15 CO 124/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa, PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, PSČ obec o zaplacení částky 15 656,48 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 24. 3. 2022, č. j. 110 C 31/2022-74,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 7 219 Kč s úrokovým příslušenstvím a částky 437,48 Kč, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výrokům II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání. Okresnímu soudu vytýkala nesprávný závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno. Podle žalobkyně její skutková tvrzení o průběhu uzavření smlouvy byla prokázána. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu, kdy žalovaný zaslal žádost o půjčku prostřednictvím internetových stránek webová adresa dne datum. Téhož dne v 10.01 hod. bylo na email žalovaného email zasláno oznámení o zaevidování jeho žádosti o půjčku. Dále byl pracovníkem právnická osoba. jméno příjmení kontaktován telefonicky na čísle tel. číslo. Po přihlášení do klientského portálu společnosti vyplnil žalovaný formulář s osobními údaji a nahrál dokumenty dne datum v době od 10.09 hod. do 10.11 hod., kdy se jednalo o číslo obč. průkazu, kartu zdravotní pojišťovny číslo dále nahrál požadované dokumenty k posouzení úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu za měsíce měsíc, měsíc a měsíc rok a výplatní pásky za měsíce měsíc, měsíc a měsíc rok. Následně byl proveden kontrolní telefonický hovor na již uvedeném telefonním čísle, kdy byly společně se žalovaným kontrolovány všechny údaje, které žalovaný potvrdil a následně opakovaně také čestným prohlášením, které odeslal dne datum v 10.35 hod. ze svého emailu na email společnosti email. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo k vytvoření návrhu smlouvy č. anonymizováno dne datum, žalovanému byly sděleny nutné předsmluvní informace ve smyslu ust. § 95 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, které byly poskytnuty žalovanému ústně v rámci telefonického hovoru i v písemné podobě. Dokumenty jsou trvale přístupné v klientském portálu na webová adresa. Všechny dokumenty jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Následně byla žalovanému poskytnuta dostatečně dlouhá doba na přečtení všech smluvních dokumentů, přičemž žalovaný s návrhem smlouvy souhlasil a učinil následující kroky, kdy v klientském portálu elektronicky podepsal smluvní dokumenty ke smlouvě č. anonymizováno, a to dne datum v 11. 11.57 hod. a z bankovního účtu č. bankovní účet zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, který slouží k ověření majitele bankovního účtu. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno byla uzavřena dne datum písemně, kdy smluvní dokumenty má žalovaný trvale k dispozici na svém klientském portálu webová adresa. Žalobkyně přitom zdůraznila, že výše uvedené kroky žalovaný učinil ze své vlastní vůle zcela dobrovolně a tím vyjádřil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. V případě, že by žalovaný některý z postupných kroků neučinil, úvěr by mu poskytnut nebyl. Současně žalobkyně namítala neurčitost odůvodnění napadeného rozhodnutí okresního soudu, který nepřihlédl k přiloženému důkazu, konkrétně k protokolu o podpisu smluvních dokumentů ze dne datum. Žalobkyně rovněž poukazovala na nesprávný procesní postup nalézacího soudu, který ji měl poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. a vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů v souvislosti s uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, a to zejména za situace, kdy žalobkyně souhlasila s postupem dle § 115a o. s. ř. a z účasti u jednání se omluvila. Dle žalobkyně byla postupem okresního soudu krácena na svých procesních právech.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 219 Kč s úrokovým příslušenstvím a částky 437,48 Kč s odůvodněním, že účastníci dne datum uzavřeli online smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 8 000 Kč převodem na jeho účet č. bankovní účet pod variabilní symbol a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. celkem částku 15 219 Kč ve třech splátkách po 5 077,51 Kč nejpozději do datum. Kontraktace proběhla tak, že na základě své žádosti o půjčku byl žalovaný kontaktován klientským pracovníkem, po přihlášení do klientského portálu společnosti vyplnil formulář s osobními údaji a nahrál v osobním profilu v klientském portálu požadované dokumenty. Následně byl proveden kontrolní telefonický hovor a po posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo k vytvoření návrhu smlouvy. Žalovaný s návrhem smlouvy souhlasil, v klientském portálu elektronicky podepsal smluvní dokumenty a ze svého účtu zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč k ověření majitele bankovního účtu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného, který předložil výpisy z účtu a výplatní lístky za měsíce měsíc až měsíc rok, pracovní smlouvu, včetně dodatku o uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou, kdy výše jeho průměrného měsíčního výdělku činila 32 269 Kč u zaměstnavatele, společnosti právnická osoba, obec. Dále žalovaný poskytl informace o výdajích ohledně svého bydlení, splátek a ostatních měsíčních výdajů. Žalovaný však nedodržel smluvní podmínky a nehradil dle splátkového kalendáře sjednané splátky, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinným. K jednání okresního soudu se nedostavil, stejně jako zástupce žalobkyně, který však svou nepřítomnost u jednání omluvil.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky tvrzeného obsahu, neboť předložené vyhotovení smlouvy je podepsáno pouze věřitelem, vlastnoruční podpis žalovaného či jeho řádný elektronický podpis není připojen a v řízení nebylo ani jiným způsobem prokázáno, že toto vyhotovení smlouvy obsahuje skutečnou vůli žalovaného. Současně však bylo prokázáno, že dne datum poskytla žalobkyně žalovanému na účet č. bankovní účet částku 8 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky žalobkyni ničeho nevrátil přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně z datum, odeslanou dne datum na adresu žalovaného, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, k úhradě úroků a poplatků a k úhradě smluvní pokuty, celkem částky 15 789,48 Kč v termínu do datum. Při závěru o neprokázání uzavření smlouvy okresní soud shledal žalobu důvodnou jen částečně, neboť plnila-li žalobkyně bez právního důvodu žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, a to s úroky z prodlení v zákonné sazbě 8,5 % ročně z této částky od uplynutí lhůty poskytnuté k tomuto žalovanému v předžalobní výzvě, tj. od datum do zaplacení. Ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl a o povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

