15 Co 143/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 30 903 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2024, č. j. 34 C 43/2024-33,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III., potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 840 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 063 Kč s 7,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 015 Kč za dobu od 28. 12. 2012 do zaplacení, s 7,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 016 Kč za dobu od 23. 4. 2013 s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 516 Kč za dobu od 11. 7. 2013 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 516 Kč za dobu od 23. 7. 2013 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 28. 1. 2014 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 14. 2. 2014 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 22. 4. 2014 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 15. 7. 2014 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 21. 4. 2015 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 9. 7. 2015 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 30. 9. 2015 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 7. 6. 2016 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 31. 10. 2016 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 2. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 10. 2. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 3. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 25. 4. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 25. 10. 2017 do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud při závěru o aktivní legitimaci žalobkyně shledal žalobu důvodnou pouze částečně, když dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně je dopravcem veřejné linkové dopravy podle zákona č. 111/1994 Sb., resp. je dopravcem drážní dopravy podle zákona č. 266/1994 Sb. Žalovaná nástupem do vozidla městské hromadné dopravy uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně přepravní smlouvu, čímž jí vznikla povinnost dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a zejména povinnost zaplatit cenu za přepravu dle tarifu (§ 2550 a násl. občanského zákoníku). Výše jízdného dle platného tarifu právní předchůdkyně žalobkyně činila v jednotlivých jízdách 15 Kč, 16 Kč a následně 20 Kč. Vzal dále za prokázáno, že žalovaná v uvedených dnech v žalobě cestovala hromadnou dopravou bez zaplacení jízdného, následně podepsala dohodu s cestujícím a v této se zavázala částku jízdného a přirážky k jízdnému zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, což však v dohodnutých lhůtách neučinila. Výše přirážky byla dána smluvními přepravními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, a to pro každý jednotlivý případ neoprávněné jízdy. V uvedených dohodách žalovaná rovněž uznala každý z nároků žalobkyně, jež jsou předmětem řízení, a to co do důvodu i výše a zavázala se tento zaplatit, kdy toto své uznání na dohodě stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Okresní soud následně dovodil, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná, avšak jen částečně. Vyložil, že ohledně uznaného nároku činí promlčení lhůta 10 let dle ustanovení § 639 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o. z. Okresní soud ve vztahu k jízdám, kde byla žalovaná zjištěna bez jízdního dokladu v prostředku , Anonymizováno, ve dnech 6. 12. 2012, 4. 4. 2013, 24. 6. 2013 a 4. 7. 2013, dospěl k závěru, že zde je nárok na jízdné a přirážku k jízdnému promlčen, neboť žaloba byla podána až po uplynutí lhůty delší než 10 let od doby, kdy k uznání dluhu došlo. Okresní soud proto nároky ohledně dohod č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, posoudil jako nároky promlčené a z tohoto důvodu žalobu v tomto rozsahu zamítl, a to včetně příslušenství z těchto nároků (výrok II. rozsudku). U dalších jízd vykonaných ve dnech 9. 1. 2014, 28. 1. 2014, 4. 4. 2014, 26. 6. 2014, 2. 4. 2015, 22. 6. 2015, 12. 9. 2015, 15. 9. 2015, 20. 5. 2016, 11. 10. 2016, 17. 1. 2017, 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 6. 4. 2017, 26. 5. 2017, 26. 5. 2017, 8. 10. 2017, shledal nárok žalobkyně soud důvodným, neboť byl žalobkyní uplatněn před uplynutím promlčecí lhůty, přičemž tento vyplývá z ustanovení § 2055 o. z. a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. a čl. XI. smluvních přepravních podmínek, když k uhrazení této peněžní povinnosti se žalovaná rovněž zavázala výše uvedenými dohodami s cestujícím (výrok I.). Ve vztahu k příslušenství z těchto jízd okresní soud vyložil, že námitka promlčení v této části byla vznesena žalovanou důvodně, a to ve smyslu ustanovení § 642 o. z. Podle tohoto zákonného ustanovení byl-li dluh uznán nebo bylo-li právo přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné moci, neplatí desetiletá promlčecí lhůta pro úroky a pro ta opětující se plnění, která dospěla po uznání nebo po přiznání práva. Podle § 629 odst. 1 o. z. činí obecná promlčecí lhůta 3 roky. Okresní soud z důvodu promlčení zamítl nárok na úroky z prodlení z přirážek k jízdnímu u jízd a dohod učiněných dne 9. 1. 2014, 28. 1. 2014, 4. 4. 2014, 26. 6. 2014, 2. 4. 2015, 22. 6. 2015, 12. 9. 2015, 15. 9. 2015, 20. 5. 2016, 11. 10. 2016, 17. 1. 2017, 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 6. 4. 2017, 26. 5. 2017, 26. 5. 2017, 8. 10. 2017, neboť žaloba byla podána až dne 10. 7. 2022, tedy v době, kdy nárok na zaplacení úroků z prodlení se již promlčel; žalovaná totiž uznala u každé jednotlivé jízdy pouze částku jízdného a přirážky k jízdnému, ale ne samotné úroky z prodlení, neboť v té době ještě nebyla v prodlení, proto se na ni 10letá promlčecí lhůta daná ustanovením § 639 o. z. ve vztahu k příslušenství nevztahuje.

