15 CO 115/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 459 884,32 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 11. 2021, č. j. 8 C 301/2019-189,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 345 313,28 Kč za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 345 313,28 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], který již byl k zaplacení této částky pravomocně zavázán rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2020, č. j. 8 C 301/2019-66, se zamítá. b) co do částky 345 313,28 Kč potvrzuje a ve výroku o lhůtě splatnosti mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 345 313,28 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka je splatná [datum] a dále s tím, že splátky splatné ode dne vyhlášení tohoto rozhodnutí do dne jeho právní moci je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, přičemž žalovaná je povinna zaplatit tuto částku společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], který již byl k zaplacení této částky pravomocně zavázán rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2020, č. j. 8 C 301/2019-66.

II. Žalobkyně a žalovaná nemají ve vztahu mezi sebou právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně a žalovaná nemají ve vztahu mezi sebou právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 345 313,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, v tomto rozsahu společně a nerozdílně s žalovaným ad1. [titul] [jméno] [příjmení], který byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 459 884,32 Kč s příslušenstvím rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2020, č. j. 8 C 301/2019-66 (výrok I.), žalobu ve vztahu k žalované zamítl co do částky 114 571,04 Kč, úroku ve výši 12,01 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum] z částky 453 264,08 Kč a od [datum] z částky 114 571,04 Kč (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 078 Kč, v tomto rozsahu společně a nerozdílně s žalovaným ad1., který byl zavázán zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 60 156 Kč rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2020, č. j. 8 C 301/2019-66 (výrok III.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou a [jméno] [příjmení] dne [datum] z důvodu, že předchůdkyně nedostatečně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované a jejího manžela jako žadatelů o spotřebitelský úvěr, čímž porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum].

3. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pak okresní soud dále dovodil, že dle § 87 odst. 1 ZoSÚ je žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Skutkově uzavřel, že žalované a druhému spoludlužníku byla na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy vyplacena částka 490 000 Kč, na úvěr bylo dosud dlužníky zaplaceno 144 686,72 Kč, žalovaná proto spolu s [jméno] [příjmení] žalobkyni dluží 345 313,28 Kč. K vrácení byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum], při řádném běhu událostí jí byla zásilka doručena dne [datum] a povinnost vrátit čerpanou jistinu uplynula [datum], dnem [datum] se žalovaná dostala do prodlení s vrácením částky 345 313,28 Kč a žalobkyni náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Okresní soud provázal povinnost uloženou žalované s povinností uloženou v tomto rozsahu již dříve rozsudkem okresního soudu ze dne 29. 4. 2020, č. j. 8 C 301/2019-66.

4. Žalovaná napadla rozsudek v rozsahu výroků I. a III. (vyhovující výrok a nákladový výrok) včasným odvoláním, nesouhlasila s rozsudkem z důvodu rozdílnosti částek uložených k zaplacení její osobě a osobě [jméno] [příjmení] a dále se domáhala stanovení splátek. Namítala, že pokud je smlouva o úvěru absolutně neplatná pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti manželů [příjmení] předchůdkyní žalobkyně, pak má povinnost uhradit rozdíl mezi poskytnutým plněním a uhrazenými platbami v době dle svých možností. Dosud žalovaná ani její manžel neměli prostředky a tedy žádné možnosti k hrazení úvěru, nyní se její finanční situace zlepšila a je schopna hradit na předmětný dluh měsíčně částku 5 000 Kč. Žalovaná dále zpochybnila výši přisouzené částky, namítala, že tato není správná a měla by být nižší o 14 066 Kč, když žalovaní na dluh zaplatili v dubnu a květnu [rok] dvěma platbami celkem 14 066 Kč, tuto skutečnost žalovaná dříve soudu nesdělila a nedoložila proto, že se domnívala, že tak učiní žalobkyně. Navrhovala, aby soud splátky stanovil i [jméno] [příjmení] tak, aby spláceli ve splátkách společně a nerozdílně.

5. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III., neboť takto byl odvoláním žalované odvolacímu přezkumu otevřen, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Zamítavý výrok II. rozsudku okresního soudu nebyl odvoláním napaden a nabyl odděleně právní moci. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně.

7. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., tito byli řádně předvoláni, z jednání se omluvili.

8. Z dosavadního obsahu spisu plyne, že předchůdkyně žalobkyně zahájila řízení dne [datum], žalobou se vůči [jméno] [příjmení] (původně žalovaný č. 1) a žalované [jméno] [příjmení] (původně žalovaná č. 2) domáhala zaplacení částky 459 884,32 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru. Okresní soud ve věci rozhodl v pořadí prvním rozsudkem ze dne 29. 4. 2020, č. j. 8 C 301/2019-66, kterým žalobě zcela vůči oběma žalovaným vyhověl, tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaných, se nezabýval. Proti tomuto v pořadí prvnímu rozsudku okresního soudu podali odvolání oba žalovaní, nicméně [jméno] [příjmení] podal své odvolání opožděně, a proto bylo jeho odvolání pro opožděnost odmítnuto usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 3. 2021, č. j. 15 Co 91/2021-133. V pořadí první rozsudek okresního soudu tak vůči [jméno] [příjmení] nabyl právní moci. Naproti tomu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou [jméno] [příjmení] (dříve žalovaná č. 2) byl v pořadí první rozsudek okresního soudu odvolacím soudem zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, se závazným právním názorem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, a proto je nutno se touto otázkou zabývat z úřední povinnosti a okresnímu soudu bylo uloženo, aby se touto otázkou zabýval, věc opakovaně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou posoudil a poté znovu rozhodl. Okresní soud tak učinil v pořadí druhým rozsudkem, jenž se však již týká pouze žalované. Tento rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalované (ve vyhovujícím a nákladovém výroku) a je nyní předmětem přezkumu ze strany odvolacího soudu, avšak pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, neboť řízení vůči [jméno] [příjmení] bylo pravomocně skončeno v pořadí prvním rozsudkem okresního soudu.

9. Odvolací soud předně uvádí, že zcela odkazuje na svá zjištění a své skutkové i právní závěry obsažené v prvním kasačním rozhodnutí (usnesení ze dne 17. 5. 2021, č. j. 15 Co 91/2021-174), konkrétně na odstavce č. 14 až 21, kdy na těchto zcela setrvává.

10. Odvolací soud zcela souhlasí se závěry soudu okresního o tom, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť z postupní smlouvy (čl. 39 spisu) plyne, že nabyla pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek od původního poskytovatele úvěru.

11. Odvolací soud rovněž sdílí závěr okresního soudu o tom, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou a [jméno] [příjmení] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb (předchůdkyní žalobkyně) a žalovanou a jejím manželem ([jméno] [anonymizováno]) jako spotřebiteli. Vztah účastníků okresní soud správně posoudil rovněž podle ustanovení ZoSÚ.

12. Odvolací soud pak rovněž zcela souhlasí s právním závěrem okresního soudu o neplatnosti této smlouvy o úvěru v důsledku nesplnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně zkoumat při uzavírání smlouvy schopnost žalované úvěr řádně splácet dle § 86 odst. 1 ZoSÚ (proti tomuto závěru nebrojila ani žalobkyně, která odvolání proti zamítavému výroku nepodala). Předchůdkyně žalobkyně údaje o příjmech ověřila, nicméně nikterak neprověřila výdajovou stránku poměrů žalované a druhého spoludlužníka. Rovněž je zcela správným závěr okresního soudu, že předchůdkyně žalobkyně již jen z výpisů z běžného účtu spoludlužníka musela mít důvodné pochybnosti o tom, že by byli žalovaná s druhým spoludlužníkem schopni navrhovanou splátku úvěru s ohledem na své vysoké zadlužení jinými půjčkami a úvěry řádně splácet.

13. V souvislosti se závěrem o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pak okresní soud rovněž správně dovodil, že žalobkyně má vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) ve výši rozdílu mezi vyplacenou částkou úvěru (490 000 Kč) a dosud vrácenou částkou (144 686,72 Kč), tedy ve výši 345 313,28 Kč, když břemeno tvrzení a důkazní o tom, kolik bylo zaplaceno, nese jednoznačně žalovaná a nikoliv žalobkyně. Žalovaná do nastoupení účinků koncentrace a neúplné apelace netvrdila a nedoložila jinou částku, než kterou uvedla žalobkyně a která plyne z transakční historie. Odvolací soud proto ve shodě s okresním soudem vycházel z toho, že na úvěr byla zaplaceno jen 144 686,72 Kč. Pokud až nyní žalovaná namítala, že uhradila další platby v průběhu roku [rok], avšak do nastoupení účinků koncentrace a neúplné apelace tuto skutečnost netvrdila a nedoložila, pak k takto nepřípustně nově uplatněným tvrzením a důkazům již nesmí odvolací soud přihlížet, neboť není splněna žádná z podmínek stanovená v § 205a o. s. ř.