7. Žalobkyně v podaném odvolání brojila proti závěru okresního soudu o tom, že v řízení předloženými listinami neprokázala uzavření smlouvy o úvěru způsobem a o obsahu žalobkyní tvrzeným.

8. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. po zopakování dokazování listinami předloženými žalobkyní, zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum, dílčím výpisem z účtu, doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a protokolem o podpisu smluvních dokumentů ze dne datum, plně sdílí skutkový závěr okresního soudu o tom, že na základě provedeného dokazování nelze učinit závěr, že by bylo prokázáno uzavření jakékoliv smlouvy o úvěru mezi účastníky, nadto smlouvy o úvěru o obsahu, který tvrdila žalobkyně a jejíž znění vytiskla a založila do spisu.

9. Předně je nutno zdůraznit, že žalobkyně nese v plném rozsahu břemeno tvrzení a důkazní o tom, že byla uzavřena smlouva o úvěru a s jakým obsahem, jakým způsobem proběhla kontraktace a že byl úvěr v tvrzené výši žalovanému řádně poskytnut.

10. Žalobkyně již v žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru tak, že žalovaný zaslal prostřednictvím internetových stránek dne datum žalobkyni žádost o půjčku, v návaznosti na což bylo žalovanému na jeho email odesláno oznámení o zaevidování této žádosti. Žalovaný byl následně kontaktován pracovnicí žalobkyně, po přihlášení do klientského portálu společnosti vyplnil formulář s osobními údaji a nahrál požadované dokumenty, zejména k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nadto byl dále proveden kontrolní telefonický hovor, v rámci něhož žalovaný potvrdil uvedené údaje, a to také písemně čestným prohlášením emailem. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo k vytvoření návrhu smlouvy o úvěru, který byl zaslán žalovanému, včetně předsmluvních informací sdělených jak ústně v rámci telefonického hovoru, tak i písemně. Žalovaný s návrhem smlouvy souhlasil, kdy v klientském portálu elektronicky smluvní dokumenty podepsal a k ověření svého účtu zaslal z uvedeného bankovního účtu platbu na účet žalobkyně ve výši 1 Kč. K tvrzení o jednotlivých postupných krocích kontraktace žalobkyně předložila toliko smlouvu o úvěru samotnou, která v kolonce pro podpis klienta obsahuje pouze údaj:„ Podepsáno elektronicky jméno příjmení datum 11: 11:57“, který však souhlas žalovaného s obsahem uzavírané smlouvy nepotvrzuje, stejně jako žalobkyní v odvolání akcentovaný protokol o podpisu smluvních dokumentů, v němž je označen žalovaný jako klient, jako věřitel žalobkyně a dále je zde uvedeno, že žalovaný elektronicky podepsal jak žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, tak i standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvu o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, výpočet RPSN i splátkový kalendář, a to přesně datum, všechny dokumenty v 11: 11:57 hod., kdy k obsahu tohoto dokladu odvolací soud uvádí, že měl-li proces kontraktace proběhnout žalobkyní tvrzeným způsobem, kdy žalovaný měl nejprve vyplnit žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, posléze nahrát požadované dokumenty k jejich ověření, jakož i k vysvětlení předsmluvních informací byl telefonicky kontaktován pracovnicí žalobkyně, následně mu byly všechny dokumenty zaslány písemně a po seznámení se s nimi měl žalovaný všechny doklady podepsat, vylučují to, aby všechny požadované dokumenty, a to zejména, jak žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, tak i smlouvu samotnou, žalovaný podepsal v jediném časovém okamžiku.

11. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že ač je uzavírání smluv prostřednictvím internetu v současné době možno považovat za zcela běžné, tato skutečnost sama o sobě nezbavuje žalobkyni povinnosti prokázat uzavření smlouvy, v jejíž písemné podobě je namísto vlastnoručního podpisu žalovaného pouze uveden text„ Podepsáno elektronicky“ s uvedením dne a přesného času, kdy se takto mělo stát (jako v nyní posuzované smlouvy), a to aniž by bylo současně prokázáno, že proběhly jednotlivé žalobkyní tvrzené kroky kontraktace, zejména pak návrh na uzavření smlouvy a jeho akceptace žalovaným. Jinak řečeno, listiny navržené a předložené žalobkyní k důkazu neprokazují její tvrzení o kontraktaci tak, jak je tvrdila v žalobě a jak jsou uvedeny v úvodu odstavce 10. tohoto odůvodnění.

12. Odvolací soud tak uzavírá, že okresní soud zcela správně dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky o obsahu, který sama předložila, kdy zejména neprokázala, že by žalovaný smlouvu s uvedeným obsahem elektronicky podepsal.

13. Nebylo-li prokázáno smluvní jednání a uzavření smlouvy samotné, pak bylo zcela bezpředmětným zabývat se, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když uskutečnění kontraktace tvrzené žalobkyní, zejména pak samotný souhlas žalovaného s návrhem smlouvy zpracovaným žalobkyní, neplyne ze samotné skutečnosti, že žalobkyně zjevně měla k dispozici jak kopii dokladů žalovaného, tak také dokladů vztahujících se k jeho úvěruschopnosti, zejména pracovní smlouvu, výplatní pásky či výpisy z účtu. Tyto doklady nejsou schopny samy o sobě prokázat to, že žalovaný souhlasil s návrhem smlouvy o úvěru a na důkaz toho smlouvu podepsal a zejména nejsou schopny prokázat ani to, jakou smlouvu a s jakým obsahem žalovaný podepsal.

14. K námitkám žalobkyně, že byla zkrácena na svých právech, pokud nebyla okresním soudem poučena ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. o svém důkazním břemeni, odvolací soud uvádí, že okresní soud byl žalobkyni připraven poučit při jednání ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím břemeni důkazním ve vztahu k samotnému uzavření smlouvy o úvěru, avšak žalobkyně se k jednání nedostavila, kdy o odročení jednání nežádala. Jelikož se namítaná poučovací povinnost realizuje zásadně při jednání soudu, zbavila se tímto žalobkyně možnosti, aby jí soud dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o tom, že neunáší břemeno důkazní o uzavření smlouvy, a to bez ohledu na skutečnost, zda souhlasila s rozhodnutím bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., či zda svou nepřítomnost u jednání omluvila. Již v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, Nejvyšší soud vyslovil závěr, že poučení podle ust. § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2011, pod č. 68, pak tentýž soud dovodil, že poučovací povinnost podle ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popř. při přípravném jednání, nařízeném podle ust. § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje, a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

15. Pokud pak jde o žalobkyní předložené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2022, sp. zn. 11 ICm 2475/2020, pak toto na projednávanou problematiku nedopadá, neboť se týká pouze posuzování úvěruschopnosti dlužníků ze smluv spotřebitelském úvěru, nikoliv otázky kontraktace smluv uzavřených v internetovém prostředí a jejího prokázání v soudním řízení.

16. Nebylo-li prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, současně však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 8 000 Kč na jeho účet, z níž nebylo žalovaným ničeho vráceno, pak je správným také závěr okresního soudu, že žalobkyně má vůči žalovanému toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v částce 8 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou žalobkyně k vrácení dlužné částky žalovanému poskytla v předžalobní upomínce z datum. K těmto platbám okresní soud žalovaného již zavázal v odvoláním nenapadeném výroku I.

17. Nebyla-li uzavřena řádná smlouva o úvěru, žalobkyni další nároky z této smlouvy v podobě úroků, poplatků a smluvních pokut nenáleží. Proto byla-li mimo částku 8 000 Kč s úrokovým příslušenstvím za dobu od datum žaloba co do dalších nároků žalobkyně výrokem II. rozsudku okresního soudu jako nedůvodná zamítnuta, je rozhodnutí okresního soudu správné a jako takové bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, neboť v řízení byl žalovaný procesně úspěšnější, podle obsahu spisu mu však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. opět negativním výrokem, neboť v odvolacím řízení plně procesně úspěšnému žalovanému také žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné.