15 Co 123/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2025, č. j. 36 C 292/2023-138,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 31. 5. 2022 do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 31. 5. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 000 Kč za den 30. 5. 2022 potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na plnou náhradu nákladů řízení částku 92 311,61 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14 411 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 30. 5. 2022 do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení v částce 68 486 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno, příp. zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zprostředkování. Z listinných důkazů a z rozsáhlé emailové komunikace mezi účastníky vyplývá, že návrh smlouvy byl žalovaným teprve předkládán k dalším úpravám a připomínkám a strany si byly vědomy, že návrh bude ještě upravován a formálně uzavřen při osobním setkání. Žalovaný sám opakovaně uváděl, že smlouvu považuje za platnou prozatím a že ji doplní při osobním setkání s tím, že podpis bude doplněn „až se potkají“. O takto formulovaném konsensu nelze hovořit jako o uzavření smlouvy ve smyslu ust. § 1740 a násl. o. z. Žádná shoda na celém jejím obsahu nebyla výslovně ani konkludentně dosažena a smluvní vztah tedy vůbec nevznikl. Žalovaný přesto jednostranně vystavil fakturu a přijal platbu ve výši 45 000 Kč. Žalobce jednající v domnění, že smlouva bude brzy řádně podepsána a uzavřena, platbu provedl. Následně však nedošlo ani k uzavření smlouvy ani k dodání jakéhokoliv reálného plnění odpovídající podmínkám smlouvy ze strany žalovaného. Tímto na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobce ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. I pokud by soud dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky vznikl, je třeba zdůraznit, že žalovaný nedoložil provedení žádné konkrétní činnosti, která by zakládala jeho nárok na provizi dle článku IV. návrhu smlouvy. Nebylo doloženo žádné posouzení podnikatelského záměru, žádná analytická zpráva, žádný přehled oslovených bankovních institucí, natož příležitost k uzavření smlouvy o úvěru. Jednání žalovaného, který po přijetí platby minimalizoval komunikaci, odmítl spolupráci bez návrhu jiné formy pokračování a výslovně oznámil ukončení smlouvy výpovědí, je přinejmenším hrubě nedbalé. V návrhu smlouvy byla upravena i výpovědní doba v délce 2 měsíců, která nebyla dodržena. Žalovaný tak ukončil vztah svévolně bez smluvního nebo zákonného důvodu a tím definitivně stvrdil, že žalobci neposkytl žádné smluvně relevantní plnění. Žalobce má v tomto směru za to, že už pouze z tohoto jednání žalovaného vyplývá žalobci nárok na náhradu škody, a to minimálně ve výši poskytnutého plnění, tj. ve výši 45 000 Kč. Dle žalobce okresní soud nereflektoval jeho skutková tvrzení a neprovedl všechny navržené důkazy, nebylo přihlédnuto ke konkrétním výzvám žalobce, nebyla hodnocena komunikace účastníků, nebyly učiněny ani žádné závěry k faktickému výsledku spolupráce stran, přičemž tento postup okresního soudu žalobce označil za porušení principu spravedlnosti a rovnosti stran v řízení. Pouhá tvrzení žalovaného, že jednal s bankami a připravoval podklady, nemohou bez dalšího obstát jako důkaz o splnění povinností. Žádný z oslovených svědků z bankovního sektoru nepotvrdil, že by žalovaný sjednal konkrétní podmínky financování nebo že by byl postup žalovaného v jednání s bankami jakkoliv zásadní pro rozhodování bank o financování projektu žalobce. Závěr soudu, že předběžné kroky žalovaného lze považovat za plnění smlouvy, je proto zcela nepodložený a stojí pouze na spekulacích, přičemž soud v tomto směru nesprávně přenesl důkazní břemeno na žalobce, ačkoliv to byl žalovaný, kdo měl prokázat, že plnil své smluvní povinnosti. Dále žalobce poukázal na to, že i kdyby soud vyšel z existence smlouvy, měla být věc posouzena podle ust. § 2993 o. z. jako neoprávněné obohacení v důsledku zániku závazku, neboť žalovaný svým jednáním, a to předčasným ukončením spolupráce, způsobil zánik svého nároku na odměnu za zprostředkování. Za nesprávný označil žalobce také závěr okresního soudu, že ukončení spolupráce ze strany žalovaného bylo oprávněné, neboť žalobce údajně jednal s bankami bez vědomí žalovaného, čímž měl porušit pravidla sjednané spolupráce. Podle žalobce však nebyla prokázána žádná dohoda o výlučné spolupráci, která by žalobci zakazovala samostatně jednat s bankovními institucemi. Toto nevyplývá ani z návrhu smlouvy ani z emailové komunikace stran. Okresní soud bez provedení dostatečného dokazování přijal jednostranně tvrzení žalovaného o údajném porušení spolupráce žalobcem, ačkoliv žalovaný nepředložil žádné konkrétní důkazy, které by takové porušení prokazovaly. Okamžité zrušení spolupráce pak znemožnilo dosažení účelu smlouvy, tedy zajištění financování žalobce prostřednictvím zprostředkovatele. Tímto jednostranným postupem žalovaný žalobce objektivně poškodil a zbavil ho přínosu, který měl ze spolupráce plynout. Okresní soud neprovedl důkazy svědčící o tom, že žalovaný spolupráci ukončil bez právního důvodu. Podle žalobce okresní soud nesprávně posoudil důkazní situaci i tím, že bez dalšího uzavřel, že škoda nebylo prokázána, a to přesto, že žalobce doložil jak vznik majetkové újmy, tak i její souvislost s jednáním žalovaného. Žalobce dále vznesl námitky proti výši okresním soudem přiznané náhrady nákladů řízení žalovanému, zejména namítal, že porady s klientem byly v daném případě neúčelné a nadbytečné, a to i z hlediska objektivního posouzení míry právní a skutkové složitosti věci. Podle žalobce žalovaný ani řádně neprokázal, že jednotlivé účtované porady skutečně proběhly.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Odmítl tvrzení žalobce popírající elementární princip konsensuálního vzniku závazku. Okresní soud zcela správně aplikoval obecná ustanovení o uzavření smlouvy, když dovodil, že smlouva o zprostředkování mezi stranami vznikla konkludentně, tento závěr je podložen konkrétními projevy vůle, a to zejména emailovou komunikací a následnou úhradou vystavené faktury žalobcem, stejně jako samotnou výpovědí jednatele žalobce jméno FO. Úhrada faktury nepředstavovala pouhý administrativní úkon, ale zcela relevantní právní akt akceptace nabídky žalovaného. V tomto směru v následném podání žalovaný odkázal na email žalobce zaslaný žalovanému dne 14. 3. 2022 včetně přílohy – pozměňovacího návrhu žalobce k návrhu smlouvy zaslanému žalovaným dne 7. 3. 2022, po kterém následovalo telefonické jednání účastníků a poté mail žalobce ze dne 14. 3. 2022, v němž pan jméno FO za žalobce odpovídá, že souhlasí s vypuštěním bodu II. 3., z čehož jasně vyplývá, že žalobce v rámci jednání o smlouvě požadoval konkrétní výstup, a to návrh struktury budoucího úvěru. Nicméně v rámci jednání stran bylo vysvětleno, že takový výstup žalovaný dodat nemůže a účastníci se shodli na tom, že tento bod vypustí a žádný výstup ze strany žalovaného předán nebude. Dále se žalovaný ohradil proti tvrzení žalobce, že by neposkytl žádné reálné plnění. V tomto směru dle jeho názoru soud I. stupně správně posoudil provedené důkazy a dospěl k závěru, že žalovaný své smluvní povinnosti plnil, byť částečně. Jeho plnění spočívá zejména v přípravě nezbytných podkladů, aktivní komunikaci s bankovními institucemi. Žalovaný inicioval konkrétní jednání s bankami, vyžadoval si podklady a provedl řadu přípravných činností, které beze zbytku naplnily obsah jeho smluvních závazků. Z tohoto důvodu není na straně žalovaného dán žádný podklad pro existenci bezdůvodného obohacení. Částka 45 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na základě platného právního důvodu, jímž byla uzavřená smlouva. Pokud jde o ukončení spolupráce žalovaným, okresní soud se nedopustil žádného pochybení, pokud dospěl k závěru o jeho oprávněnosti ze strany žalovaného. Žalobce jednal s klíčovými finančními institucemi zcela bez vědomí žalovaného, čímž flagrantně porušil sjednané podmínky spolupráce. Žalovaný byl v průběhu jednání s bankami účelově obcházen, což představovalo legitimní důvod k okamžitému a jednostrannému ukončení spolupráce ze strany žalovaného, aniž by tím porušil smluvní ujednání. Ač mezi stranami neexistovala žádná dohoda o exkluzivní spolupráci, která by žalobci zakazovala samostatné jednání s bankovními institucemi, jeho jednání bez informování žalovaného a jeho obcházením bylo v příkrém rozporu s duchem sjednaného zprostředkování a dalo žalovanému plné právo spolupráci ukončit. Okresní soud zcela jednoznačně uzavřel, že žalobce neprokázal nejen samotný vznik tvrzené škody, ale zejména nezbytnou příčinnou souvislost mezi domnělým jednáním žalovaného a tvrzenou újmou. Tvrzení žalobce o přímé majetkové újmě ve výši 45 000 Kč za údajně neposkytnuté služby je nepodložené a v přímém rozporu s prokázaným plněním žalovaného. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno stran vzniku škody a její kauzality ve vztahu k jednání žalovaného, což představuje esenciální předpoklad pro přiznání nároku na náhradu škody. Žalovaný rovněž nesouhlasil s námitkami žalobce proti účelnosti jím vynaložených nákladů v souvislosti s daným řízením.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobce je převážně důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 1. 6. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od 30. 5. 2022 do zaplacení. Skutkově tvrdil, že žalobce koncem roku 2021 oslovil žalovaného, který se prezentuje jako tzv. hodinový finanční ředitel, čímž se má rozumět expert na firemní financování ve věci poptávky služeb, zprostředkování úvěru či jiného zdroje financování. Následně mezi účastníky probíhala emailová komunikace, v rámci níž byly postupně stranami nezávazně probírány možnosti úvěrového financování žalobce, jakož i konkrétní formy následné spolupráce účastníků tohoto řízení. Žalovaný dne 7. 3. 2022 zaslal žalobci dokument nazvaný návrh smlouvy o zprostředkování, který však nebyl ani jednou ze smluvních stran podepsán a smlouva o zprostředkování, jež se měl stát účinnou od podpisu smluvních stran, nebyla uzavřena platně, a to i s ohledem na skutečnost, že bylo ze strany žalovaného dne 15. 3. 2022 výslovně konstatováno, že návrh smlouvy bude dále doplňován dle požadavků žalobce. K takovému plnění však již nedošlo. Mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zprostředkování ve smyslu ust. § 2445 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému explicitně v rámci předsmluvní komunikace žalobce sdělil, že má v úmyslu využít dříve nabízené a se žalovaným probírané možnosti, a to tak, že žalobce některou z bankovních institucí, s nimiž má historické vazby, osloví v souvislosti se zajištěním svého úvěrování sám, tj. bez účasti žalovaného. Z okolností tak bylo zřejmé, že žalobce neměl zájem na uzavření takové smlouvy, kterou by bez dalšího omezil svou možnost přímo jednat s bankami. Dne 15. 3. 2022 vystavil žalovaný žalobci daňový doklad č. Anonymizováno na částku 45 000 Kč s popisem: „zprostředkování obchodu, fakturuji dle smlouvy o zprostředkování, bod IV. 1. 1.“ Žalobce fakturu uhradil, když měl za to, že následně dojde k řádnému uzavření smlouvy o zprostředkování, k čemuž však již nedošlo. Žalovaný oslovil do dubna 2022 s poptávkou úvěrování žalobce toliko dvě bankovní instituce – Anonymizováno a Anonymizováno, na což žalobce žalovaného dne 12. 4. 2022 prostřednictvím emailové komunikace upozornil, a současně žalobce vyzval žalovaného k vrácení uhrazené částky 45 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V rámci navazující emailové komunikace účastníků řízení žalovaný dne 25. 4. 2022 sdělil žalobci, že s ohledem na skutečnost, že žalobce jednal o poskytnutí úvěru s jednou z bank sám, považuje tuto skutečnost za rozpornou se smlouvou a ukončuje se žalobcem spolupráci, současně však nevrátil žalobci nic ze zaplacené částky 45 000 Kč. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o platném uzavření smlouvy o zprostředkování, žalobce dále namítal, že smlouva o zprostředkování neobsahuje žádná ustanovení, na jejichž základě by měl být mezi stranami ujednán závazek zprostředkovatele obstarat pouze příležitost uzavření s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem. V takovém případě by nemohlo na straně žalovaného dojít ke vzniku nároku na zaplacení provize dle článku IV. odst. 1. 1. smlouvy o zprostředkování, když bylo sjednáno, že tento nárok vzniká až uzavřením zprostředkovávané smlouvy. Stejně tak má žalobce za to, že nárok na zaplacení provize dle smlouvy o zprostředkování nemohl platně vzniknout, když žalovaný pro žalobce na základě smlouvy řádně neprovedl ani žádné činnosti neurčitě specifikované v článku I. odst. 2 smlouvy o zprostředkování. V souvislosti s tzv. činností žalovaného pro žalobce, ať již měla být realizovaná na základě platně uzavřené smlouvy o zprostředkování či nikoliv, nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobcem a finanční institucí ani tímto nedošlo, byť i jen hypoteticky, k obstarání jakékoliv příležitosti k jejímu uzavření. Naopak v důsledku jednání žalovaného se celý proces úvěrování žalobce pouze prodloužil a zkomplikoval a to přesto, že žalobce od počátku apeloval na rychlost jednání s ohledem na potřebu zajištění úvěrového financování koupě nemovitostí v katastrálním území Anonymizováno. Jediným výsledkem činnosti žalovaného bylo nucené posunutí celého procesu o bezmála tři měsíce. Žalobce od žalovaného za jeho údajnou zprostředkovatelskou činnost neobdržel žádný konkrétní doklad o tom, že by žalovaný jakoukoliv činnost skutečně vykonal. Žalobci nebyla poskytnuta žádná analýza podnikatelského záměru, nebyly mu předloženy žádné výstupy z případné komunikace s bankami ani žádné další dokumenty, které by prokazovaly plnění smlouvy z jeho strany. Z jednání žalovaného je dle žalobce patrné, že nedodržel podmínky smlouvy, a to jednak ve smyslu předmětu smlouvy, jakož i v rovině ukončení smlouvy, ke kterému neměl žalovaný žádný relevantní důvod. Z těchto důvodů to byl opět žalovaný, kdo porušil podmínky smlouvy, přičemž tato skutečnost je v příčinné souvislosti se vznikem škody na straně žalobce představované jím vyplacenou provizí. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný ukončil smlouvu se žalobcem z ryze osobních důvodů nespočívajících v jakémkoliv porušení smlouvy ze strany žalobce, přičemž tímto jednáním způsobil nemožnost naplnění předmětu smlouvy. Nadto, pokud by měl zaniknout údajný smluvní vztah výpovědí ze strany žalovaného, pak až ke dni 31. 7. 2022, tj. uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty. Odpovědnost za škodu vyplývající z porušení smluvních povinností je objektivní a není podmíněna zaviněním. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, což přímo vedlo ke vzniku škody ve výši 45 000 Kč, tato částka představuje neefektivně vynaložené prostředky, které žalovaný přijal, aniž by poskytl sjednané plnění.