14. Žalobkyni tedy vznikl nárok na zaplacení částky 345 313,28 Kč (rozdíl mezi poskytnutou a zaplacenou částkou) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklý plněním z neplatné smlouvy. Odvolací soud se zabýval tím, kdy se stal tento nárok splatným a kdy se žalovaná mohla s vrácením této částky dostat do prodlení, neboť žalobkyně se domáhala rovněž přisouzení úroků z prodlení.

15. Dle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ (ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Jak tedy již bylo zmíněno výše, má odvolací soud ve shodě se soudem okresním za to, že žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na vrácení jistiny ve výši 345 313,28 Kč.

19. Z důvodové zprávy k § 87 ZoSÚ se podává, že..“ S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“.

20. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned (pouze tím, že spotřebitel bude vyzván k vydání bezdůvodného obohacení) částky, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.

21. Z odborné literatury - například Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s., pak k § 87 ZoSÚ plyne:..„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“.

22. Odvolací soud je s přihlédnutím k důvodové zprávě toho názoru, že ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu (či její část) spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu (či její část) v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobkyně domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaná vracet žalovanou částku, ale logicky je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobkyně domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část (kterou bylo v jeho možnostech a schopnostech vrátit a neučinil tak) a věřiteli následně přísluší z jistiny (či její části) nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě.

23. Dle názoru odvolacího soudu břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.

24. V průběhu řízení žalovaná své poměry tvrdila například v podání ze dne [datum] (čl. 73 spisu), kdy uvedla, že má příjem cca 18 000 Kč měsíčně, manžel cca 38 500 Kč, má spolu s manželem vyživovací povinnost ve vztahu ke svému nezletilému synovi [jméno], spolu s manželem splácí hypotéku na dům a další půjčky, tyto pravidelné povinné platby činí cca 30 000 Kč měsíčně, spolu s platbami na služby spojené s bydlením činí pravidelné měsíční platby 40 000 Kč měsíčně (podání žádosti o osvobození od soudních poplatků v červnu [rok]). Poměry žalované byly prošetřeny důkladně soudem (čl. 78 - 103 spisu) a z tohoto šetření vyplynulo, že žalovaná spoluvlastní s manželem nemovitost, rodinný dům s pozemkem (kde bydlí), přičemž na nemovitostech váznou zástavní práva, žalovaná nemá motorové vozidlo, jejím jediným příjmem je příjem ze zaměstnání u firmy [právnická osoba], který se měsíčně pohybuje v rozmezí od 13 332 Kč měsíčně do 15 000 Kč měsíčně, nemá žádné úspory, má dluhy z různých úvěrů a půjček, kterými řešila s manželem svou špatnou finanční situaci a neschopnost splácet předchozí půjčky a úvěry.

25. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k vrácení jistiny dopisem ze dne [datum] (jak správně dovodil okresní soud), který byl žalované odeslán doporučeně dne [datum] (viz podací arch ze dne [datum]), výzva byla žalované dle domněnky dojití (§ 573 o. z.) doručena třetí pracovní den [datum], nejdříve se žalovaná mohla dostat do prodlení s vrácením jistiny dne [datum], to však pouze za předpokladu, že by bylo v jejich objektivních možnostech a schopnostech dluh ve výši 345 313,28 Kč zaplatit k [datum] najednou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Nicméně z výše uvedených zjištění je zřejmé, že prokazatelně nebylo v možnostech a schopnostech žalované dne [datum] zaplatit 345 313,28 Kč, tj. vrátit tuto část nesplacené jistiny najednou a ani na tuto částku nebyla schopna čehokoliv splácet. Z tohoto důvodu se žalovaná ani do dne rozhodování odvolacího soudu nemohla dostat do prodlení se zaplacením částky 345 313,28 Kč, a proto odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil dle § 220 o. s. ř. a žalobu žalobkyně co do úroku z prodlení z částky 345 313,28 Kč za dobu od [datum] do zaplacení zamítl, jak ve výroku ad I. písm. a) tohoto rozsudku uvedeno.

26. Co do částky 345 313,28 Kč žalobkyni nárok vznikl, avšak dosud nebylo v možnostech a schopnostech žalované tuto částku žalobkyni vrátit, tj. tato částka se dosud nestala splatnou (hmotněprávní splatnost - § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ). Odvolací soud tak ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. určil lhůtu (§ 87 odst. 2 ZoSÚ) k plnění částky 345 313,28 Kč (jejíž splatnost ke dni rozhodnutí odvolacího soudu dle poměrů žalované dosud nenastala) tak, že ji zavázal žalovanou zaplatit v měsíčních splátkách po 2 500 Kč Odvolací soud přihlédl k možnostem a schopnostem žalované, tj. k tomu, že má příjem toliko 15 000 Kč a musí z něj živit sebe a spolu s manželem i jejich společného syna, zajistit bydlení a živobytí, rovněž odvolací soud uvážil, že je potřeba akcentovat i zájem na spravedlivé upořádání práv a povinností mezi účastníky, a dospěl k závěru, že je namístě stanovit splátky vzniklého dluhu ve výši 2 500 Kč měsíčně. Vyšší splátky ze svého příjmu žalovaná, aniž by se musela znovu zadlužit, není objektivně schopna platit.

27. Pokud se týče splátek, jejichž splatnost nastane od doby vyhlášení rozsudku odvolacího soudu do doby jeho právní moci, tak ty zavázal odvolací soud dle § 160 ods.t 1 o. s. ř. žalovanou zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

28. Odvolací soud rovněž provázal povinnosti uložené žalované s povinnostmi, které již dříve byly uloženy [jméno] [příjmení] rozsudkem okresního soudu ze dne 29. 4. 2020, č. j. 8 C 301/2019-66. Solidarita se podává z § 713 odst. 2 o. z., když dluh vznikl žalované spolu s [jméno] [příjmení] za trvání manželství jako společný dluh. Odvolací soud však nemohl jakkoliv rozhodovat o právech a povinnostech [jméno] [příjmení], neboť v důsledku jím nevhodně zvoleného procesního postupu je vůči němu věc již pravomocně skončena a do pravomocně skončené věci nelze odvolacím soudem jakkoliv zasahovat.

29. Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že ačkoliv úhrada nesplacené dlužné jistiny úvěru v celkové výši 345 313,28 Kč ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně významně prodlouží dobu úhrady dluhu, je nutno zdůraznit, že ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ stanoví mimo povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru také sankci úvěrujícího za nesplnění povinnosti k prověření úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 ZoSÚ. A touto sankcí (mimo nemožnost přiznat úvěrujícímu nároky sjednané ve smlouvě o úvěru pro její neplatnost) je právě i povinnost strpět úhradu jistiny úvěru ve lhůtě přiměřené možnostem spotřebitele. K tomu dále odvolací soud připomíná, že pokud se ve smyslu § 87 odst. 3 ZoSÚ změní možnosti žalované, může soud na návrh některé ze stran neplatné úvěrové smlouvy dobu určenou rozhodnutím soudu změnit.

30. Současně s částečnou změnou napadeného rozsudku odvolací soud originárně rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Hodnotou tohoto sporu pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu zahrnul odvolací soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu i příslušenství, běžící kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Hodnota sporu tak činila částku 758 477,31 Kč a představuje součet všech uplatněných nároků, a to jistiny, úroků z prodlení a úroků, v případě běžících jsou tyto kapitalizovány ke dni rozhodnutí soudu. Žalovaná byla ve sporu procesně úspěšnější, a to v rozsahu 54,50 %, naopak neúspěšná byla v rozsahu 45,50 % hodnoty sporu. Žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 9 % ze všech jí účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však v řízení před okresním soudem žádné náklady řízení nevznikly a žádné rovněž ani nepožadovala nahradit. Odvolací soud proto rozhodl jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno.

31. Odvolací soud pak dále výrokem III. rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení byla naopak procesně úspěšnější žalobkyně (neboť zamítavý výrok již nebyl předmětem odvolacího řízení), nicméně žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly (k odvolání žalované se nevyjádřila a k jednání odvolacího soudu se nedostavila), a proto odvolací soud rozhodl, jak ve výroku ad III. uvedeno.