15 Co 1/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 13 191 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 10. 2024, č. j. 17 C 203/2024-16,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 191 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení, mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 191 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 962 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3 178 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 191 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 435,95 Kč (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 92,34 Kč a úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 191 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 962 Kč (výrok III.) a dále zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku za podanou žalobu částku 200 Kč (výrok IV.). Žalobkyně v řízení tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu jakožto podnikateli poskytla téhož dne jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit ji žalobkyni do 27. 3. 2024 společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a s úrokem. Žalovaný to však neučinil a dostal se do prodlení. Poté uhradil částku 6 500 Kč (ve dnech 17. 4. 2024, 23. 4. 2024 a 2. 7. 2024 vždy částku 500 Kč, dne 29. 4. 2024 částku 1 000 Kč, dne 21. 5. 2024 částku 1 200 Kč, dne 4. 6. 2024 částku 1 500 Kč, a dne 25. 6. 2024 částku 1 300 Kč). Z těchto plateb žalobkyně započítala 2 000 Kč (první tři platby) na úhradu paušálních poplatků za čtyři písemné upomínky a dalších 4 500 Kč na úhradu části dohodnutého úroku z prodlení za období od 28. 3. 2024 do 25. 6. 2024. Žalobou uplatněná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a poplatku za jeho sjednání a čerpání ve výši 5 191 Kč (celkem 13 191 Kč). Kromě toho žalobkyně uplatnila požadavek na zbývající část dohodnutého úroku z prodlení ze součtu dlužné jistiny a poplatku ve výši 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení (za dobu od 28. 3. 2024 do 25. 6. 2024), tedy 1 435,95 Kč, a na dohodnutý úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení do zaplacení (92,34 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do 2. 7. 2024 a dále vyjádřený procentem). Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, přičemž žalovaný žalobkyni nevrátil jemu poskytnutou jistinu v částce 8 000 Kč a poplatek za jeho sjednání ve výši 5 191 Kč (celkem 13 191 Kč) ve sjednané lhůtě do 27. 3. 2024. Žalovaný se dostal dnem následujícím po splatnosti úvěru do prodlení a vznikla mu druhotná povinnost k úhradě úroku z prodlení. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), umožňuje smluvním stranám sjednat jeho výši, avšak tato smluvní volnost se u smlouvy o úvěru vztahuje pouze k prvním 90 dnům prodlení, jak vyplývá z § 122 odst. 5 ve spojení s § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Ujednání o výši úroku z prodlení 0,1 % denně od 91. dne prodlení je tedy v rozporu s těmito ustanoveními a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, protože rovněž tato ustanovení byla začleněna do právní úpravy za účelem minimalizace nadměrného zadlužování jednotlivců a s tím spojených negativních dopadů na celou společnost. Proto okresní soud hodnotil v této části ujednání o výši úroku z prodlení jako absolutně neplatné podle § 588 o. z. a v tomto rozsahu žalobnímu požadavku nevyhověl. Vzhledem k odlišné formulaci § 122 odst. 1 ZoSÚ, týkajícího se mimo jiné úroku z prodlení („může sjednat“), oproti formulaci § 122 odst. 4 ZoSÚ, vztahujícího se k úroku („věřiteli vzniká právo“), okresní soud nepřiznal žalobkyni za dobu od 91. dne prodlení úrok z prodlení ani ve výši stanovené právním předpisem, neboť tím, že jeho výši sjednala neplatně (ač si toho jako odborník ve svém oboru musela být vědoma), nevzniklo jí právo na žádný úrok z prodlení. Okresní soud tak žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 13 191 Kč za dobu od 28. 3. 2024 do 25. 6. 2024 ve výši 5 935,95 Kč. Z uvedené částky již bylo podle tvrzení žalobkyně uhrazeno 4 500 Kč, a proto okresní soud přiznal žalobkyni rozdíl v částce 1 435,95 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však v rozsahu zamítavého výroku II. ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 191 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu změnil a žalobě v této části vyhověl. Žalobkyně namítala, že okresní soud pochybil, pokud jí nepřiznal úrok z prodlení ani v zákonné výši (dle § 1970 o. z.), pokud dospěl k závěru o neplatnosti smluvního ujednání týkajícího se úroku z prodlení. Žalobkyně rovněž zmínila, že okresní soud měl při posuzování jejího procesního úspěchu a neúspěchu pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházet jen z posouzení žalované jistiny a neměl zohledňovat požadované příslušenství v podobě úroku z prodlení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. v části zamítavého výroku II. (co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 191 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení) a v navazujícím nákladovém výroku III., přičemž při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud v dané věci neshledal a tyto ostatně nebyly ani žádným z účastníků řízení namítány. Po tomto přezkumu odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je co do merita důvodné.

