval vždy ve znění určeném dle okamžiku, kdy nastala příslušná právní skutečnost, nestanoví-li konkrétní relevantní přechodné ustanovení jinak. Na předmětný spor soud aplikoval zejména ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a to především ustanovení upravující povinnost nahradit újmu (§ 2894 a násl. občanského zákoníku).

15. Předně soud uvádí, že ve věci je přítomen mezinárodní prvek (státní občanství žalobce), přičemž zdejší soud má pravomoc nynější spor rozhodnout podle ustanovení čl. 18 odst. 1 ve spojení s čl. 63; popř. čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 s ohledem na místo sídla žalované. Rozhodným právem je podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 právo české.

16. Žalobce se domáhá nahrazení nemajetkové újmy ve smyslu § 2910 ve spojení s § 2958 občanského zákoníku. Podle těchto ustanovení škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

17. Předpokladem vzniku povinnosti škůdce hradit poškozenému vzniklou škodu podle citovaného ustanovení je splnění několika podmínek – porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik újmy a vztah příčinné souvislosti mezi porušením zákona a vzniklou újmou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3063/2018).

18. Nárok žalobce na zaplacení částky , Anonymizováno, jakožto náhrady za vytrpěné bolesti spojené s , Anonymizováno, není zjevně důvodný. Již z tvrzení žalobce totiž jednoznačně vyplývá absence příčinné souvislosti, když příčinou vzniku zranění (ze kterého se odvíjí vytrpěné bolesti) měla být událost zcela mimo sféru žalované – zranění žalobce mělo vzniknout při zásahu policie cca dva týdny před tím, než se žalobce dostavil k vyšetření na pracoviště žalované. , Anonymizováno, tedy nemá (ani dle tvrzení žalobce) svůj původ v neposkytnutí požadovaného vyšetření žalovanou. Soud proto žalobu v rozsahu tohoto nároku jako zjevně nedůvodnou zamítl.

19. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalobce u jednání poukazoval na to, že následkem včasného nezahájení léčby z důvodů na straně žalované je i vznik chronické bolesti , Anonymizováno, , tak tento jev je odčinitelný v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014).

20. Dále se soud zabýval důvodností nároku na náhradu ve výši , Anonymizováno, za ztížení společenského uplatnění (omezená hybnost , Anonymizováno, , nemožnost nosit těžké věci, nemožnost spát , Anonymizováno, v určité poloze, chronická bolest , Anonymizováno, ).

21. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o péči o zdraví ve smyslu § 2636 a násl. občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytování zdravotních služeb ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o zdravotních službách.

22. Podle § 28 odst. 2 a 3 písm. b) zákona o zdravotních službách má pacient právo zvolit si poskytovatele zdravotních služeb a právo na poskytnutí zdravotních služeb na náležité odborné úrovni (tzv. lege artis). Náležitou odbornou úrovní se podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

23. Podle § 2643 odst. 2 občanského zákoníku je ošetřovaný povinen poskytnou poskytovateli součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy. Podle § 48 odst. 2 písm. e) zákona o zdravotnických službách může poskytovatel zdravotní služby ukončit péči o pacienta, pokud pacient přestane poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

24. Žalobce dne , datum, v rozporu s § 2643 odst. 2 občanského zákoníku neposkytl žalované nezbytnou součinnost pro řádné poskytnutí zdravotních služeb a naplnění účelu smlouvy o péči o zdraví, jelikož se během vyšetření choval agresivně, sám si provedení určitých vyšetření vynucoval a odmítal jiná, přičemž z důvodu jeho agresivního a výhružného chování musel být nakonec odveden policií. Tento právní závěr (neposkytnutí nutné součinnosti ze strany žalobce) současně znamená, že žalovaná neporušila svou povinnost poskytnout žalobci zdravotní službu na náležité odborné úrovni. Jelikož není naplněna podmínka porušení povinnosti ze strany žalované, nevznikla jí povinnost nahradit žalobci tvrzené ztížení společenského uplatnění. Soud proto pro nedůvodnost zamítl žalobu i v tomto rozsahu.

25. Zcela nad rámec soud dodává, že i kdyby neplatilo výše uvedené, soud by se dále nepochybně zabýval existencí okolností přičítaných poškozenému (§ 2918 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že vyšetření neproběhlo řádně, žalobce zjevně nemohl předpokládat, že došlo k řádné identifikaci či odstranění jeho zdravotního problému. Pokud za takové situace vyčkával na sdělení termínu vyšetření ze strany pojišťovny a sám od sebe nenavštívil v krátkém čase jiné zdravotnické zařízení, jedná se o okolnost, kterou by bylo možno hodnotit ve smyslu § 2918 občanského zákoníku jako významnou a přičítat mu ji případně k tíži. Závěrem lze dodat, že situace by byla samozřejmě odlišná, pokud by žalobce byl ze strany žalované pro provedení všech jí určených vyšetření ujištěn o bezvadném zdravotním stavu jeho , Anonymizováno, , avšak později by se ukázalo, že tento stav nebyl z důvodu neprovedení určitého vyšetření zjištěn správně. V nynější situaci však nic takového nemohlo nastat, jelikož žalobce ještě před ukončením vyšetření přestal poskytovat součinnost a řádnou realizaci vyšetření znemožnil.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž ve sporu byla plně úspěšná žalovaná. Soud neshledal důvody pro postup podle § 150 o. s. ř., přičemž současně poukazuje na to, že žalobce byl úvodem jednání upozorněn na případné negativní finanční následky spojené s neúspěchem ve sporu. Žalovaná proto má právo na plnou náhradu účelných nákladů. Náklady žalované sestávají z nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“).

27. Soud má za to, že v nynějším případě nejsou splněny podmínky pro to, aby tarifní hodnota sporu byla určena požadovanou částkou, jelikož žalobce při kvantifikaci nároku na náhradu újmy nedisponoval žádným relevantním podkladem (znaleckým posudkem) a žalované částky jsou pouze jeho „odhadem“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1788/23 a ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22; k názorovému vývoji v judikatuře vrcholných soudů k této otázce srov. rozhodnutí citovaná v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 216/2023). Soud proto tarifní hodnotu sporu pro úkony učiněné do , datum, stanovil podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, a to ve výši , částka, (, částka, za nárok na bolestné a , částka, za nárok za ztížení společenského uplatnění; srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 19 Co 118/2021). Od , datum, došlo k novelizaci advokátního tarifu a nově je třeba tarifní hodnotu u tohoto typu sporů určovat odlišně, a to podle žalované částky s limitem maximálně 500 000 Kč [§ 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu]. Pro úkony učiněné od , datum, platí tarifní hodnota ve výši tohoto limitu.

28. Náklady advokátního zastoupení proto byly určeny jako odměna za 2 úkony právní služby do , datum, (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) ve výši 2 x , částka, a odměna za 1 úkon právní služby od , datum, (účast u jednání v rozsahu do 2 hodin – počítáno od vyvolání věci do ukončení protokolace) ve výši 1 x , částka, ; dále jako paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 x , částka, a 1 x , částka, plus DPH (21 %) ve výši , částka, . K zaplacení soud určil lhůtu tři dny ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. a jako místo placení určil advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř.