26 C 146/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 234,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 615,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 418,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 234,82 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 122,85 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 495 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 4. 2024 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 234,82 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 402,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 396,57 Kč za dobu od 41. 2. 2024 do 22. 4. 2024, s 15% úrokem z částky 10 122,85 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení s 14,75% úrokem z prodlení z částky 12 234,82 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 20. 6. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 490 Kč, žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V době trvání smluvního vztahu žalovaná načerpala částku 11 183,50 Kč a uhradila částku 1 568 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 1. 2024. Celková dlužná částka ve výši 12 234,82 Kč sestává z jistiny ve výši 10 122,85 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 156 Kč Kč, poplatků za pojištění ve výši 225,97 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy – revolvingový úvěr ze dne 20. 6. 2023 č. , hodnota, , výpisu čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího archu ze dne 16. 2. 2024, úvěrové zprávy, potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 22. 4. 2024, výkladu k metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 17. 1. 2024 včetně podacího archu ze dne 18. 1. 2024, úvěrových podmínek IESIKU123 platných od 1. 6. 2023, snímku občanského průkazu žalované a dohledání informací o činnosti klienta. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 6. 2023 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Úvěrující měla žalované poskytnout úvěrový rámec k čerpání až do výše 10 490 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně, měsíční splátka úvěru měla činit 4 % z dlužné částky, minimálně 400 Kč. První čerpání ve výši 10 490 Kč bylo na zakoupení zboží Apple iPhone 12. Smlouva sice nebyla žalovanou podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byla skutečně žalovaná a že uzavření smlouvy bylo jejím právním jednáním. Žalobkyně má k dispozici snímek občanského průkazu žalované, který jí byl zaslán v souvislosti s uzavíráním smlouvy. Je tedy zřejmé, že žalovaná jednala s žalobkyní o uzavření smlouvy a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaná důkazní listiny nijak nerozporovala a k čerpání úvěru v souladu se smlouvou prokazatelně došlo. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná na předmětný úvěr vyčerpala celkem 11 183,50 Kč včetně prvního čerpání ve výši 10 490 Kč, a uhradila celkem 1 568 Kč. Z úvěrové zprávy vyplývá, že se jedná o listinu vyhotovenou v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. V registru NRKI byla evidována pouze jedna žádost žalované o splátkový úvěr ve výši 10 000 Kč. Z listiny však není patrná výše příjmů či výdajů žalované ani další skutečnosti týkající se jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 22. 4. 2024 je patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalované na rejstříky SOLUS, NRKI a na centrální evidenci exekucí a dále, že žalobkyně vycházela z žalovanou deklarovaných údajů, tj. že je svobodná, bezdětná, bydlí v podnájmu, má jiný příjem ve výši 18 000 Kč, ostatní členové domácnosti dosahují příjmu 20 000 Kč a výdaje domácnosti činí 4 000 Kč.

6. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovanou, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaná zaslala žalobkyni snímek svého občanského průkazu. Žalovaná nenamítala, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvu, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, ze které není patrné nic ohledně příjmů či pravidelných výdajů žalované, a dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterého je patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalované na registry dlužníků. Žalobkyně byla dále soudem vyzvána, aby u jednání předložila veškeré listiny, které má k dispozici, a na základě kterých byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se nedostavila k jednání, a proto nemohla být soudem ani poučena o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k neexistenci zjištění ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalované má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.

7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná na základě neplatné smlouvy čerpala finanční prostředky ve výši 11 183,50 Kč a žalobkyni uhradila částku 1 568 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. 9 615,50 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 9 615,50 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 615,50 Kč, tj. 61 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 6 211,73 Kč, tj. 39 % předmětu řízení, kdy soud přihlédl i k výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 22 % nákladů řízení (61-39). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a dle z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů v celkové výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), kdy odměna za jeden úkon činí 300 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, to vše dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalované a splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 495 Kč, tj. 22 % z částky 2 252 Kč .