15 Co 138/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci zástavního věřitele: právnická osoba sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem tituly před jménem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti zástavní dlužnici: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o nařízení soudního prodeje zástavy, k odvolání zástavní dlužnice proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, ze dne 11. 4. 2024, č. j. 14 C 30/2023-85 Usnesení okresního soudu se mění následovně:Soud nařizuje k uspokojení pohledávek zástavního věřitele za dlužníkem , jméno FO, ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 1. 2020 ve výši 1 300 000 Kč s úrokem ve výši 2 % měsíčně z částky 1 300 000 Kč za dobu od 16. 6. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 300 000 Kč za dobu od 16. 6. 2021 do zaplacení a nákladů řízení o soudní prodej zástavy, soudní prodej zástavy, a to podílu ve výši jedné ideální poloviny na nemovitostech, a to bytové jednotce č. , Anonymizováno, , vymezené v budově , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , LV , Anonymizováno, , parcela , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , včetně k ní přináležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech domu č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, , to vše v katastrálním území , adresa, , zapsáno u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , Anonymizováno, .

1. V záhlaví označeným usnesením okresní soud nařídil soudní prodej zástavy: ideální jedné poloviny bytové jednotky č. , Anonymizováno, , vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , zapsané na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , včetně k ní přináležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech domu č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve výši , Anonymizováno, , zapsanému na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , vše u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , Anonymizováno, , pro obec , Anonymizováno, a katastrální území , Anonymizováno, , a to uspokojení pohledávek zástavního věřitele za zástavním dlužníkem skládajících se z jistiny ve výši 1.300.000 Kč, z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 1. 2020, zajištěných smlouvou o zřízení zástavního práva a zákazu zcizení nebo zatížení k nemovitostem ze dne 15. 1. 2020, a úroku ve výši 2 % měsíčně z částky 1.300.000 Kč za dobu od 16. 6. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.300.000 Kč za dobu od 16. 6. 2021 do zaplacení a nákladů řízení o soudní prodej zástavy.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že zástavní dlužnice je vlastníkem id. ½ nemovitostí uvedených ve výroku usnesení. Dne 15. 1. 2020 byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi zástavním věřitelem jako věřitelem a , jméno FO, jako obligačním dlužníkem, na základě níž byla jmenovanému poskytnuta zápůjčka 1 300 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 % měsíčně formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 8 500 Kč a následně formou 240 pravidelných měsíčních splátek po 30 962 Kč splatných vždy k 20. dni každého příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek. Dne 15. 6. 2021 zesplatnil zástavní věřitel pohledávku ze shora citované smlouvy. Nesplacená jistina činí 1 300 000 Kč a k tomu náleží i sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení od 16. 6. 2021 do zaplacení. Dne 15. 1. 2020 byla mezi zástavním věřitelem na straně jedné a , jméno FO, a zástavní dlužnicí na straně druhé jako zástavci uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva a zákazu zcizení nebo zatížení k předmětným nemovitostem, která zajišťovala pohledávky ze smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství. Zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 16. 1. 2020. Okresní soud uzavřel, že zástavní věřitel předloženými listinami prokázal existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva a kdo je zástavním dlužníkem, a proto byl okresní soud povinen ve smyslu ustanovení § 354 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), návrhu vyhovět a nařídit soudní prodej zástavy. O náhradě nákladů řízení okresní soud nerozhodoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06.

3. Proti tomuto usnesení podala zástavní dlužnice včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Zástavní dlužnice vytýkala okresnímu soudu, že se dostatečně nezabýval jejími námitkami vznesenými v řízení před okresním soudem. Zástavní dlužnice namítala, že obligační dlužník uzavíral smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele, a nikoliv jako podnikatel, a proto na smlouvu o zápůjčce dopadal i zákon o spotřebitelském úvěru. Smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, a to z důvodů porušení povinností poskytovatelem úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru, zejména pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti. Za této situace ani platně nevzniklo předmětné zástavní právo. Okresní soud rovněž pochybil, neboť neprovedl zástavní dlužnicí navrhované důkazy obsažené v jejím podání ze dne 10. 3. 2024 k prokázání spotřebitelského charakteru smlouvy o zápůjčce.

4. Zástavní věřitel v rámci vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného usnesení. Obligační dlužník uzavíral smlouvu o zápůjčce jako podnikatel, oprávnění mu vzniklo již v roce 1996. Obligační dlužník uvedl, že zápůjčku potřebuje pro své podnikatelské účely a takto mu byla poskytnuta, smlouva o zápůjčce, jakož i zástavní právo, platně vzniklo.

5. Krajský soud, jako soud odvolací, přezkoumal ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), usnesení okresního soudu, a to spolu s řízením vydání usnesení předcházejícím, a dospěl k závěru, že odvolání zástavní dlužnice je nedůvodné.

6. Z obsahu spisu plyne, že návrh na soudní prodej zástavy předmětných nemovitostí podal zástavní věřitel dne 16.5.2023, tvrdil, že uzavřel s , jméno FO, dne 15. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, zapůjčil obligačnímu dlužníku 1 300 000 Kč za sjednaný úrok 2 % měsíčně. K zajištění splnění závazku obligačního dlužníka vrátit zápůjčku i s příslušenstvím byla uzavřena dne 15. 1. 2020 zástavní smlouva, kterou bylo k zajištění zápůjčky v celkové výši 7 532 880 Kč zřízeno zástavní právo, a to k těmto nemovitostem – bytové jednotce č. , Anonymizováno, vymezené v budově , Anonymizováno, , č. p. , Anonymizováno, , parcela , Anonymizováno, , včetně k ní přináležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech domu č. p. , Anonymizováno, , to vše v katastrálním území , Anonymizováno, , zapsáno u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , Anonymizováno, , na LV č. , Anonymizováno, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Zástavní dlužnice je vlastnicí ½ poloviny předmětných nemovitostí. Zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí s úroky k ke dni 15. 1. 2020. Zápůjčka byla sjednána pod ztrátou výhody splátek mimo jiné i v případě, že dojde ke zveřejnění rozhodnutí o úpadku obligačního dlužníka. O úpadku obligačního dlužníka bylo rozhodnuto insolvenčním soudem dne 14. 6. 2021, následujícího dne 15. 6. 2021 se tak stala celá dlužná částka splatnou. Zástavní dlužnici bylo dne 24. 3. 2023 odesláno oznámení o započetí výkonu zástavního práva, toto jí bylo doručeno dne 12. 4. 2023, do uplynutí zákonné lhůty dluh zajištěný zástavním právem ve výši celé jistiny a sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení od 16. 6. 2021 do zaplacení zaplacen nebyl, a proto se zástavní věřitel domáhá soudního prodeje zástavy za účelem uspokojení této zajištěné pohledávky. K návrhu doložil zástavní smlouvu, smlouvu o zápůjčce, výpis z katastru nemovitostí, oznámení o započetí výkonu zástavního práva včetně doručenky.

7. Zástavní dlužnice v obraně proti žalobě navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, kdy ke smlouvě o zápůjčce nedochází uzavřením smlouvy, ale až skutečným odevzdáním peněz dlužníkovi. Pokud zástavní věřitelka měla poskytnout a poskytla tvrzenou zápůjčku nikoliv dlužníkovi, ale tyto prostředky odevzdala převodem na bankovní účet třetí osoby, nelze mít zástavním právem zajištěnou pohledávku za doloženou. Dále namítala, že zástavní právo platně nevzniklo, neboť platně nevznikla ani zajištěná pohledávka, neboť smlouva o zápůjčce měla spotřebitelský charakter, když tuto obligační dlužník , jméno FO, uzavíral v postavení spotřebitele. Skutečnou podstatou bylo refinancovat dlužníkův spotřebitelský dluh u společnosti , právnická osoba, Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, měla být poskytovatelem zápůjčky před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost obligačního dlužníka, zástavní věřitelka však ničím nedoložila, jaké byly běžné měsíční výdaje dlužníka, a tedy lze mít za to, že dostatečně neověřila jeho úvěruschopnost, a proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce nevzniklo platně ani zástavní právo.

8. Odvolací soud plně sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu tak, jak jsou tyto vyjádřeny v odstavcích 3, 4 a 5 odůvodnění napadeného usnesení.

9. Zástavní dlužnice své odvolání, a rovněž i celou svou procesní obranu proti žalobě, vystavěla na námitce, že zástavní právo platně nevzniklo, neboť platně nevznikla ani smlouva o zápůjčce, kterou zástavní smlouva měla zajišťovat. Absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce dovozovala z toho, že obligační dlužník , jméno FO, uzavíral předmětnou smlouvu o zápůjčce postavení spotřebitele, a nikoliv v postavení podnikatele, a proto bylo ze strany poskytovatele zápůjčky před uzavřením smlouvy nutno prověřit jeho úvěruschopnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu porušení této povinnosti poskytovatelem zápůjčky je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná a nevzniklo tak platně ani zástavní právo.

10. Odvolací soud sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu a obranu zástavní dlužnice považuje rovněž za nedůvodnou.

11. Dle § 358 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

12. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že návrh doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních § 200y až 200za občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, uveřejněné pod číslem 11/2005 Sb. rozh. obč.).

13. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral, a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4979/2015).

14. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněném pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, uveřejněného pod číslem 67/2011 Sb. rozh. obč.).

15. Z výše uvedených závěrů plyne, že v řízení bylo řádně osvědčeno, že bylo doloženo zástavní smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí zástavní právo k zástavě, rovněž bylo řádně osvědčeno, že žalovaná je zástavní dlužnicí, neboť dle katastru nemovitostí je ke dni rozhodnutí vlastnicí ideální ½ předmětných nemovitostí zatížených zástavním právem.

16. Rovněž byla řádně osvědčena výše pohledávky, pro jejíž uspokojení se prodej navrhuje. Konkrétně z čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 1. 2020 plyne, že podpisem smlouvy o zápůjčce , jméno FO, potvrdil, že má závazek za společností , právnická osoba, ve výši 1 300 000 Kč. Podpisem smlouvy , jméno FO, potvrdil, že čerpání zápůjčky bylo provedeno tak, že zapůjčitel uhradil tento závazek vydlužitele přímo na účet společnosti , právnická osoba, číslo , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Pokud zástavní dlužnice v tomto směru namítala, že smlouva o zápůjčce nevznikla, protože prostředky nebyly předány přímo , jméno FO, , pak její námitka není důvodná.

17. Smlouva o zápůjčce sice je reálným kontraktem, nicméně to neznamená, že by nebylo možno ve smlouvě ujednat, že zápůjčka bude poskytnuta na účet třetí osoby, čímž bude splněn dluh vydlužitele u třetí osoby. Jedná se o místo plnění, které si vydlužitel a zapůjčitel sjednali k poskytnutí (přenechání) zápůjčky. Obligační dlužník podpisem smlouvy potvrdil, že prostředky ve výši 1 300 000 Kč převedl zapůjčitel na dlužníkem určený bankovní účet třetí osoby, u níž měl dle tvrzení obligačního dlužníka ve smlouvě mít dluh právě ve výši 1 300 000 Kč. Tím splnil zapůjčitel svůj závazek poskytnout prostředky a vydlužiteli vznikla povinnost je splácet. Pokud tedy obligační dlužník podpisem smlouvy o zápůjčce potvrdil, že prostředky byly na účet jím určený převedeny k úhradě jeho dluhu u třetí osoby, nelze dovodit nic jiného než že výše pohledávky, pro níž se prodej navrhuje, byla řádně osvědčena. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu připouští určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky (nyní zápůjčky) převeden, pokud se na tom strany smlouvy dohodnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, a na něj navazující rozsudek ze dne 29.4.2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019).

18. Jako nedůvodnou shledal odvolací soud i druhou námitku zástavní dlužnice, kdy vytýkala okresnímu soudu, že se nezabýval navrženými důkazy ohledně toho, že obligační dlužník uzavíral smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, neboť nebyla zkoumána úvěruschopnost obligačního dlužníka. Jak správně vyložil okresní soud, tyto námitky nemají žádného místa v první fázi soudního prodeje zástavy, ale až v druhé fázi, kterou je vykonávací řízení. Judikatura Nejvyššího soudu je v tomto směru dlouhodobá a konstantní a vychází z toho, že je-li skutečnost, že zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením nebo z jiného důvodu, skutečnost, že zástavní smlouva je neplatná, nebo skutečnost, že zajištěná pohledávka i zástavní pohledávka (zástavní právo) jsou promlčeny, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z obsahu spisu tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje další dokazování, pak k ní může soud přihlédnout již při rozhodování o návrhu na nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 21 Cdo 447/2023).

19. Námitka zástavní dlužnice však výše uvedenému požadavku (zjevnosti z obsahu doložených listin a nepotřebnosti provést dokazování k jejich verifikaci) nevyhovuje, ostatně sama zástavní dlužnice v odvolání namítá, že k prokázání jejich závěrů je nutno provést další dokazování. Skutkové premisy pro jí činěné závěry jsou sporné, vyžadují dalšího dokazování a v první fázi nařízení soudního prodeje zástavy takové námitky nemají místo. Tyto může zástavní dlužnice uplatnit až v druhé fázi řízení, tj. v rámci výkonu rozhodnutí.

20. Odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3469/2010), jež zapovídá praxi, kdy je potvrzováno rozhodnutí “v tzv. správném znění“, postupoval tak, že výrok napadeného usnesení okresního soudu změnil, neboť do výroku formulačně zasáhl, byť se nejednalo o zásah věcný, nýbrž jen formulační.

21. O náhradě nákladů řízení odvolací soud ve shodě se závěry nálezu Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 114/06 (na tuto judikaturu dále ústavní soud navazuje, například nález sp. zn. I.ÚS 2246/17) odvolací soud nerozhodoval. O těchto bude rozhodnuto až v případném vykonávacím řízení.