15 Co 123/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 131 673,90 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2024, č. j. 17 C 421/2023-43,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 556 Kč za dobu od 27. 1. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 794 Kč za dobu od 27. 1. 2023 do zaplacení mění následovně:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 556 Kč za dobu od 27. 1. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 794 Kč za dobu od 27. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 550 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 34 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 97 323,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 3 109,91 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 2 598,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 900 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 24 900 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 4 148,93 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 6 784,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 055,91 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 22,62 % ročně z částky 41 055,91 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 54 259,06 Kč s úrokovým příslušenstvím a dále částky 77 414,85 Kč s úrokovým příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 5. 10. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 28 000 Kč (dále též jen „první smlouva“). Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 26 995 Kč, částkou za zpracování ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 830 Kč měsíčními splátkami v částce 3 094 Kč. Žalovaná však neplatila splátky řádně a včas, přičemž uhradila pouze částku 9 444 Kč. Dluh žalované tak činí částku 24 900 Kč na jistině úvěru, částku 2 598,44 Kč na úroku, částku 3 109,91 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení a běžící úrok a úrok z prodlení za dobu od 15. 12. 2022. Předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela se žalovanou dne 26. 6. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 50 000 Kč (dále též jen „druhá smlouva“). Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 48 205 Kč, částkou za zpracování ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč měsíčními splátkami v částce 5 373 Kč. Žalovaná však neplatila splátky řádně a včas, přičemž uhradila pouze částku 34 206 Kč. Dluh žalované tak činí částku 41 055,91 Kč na jistině úvěru, částku 6 784,56 Kč na úroku, částku 4 148,93 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení a běžící úrok a úrok z prodlení za dobu od 15. 12. 2022. Všechny výše zmíněné pohledávky byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Okresní soud pak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny 2 smlouvy o úvěru, které posoudil jako spotřebitelské a dovodil jejich neplatnost, neboť předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, neboť nijak neověřovala jí uváděné výdaje. V závislosti na závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pak okresní soud dovodil, že se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila o částku 18 556 Kč u první smlouvy, neboť z poskytnuté částky úvěru ve výši 28 000 Kč žalovaná dosud vrátila pouze částku 9 444 Kč. U druhé smlouvy se pak žalovaná obohatila o částku 15 794 Kč jako rozdílu poskytnuté jistiny úvěru v částce 50 000 Kč a žalovanou dosud splacené částky 34 206 Kč. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do částky 34 350 Kč, kterou zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Nad rámec této částky pak okresní soud žalobu zamítl, neboť dle něj nelze žalobkyni v důsledku neplatnosti smlouvy přiznat žádné další nároky.

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 556 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 794 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení a výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozhodnutí tak, že jí bude přiznán výše zmíněný úrok z prodlení. Uvedla, že svým odvoláním nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), nicméně neztotožnila se s nepřiznáním výše uvedeného příslušenství. Odkázala na ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zdůraznila, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastala v tomto případě na výzvu věřitele. Žalovaná byla vyzvána ke splnění svého dluhu novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, které jí bylo odesláno dne 13. 1. 2023 a byla jí v něm stanovena lhůta 10 dnů k zaplacení. Nejpozději třetím dnem po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, přičemž lhůta k zaplacení uplynula dne 26. 1. 2023. Žalovaná se tak počínaje dnem následujícím dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 556 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 794 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení a v nákladovém výroku III. (tedy v odvoláním napadeném rozsahu), včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Přitom postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., avšak vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal, přičemž jejich existenci pak nenamítali ani sami účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Odvolací soud v prvé řadě sdílí veškerá skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů okresním soudem, jak je popsal v odůvodnění svého rozsudku. Současně pak odvolací soud sdílí i právní závěr okresního soudu o nikoliv řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně a s tím související závěr o neplatnosti předmětných smluv o úvěru dle § 87 ZoSÚ. Ostatně tento závěr nebyl v průběhu odvolacího řízení žalobkyní ani jakkoliv zpochybňován. Odvolací soud se proto dále zaměřil na závěr okresního soudu o nemožnosti přiznání nároku na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení ve výši 34 350 Kč (18 556 Kč u první smlouvy a 15 794 Kč u druhé smlouvy), přičemž v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil okresní soud žalované povinnost vrátit žalobkyni tuto dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že na úrok z prodlení nemá žalobkyně s ohledem na neplatnost smluv nárok.

