15 Co 119/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 192,25 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 2. 2025, č. j. 24 C 299/2024-15,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 23 906,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 15. 5. 2024 do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 906,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 15. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 % částku 1 547 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 348 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 192,25 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku částku 262 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti zamítavému výroku co do částky 23 906,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 15. 5. 2024 do zaplacení a výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného rozsudku, případně jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno v odvoláním uvedeném rozsahu. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o neunesení břemene tvrzení ohledně částky, kterou žalovaný celkem uhradil na poskytnutý úvěr, když uvedené údaje vyplývají z jí předložených listinných důkazů, a to jak z výpisu z úvěrového účtu ze dne 28. 7. 2023, tak i z mimořádného výpisu z účtu žalovaného, které předložila již v řízení před okresním soudem. Z uvedených důkazů vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. č. účtu poukázala dne 28. 7. 2023 částku 30 000 Kč v rámci jednorázového čerpání minutové půjčky. Ze stejných dokladů pak vyplývá, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 6 093,92 Kč ve dvou úhradách ze dne 6. 9. 2023 ve výši 3 044,08 Kč a dne 6. 10. 2023 v částce 3 049,84 Kč. Každá z těchto transakcí byla rozdělena postupně na jistinu úvěru, úrok z prodlení a na poplatek v částkách vyplývajících z výpisu a mimořádného výpisu. K tomu pak žalobkyně upozornila na skutečnost, že žalovaný měl pod stejným názvem produktu uzavřeny i další úvěry např. minutovou půjčku č. Anonymizováno poskytnutou dne 22. 5. 2023 ve výši 60 000 Kč, přičemž platby provedené na tento jiný úvěr se liší datem valuty. Dle žalobkyně z doložených listinných důkazů jednoznačně vyplývá, kolik žalovaný na předmětný úvěr uhradil a žalobu nebylo nutné z tohoto důvodu v celém rozsahu zamítnout. Bylo-li poskytnuto 30 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 6 093,92 Kč, vznikl žalobkyni nárok na vrácení nesplacené jistiny úvěru celkem ve výši 23 906,08 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 23 906,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 15. 5. 2024 do zaplacení, a v závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 12. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 192,25 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že mezi její předchůdkyní, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 28. 7. 2023 uzavřena smlouva o půjčce č. Anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 2 535 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 16,40 % ročně. Své povinnosti ze smlouvy však žalovaný neplnil, proto banka v souladu se smlouvou přistoupila ke dni 1. 12. 2023 k zesplatnění úvěru, přičemž žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 693,25 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 672,43 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17,42 Kč a z dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 10. 2023 ve výši 499 Kč. Současně žalobkyně tvrdila, jakým způsobem její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází, insolvenčního rejstříku, databázi MVČR, přičemž zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. K úhradě dlužné částky nedošlo ani na základě předžalobní výzvy zaslané žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, jejíž aktivní legitimaci měl ve sporu za prokázanou, a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč za úrok ve výši 16,40 % ročně, který se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách po 2 535 Kč měsíčně. Současně však v řízení nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a proto dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákonného předpisu vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou. Z neplatné smlouvy o úvěru pak vznikl žalobkyni nárok na vrácení poskytnuté jistiny úvěru, žalobkyně však netvrdila, jakou částku, v kolika splátkách, v jaké výši a kterého dne byly žalovaným na danou úvěrovou smlouvu zaplaceny. Současně se nedostavila k jednání před okresním soudem, a proto nemohla být poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a nabídnout důkazy k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet a k případným částkám, které žalovaný uhradil. A protože žalobkyně ani netvrdila, jakou částku žalovaný uhradil na základě dané neplatné smlouvy, žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Dále okresní soud v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. a), položky 1 bodu 1 písm. a), ve spojení s položkou 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích zavázal žalobkyni k doplatku soudního poplatku ze žaloby ve výši 262 Kč.

7. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu ZoSÚ, byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když nebyly prověřeny zejména jeho výdaje. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru žalobkyně ničeho nenamítala.

8. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 o. s. ř. z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni, resp. její předchůdkyni, jistinu úvěru, a to po zohlednění toho, co žalovaný na předmětnou smlouvu již zaplatil. Žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, že její předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč formou výplaty na jeho účet vedený u Anonymizováno, č. účtu č. účtu. Uvedené plyne jak z výpisu z úvěrového účtu, tak z mimořádného výpisu z účtu č. č. účtu, které žalobkyně předložila již s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a jimiž odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování. Ze stejných listin pak zjistil, že na uvedenou smlouvu žalovaný zaplatil dne 6. 9. 2023 částku 3 044,08 Kč a dne 6. 10. 2023 částku 3 049,84 Kč, celkem 6 093,92 Kč.

