15 Co 137/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zřízení služebnosti inženýrské sítě, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2024, č. j. 11 C 302/2023-87,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud zřídil věcné břemeno – služebnost inženýrské sítě spočívající ve vedení, provozování a udržování kanalizačního, vodovodního a plynového vedení a dále v právu vstupu a vjezdu za účelem jeho revize, údržby, oprav a provozování, a to k tíži části pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, zapsaném na LV č. , Anonymizováno, , k. ú. , Anonymizováno, , obec , Anonymizováno, , u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , Anonymizováno, , a to v rozsahu stanoveném v budoucím geometrickém plánu, který by byl nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, , Anonymizováno, , č. p. , Anonymizováno, , obč. vyb. a ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, zapsány na LV č. , Anonymizováno, , k. ú. , Anonymizováno, , obec , Anonymizováno, , u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , Anonymizováno, (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 500 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud zamítl žalobu jako nedůvodnou s odůvodněním, že dle § 1260 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) soud může svým rozhodnutím zřídit služebnost jen v případech stanovených zákonem, a to konkrétně v těchto situacích: 1) při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením věci, 2) v případě zřízení nezbytné cesty a 3) za podmínek stanovených ve zvláštním právním předpise. Zřízení služebnosti inženýrské sítě soudním rozhodnutím by bylo možné pouze v případech stanovených právními předpisy (poslední z výše uvedených případů), pakliže by takovou možnost obsahovaly. V jiných případech nemůže soud svým rozhodnutím služebnost zřídit, a to ani tehdy, pokud by se z okolností daného případu jevilo zřízení věcného břemene jako nutné či vhodné, neboť by se jednalo o nepřípustné obcházení veřejnoprávního institutu vyvlastnění požadavkem na zřízení věcného břemene per analogiam v soudním řízení, tzv. nepřípustná analogie, přičemž okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2950/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 5237/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4079/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2186/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2317/2004). Okresní soud uzavřel, že v posuzovaném věci nešlo o případ, kdy by bylo možné zřídit služebnost rozhodnutím soudu jako orgánu veřejné moci na základě některého ze speciálních předpisů, jak stanoví zákon, ač by se to jevilo jako vhodné či dokonce nutné řešení, a proto nebylo možno návrhu žalobkyně vyhovět. K námitce žalované, že ve věci není dána její pasivní věcná legitimace, zdůraznil, že na základě materiální publicity veřejných seznamů (§ 984 o. z.) ve spojení s § 3 zákona č. 274/2001 Sb., plyne, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku (parc. č. , Anonymizováno, ), pod nímž se nacházelo poškozené kanalizační potrubí, a proto je dána její pasivní věcná legitimace. K další námitce, ve které uváděla, že činnost žalobkyně (ubytování) je v rozporu se zákonem, když zpochybnila, že by k takovému provozu byla budova č. p. , Anonymizováno, zkolaudováno, soud uvádí, že toto nebylo předmětem řízení, a proto se danou otázkou nezabýval.

3. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila s právními závěry okresního soudu, že soud není oprávněn zřídit v tomto případě věcného břemeno služebnosti. Namítala, že okresní soud vycházel mimo jiné z judikatury Nejvyššího soudu, z níž plyne, že by se pak jednalo o nepřípustné obcházení veřejnoprávního institutu vyvlastnění, avšak s účinností „nového“ stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo ke změně, která v zásadě odebrala možnost zřídit služebnost inženýrské sítě v rámci vyvlastňovacího řízení, neboť tato možnost již nadále dle jazykového výkladu zůstala pouze u veřejně prospěšných staveb a veřejně prospěšných zařízení, byť z důvodové zprávy k „novému“ stavebnímu zákonu neplyne, že by měl být zúžen účel vyvlastnění. V důsledku činnosti nového stavebního zákona dle žalobkyně nastalo právní vakuum v otázce zřízení věcného břemene inženýrské sítě zásahem veřejné moci. Dále žalobkyně namítala, že závěr Nejvyššího soudu o nepřípustnosti analogie v případě konstitutivního rozhodnutí soudu je předmětem kritiky odborné literatury. Okresní soud rovněž dostatečně neuvážil, že předmětný pozemek ve vlastnictví žalobkyně je obklopen pozemky ve vlastnictví žalované, a proto žalobkyně ani nemá jinou možnost, jak zřídit vodovodní, kanalizační a plynovou přípojku tak, aby byla vedena mimo pozemky žalované. Žalobkyně pozemek nabyla od žalované, a proto žalovaná musela vědět, že jsou její pozemky funkčně provázané, i přesto některé z nich zcizila, aniž by byla ochotna právně i fakticky zajistit, že budou schopny samostatně sloužit svému účelu. Žalovaná se nadto odmítá podílet na řešení vzniklého problému, je původce sporu a je to žalobkyně, která se snaží o dobré uspořádání práv a povinností tak, aby mohla využívat své nemovitosti v souvislosti s jejich účelem. V současné době veřejné právo a ani soukromé právo neposkytuje žalobkyni argumenty k uspořádání práv a povinností mezi účastníky veřejné právo žalobkyni, toto je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Absence právního instrumentu k ochraně vlastnického práva zakládá důvod pro odklon od okresním soudem citované judikatury Nejvyššího soudu týkající se nepřípustnosti analogie a poskytuje prostor pro aplikaci § 10 o. z. pro dotváření práva.

4. Žalovaná v rámci svého vyjádření k odvolání žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Namítala, že polemika žalobkyně ohledně výkladu „starého“ a „nového“ stavebního zákona je pro věc nerozhodná, když nadto žalobní nárok by nebyl důvodný ani dle jednoho z nich, protože „nový“ stavební zákon převzal stávající právní úpravu vyvlastnění. Žalovaná odmítá, že by byla původkyní sporu, žalovaná převedla na žalobkyni vlastnické právo k nemovitostem a byla to žalobkyně, která si měla s náležitou péčí předem zjistit, jaká média a jakým způsobem jsou do předmětných nemovitostí dodávána a jaké jsou stavebně technické podmínky na místě samém. Pokud najednou žádá žalobkyně změnu způsobu dodávání médií, nemůže tak činit způsobem, že bude nutit žalovanou žalobou k jednání, když k takovému jednání žalovaná není dle zákona povinna. Pokud by bylo žalobě vyhověno, došlo by k nepřípustnému zásahu do vlastnických práv žalované a v rozporu s Listinou základních práv a svobod k nedovolenému zásahu a omezení vlastnického práva žalované.

5. Odvolání žalobkyně hodnotí odvolací soud jako včasné, jedná se o odvolání proti rozsudku přípustné a bylo podáno osobou k odvolání subjektivně legitimovanou.

6. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné a byly splněny podmínky pro potvrzení rozsudku dle § 219 o. s. ř.

7. Z dosavadního obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 11. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vůči žalované (po změně žaloby připuštěné usnesením okresního soudu ze dne 28. 3. 2024, č. j. 11 C 302/2023-80) zřízení služebnosti inženýrských sítí, jež mělo spočívat ve vedení, provozování a udržování kanalizačního potrubí (toto se pod pozemkem žalované již nachází), vodovodního vedení a plynového vedení (toto hodlá žalobkyně nově na pozemcích žalované zřídit), a v právu vjezdu a vstupu za účelem revize, údržby, oprav a provozování těchto inženýrských sítí, a to k tíži části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované (dále jen „předmětný pozemek žalované“) a ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, (dále jen „předmětné pozemky žalobkyně“), které jsou ve vlastnictví žalobkyně. Ohledně skutkových tvrzení žalobkyně a žalované snesených v řízení před okresním soudem odkazuje odvolací soud na odstavce 1 až 3 odůvodnění rozsudku okresního soudu.