6. Odvolací soud dospěl v této souvislosti k závěru, že okresní soud nestanovil splatnost částky 34 350 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, neboť v odstavci 10. odůvodnění napadeného rozsudku odkázal pouze na § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovící pariční procesní lhůtu ke splnění soudním rozhodnutím uložené povinnosti. Odvolací soud se tak zabýval otázkou splatnosti povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a s tím souvisejícím nárokem žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z.

7. Z důvodové zprávy k § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ se podává, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrátí poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.

8. Z toho je možno dle odvolacího soudu dovodit, že smyslem a účelem právní úpravy obsažené v § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby jeho splatnost byla vázána na faktické schopnosti a možnosti spotřebitele jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnost k vrácení celé jistiny nejsou dány. Tentýž závěr je pak možno dovodit i z odborné literatury (např. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J., Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.), v níž je k § 87 ZoSÚ uvedeno, že důsledkem nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrátí jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o splátkách jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran.

9. Odvolací soud tak s ohledem na shora uvedené zastává názor, že § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost), a nikoliv pariční lhůtu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru, v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.

10. V podmínkách projednávané věci pak nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalované nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalované poskytnuta ve výzvě ze dne 16. 12. 2022, jež marně uplynula dne 26. 1. 2023, a to i s ohledem na datum poskytnutí úvěru podle neplatné první smlouvy (k datu 5. 10 2020) i druhé smlouvy (k datu 26. 6. 2020). Nevrátila-li tedy žalovaná žalobkyni jistiny úvěrů ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve lhůtě do 26. 1. 2023, vznikla jí dle § 970 o. z. povinnost k zaplacení úroku z prodlení žalobkyni, a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy ode 27. 1. 2023. Pokud se pak žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení v sazbách nižších, než je stanoveno § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (v sazbě 8,25 % ročně u první smlouvy a v sazbě 8,5 % ročně u druhé smlouvy), je možno v tomto rozsahu žalobě vyhovět.

11. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok II. v napadeném rozsahu tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 556 Kč za dobu od 27. 1. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 794 Kč za dobu od 27. 1. 2023 do zaplacení.

12. Současně pak odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem, a to dle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na okolnost, že i po přiznání nároku na úrok z prodlení byla žalobkyně v prvostupňovém řízení procesně neúspěšnější, než žalovaná, měla by žalovaná vůči žalobkyni nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení. Protože však žalované v prvostupňovém řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud výrokem II. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v odvolacím řízení byla plně procesně úspěšná žalobkyně, která tak má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny za zastupování žalobkyně za dva úkony právní služby, a to sepis odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“) a účast u jednání odvolacího soudu dne 5. 8. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Výše odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena při tarifní hodnotě předmětu odvolacího řízení dle § 8 odst. 2 advokátního tarifu ve výši 11 493,44 Kč (jako pětinásobku ročního plnění) v částce 1 580 Kč, tedy celkem v částce 3 160 Kč. Ke každému z výše uvedených úkonů právní služby pak náleží zástupci žalobkyně nárok na náhradu paušálních výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 600 Kč. Žalobkyni pak dále náleží nárok na náhradu 21% DPH z výše uvedených částek v celkovém součtu 3 760 Kč, tedy v částce 790 Kč, a také náhrada za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč. K zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyni v celkové částce 5 550 Kč zavázal odvolací soud žalovanou výrokem III. tohoto rozsudku.

14. Lhůty k plnění stanovil odvolací soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůt delších či povolení splátek neshledal žádného důvodu vyplývajícího z průběhu řízení.