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že ač mezi účastníky nebyla podepsána předmětná smlouva o zprostředkování, došlo k jejímu uzavření prostřednictvím emailové komunikace, což prokazuje také faktické jednání stran. Dne 15. 3. 2022 žalovaný zaslal žalobci email, v němž mu sděloval, že posílá smlouvu a až se potkají, doplní jí s tím, že bere, že je tato platná tímto dnem. Dalšího dne, 16. 3. 2022, zaslal žalobce žalovanému email, v němž žalobce uvedl: „Dobrý večer, o. k. Díky, souhlasím a potvrzuji.“. Účastníci se takto dohodli na všech podstatných náležitostech smlouvy, žalobce následně uhradil fakturu, kterou žalovaný podle této smlouvy vystavil. Žalobce v několika emailech poté poslal žalovanému dokumenty a další podklady tak, aby žalovaný mohl plnit svůj závazek ze smlouvy. V emailu ze dne 22. 3. 2022 žalobce výslovně informoval bankéřku z Anonymizováno, že s ní bude nadále jednat pan jméno FO. Žalovaný splnil závazek ze smlouvy dle článku I. odst. 2, jímž bylo posoudit podnikatelský záměr žalobce, poskytnout mu pomoc při kompletaci podkladů pro získání úvěrového rámce i ve vyjednávání s finančními institucemi ve věci financování žalobcova podnikatelského záměru, a vůči tomuto plnění žalovaného žalobce nic nenamítal. Žalovaný také namítal, že pokud by soud dospěl k závěru, že nebyla smlouva uzavřena a že mu nevznikl nárok na zaplacení sjednané odměny, pak žalovanému vznikl nárok na zaplacení škody ve výši hodnoty času jím tráveného na posouzení podkladů ze strany žalobce, kompletaci podkladů a jednání s finančními institucemi. Žalovaný tuto škodu vyčíslil na 270 000 Kč sestávající z 90 hodin po 3 000 Kč, což je běžná výše hodinové sazby žalovaného. Žalovaný uvedl, že tento nárok v rámci procesní obrany započítává na případný nárok žalobce na vrácení bezdůvodného obohacení.

7. Okresní soud v průběhu řízení poučil účastníky dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., a to žalovaného k tvrzení o platném uzavření smlouvy o zprostředkování ke vzniku nároku na zaplacení provize ve výši 45 000 Kč, k porušení smlouvy ze strany žalobce i k provedení prací dle uzavřené smlouvy, včetně prokázání jednání žalobce s finančními institucemi souběžně se žalovaným. Žalobce pak k tomu, že se žalovaný na úkor žalobce obohatil o částku 45 000 Kč. Následně provedl důkaz listinami předloženými účastníky, vyslechl tehdejšího předsedu žalobce jméno FO a žalovaného a provedl výslech svědků, a to jméno FO, zaměstnankyně banky právnická osoba, a Anonymizováno, pracovníka banky právnická osoba, a dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena v březnu 2022 smlouva o zprostředkování, což je prokázáno především emailovou komunikací účastníků řízení, výpovědí žalovaného a výpovědí předsedy žalobce jméno FO. Předmětná smlouva byla uzavřena na základě svobodné vůle účastníků řízení, která byla obsažena a vyjádřena v jejich vzájemné písemné elektronické komunikaci, když bylo prokázáno, že došlo k přijetí nabídky, neboť žalobce s nabídkou projevil souhlas v souladu s ust. § 1740 o. z. a § 1743 o. z., přičemž přijetí nabídky nabylo účinnosti a smlouva o zprostředkování byla v souladu s ust. § 1745 o. z. uzavřena, byť nebyla účastníky podepsána, Smluvní strany se dohodly také na obsahu smlouvy, na výši odměny pro žalovaného v částce 45 000 Kč i na všech podstatných náležitostech smlouvy o zprostředkování. Žalobce a žalovaný jednali tak, že smlouva je platná, žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou také sděloval bance Anonymizováno, že za Anonymizováno s ní bude jednat žalovaný, kterého tímto pověřil. Bylo prokázáno rovněž to, že v průběhu měsíce března a dubna 2022 probíhala mezi účastníky emailová komunikace, a to konkrétně mezi žalovaným a jméno FO, a že v květnu 2022 žalovaný smlouvu ukončil výpovědí. Provedenými důkazy bylo dle okresního soudu prokázáno také to, že žalovaný provedl dohodnuté plnění dle smlouvy o zprostředkování, když provedl posouzení podnikatelského záměru, pomohl žalobci při kompletaci podkladů pro získání úvěrového rámce i ve vyjednávání s finančními institucemi ve věci financování podnikatelského záměru žalobce, což bylo prokázáno především výpovědí svědků a výslechem žalovaného, dále pak také výslechem jméno FO. Nárok na odměnu v pevné výši náležel žalovanému již při uzavření smlouvy o zprostředkování, což je dle okresního soudu prokázáno emaily mezi žalobcem a žalovaným především z 15. 3. 2022 a 16. 3. 2022, kdy rovněž bylo prokázáno, že žalovaný zaslal žalobci fakturu dle uzavřené smlouvy o zprostředkování a tuto žalobce uhradil. Došlo tedy k plnění na základě platně uzavřené smlouvy. Současně okresní soud uvedl i to, že nárok na zaplacení odměny ve výši 45 000 Kč nebyl vázán na uzavření zprostředkovatelské smlouvy, ale náležel žalovanému za provedení činností dle článku I. odst. 2, aniž by bylo toto podmíněno splněním povinnosti zprostředkovatele zprostředkovat uzavření konkrétní smlouvy. Odměna byla dohodnuta jako fixní a smluvní strany si byly vědomy, že žalovaný nemůže zaručit výsledek jednání s finančními institucemi. Žalobce dle okresního soudu neprokázal, že by žalovaný porušil smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o zprostředkování, že by sjednané služby neposkytl kvalitně a v dohodnutém rozsahu, ani neprokázal svá tvrzení, že žalovaný neposoudil podnikatelský záměr žalobce. Rovněž nebylo prokázáno, že by v důsledku tvrzeného porušení povinností ze strany žalovaného vznikla žalobci škoda. Tuto neprokazuje dle okresního soudu ani výpis z účtu o úhradě částky 45 000 Kč, stejně jako to, že by existovala příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinností na straně žalovaného a tvrzeným vznikem škody na straně žalobce. Žalobce podle okresního soudu rovněž neprokázal svá tvrzení, že by povinností žalovaného mělo být zpracování písemných výstupů a písemné analýzy, ani že by žalovaný se žalobcem nekomunikoval. Samotné ukončení smluvního vztahu, jak učinil žalovaný emailem ze dne 4. 5. 2022, nemá vliv na nárok žalovaného na zaplacení fixně dohodnuté odměny ve výši 45 000 Kč. Okresní soud dále uvedl, že se nezabýval námitkou započtení uplatněnou žalovaným vzhledem k tomu, že žalobu shledal v celém rozsahu jako nedůvodnou, a proto ji zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení pak okresní soud odůvodnil odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náklady řízení v celkové výši 68 486 Kč.

8. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

9. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. provedl dokazování emailovou komunikací stran za období od 10. 2. 2022 do 4. 5. 2022, včetně emailové komunikace účastníků s jméno FO za Anonymizováno, emailem předsedy žalobce jméno FO adresovaného jméno FO dne 19. 3. 2022 a emailovou komunikací mezi žalovaným a Anonymizováno za právnická osoba, včetně přehledu emailové komunikace za období od 20. 12. 2021 do 4. 5. 2022, fakturou žalovaného č. Anonymizováno ze dne 15. 3. 2022 a výpisem z účtu žalobce z 24. 3. 2022, nepodepsanou smlouvou o zprostředkování založenou ve spise na č. l. 92-93, předžalobní výzvou žalobce ze dne 19. 5. 2022, zprávou žalovaného zaslanou novému předsedovi žalobce jméno FO ze dne 20. 5. 2022 a výpisem z obchodního rejstříku žalobce, ze kterých učinil skutková zjištění, jež budou uvedena níže.

10. Po takto provedeném dokazování pak odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o obsahu odpovídajícím návrhu smlouvy založené ve spise na č. l. 92-93. V této smlouvě se žalovaný jakožto zprostředkovatel zavázal poskytnout žalobci jako zájemci služby v podobě zprostředkování úvěru či jiného zdroje financování (článek I. bod 1), a to formou konzultační služby a vyvíjením činností směřujících k uzavření smlouvy mezi zájemcem a finanční institucí vymezenými v článku I. bod 3. smlouvy, na základě kterého budou zájemci poskytnuty odpovídající zdroje cizího financování (dále jen „úvěr“) ve výši úvěrového rámce do 30 mil. Kč a zájemce se zavázal za to zaplatit zprostředkovateli odměnu sjednanou v článku IV. této smlouvy. Podle článku IV. činila odměna zprostředkovatele za provedení činností uvedených v článku I. odst. 2. smlouvy pevnou částku 45 000 Kč (bod IV. 1.1. smlouvy), přičemž činností dle článku I. bod 2. smlouvy mělo být posouzení podnikatelského záměru zájemce, pomoc při kompletaci podkladů pro získání úvěrového rámce a pomoc ve vyjednávání s finančními institucemi ve věci financování jeho podnikatelského záměru. V článku IV. bodech 1.2. až 1.6. smlouvy byla odstupňovaně sjednána procentní výše odměny počítána z objemu zprostředkovaného rámce úvěru, na kterou měl žalovanému vzniknout nárok až uzavřením příslušné smlouvy mezi zájemcem a finanční institucí, pokud by byla uzavřena přičiněním zprostředkovatele (bod IV. 2.). Za účelem plnění smlouvy ze strany zprostředkovatele měl dle článku III. bod 1. zájemce předat zprostředkovateli ekonomické a jiné podklady požadované zprostředkovatelem, které si zprostředkovatel vyžádá a které jsou nezbytné pro jednání s příslušnými finančními institucemi, jakož i sdělit veškeré informace, které mají pro zájemce význam pro uzavření smlouvy s finančními institucemi, a zájemce tímto udělil plnou moc zprostředkovateli pro jednání s finančními institucemi, aniž by však zprostředkovatel byl oprávněn k uzavírání smluv jménem zájemce. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že ji může kterákoliv ze stran vypovědět s dvouměsíční výpovědní dobou, která počne běžet od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena druhé smluvní straně (článek V. bod 1. a 2. smlouvy). Podle článku VI. bodu 3. měla být smlouva platná a účinná dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami.

11. Pokud jde o kontraktaci této smlouvy, má odvolací soud zejména z emailové komunikace stran za prokázané, že účastníci o obsahu smlouvy jednali v období měsíců února a března 2022. Dne 7. 3. 2022 zaslal žalobce žalovanému email obsahující jako přílohu návrh smlouvy o zprostředkování. Tento návrh smlouvy předseda žalobce jméno FO upravil, jak vyplývá z jeho emailu adresovaného žalovanému dne 14. 3. 2022. Žalobce zejména prosazoval do smlouvy nově znění článku II. bod 3., podle kterého měl zprostředkovatel „předložit nejpozději do 15. 4. finální návrh struktury budoucího úvěru/úvěrů, který bude již obsahovat předběžně odsouhlasené podmínky ze strany finanční instituce/finančních institucí“. S uvedenou změnou původního návrhu smlouvy však žalovaný nesouhlasil, jak vyjádřil ve své odpovědi na email žalobce odeslaný již 14. 3. 2022 v 11.27 hod., což však žalobce v emailu ze 14. 3. 2022 odeslaného v 13.32 hod. akceptoval, pokud žalovanému sdělil: „Zdravím pane Anonymizováno, dobře, rozumím a souhlasím s vypuštěním toho bodu II.3. o termínu předložení finálního návrhu.“. Finální znění návrhu smlouvy pak zaslal žalovaný žalobci emailem dne 15. 3. 2022, ve kterém žalobci sdělil: „Dobrý den, posílám smlouvu, až se potkáme, doplníme. Beru, že je platná dneškem. Pošlete prosím to DP. Večer pošlu fa na tento fix. Děkuji.“. V odpovědi na tento email napsal jméno FO za žalobce žalovanému v emailu ze dne 16. 3. 2022: „Dobrý večer. Ok, díky. Souhlasím a potvrzuji.“.