8. Odvolací soud nařídil k projednání odvolání žalobkyně ústní jednání na 25. 9. 2024 na 13:00 hodin, k jednání předvolal žalobkyni (prostřednictvím jejího zástupce) a žalovanou. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu nedostavila a podáním došlým soudu v den konání jednání hodinu před začátkem jednání soudu sdělila, že jednatel žalované p. , Anonymizováno, je v pracovní neschopnosti, dále uvedla, že souhlasí s jednáním ve své nepřítomnosti, ale tento souhlas uděluje jen pro případ, že nebudou odvolacím soudem prováděny důkazy a současně nedojde ke změně (či zrušení a vrácení věci) napadeného rozsudku okresního soudu. V případě, kdy odvolací soud hodlá dokazovat anebo změnit či zrušit a vrátit rozsudek okresního soudu, žádá žalovaná o odročení jednání.

9. Odvolací soud projednal věc v nepřítomnosti žalované, když má za to, že k její žádosti o odročení jednání nelze vůbec přihlížet a nastává stav, jako by tato žádost ani podána nebyla. Je tomu tak proto, že žádost o odročení jednání je procesním úkonem, tato žádost byla vázána na splnění podmínek, jedná se tedy o podmíněný procesní úkon a dle § 41a odst. 2 o. s. ř. se k úkonu účastníka vázaného na splnění podmínky nepřihlíží. Z uvedeného plyne, že zde žádná žádost o odročení nebyla podána, nastal stav, jako by se žalovaná k jednání, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy či žádosti o odročení, nedostavila. Odvolací soud byl proto oprávněn jednat dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti, přičemž při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že i kdyby se nejednalo o podmíněný úklon a bylo by nutno k němu přihlížet, byla by odvolacím soudem žádost o odročení jednání posouzena jako opožděná a tedy nedůvodná, neboť z připojeného nemocenského lístku vyplynulo, že nemocen je jednatel žalované již od 4. 9. 2024 a žalovaná o odročení žádala až v den konání jednání jednu hodinu před jeho počátkem. Nadto doklad o pracovní neschopnosti je dokladem o tom, že daná osoba není schopna práce, není dokladem o tom, že daná osoba není schopna se zúčastnit jednání soudu.

10. U jednání žalobkyně setrvala na svém odvolání a na svých dosavadních stanoviscích a zdůraznila, že její odvolání stojí na dvou námitkách, předně na námitce nesprávnosti aplikace dosavadní judikatury Nejvyššího soudu na danou věc, když tato judikatura je vystavěna na „staré“ úpravě stavebního zákona, a další námitka spočívá v tom, že žalobkyně se kromě zřízení služebnosti v podobě vedení sítí domáhala i zřízení vstupu a vjezdu na pozemek v souvislosti s údržbou, přičemž zamítnutí těchto nároků okresní soud neodůvodnil.

11. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování provedené již okresním soudem, a to v souladu s § 213 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., konkrétně kupní smlouvou se zřízením věcného břemene ze dne 7. 11. 2019 na čl. 30 spisu, dále smlouvou o zřízení věcných břemen na čl. 37 spisu (mezi žalovanou a p. , Anonymizováno, ), dále kupní smlouvou ze dne 7. 11. 2019 (čl. 47 spisu). Dále provedl důkazy aktualizovanými výpisy z katastru nemovitostí LV č. , Anonymizováno, ze dne 24. 9. 2024 a LV č. , Anonymizováno, ze dne 24. 9. 2024. Odvolací soud zcela sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z jím provedeného dokazování, přičemž tato skutková zjištění jsou obsažena v odstavci 6 odůvodnění rozsudku okresního soudu. Tato skutková zjištění jsou správné a plně odpovídají provedeným důkazům, odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje a činí je podkladem pro své rozhodnutí.

12. Odvolací soud rovněž sdílí závěry okresního soudu, a to jak jeho závěry skutkové, tak i jeho závěry právní.

13. Konkrétně za správný považuje odvolací soud závěr, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a dále i pozemku parc. č. , Anonymizováno, , tyto pozemky ve vlastnictví žalobkyně jsou obklopeny pozemkem ve vlastnictví žalované parc. č. , Anonymizováno, . Okresní soud rovněž správně dovodil, že žalobkyně předmětný pozemek i s budovou zakoupila do svého vlastnictví právě od žalované, a to kupní smlouvou ze dne 7. 11. 2019, přičemž žalobkyně si byla dobře vědoma toho, že její pozemek, na němž se nachází předmětná stavba, je obklopen pozemkem ve vlastnictví žalované, a právě proto si dohodou s žalovanou v rámci kupní smlouvy zřídila rovněž věcné břemeno k tíži pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované, konkrétně věcné břemeno služebnosti cesty a stezky ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně, a to v rozsahu dle geometrického plánu, který je nedílnou součástí této smlouvy. Okresní soud rovněž správně zjistil, že žalobkyně si dohodou s žalovanou při koupi pozemku, na němž se nachází předmětná stavba (hotel), nezajistila sjednání věcného břemene – služebnosti zřízení, vedení, umístění, provozování a udržování inženýrských sítí (vodovodní, kanalizační a plynové či elektrické přípojky a vstupu a vjezdu na pozemky za účelem oprav a údržby a revize inženýrských sítí), tak jak učinil další kupující, a to p. , Anonymizováno, kupní smlouvou ze dne 11. 12. 2017 k tíži pozemku žalované parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, .

14. Nad rámec správných skutkových zjištění učiněných okresním soudem odvolací soud dále zjistil, že žalobkyně s žalovanou v kupní smlouvě ze dne 7. 11. 2019 při koupi pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, v čl. VI.6.3. kupní smlouvy sjednaly, že žalovaná jako vlastník budovy č. ev. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, , se zavazuje, že kupujícímu (naší žalobkyni) umožní přístup do uvedené budovy za účelem oprav a revizí a za účelem provozu zařízení, a to zařízení provozu elektrické energie, plynu, přívodu studené vody, plynového kotel s příslušenstvím, komínku z kotle, teplé vody, topení, odpadní vody (fekálií) a septiku a do budoucna je žalovaná povinna umožnit žalobkyni napojit se na řád k provozu uváděných zařízení.

15. Odvolací soud rovněž plně sdílí právní závěry učiněné okresním soudem a vyjádřené v odstavcích 10 až 12 odůvodnění rozsudku okresního soudu.

16. Dle § 1260 odst. 1 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

17. Dle čl. 11 odst. 4 usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady, o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „LZPS“), vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

18. Žalobkyně se domáhá zřízení služebnosti spočívající v právu vedení, umístění, provozování, udržování kanalizační přípojky a dále zřízení, vedení, umístění, provozování, udržování přípojky vodovodní a plynové, to vše k tíži pozemku ve vlastnictví žalované parc. č. , Anonymizováno, .

19. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene je rozhodnutím konstitutivním, které zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti. K takovému zásahu je třeba výslovného ustanovení zákona, který výjimečně dovoluje soudu z podnětu žalobce zasáhnout do soukromých práv a povinností. Okresní soud proto zcela správně zdůraznil, že soud je oprávněn služebnost zřídit, jen umožňuje-li mu to zákon. Ani o jeden z případů, kdy by soud mohl zřídit služebnost k tíži pozemku žalované, se nejedná (a žalobkyně ani jeden ze zákonem stanovených případů, které teoreticky umožňují zřídit služebnost, netvrdí). Okresní soud rovněž zcela správně zdůraznil, že v jiných než zákonem stanovených případech, soud služebnost zřídit nemůže, a to dokonce ani tehdy, pokud se z okolností případu jevilo zřízení služebnosti vhodným způsobem k řešení. Zcela správně v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004), která konstantně zastává názor, že rozhodnutí o zřízení věcného břemene (služebnosti) nelze vydat na základě analogické aplikace, neboť by šlo o nepřípustné obcházení veřejnoprávního institutu vyvlastnění požadavkem na zřízení věcného břemene (služebnosti) per analogiam v soudním řízení. Pokud žalobkyně v odvolání namítá, že odbornou literaturou je uvedený názor o nemožnosti analogické aplikace kritizován, pak odvolací soud uvádí, že na tomto názoru Nejvyšší soud (jež je povolán mimo jiné ke sjednocování judikatury) setrvává, například na tento právní názor bylo odkázáno i v pozdějším rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 992/2011. Odvolací soud uvedený názor plně sdílí, a nadto odkazuje na § 13 o. z., když žalobkyně mohla důvodně očekávat stejný přístup, tedy že její případ bude rozhodnut obdobně jako jiný případ, který již byl rozhodnut, a který se s jejím právním případem shoduje v podstatných znacích. Odvolací soud tedy neshledává žádných důvodů se od výše uvedených právních názorů dovolacího soudu jakkoliv odchylovat, když tento je výrazem dlouhodobé a konstantní judikatury dovolacího soudu.