5. S ohledem na napadení části rozsudku okresního soudu se odvolací soud zaměřil pouze na přezkum správnosti závěru okresního soudu o nemožnosti přiznání úroku z prodlení z částky 13 191 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení, tedy z částky, v níž již okresní soud žalobě výrokem I. svého rozsudku vyhověl. Okresní soud dovodil, že celá částka 13 191 Kč je dluhem žalovaného vzniklá součtem nesplacené jistiny úvěru (8 000 Kč) a poplatku za sjednání a čerpání úvěru (5 191 Kč). Odvolací soud pak souhlasí se soudem okresním v tom, že na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky je nutno v souladu s § 122 odst. 5 ZoSÚ aplikovat § 122 odst. 1 ZoSÚ. Smlouva totiž byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným, který je podnikající fyzickou osobou, přičemž se žalovaný dostal do prodlení přesahujícím 90 dnů.

6. V souladu s § 122 odst. 1 písm. b) ZoSÚ pak může věřitel (žalobkyně) v případě prodlení dlužníka (žalovaného) s plněním jeho dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru sjednat úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Takto právním přepisem (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) stanovená výše úroku z prodlení, kterou je možno nejvýše sjednat, pak činila ke dni uzavření smlouvy o úvěru (26. 2. 2024) sazbu 14,75 % ročně. Přitom si účastníci ve smlouvě o úvěru sjednali úrok z prodlení v sazbě 0,1 % denně, tedy v sazbě 36,5 % ročně. Sjednaná sazba tak evidentně přesahuje zákonem (§ 122 odst. 5 ve spojení s § 122 odst. 1 ZoSÚ) dovolenou sazbu úroku z prodlení. Odvolací soud tak uzavírá, že ze znění výše uvedených právních předpisů je nutno dovodit, že je přípustné sjednání úroku z prodlení pouze v sazbě předpokládané zákonem (v tomto případě v sazbě 14,75 % ročně), přičemž sjednaná výše úroku z prodlení je v tomto případě s tímto zákonem v rozporu. Takové ujednání je pak nutno považovat ve smyslu § 588 o. z. za absolutně neplatné, neboť nejen že je rozporné s dobrými mravy, ale zcela zjevně i narušuje veřejný pořádek, neboť je v rozporu s ochranou spotřebitele.

7. Odvolací soud tak souhlasí se soudem okresním v závěru o neplatnosti smluvního ujednání o úroku z prodlení, a to v celém jeho rozsahu. Nicméně tento závěr neznamená zánik nároku žalobkyně na úrok z prodlení, a to s ohledem na znění § 1970 o. z. Ten totiž normuje, že neujednají-li si strany výši úroku z prodlení (jako tomu bylo s ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o výši úroku z prodlení v tomto případě), považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády (v tomto případě nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Je tak možno uzavřít, že za ujednanou výši smluvního úroku z prodlení je nutno v tomto případě dle § 1970 o. z. považovat výši stanovenou v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy výši 14,75 % ročně. V tomto ohledu je pak možno odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 174/2005, 32 Cdo 150/2007, podle nějž neplatnost smluvního ujednání o výši úroku z prodlení neznamená zánik nároku na zákonný úrok z prodlení, neboť tento nárok zůstal neplatným smluvním ujednáním nedotčen.

8. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud dospěl (na rozdíl od soudu okresního) k závěru, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 13 191 Kč za dobu od 26. 6. 2024 (za dobu požadovanou žalobkyní) do zaplacení, a to ve výši 14,75 % ročně.

9. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud výrokem I. tohoto rozsudku změnil dle § 220 o. s. ř. výrok II. rozsudku okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 191 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení) a v této části žalobě vyhověl.