12. Dle odvolacího soudu tedy z výsledku dokazování plyne, že žalobce akceptoval ve smyslu ust. § 740 odst. 1 o. z. návrh smlouvy zaslaný žalovaným žalobci dne 15. 3. 2022 emailem z 16. 3. 2022, čímž došlo k uzavření smlouvy, aniž by platné uzavření této smlouvy vyžadovalo podpisy obou smluvních stran na textovém znění smlouvy, přičemž z výše uvedené emailové komunikace stran jednoznačně plyne jejich vůle uzavřít smlouvu i bez jejího podpisu, tedy vůle změnit ujednání původně obsažené v článku VI. bodě 3 návrhu smlouvy. To, že bylo shodnou vůlí účastníků uzavřít smlouvu shora uvedeného obsahu, je možno dovodit dále z jejich následného jednání, kdy žalovaný již dne 15. 3. 2022, kdy účastníci dospěli ke konsensu o obsahu smlouvy, vystavil žalobci fakturu na fixní odměnu ve výši 45 000 Kč s odkazem na článek IV. 1.1. smlouvy o zprostředkování, jakož i z toho, že žalobce tuto fakturu dne 24. 3. 2022 uhradil, stejně jako ze skutečnosti, že předseda žalobce jméno FO oznámil pracovnici Anonymizováno, jméno FO, že s ní za žalobce ve věci navýšení či konsolidace stávajících úvěrů bude jednat žalovaný, kterého tím pověřil. V neposlední řadě uzavření smlouvy a vůli žalobce být touto smlouvou vázán, je možno dovodit rovněž z emailu z 19. 3. 2022, kterým jméno FO oznámil jméno FO z účetní firmy, že žalovaný bude pomáhat žalobci s konsolidací úvěru a přizpůsobení bankovní angažovanosti vzhledem k nově chystané struktuře firmy s tím, že za tím účelem bude potřebovat nějaké doplňující informace. Žalobce rovněž prokazatelně zaslal žalovanému písemné podklady k vyřízení úvěru, které jsou obsahem spisu.

13. Smlouvu, kterou žalobce pověřil žalovaného posouzením svého podnikatelského záměru, kompletací podkladů pro získání úvěrového rámce a zejména jednáním s bankovními institucemi za účelem obstarání příležitosti žalobce uzavřít jednu či více úvěrových smluv až do výše sjednaného úvěrového rámce, odvolací soud podle jejího obsahu hodnotí jako smlouvu smíšenou s prvky smlouvy příkazní dle ust. § 2430 a násl. o. z. a smlouvy zprostředkovatelské ve smyslu ust. § 2445 a násl. o. z., přičemž v části, v níž se žalovaný zavázal pro žalobce za pevnou odměnu ve výši 45 000 Kč posoudit podnikatelský záměr žalobce a k pomoci při kompletaci podkladů pro získání úvěrového rámce i při vyjednávání s finančními institucemi, se jedná o smlouvu příkazní.

14. Podle této smlouvy a z hlediska vzniku nároku žalovaného na částku 45 000 Kč bylo povinností žalovaného po dobu trvání smlouvy, případně do doby uzavření smlouvy či smluv o úvěru ve prospěch žalobce do výše sjednaného úvěrového rámce, po posouzení podnikatelského záměru žalobce jednat jeho jménem s finančními institucemi za účelem vytvoření podmínek pro naplnění hlavního účelu této smlouvy, tj. úvěrového zajištění žalobce. Právě za tyto činnosti žalovanému náležela pevná odměna ve výši 45 000 Kč, a to bez ohledu na to, zda by obstaral pro žalobce možnost (příležitost) uzavřít konkrétní úvěrovou smlouvu, tedy zda by k uzavření takové úvěrové smlouvy došlo jeho přičiněním, neboť v takovém případě by žalovanému náležela některá z odměn sjednaná v článku IV. bodech 1.2. až 1.6. smlouvy.

15. Uvedený závěr vyplývající z výkladu dané smlouvy podle pravidel uvedených v § 555 a násl. o. z. zcela jednoznačně vyplývá opět z následného jednání stran, kdy žalobce zaslal žalovanému zejména účetní doklady zachycující jeho finanční situaci, informoval pracovnici hlavní banky žalobce Anonymizováno Anonymizováno o tom, že dále bude za žalobce ve věci jeho úvěrování jednat žalovaný a žalovaný kontaktoval bankovní instituce v zastoupení žalobce a inicioval jednání za účelem úvěrového zajištění žalobce.

16. K naplnění hlavního cíle a smyslu celé smlouvy, tj. k uzavření zprostředkovávané úvěrové smlouvy či úvěrových smluv v rámci sjednaného úvěrového rámce, nedošlo, neboť žalovaný smlouvu dne 4. 5. 2022 vypověděl, k čemuž byl dle ujednání obsaženého v článku V. odst. 2 oprávněn z jakéhokoliv důvodu i tzv. bezdůvodně. Smluvní vztah mezi účastníky tak skončil uplynutím dohodnuté dvouměsíční výpovědní doby, která počala běžet ode dne následujícího po doručení výpovědi, tj. ke dni 31. 7. 2022.

17. Pokud jde o důvody, které žalovaný uváděl pro výpověď smlouvy, mělo se jednat o porušení smlouvy ze strany žalobce spočívající v tom, že jeho předseda v rozporu s dohodou stran paralelně se žalovaným vyjednával úvěry v bankovních institucích bez vědomí žalovaného, a to opakovaně, a dále to, že na straně žalobce došlo ke změně statutárního vedení, o čemž žalobce opět v rozporu se smlouvou žalovaného neinformoval.

18. K tomuto odvolací soud uvádí, že ač účastníci před uzavřením smlouvy zjevně jednali o tom, kdo bude za žalobce jednat s bankovními institucemi o uzavření úvěrových smluv, jak se podává zejména z emailu ze dne 16. 2. 2022, žádné „rozdělení kompetencí“ mezi žalobcem jakožto zájemcem a žalovaným jako zprostředkovatelem v tomto směru do finálního znění jejich smlouvy nezahrnuli. Naopak v článku I. odst. 2. smlouvy se žalovaný zavázal poskytnout žalobci pomoc při vyjednávání s bankovními institucemi, což jistě nevylučuje jakékoliv samostatné úkony žalobce v tomto směru. Nadto z provedeného dokazování, konkrétně z emailů stran ze dne 1. 4. 2022 a 6. 4. 2022 plyne, že žalovaný věděl o jednáních žalobce ve Anonymizováno a nic proti tomu nenamítal, resp. dne 1. 4. 2022 se jméno FO za žalobce sám dotazoval, zda „má s Anonymizováno něco nového“. V případě jednání žalobce o profinancování jeho dílčího obchodu, snad s firmou Anonymizováno, které dle žalovaného mělo představovat již druhý (pravděpodobně vedle Anonymizováno) případ porušení smlouvy ze strany žalobce, odvolací soud konstatuje, že smlouva mezi účastníky se týkala výhradně zajištění úvěru žalobce za účelem naplnění jeho podnikatelského záměru, neměla řešit veškeré financování provozní činnosti žalobce. V případě, že by tato otázka z hlediska plnění smlouvy byla pro žalovaného podstatná, nic mu jako odborníkovi v poskytování finančních služeb, jak se prezentoval, na základě ujednání obsaženého v článku III. bodu 1. a 2. smlouvy nebránilo vyžádat si od žalobce informace k využívání institutu bankovního faktoringu a tyto v rámci své povinnosti k posouzení podnikatelského záměru žalobce vyhodnotit, a to i v rámci své další povinnosti při kompletaci podkladů pro sjednání úvěrových smluv. Z emailové komunikace stran ze dne 11. 4. 2022 a 12. 4. 2022 přitom vyplývá, že žalobce využíval faktoringu opakovaně, nejednalo se o první takový případ. Jinak řečeno, pokud by takové financování jednotlivých obchodních případů bylo z hlediska plnění účelu posuzované smlouvy skutečně podstatné a žalovaný by o něm nevěděl, aniž by se sám aktivně o tuto problematiku zajímal, je uvedenou „nevědomost žalovaného o podnikání žalobce z hlediska jeho odborné péče při plnění smluvních povinností jednoznačně vyhodnotit v jeho neprospěch. Je tak možno uzavřít, že žalobce žalovanému důvod k ukončení smlouvy nezavdal.