9. K závěru okresního soudu, že žalobě nelze vyhovět, když žalobkyně ani netvrdila, kolik žalovaný na úhradu sjednaných povinností v neplatně uzavřené smlouvě o úvěru úvěrující zaplatil a v tomto směru neunesla své procesní břemeno, odvolací soud zdůrazňuje, že pokud jde o břemeno tvrzení a důkazní, toto se na straně žalobkyně váže pouze k výši platby poskytnuté žalovanému podle neplatně sjednané smlouvy a není její povinností tvrdit ani prokazovat, zda či jakou částku žalovaný na úhradu dlužné částky zaplatil, neboť břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění dluhu naopak tíží stranu žalovanou. Žalovaný přitom v řízení netvrdil, že by na úhradu podle neplatné smlouvy žalobkyni, resp. její předchůdkyni, zaplatil více, než kolik plyne z dokladů předložených žalobkyní, z nichž je proto možno po skutkové stránce vycházet.

10. Poskytla-li původní věřitelka žalovanému podle neplatné úvěrové smlouvy částku 30 000 Kč, z níž žalovaný uhradil dle doložených skutečností částku 6 093,92 Kč, je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ žalobkyni zaplatit částku 23 906,08 Kč.

11. Pokud pak jde o splatnost této částky, v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující společnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2012 Sb. o. z. s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný byl přitom v řízení zcela procesně pasivní, ničeho o svých možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru netvrdil, ani nedoložil ničeho o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy mu byly prostředky ve výši 30 000 Kč vyplaceny. Současně o schopnostech a možnostech žalovaného vrátit jistinu úvěru ničeho nevypovídá ani okamžik, kdy žalovaný přestal plnit dohodnuté splátky, když z ničeho, co v řízení vyšlo najevo, nelze učinit závěr, že důvodem neplnění dohodnutých splátek byla finanční či jiná osobní situace žalovaného. Stejně tak žalovaný v řízení ani netvrdil, jak naložil s částkou, která se podle neplatné smlouvy o úvěru dostala do jeho dispozice. Nedostavil se k jednání jak okresního, tak i odvolacího soudu, ač byl řádně a včas předvolán a mohl být u těchto jednání poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrdit své možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny úvěru a tyto prokázat.

12. K tomu pak odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli a nikoliv na věřiteli, který logicky žádné povědomí o majetkových poměrech spotřebitele pro období po poskytnutí peněžních prostředků již mít nemůže.

13. Žalovaný se tak s ohledem na poskytnutí peněžních prostředků dne 28. 7. 2023 dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru již ode dne následujícího po dni, ve kterém mu vznikla povinnost jistinu vrátit, tj. ode dne 30. 7. 2023, a pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné jistiny povinen platit žalobkyni dále úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a platné k datu splatnosti dluhu, tj. ve výši 15 % ročně, a to až do zaplacení. Pokud žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení až od data 15. 5. 2024, je odvolací soud dle ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. žalobou vázán, aniž by mohl její žalobní požadavek překročit a přiznat úrok z prodlení za dobu od počátku prodlení.

14. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I. v napadeném rozsahu tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 23 906,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 15. 5. 2024 do zaplacení.

15. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl originárně o náhradě nákladů řízení tak, že v řízení procesně úspěšnější žalobkyni, úspěšné z celkového předmětu řízení vyčísleného včetně úrokového příslušenství k datu rozhodování odvolacího soudu ve výši 35 819,96 Kč co do částky 27 878,77 Kč, tj. ze 78 %, přiznal právo na náhradu nákladů řízení, po odečtení procesního úspěchu žalovaného ve výši 22 %, co do 56 %. Žalobkyni vznikly náklady celkem ve výši 2 762 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 310 Kč, z nákladů na odměnu za právní zastoupení žalobkyně u třech úkonů právní služby, a to u přípravy a převzetí zastupování, sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a sepisu předžalobní upomínky, po 300 Kč [§ 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným třem úkonům právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) téhož advokátního tarifu a z náhrady za 21% DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč (§ 14a odst. 1 téhož advokátního tarifu). Procesnímu úspěchu žalobkyně v řízení před okresním soudem pak odpovídá přiznaná náhradu nákladů řízení v částce 1 547 Kč.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 4 348 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 310 Kč, z nákladů na odměnu za právní zastoupení žalobkyně u jednoho úkonu právní služby, a to u sepisu odvolání, ve výši 2 060 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d), § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k tomuto úkonu právní služby ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025) a z náhrady za 21% DPH z částky 2 510 Kč ve výši 528 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu). Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.