3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti vyhovujícímu výroku I., podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu i v tomto rozsahu jako nedůvodnou z důvodu promlčení zamítl. Nezpochybňovala skutečnost, že cestovala v daných jízdách bez platného jízdního dokladu, ani to, že podepsala předmětné dohody s cestujícím, namítala, že podpisem těchto dohod neuznala tam uvedené dluhy ve smyslu § 2053 o. z. Odkázala na bod 9.5 a 9.6a smluvních dopravních podmínek, v nichž se o dohodě s cestujícím hovoří. Avšak v těchto podmínkách nikde není uvedeno, že dohoda s cestujícím je dohodou o uznání dluhu. Dohoda je dvoustranný úkon, a proto by sám dlužník musel projevit vůli podepsat dohodu o uznání dluhu. Žalované byla předložena listina k podpisu jako doklad o převzetí pokuty, a nikoliv jako dohoda o uznání dluhu. Vytkla rovněž okresnímu soudu, že se nezabýval její námitkou, že dohody byly sepsány v jízdním prostředku, tedy v nevhodných podmínkách a žalobkyně neprokázala, že žalovaná každou jednotlivou dohodu podepsala po řádném vysvětlení poučující osoby, že se jedná o dohodu, kterou uznává dluh.

4. Vyjádření žalobkyně k odvolání žalované podáno nebylo. Podání ze dne 29. 7. 2024 nelze hodnotit jako vyjádření k odvolání, žalobkyně v něm pouze dokládá přílohu č. 2 ke smlouvě o postoupení pohledávek.

5. Odvolání žalované hodnotí odvolací soud jako odvolání včasné, přípustné a podané osobou k odvolání subjektivně legitimovanou.

6. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu, a to pouze v odvoláním napadeném rozsahu, tj. pouze ve výroku I. a rovněž v závislém nákladovém výroku III., neboť proti výroku II. žádný z účastníků odvolání nepodal a výrok II. nabyl odděleně právní moci. Odvolací soud přezkoumal i řízení vydání rozsudku předcházející. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela nedůvodné a byly splněny podmínky pro potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu jako ve výroku věcně správného dle § 219 o. s. ř.

7. Odvolací soud o odvolání žalované rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., kteří byli řádně a včas k jednání předvoláni a z účasti na jednání se omluvili, o odročení nežádali.

8. Z dosavadního obsahu spisu plyne, že řízení bylo zahájeno dne 10. 7. 2023. Žalobou se žalobkyně, která svou aktivní legitimaci dovozovala z postupní smlouvy uzavřené s původní věřitelkou, domáhala vůči žalované zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdy vykonané žalovanou bez platného jízdního dokladu. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je toliko jízdné a přirážky k jízdnému tvořené částkou 25 840 Kč uvedenou ve výroku I. rozsudku, tj. jízdné za jízdy vykonané žalovanou bez platného jízdního dokladu ve dnech 9. 1. 2014, 28. 1. 2014, 4. 4. 2014, 26. 6. 2014, 2. 4. 2015, 22. 6. 2015, 12. 9. 2015, 15. 9. 2015, 20. 5. 2016, 11. 10. 2016, 17. 1. 2017, 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 6. 4. 2017, 26. 5. 2017, 26. 5. 2017, 8. 10. 2017.

9. Žalovaná v průběhu celého řízení nezpochybňovala skutečnost, že by vykonala jízdy bez platného jízdního dokladu, nezpochybňovala ani výši jízdného a přirážky k jízdnému, jakož ani to, že podepsala předmětné dohody s cestujícím týkající se jízdného za výše uvedené jízdy. Namítala pouze, že podpisem dohody s cestujícím nemohlo dojít k uznání dluhů ve smyslu § 2053 o. z.

10. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování o přílohu č. 2 postupní smlouvy ze dne 13. 10. 2021, plně sdílí závěr okresního soudu o aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Tato příloha jako důkaz byla v odvolacím řízení přípustná, nejednalo se o nově nepřípustný důkaz, neboť jeho existence se podávala ze spisu do nastoupení účinků koncentrace řízení a neúplné apelace a odvolací soud postupem dle 120 odst. 2 o. s. ř. a § 213a odst. 1 o. s. ř. tento důkaz od žalobkyně vyžádal a v odvolacím řízení provedl. Pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení, byly součástí přílohy č. 2, které nabyla postupní smlouvou žalobkyně a s nimi nabyla i aktivní věcnou legitimaci v tomto sporu k jejich vymáhání.

11. Okresní soud provedl podrobné dokazování listinami, odvolací soud skutková zjištění učiněná okresním soudem z těchto důkazů považuje za úplná a správná. Odvolací soud na tato skutková zjištění učiněná v odstavcích 5 až 26 odůvodnění rozsudku okresního soudu plně odkazuje a činí je podkladem pro své rozhodnutí.

12. Odvolací soud sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu.

13. S ohledem na odvolací námitky bylo podstatným přezkoumat právní závěr okresního soudu, že žalovaná podpisem „dohod s cestujícím“ předmětné dluhy písemně uznala a zda se jedná o uznání platné a účinné a zda v důsledku toho uznání nastoupila delší desetiletá promlčecí lhůta týkající se uznaných nároků, když žalovaná navrhovala zamítnout žalobu výhradně z důvodu promlčení žalobou uplatněných nároků.

14. Všechny předmětné dohody s cestujícím (týkající se jízd ve dnech 9. 1. 2014, 28. 1. 2014, 4. 4. 2014, 26. 6. 2014, 2. 4. 2015, 22. 6. 2015, 12. 9. 2015, 15. 9. 2015, 20. 5. 2016, 11. 10. 2016, 17. 1. 2017, 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 6. 4. 2017, 26. 5. 2017, 26. 5. 2017, 8. 10. 2017) jsou formulářem používaným , právnická osoba, Jedná se o předtisk (formulář), do něhož je nutno vepsat údaje o kontrolorovi, údaje o kontrolované osobě (jméno, příjmení, datum narození, adresa pro doručování, číslo dokladu osoby), číslo linky, hodinu a datum kontroly. Následuje text o tom, že se cestující neprokázal platným jízdním dokladem, kolik činí výše jízdného, kolik činí výše přirážky a v jaké lhůtě se zavazuje cestující tyto částky zaplatit. Hned poté následuje věta: „Cestující podpisem této listiny uznává výše zmíněnou pohledávku , právnická osoba, za neuhrazené jízdné a přirážku a zavazuje se tuto pohledávku zaplatit a svým podpisem stvrzuje pravdivost a přesnost výše uvedených osobních údajů.“. Poté následuje kolonka s vyplněním data a podpis cestujícího.

15. Výše uvedený formulář je zcela přehledný, stručný, psaný jednoduchým textem. Uznávací prohlášení není nikterak skryto v nepřehledném textu, text je čitelný, přehledný, stručný a velmi jednoduchý. Namítala-li žalovaná, že okresní soud nepřihlédl k tomu, že listina byla podepisována v dopravním prostředku, pak odvolací soud má za to, že tyto listiny jsou standardně podepisovány v dopravním prostředku. Je zcela věcí žalované, aby si jednoduchý, stručný a jasný text předtím, než jej podepíše přečetla. Pokud nesouhlasila s předtištěnou větou o uznání dluhu, nic jí nebránilo dohodu nepodepsat, případně přeškrtnout větu, se kterou nesouhlasila, případně k podpisu dopsat, že dluh neuznává, či jinak ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně projevit svůj nesouhlas. Možností měla mnoho. Pokud text jen podepsala, je nutno podpis považovat za souhlas s podepsaným textem. Kontrolor není povinen text listiny, kterou žalovaná podepisovala, cestujícímu předčítat, či žalovanou výslovně upozorňovat na to, co je z jednoduchého a přehledného textu zcela jasné, tj. že součástí dohody je i uznání dluhu ze strany žalované. Nadto formulář obsahuje jednoduchý přehledný text o celkem třech krátkých větách. Na uvedenou situaci aplikoval odvolací soud § 4 odst. 1 o. z., který stanoví, že se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Bylo zcela věcí žalované, zda si přečetla stručnou dohodu o třech větách obsahující i uznávací prohlášení předtím, než listinu podepsala, či zda lehkomyslně podepsala text, aniž by jej četla. Nicméně tento přístup žalované a případná lehkomyslnost musí jít k tíži žalované, a nikoliv předchůdkyně žalobkyně, která zcela správně vycházela z domněnky stanovené v § 4 odst. 1 o. z., tedy vycházela z toho, že každý člověk průměrného rozumu umí číst a před podpisem si přečte text, který podepisuje a podpisem vyjadřuje souhlas s podepsaným textem. Nadto nelze přehlédnout, že žalovaná, pokud tvrdí, že si uznávacího prohlášení nevšimla, tak si ho „nevšimla“ celkem 21krát, neboť je součástí každé dohody, kterých jen v tomto řízení bylo předloženo celkem 21 za celkem 21 „černých jízd“. Odvolací soud uzavírá, že uznávací prohlášení je obsaženo v dohodě s cestujícím, je žalovanou podepsáno, je v něm uveden důvod i výše uznaného dluhu. Toto uznání naplňuje všechny znaky stanovené v § 2053 o. z., aby se mohlo jednat o platné a účinné uznání. Je zcela nerozhodné, že uznání je jako jednostranný úkon zakomponováno v textu dohody, která je úkonem dvoustranným. Také odkaz žalované na přepravní podmínky nikterak nezpochybňuje závěry o tom, že se jedná o uznávací prohlášení, které je jasné, srozumitelné, má všechny náležitosti uznání a bylo žalovanou podepsáno.

16. V důsledku platného a účinného uznání nastoupila vyvratitelná domněnka, že uznaný dluh v době uznání trval, přičemž s ní byl spojen přechod břemene tvrzení a důkazního v tomto řízení, kdy bylo zcela na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že uznaný dluh v době uznání netrval, či později zanikl. Taková tvrzení uplatněna nebyla, pouze námitky proti uznání dluhu, s nimiž se již odvolací soud náležitě výše vypořádal.

17. Dle § 638 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

18. V daných dohodách obsahujících uznání dluhu žalovanou žalovaná prohlásila, že uznává tam uvedenou pohledávku a že ji zaplatí do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Desetiletá promlčecí lhůta proto začala běžet ode dne následujícího po uplynutí této patnáctidenní lhůty. Všechny pohledávky přisouzené okresním soudem žalobkyni ve výroku I. rozsudku, jež v součtu činí částku 25 840 Kč, jsou nepromlčenými pohledávkami žalobkyně, neboť ke dni podání žaloby neuběhla desetiletá promlčecí lhůta běžící vždy ode dne následujícího po uplynutí patnácti kalendářních dní následujících po dni „černé jízdy“. Okresní soud nepochybil, pokud uložil žalované povinnost zaplatit částku 25 840 Kč. Námitka promlčení vznesená žalovanou ohledně této částky důvodná není. K pohledávkám zamítnutým z důvodu promlčení se odvolací soud nevyjadřuje, neboť tyto nebyly s ohledem na rozsah odvolání k přezkumu odvolacímu soudu otevřeny.

19. Odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zcela správného výroku o náhradě nákladů řízení, na jeho odůvodnění odvolací soud plně odkazuje.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně procesně neúspěšná, žalobkyni však dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.