10. S ohledem na to, že odvolací soud rozsudek okresního soudu měnil, byl v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. povinen rozhodnout originárně o nákladech prvostupňového řízení. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že právo na náhradu nákladů sporného řízení je upraveno především v § 142 o. s. ř., z nějž vyplývá, že základním kritériem, jímž se řídí, je úspěch ve věci. Věcí se přitom rozumí předmět řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 116/1967), jak byl vymezen žalobou, popř. dalšími dispozitivními procesními úkony žalobkyně. Předmětem tohoto řízení byl nárok na nesplacenou jistinu úvěru a poplatek ve výši 13 191 Kč. Z celkové jistiny ve výši 13 191 Kč pak žalobkyně požadovala také kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 1 435,95 Kč a dále běžící úrok z prodlení ve výši 0,1 % ročně od 26. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně se tak žalobou domáhala úhrady nejen jistiny (ve výši 13 191 Kč), ale i příslušenství v podobě úroku z prodlení, a to ať již kapitalizovaného nebo běžícího. Všechny tyto nároky učinila žalobkyně předmětem řízení (tedy věcí samou), který je nutno v celé šíři zohlednit při stanovení jejího úspěchu či neúspěchu ve věci. Tyto závěry jsou pak zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Dle odvolacího soudu tak není možno při posouzení úspěchu či neúspěchu účastníka v řízení vycházet pouze z rozhodnutí o jistině, ale je nutno zohlednit i žalobou uplatněné příslušenství, které je také věcí samou, o níž je v řízení rozhodováno.

11. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvého stupně procesně úspěšná pouze částečně, a to co do zaplacení částky 13 191 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky, který byl za dobu od 26. 6. 2024 do doby rozhodnutí okresního soudu (23. 10. 2024) kapitalizován částkou 637,93 Kč. Naopak žalobkyně byla procesně neúspěšná co do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 92,34 Kč a úroku z prodlení z částky 13 191 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do 23. 10. 2024 v sazbě ve výši rozdílu mezi 0,1 % denně a 14,75 % ročně (tedy v celkové kapitalizované výši 1 664,99 Kč). Celkem tak byla žalobkyně pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení před okresním soudem procesně úspěšná co do částky 15 264,88 Kč (v rozsahu 89,7 %) a procesně neúspěšná co do částky 1 757,33 Kč (v rozsahu 10 %). Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně (10,3 %) od jejího procesního úspěchu (90 %) je tak možno dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dovodit, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem v rozsahu 80 %.

12. Pokud se týče samotné výše prvostupňových nákladů řízení žalobkyně, tak odvolací soud pro zestručnění plně odkazuje na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu v jeho odstavci 8. Odvolací soud tak plně souhlasí s okresním soudem v tom, že žalobkyni vznikly prvostupňové náklady v částce 2 452 Kč, z nichž má žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu v rozsahu 80 %. Tedy na částku 1 962 Kč, k jejímuž zaplacení žalobkyni zavázal odvolací soud žalovaného výrokem II. tohoto rozsudku.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná. Žalobkyně tak má vůči žalovanému nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady v celkové výši 3 178 Kč sestávají z odměny advokáta za úkon právní služby ve výši 1 500 Kč dle § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za sepis odvolání (dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu), vyměřeno z tarifní hodnoty 9 728,36 Kč jako pětinásobku ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13 191 Kč dle § 8 odst. 2 věta za středníkem vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“, dále z jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z těchto částek ve výši 378 Kč. Do odvolacích nákladů žalobkyně je pak dále nutno započítat soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, byť byl okresním soudem vybrán v částce 1 204 Kč. Ve smyslu § 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSoP“), pak v případě peněžitého plnění požadovaného do zaplacení jiného plnění činí základ poplatku pětinásobek ceny ročního plnění, tedy v tomto případě částku 9 728,36 Kč. Z této částky pak dle Položky 22 bod 1. písm. a) ve spojení s Položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou ZSoP, činí soudní poplatek částku 1 000 Kč. Pokud tedy okresní soud vybral soudní poplatek v rozsahu vyšším, učinil tak nesprávně a bude na místě, aby přeplatek na soudním poplatku žalobkyni vrátil jako soud příslušný dle § 3 odst. 2 ZSoP. Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení tak činí částku 3 178 Kč, k jejímuž zaplacení zavázal odvolací soud žalovaného výrokem III. tohoto rozsudku.

14. Lhůty k plnění byly v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanoveny v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebyly zjištěny v průběhu řízení žádné důvody.