20. K námitkám žalobkyně, že se ocitla v právním vakuu s ohledem na dosavadní a „novou“ úpravu stavebního zákona, odvolací soud uvádí, že tyto neshledává důvodnými. Žalobkyně zjevně přehlíží, že vyvlastnit bylo možno za dobu od účinnosti LZPS vždy jen ve veřejném zájmu a za náhradu, na těchto premisách, nadto založených přímo LZPS, nelze ničeho měnit. Žalobkyně se tedy v žádném právním vakuu, které mělo být dle jejího názoru dáno změnou textace § 170 zákona č. 183/2006 Sb. a § 170 zákona č. 283/2021 Sb., nevyskytla, neboť omezit vlastnické právo zřízením věcného břemene (služebnosti) bylo možno dle obou právních úprav vždy jen ve veřejném zájmu a za náhradu.

21. Nadto žalobkyně v době, kdy od žalované předmětné nemovitosti kupovala, měla (musela) vědět, že kanalizační síť vede skrze pozemky žalované, rovněž bylo zcela zřejmé, že všude kolem pozemku žalobkyně se nachází pozemky žalované, zcela zjevně z tohoto důvodu si žalobkyně s žalovanou při koupi ujednala dohodou i zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty přes předmětný pozemek žalované. Hodlala-li žalobkyně zřídit nové inženýrské sítě ke svému objektu, pak ji nic nebránilo ujednat si služebnost zřízení, vedení inženýrských sítí a vstupu na pozemek za účelem jejich oprav a údržby apod. při koupi předmětných nemovitostí s žalovanou. Například v usnesení ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1857/2011, Nejvyšší soud zdůraznil, že ačkoliv je nepochybně ve veřejném zájmu podporovat přístup k pozemkům a stavbám, nemůže to v zásadě platit za situace, kdy někdo získal vlastnické právo k pozemkům či stavbám v době, kdy k nim přístup nebyl zajištěn.

22. Nadto žalobkyně má dle dohody s žalovanou v čl. VI. odst. 6.3. kupní smlouvy ujednáno, že se žalovaná zavazuje umožnit žalobkyni přístup do budovy č. ev. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (ve vlastnictví žalované) za účelem oprav, revizí a provozu zařízení elektrické energie, plynu, přívodu studené vody, plynového kotle, komínu z kotle, teplé vody, topení a odpadní vody a septiku a do budoucna se žalovaná zavázala žalobkyni umožnit napojit se na řád k provozu uvedených zařízení.

23. Namítala-li žalobkyně, že se okresní soud neodůvodnil zamítnutí návrhu i co do vstupu a vjezdu za účelem revize, údržby a oprav sítí, pak odvolací soud uvádí, že důvody pro nevyhovění žalobě i v tomto rozsahu jsou zcela totožné s důvody, pro které okresní soud zamítl zřídit služebnost inženýrských sítí. Nebyla-li služebnost inženýrských sítí zřízení, není důvodu zřizovat služebnost vstupu a vjezdu za účelem revize, oprav a provozování a údržby těchto sítí.

24. Odvolací soud uzavírá, že právní závěry okresního soudu jsou zcela správné, jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, odvolací soud tyto závěry sdílí a žalobkyně v rámci svého odvolání nepředestřela nic, co by bylo způsobilé tyto právní závěry zvrátit.

25. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně zcela správného výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud odkazuje.

26. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně neúspěšná a žalované vzniklo právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaná byla advokátně nezastoupena, a proto jí náleží jedna paušálních náhrada ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkon sepisu vyjádření k odvolání žalobkyně. Odvolací soud proto výrokem II. tohoto rozsudku zavázal žalobkyni zaplatit žalované tyto náklady odvolacího řízení.

27. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. Pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal odvolací soud žádného podkladu ve spisovém materiálu.