15 Co 13/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 234,82 Kč s úrokovým příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 11. 2024, č. j. 26 C 146/2024-36,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti tam přisouzené částky 9 615,50 Kč a ve výroku II.:a) co do částky 4 100,53 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 122,85 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 619,82 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje;b) co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 317,75 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení mění následovně:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 317,75 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 793 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 9 615,50 Kč (výrok I.), dále zamítl žalobu ohledně částky 4 418,28 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 234,82 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 122,85 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (výrok II.) a současně zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 495 Kč (výrok III.). Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 12 234,82 Kč s úrokovým příslušenstvím s tím, že dne 20. 6. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta celkem částka 11 183,50 Kč, přičemž žalovaná splatila částku 1 568 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a žalobkyně se tak domáhala zaplacení nesplacené jistiny úvěru v částce 10 122,85 Kč, poplatků v částce 156 Kč, pojistného v částce 225,97 Kč, nákladů na vymáhání v částce 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a dále úroků a úroků z prodlení. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru, kterou okresní soud považoval za smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalobkyně dle okresního soudu nedostála svým povinnostem stanoveným v § 86 ZoSÚ, jelikož nezkoumala před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. A protože žalovaná na svůj dluh tvořený vyplacenou jistinou úvěru v částce 11 183,50 Kč splatila dosud pouze částku 1 568 Kč, nadále tak dluží žalobkyni částku 9 615,50 Kč, neboť v této výši se na její úkor bezdůvodně obohatila. K jejímu zaplacení žalobkyni byla zavázána výrokem I. rozsudku okresního soudu. Ve zbylém rozsahu pak okresní soud žalobu zamítl, přičemž ohledně úroku z prodlení z částky 9 615,50 Kč uvedl, že teprve soud stanovil splatnost bezdůvodného obohacení přiznaného žalobkyni, a proto za dobu předcházející nemůže být žalovaná v prodlení. Žalobkyně tak dle okresního soudu nemá nárok ani na úrok z prodlení z částky 9 615,50 Kč a také ani na jiné částky, neboť ty vyplývají z neplatně sjednané smlouvy o úvěru.

2. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm především uvedla, že se rozhodla překvalifikovat svůj nárok tak, že se jedná o bezdůvodné obohacení, které by jí mělo být vyplaceno v částce stanovené okresním soudem ve výroku I. jeho rozsudku, tedy v částce 9 615,50 Kč. S ohledem na tuto skutečnost vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky 2 619,32 Kč na jistině úvěru, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 402,39 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 122,85 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 78,82 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 619,82 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Nadále se tedy domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 317,75 Kč (tedy úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč od 1. 2. 2024 do 22. 4. 2024) a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Okresní soud totiž dle žalobkyně nesprávně zamítl žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení, který není spojen se smluvním závazkem a nárok na něj tedy nezaniká prohlášením smlouvy za absolutně neplatnou. V tomto ohledu žalobkyně poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1992/2024, podle nějž ve věci tam řešené se dle Nejvyššího soudu § 87 ZoSÚ neuplatní a na posouzení otázky splatnosti bezdůvodného obohacení a od ní se odvíjejícího prodlení (a na vznik práva na zaplacení úroků z prodlení) se použije obecná úprava bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně je tedy přesvědčena, že i když byla smlouva o úvěru shledána jako neplatná, okresní soud pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, přičemž se ani nijak nevyjádřila na výzvu soudu, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy sdělila odvolacímu soudu svůj případný nesouhlas s částečným zpětvzetím žaloby. Současně bylo žalované v této výzvě sděleno, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude míst odvolací soud ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za to, že s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Tato výzva byla žalované doručena dne 6. 2. 2025, přičemž ta se ve stanovené lhůtě k částečnému zpětvzetí žaloby nijak nevyjádřila. Odvolací soud tak vycházel ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. z toho, že žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby učiněným žalobkyní souhlasí.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní v průběhu odvolacího řízení se odvolací soud v prvé řadě zabýval vyřešením této otázky. A protože žalovaná nevznesla proti částečnému zpětvzetí žádné námitky, má odvolací soud za to, že nic nebránilo tomu, aby bylo v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení ve smyslu § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. zastaveno. Odvolací soud tak učinil výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku, jímž současně ve smyslu § 96 odst. 2 věta druhá o. s. ř. zrušil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby také odvoláním napadenou část rozsudku okresního soudu.

5. Odvolací soud dále věcně přezkoumal rozsudek okresního soudu ve zbylé části, která byla napadena odvoláním žalobkyně, tedy ve výroku II. co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 317,75 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení. Odvolací soud však má současně za to, že žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu i v jeho výroku I., a to v hmotněprávní lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 9 615,50 Kč. Žalobkyně totiž svým odvoláním de facto napadla také závěr okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je ve zbylém rozsahu (po částečném zpětvzetí žaloby) důvodné.

6. Odvolací soud považuje za nutné v prvé řadě uvést, že zcela sdílí veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých důkazů a pro zestručnění na ně plně odkazuje. Odvolací soud pak také sídlí závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ostatně tento závěr ve svém odvolání nezpochybnila ani sama žalobkyně.

7. Předmětem odvolacího přezkumu tak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalované, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 9 615,50 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost částky 9 615,50 Kč a dále pak nárok žalobkyně na úrok z prodlení v kapitalizované výši 317,75 Kč a ve výši 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení.

8. Pokud jde o splatnost částky 9 615,50 Kč, uplatní se dle názoru odvolacího soudu (shodného se soudem okresním) speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v o. z. V daném případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaná byla v řízení před okresním soudem zcela pasivní. Ničeho totiž netvrdila (natož aby doložila) o tom, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na její bankovní účet a ocitla se tak v její dispozici. Žalovaná pak ani nijak netvrdila, zda a jakým případně způsobem tuto částku použila. Současně se ani nedostavila k jednání soudu, a to jak okresního, tak i odvolacího. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co jí na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli a nikoliv na poskytovateli úvěru. Ten pak logicky ani nemůže mít potřebné informace o možnostech a schopnostech spotřebitel jistinu úvěru vrátit, neboť v tomto směru trpí tzv. informačním deficitem.

9. Žalovaná pak měla dle odvolacího soudu vždy dnem následujícím po poskytnutí kontokorentního úvěru v době od 24. 7. 2023 do 22. 10. 2023 tuto jistinu úvěru žalobkyni vrátit. A pokud tak neučinila, dostala se vždy dnem následujícím do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. V době od 26. 7. 2023 do 24. 10. 2023 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 15 % ročně. Pokud žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně a za období od 1. 2. 2024 (tedy v rozsahu nižším, než přípustném), je možno žalobu v tomto rozsahu shledat důvodnou. Odvolací soud byl přitom dle § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán návrhem žalobkyně ohledně dne, od nějž se domáhala zaplacení úroku z prodlení, a nemohl její žalobní požadavek jakkoliv překročit.

10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud výrokem I. písm. b) změnil dle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a II. tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni také kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 317,75 Kč (jako 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do 22. 4. 2024) a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení.

11. V této souvislosti pak považuje odvolací soud za nutné zmínit, že nepovažuje za v této věci případný poukaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1992/2024. V tam projednávané věci byla totiž smlouva o úvěru uzavřena dne 23. 9. 2014, a proto na ni nedopadal ZoSÚ, ale bylo nutno aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který však neobsahuje žádné ustanovení podobné § 87 ZoSÚ. Závěry uvedené ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nelze v tomto procesním řízení jakkoliv využít.

12. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl výrokem II. o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla v prvostupňovém řízení procesně úspěšná v rozsahu 67,6 % (v částce 10 696,64 Kč představované jistinou úvěru v částce 9 615,50 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 317,75 Kč a běžícím úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 615,50 Kč kapitalizovaným ke dni rozhodnutí okresního soudu částkou 763,39 Kč) a procesně neúspěšná v rozsahu 32,4 % (v částce 5 125,82 Kč představované jistinou v částce 4 100,53 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 122,85 Kč kapitalizovaným za dobu od 23. 4. 2024 do doby rozhodnutí okresního soudu částkou 817,30 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 619,82 Kč kapitalizovaným za dobu od 23. 4. 2024 do doby rozhodnutí okresního soudu částkou 207,99 Kč). Po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu žalobkyně pak odvolací soud dovodil, že žalobkyně má vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,2 %. Odvolací soud pak zcela souhlasí s vyčíslením nákladů řízení žalobkyně, jak je provedl okresní soud v odůvodnění svého rozsudku, a proto pro zestručnění na tuto pasáž jeho odůvodnění zcela odkazuje. Celkové náklady prvostupňového řízení žalobkyně tak činí částku 2 252 Kč, z níž pak 35,2 % činí částku 793 Kč. K jejímu zaplacení žalobkyni odvolací soud zavázal žalovanou výrokem II. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. V rámci odvolacího řízení byla naopak procesně úspěšnější žalovaná, neboť za procesní neúspěch žalobkyně je nutno považovat částečné zastavení řízení, neboť v této části vzala žalobkyně žalobu zpět bez zavinění žalované. A protože žalované v odvolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Lhůty k plnění pak odvolací soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek, neshledal jakéhokoliv důvodu.