19. Při hodnocení, jaké činnosti žalovaný pro žalobce na základě smlouvy vykonal, bylo z obsahu emailové komunikace i z výslechu svědků, zejména svědků jméno FO a jméno FO, zjištěno to, že v případě Anonymizováno zaslal žalobce jméno FO sdělení o tom, že ve věci úvěrování bude za žalobce s bankou dále jednat žalovaný. Ten pak emailem ze dne 23. 3. 2022 jméno FO požádal o telefonní číslo. V případě Anonymizováno se dle obsahu výpovědi svědka jméno FO a podle emailové komunikace mezi tímto svědkem a žalovaným tento zúčastnil schůzky s uvedeným pracovníkem Anonymizováno, s nimž se znal z minulosti, a to ve věci potencionálního financování žalobce ze strany této banky a dne 24. 3. 2022 emailem žalovanému zaslal „vstupní data pro nakrmení systému“, na což svědek jméno FO reagoval téhož dne se žádostí o zaslání RÚZ pro oba roky (pravděpodobně roční účetní závěrky). Podle obsahu výpovědi svědka jméno FO pak veškerá další jednání „usla“. Jednání s právnická osoba žalovaný podle obsahu své účastnické výpovědi zahájil, o čemž žalobce informoval emailem ze dne 1. 4. 2022, aniž by si však pamatoval, s kým za tuto banku jednal, jak se vyjádřil u odvolacího jednání s tím, že veškerá jednání s bankami skončila v první polovině dubna 2022, kdy se dozvěděl o údajném porušení smlouvy ze strany žalobce. Následně, když se předseda žalobce jméno FO v emailu ze dne 14. 4. 2022 žalovaného dotazoval na to, ve kterých bankách jednal a s kým, ať má žalobce na co navazovat, obdržel v reakci od žalovaného téhož dne odpověď s přeposlanou komunikací mezi žalovaným a svědkem jméno FO (2 emaily ze dne 24. 3. 2022) a dále mu doporučil „jednat (od počátku) s novými bankéři a s pobočkami (Anonymizováno a Anonymizováno) v Brně…!“.

20. K tomu považuje odvolací soud za nezbytné poukázat na vyjádření žalobce u odvolacího jednání o tom, že ke komunikaci s bankami z jeho strany v zastoupení žalobce další důkazy nejsou, veškerou komunikaci, kterou žalovaný měl, již založil do spisu a všechny svědky, které mohl navrhnout k této otázce, již navrhl a byli okresním soudem vyslechnuti.

21. Již ze samotných tvrzení žalovaného tedy vyplývá, že v rámci plnění svých povinností ze smlouvy uzavřené mezi účastníky jednal jménem žalobce s bankovními institucemi jen nejvýše do 1/3 měsíce dubna 2022. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že tato jednání skončila již na jejich samotném začátku, neměla žádný výsledek, který by žalobce mohl využít či na něj navázat, jak sám žalovaný sdělil jméno FO v emailu ze dne 14. 4. 2022. Povinnost, ke které se žalovaný zavázal v článku I. bod 2. smlouvy uzavřené mezi účastníky, přitom neměla být naplněna určitým konkrétním vstupním jednáním, nýbrž mělo se jednat o činnost žalovaného jako příkazníka kontinuální trvající do doby, než bude splněn hlavní účel smlouvy, čímž bylo zajištění úvěrových prostředků žalobce pro jeho podnikatelský záměr, příp. do skončení smluvního vztahu.

22. Pokud tedy tento smluvní vztah účastníků trval, jak shora uvedeno, až do 31. 7. 2022, avšak žalovaný již od třetiny dubna 2022 své povinnosti sjednané v článku I. odst. 2 smlouvy neplnil, ač k tomu povinen byl, pak je nutno uzavřít, že porušil své povinnosti a že nezdar při plnění hlavního účelu, za kterým byla smlouva uzavřena, tj. získání úvěrových prostředků k financování žalobce, byl způsoben právě tímto porušením žalovaného jako příkazníka, neboť nejednalo-li se o úvěru vůbec, tento nemohl být ani sjednán. Za dané situace pak ve smyslu ust. § 2438 odst. 2 o. z. žalovanému odměna za plnění příkazu sjednaná v článku IV. bod 1.1. smlouvy nenáleží, a to ani částečně.

23. K tomu pak odvolací soud dále uvádí, že do úvahy přichází i takové právní posouzení věci, při kterém by bylo na shora popsané (ne)plnění povinnosti žalovaného jako příkazníka ze smlouvy pohlíženo jako plnění vadné, které žalobce žalovanému vytkl ve smyslu ust. § 1914 odst. 1 a 2 o. z., a to nejpozději v emailu ze dne 14. 4. 2022, v němž žalobce vyjádřil rozhořčení nad tím, že žalovaný jednal pouze s dvěma bankovními institucemi s tím, že nemá od žalovaného žádnou nabídku na financování, a navíc má dle doporučení žalovaného, svého smluvního partnera, kterého pověřil jednáním s bankami, začít jednání o úvěru od znovu, od počátku a jinde (v jiných pobočkách bank), a dále včetně toho, že žalovaný dále v plnění svých povinností pokračovat nechce. Důvodně pak v souladu s ust. § 1923 o. z. žalobce uplatnil ve stejném emailu u žalovaného nárok na slevu z ceny příkazu ve výši 100 %, pokud se domáhal vrácení částky 45 000 Kč sjednané jako fixní odměna. Uplatnění nároků vad u příkazní smlouvy přitom připouští judikatury vyšších soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1018/2020).

24. Pokud pak jde o samotnou úhradu částky 45 000 Kč, tato byla žalobcem provedena dne 24. 3. 2022 na základě faktury žalovaného vystavené v okamžiku samotného uzavření smlouvy, a to dříve, než žalovanému mohl nárok na zaplacení dohodnuté fixní odměny dle článku IV. bod 1.1. vzniknout, neboť tento nárok měl žalovanému náležet až provedením činností dle článku I. bod 2. smlouvy. Na úhradu této faktury ze strany žalobce je proto nutno pohlížet jako na zálohovou platbu, která nemohla mít za následek uznání závazku žalobce k úhradě fixní odměny ve smyslu ust. § 2054 o. z., jak vyplývá rovněž z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 30. 7. 2003 ve věci sp. zn. 32 Odo 861/2001 a ze dne 2. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1746/2022).

25. Protože žalovanému nárok na odměnu, jak výše uvedeno, nevznikl, byl žalobce oprávněn vymáhat její vrácení, jak učinil v předžalobní výzvě ze dne 19. 5. 2022 doručené žalovanému téhož dne, v níž žalobce poskytl žalovanému lhůtu pro zaplacení v trvání 10 dnů. Pokud za dané situace žalovaný zaplacenou částku nevrátil, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z. jako plnění bez právního důvodu, neboť právním důvodem byla toliko řádně provedená činnost dle článku I. odst. 2 smlouvy ze dne 16. 3. 2022, nikoliv smlouva samotná. Pro úplnost pak odvolací soud vzhledem k odvolacím námitkám žalobce uvádí, že se zde neuplatní ust. § 2993 o. z., který míří na případy neplatné či zrušené smlouvy, a to od počátku, nikoliv smlouvy, která skončila uplynutím výpovědní lhůty. Desetidenní lhůta, v níž byl ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný povinen žalobci částku 45 000 Kč vrátit, počala běžet dne 20. 5. 2022, přičemž desátým dnem této lhůty byla neděle 29. 5. 2022. V souladu s ust. § 607 o. z. pak poslední den této lhůty připadl na pondělí 30. 5. 2022. Pokud žalovaný v této lhůtě žalobci částku 45 000 Kč nevrátil, dostal se v souladu s ust. § 1968 o. z. počínaje dnem následujícím, tj. od 31. 7. 2022 do prodlení a současně mu vznikla povinnost zaplatit žalobci mimo částku 45 000 Kč dále úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 8 % bodů a platné k 1. dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení dlužníka s úhradou peněžitého dluhu, v daném případě ve výši 11,75 % ročně. Uplatnil-li proto žalobce nárok na úrok z prodlení již ode dne 30. 5. 2022, za uvedený den odvolací soud posoudil žalobu co do příslušenství jako nedůvodnou.

26. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že ke stejnému závěru z hlediska věcného, tedy o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 45 000 Kč, by dospěl i při závěru o neexistenci, příp. neplatnosti či nicotnosti předložené smlouvy z 16. 3. 2022, jak namítal žalobce. V takovém případě by si v souladu s ust. § 2993 o. z. účastníci jako smluvní strany takové smlouvy byli povinni vydat vše, co podle ní získali. Žalovaný by z titulu bezdůvodného obohacení byl povinen žalobci vrátit částku 45 000 Kč, naproti tomu by žalovanému v souvislosti s činností, kterou podle této smlouvy provedl, vůči žalobci žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení k jeho námitce dle shora uvedeného zákonného ustanovení nenáležel, neboť činnost žalovaného neměla pro žalobce žádnou ekonomickou hodnotu, měl-li podle obsahu mailu žalovaného z 14. 4. 2022 jednat o úvěru „od počátku, znovu a jinde“, ani od žalovaného neobdržel žádné jiné využitelné plnění, např. nějakou ekonomickou úvahu, analýzu, doporučení apod. Podle ustálené judikatury přitom platí, že závazek z bezdůvodného obohacení je chápán jako povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil. Výše bezdůvodného obohacení tedy nepředstavuje majetkové vyjádření hodnoty plnění poskytovaného tím, kdo bez platné smlouvy plní, nýbrž toliko skutečnému majetkovému prospěchu obohaceného (toho, komu bylo podle bez právního důvodu plněno). Ve vztahu k právu na vydání bezdůvodného obohacení totiž není rozhodující újma vzniklá ochuzenému, nýbrž majetkový prospěch získaný obohaceným (srov např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017 a ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018, či usnesení téhož soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2887/2016). Žalobce se tedy na úkor žalovaného v souvislosti s plněním žalovaného, jak shora popsáno, nijak neobohatil a není proto žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení povinen cokoliv zaplatit.

27. Žalovaný v řízení proti nároku žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody spočívající v práci vynaložené pro žalobce v rozsahu 90 hodin po 3 000 Kč v celkové výši 270 000 Kč. Práce žalovaného měla zahrnovat účast na schůzkách s předsedou žalobce včetně času stráveného na cestě na tyto schůzky, psaní mailů žalobci, telefonické hovory účastníků a zastupování žalobce žalovaným při jednání s bankovními ústavy, aniž by žalovaný jednoznačně specifikoval, která konkrétní jednání, kdy, s kým a s jakou dobou trvání pro žalobce provedl. Již z tohoto důvodu byl takto jím vymezený nárok zcela neurčitý. Protože odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva, pak práce, kterou žalovaný pro žalobce na základě platně uzavřené smlouvy vykonal, není možno považovat za škodu. To, že žalovanému nevznikl nárok na sjednanou odměnu podle smlouvy, pak bylo zapříčiněno porušením jeho smluvních povinností, jak shora uvedeno, bez příčinné souvislosti s jednáním žalobce.

28. I kdyby však započítávaný nárok žalovaného, pokud by byl určitě vymezen, vůči žalobci mohl být důvodný, pak v důsledku jeho zápočtu vůči důvodně uplatněné pohledávce žalobce v řízení nebylo na místě žalobu zamítnout.

29. Předpokladem zániku vzájemných pohledávek v důsledku zápočtu provedeného podle ust. § 1982 a násl. o. z. je vedle existence započítávaných pohledávek, jejich vzájemnosti a způsobilosti k započtení dále z hlediska jejich určitosti perfektní právní jednání ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z. Žalovaný provedl v rámci své procesní obrany zápočet tvrzeného nároku na náhradu škody vůči pohledávce žalobce uplatněné v tomto řízení ve svém podání ze dne 17. 10. 2023.

30. Pokud jde o žalovaným aktivně započítávanou pohledávku, tato měla dle tvrzení žalovaného sestávat z náhrady za 90 hodin práce provedené žalovaným pro žalobce v celkové výši 270 000 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaným k zápočtu vůči pohledávce žalobce nebyla uplatněna jedna pohledávka, ale několik (blíže přesně nespecifikovaných, jak shora uvedeno) pohledávek za jednotlivé úkony.

31. V tomto bodě odvolací soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019, či ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3407/2020), podle které u aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je požadavek určitosti kompenzačního projevu splněn, jestliže obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, příp. která jejich část se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ust. § 554 o. z. nepřihlíží. Započtení pohledávek nelze považovat za jiný způsob či formu splnění dluhu, nýbrž za způsob zániku nesplněného závazku, při němž dvojí plnění odpadá, a proto právní úpravu splnění dluhu nelze analogicky použít na započtení pohledávek. Uvedená judikatura se tak týká situace, kdy stejně jako v projednávaném případě, dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek převyšujících pohledávku věřitele a není zřejmé, která ze započítávaných pohledávek věřitele má zaniknout a která nikoliv. K tomu, aby jednostranný zápočet pohledávek, který žalovaný učinil dne 17. 10. 2023 vůči žalobci, dostál požadavku určitosti co do svého předmětu, muselo by být zřejmé, která z (neurčitě vymezených) započítávaných pohledávek žalovaného, případně která její část je započítávaná vůči pohledávce žalobce a která tato pohledávka či její část v důsledku provedeného zápočtu zanikne. Popsané vymezení vzájemného střetu vzájemně započítávaných pohledávek však zápočet ze dne 17. 10. 2023 neobsahuje. Tento zejména neobsahuje, jak shora uvedeno, ani vymezení jednotlivých pohledávek, z nichž částka 270 000 Kč sestává. Takový zápočet je proto nutno označit za neurčitý, a tedy proto jako jednání zdánlivé ve smyslu ust. § 554 o. z., ke kterému se nepřihlíží.

32. Neurčitost zápočtu žalovaného nebylo možno odstranit ani výkladem podle pravidel zakotvených v ust. § 555 a násl. o. z., neboť jestliže je obsah právního úkonu (jednání) zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Uplatní se rovněž další judikatorní závěr, že výkladem nelze doplňovat již jednou učiněný projev vůle ani tento měnit, dokonce ani nahrazovat, a protože posouzení otázky určitosti právního jednání je otázkou právní, k jejímuž posouzení nebylo zapotřebí doplňovat skutková tvrzení stran, nebyl odvolací soud ani povinen upozorňovat účastníky, že považuje předmětný zápočet za neurčitý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2815/2010).

33. Současně z vyjádření žalovaného při jednání odvolacího soudu vyplynulo, že žalobce před sepisem tohoto podání nevyzval k úhradě jím tvrzené náhrady škody v tvrzené výši 270 000 Kč, když pouze v předchozím období měl žalobci telefonicky a emailem sdělit, že vůči němu bude uplatňovat nárok na náhradu škody, který však nijak blíže nevyčíslil a nespecifikoval. Splatnost pohledávky z titulu náhrady škody ve výši 270 000 Kč tak mohla nastat nejdříve na základě zápočtu ze dne 17. 10. 2023, bylo-li by toto podání posouzeno současně jako výzva k plnění ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Splatnost aktivně započítávané pohledávky je pak ve smyslu ust. § 1982 odst. 1 o. z. základním předpokladem kompenzability pohledávky, neboť představuje podmínku uplatnitelnosti pohledávky, když nesplatné pohledávky se u soudu domáhat nelze (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017).

34. Z ustálené judikatury také plyne, že v jedné listině nelze vyzvat dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň platně započítat tuto pohledávku na pohledávku věřitele. Započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávána pohledávka splatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 3028/2008). Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. přitom platí, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka, k jejímuž plnění je dlužník vyzván, tak nastává dnem následujícím po doručení této výzvy. Pokud je výzva součástí úkonu započtení, pak v okamžiku, kdy je úkon započtení věřitelem prováděn, aktivně započítávána pohledávka, k jejímuž splnění je dlužník vyzván, splatnou není, a tedy není ani z hlediska započtení pohledávkou kompenzabilní.

35. Z výše uvedeného tedy plyne, že důvodně uplatněný nárok žalobce nemohl zaniknout v důsledku nicotného zápočtu žalovaným tvrzeného nesplatného nároku na náhradu škody uplatněného v průběhu tohoto řízení, aniž tento nárok, nad rámec již shora uvedeného, odvolací soud dále blíže skutkově či právně hodnotil.

36. S ohledem na shora uvedené odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu změnil tak, že co do částky 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 31. 5. 2022 do zaplacení žalobě vyhověl a žalovaného k úhradě v uvedeném rozsahu zavázal. Naopak co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 000 Kč za den 30. 5. 2022 odvolací soud dle ust. § 219 o. s. ř. zamítavý výrok I. okresního soudu jako správný potvrdil.

37. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. originárně rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když žalobci, procesně neúspěšnému pouze v nepatrném rozsahu, přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 92 311,61 Kč, tedy tak, jak byla tato náhrada účtována. Takto vyčíslená náhrada nákladů řízení sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 800 Kč, z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobce v tomto řízení u celkem 17 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastupování, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby, sepis podání ve věci samé na výzvu okresního soudu ze dne 5. 6. 2023, 27. 10. 2023, 15. 11. 2023, 12. 2. 2024 a 16. 12. 2024 a účast u jednání okresního soudu dne 31. 10. 2023, 25. 1. 2024 a 25. 4. 2024, která vždy přesáhla 2 hodiny, a dále účast u jednání dne 20. 9. 2024, 29. 11. 2024 a 6. 3. 2025) po 2 900 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobce k uvedeným 17 úkonům právní služby účtovaných po 300 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce k jednáním okresního soudu osobním vozidlem tov. zn. Anonymizováno, RZ SPZ, s kombinovanou spotřebou 6,2 l nafty/100 km, při ujetí vždy 165 km v jednom směru, k jednomu jednání ujeto 330 km, k jednání okresního soudu dne 31. 10. 2023 v částce 2 419,82 Kč při aplikaci vyhl. č. 467/2022 Sb., k jednáním dne 25. 1. 2024, 25. 4. 2024, 20. 9. 2024 a 29. 11. 2024 po 2 639,80 Kč při aplikaci vyhl. č. 398/2023 Sb. a k jednání dne 6. 3. 2025 v částce 2 623,96 Kč při aplikaci vyhl. č. 475/2024 Sb., dále z náhrady za promeškaný čas strávený na cestě k jednáním okresního soudu vždy v rozsahu 8 započatých půlhodin k jednomu jednání v celkové částce 4 800 Kč a z náhrady za 21% DPH z částky 74 802,98 Kč ve výši 15 708,62 Kč. Odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů v účtované výši, byť došlo ke zvýšení paušální náhrady k úkonu právní služby i náhrady za ztrátu času v souvislosti se změnou advokátního tarifu účinnou od 1. 1. 2025, žalobce však nad přiznanou částku další náhradu neúčtoval a dle názoru odvolacího soudu se tedy nad uvedenou částku práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že i v případě odvolacího řízení byl žalobce převážně procesně úspěšný a náleží mu proto právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 14 411 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 250 Kč, z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobce v odvolacím řízení u 3 úkonů právní služby (sepis odvolání, vyjádření na výzvu odvolacího soudu ze dne 28. 7. 2025 a účast u jednání odvolacího soudu dne 3. 9. 2025) po 2 900 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 5 advokátního tarifu], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobce k uvedeným třem úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 10 050 Kč ve výši 2 111 Kč.

39. Jako účelný odvolací soud neposoudil účtovaný úkon právní služby spočívající v poradě s klientem dne 30. 4. 2025, jehož důvodem měla být dle předloženého potvrzení příprava odůvodnění odvolání na základě posouzení důkazní situace, projednání procesní strategie a stanovení postupu, když odvolání žalobce obsahovalo toliko zopakování jeho procesního stanoviska konstantně vyjadřovaného v průběhu celého řízení, k jehož koncepci proto nebyla nutná porada s klientem. Nadto sám žalobce proti přiznaným náhradám dalších porad s klientem ze strany okresního soudu v napadeném rozsudku namítal, že jejich provedení neodůvodňuje skutková ani právní složitost věci. Za tento úkon právní služby proto odvolací soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

40. Současně odvolací soud v projednávané věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně úspěšnému žalobci zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.