15 Co 15/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 34 984,41 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 18. 9. 2024, č. j. 106 C 241/2024-85,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do částky 17 160,28 Kč, mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 160,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3 566 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalované bude uloženo zaplatit jí částku 17 160 Kč. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že žalobkyně v průběhu čerpání kontokorentního úvěru vyčerpala toliko 423 898,21 Kč a na kontokorentní účet uhradila celkem 431 685 Kč, z čehož okresní soud dovodil, že žalovaná již vůči žalobkyni nemá žádný dluh poté, co dospěl k závěru, že pro porušení povinností při zkoumání úvěruschopnosti je předmětná úvěrová smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), absolutně neplatná. Uvedl, že v rozhodnutí prvostupňového soudu byla opomenuta částka odpovídající debetnímu zůstatku na kontokorentním účtu žalované existujícímu před přistavením úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 18. 5. 2021 ve výši 24 947,07 Kč. Poukázal na svá žalobní tvrzení i na již dříve předloženou dohodu účastníků ze dne 2. 6. 2021 o ukončení předchozí smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 5. 2021, v níž si účastníci smluvili, že případný dosud neuhrazený debetní zůstatek na účtu klienta, na kterém byl kontokorentní úvěr čerpán na základě původní smlouvy, tj. smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 5. 2021, a na kterém bude čerpán též kontokorentní úvěr podle nové smlouvy, tj. smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 2. 6. 2021, se účinností nové smlouvy považuje za dluh z titulu kontokorentního úvěru podle nové smlouvy. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 2. 6. 2021 je tedy nutno zohlednit také čerpání ve výši 24 947,07 Kč a zavázat žalovanou k úhradě částky 17 160,28 Kč.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. co do částky 17 160,28 Kč, včetně řízení vydání tohoto rozsudku předcházejícího, ve smyslu ustanovení § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř., a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 8. 7. 2024 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 34 984,41 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o kontokorentním spotřebitelském úvěru uzavřené dne 2. 6. 2021, na základě které se žalobkyně zavázala žalované na její běžný účet č. č. účtu, zřízený na základě rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 12. 9. 2016, poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč za úrok ve výši 14,30 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované v žalobě popsaným způsobem. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně proto smlouvu vypověděla podáním ze dne 4. 4. 2022, to ke dni 2. 6. 2022. Dále žalobkyně uvedla, že již dříve poskytla žalované kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 5. 2021, jejíž účinnost byla ukončena dne 2. 6. 2021 dohodou o skončení smlouvy o kontokorentním úvěru, a to z důvodu změny parametrů kontokorentního úvěru, resp. navýšení úvěrového rámce. Ke dni 31. 5. 2024 evidovala žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 34 984,41 Kč, kterou žalovaná nezaplatila přes předžalobní upomínku. Podáním doručeným dne 8. 8. 2024 pak žalobkyně dále doplnila svá žalobní tvrzení tak, že žalovaná úvěr průběžně čerpala s tím, že za období od poskytnutí kontokorentního úvěru, tj. za dobu od 3. 6. 2021 do 31. 5. 2024, načerpala celkem částku 423 898,21 Kč a za celé totožné období uhradila na kontokorentní účet částku 431 685 Kč. Kontokorentní účet před přistavením předmětného úvěru vykazoval debetní zůstatek ve výši 24 947,07 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Okresní soud v nepřítomnosti účastníků provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve formě kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2390 (správně § 2395) zák. č. 89/2012 Sb. podléhající současně režimu ZoSÚ. Poukázal na znění ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona a dovodil, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. s tím, že podle ustanovení § 588 o. z. k této neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu. Dále okresní soud uvedl, že z neplatné smlouvy vzniká spotřebiteli dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni proto vznikl toliko nárok na vrácení toho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, tedy nárok na vrácení jistiny ponížené o plnění, které pak žalovaná ke splnění svých povinností poskytla žalobkyni. V řízení však bylo samotnou žalobkyní tvrzeno, že celkem poskytla žalované finanční prostředky ve výši 423 898,21 Kč, žalovaná uhradila za celou dobu trvání úvěrového závazku 431 685 Kč, z čehož bylo dle okresního soudu zřejmé, že žalovaná nemá vůči žalobkyni žádný dluh, neboť veškeré finanční prostředky, které jí byly poskytnuty, již žalobkyni vrátila. S tímto závěrem okresní soud žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou. Výrok o náhradě nákladů řízení pak odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla ve věci plně procesně úspěšná, v souvislosti s tímto řízením jí však prokazatelně žádné náklady nevznikly.

7. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování dohodou ze dne 2. 6. 2021 založenou na č. l. 14 verte spisu a přehledem pohybů se zůstatky za období od 3. 6. 2021 do 31. 8. 2022 založených ve spise na č. l. 43 až 49 a současně, v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř., doplnil dokazování o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 18. 5. 2021 a výpisem z účtu žalované č. č. účtu za období od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2021, když existence těchto důkazů se podávala ze spisu již v řízení před okresním soudem a jejich provedení považoval odvolací soud za nezbytné pro náležité zjištění skutkového stavu. Z takto provedených důkazů pak zjistil, že dne 2. 6. 2021 se žalobkyně a žalovaná dohodly na ukončení smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 5. 2021, přičemž žalovaná potvrdila, že tento úvěr čerpala a uzavřením nové smlouvy o úvěru se dluh z této předchozí smlouvy považuje za dluh z titulu kontokorentního úvěru čerpaného podle nové smlouvy. Ke dni 1. 6. 2021 činil dluh žalované na předchozím kontokorentním úvěru, sjednaném dne 18. 5. 2021, částku 23 904,07 Kč, přičemž 1. 6. 2021 žalovaná výběrem z bankomatu vyčerpala další částku 1 000 Kč. Celkový dluh žalované z kontokorentního úvěru ze dne 18. 5. 2021 tak činil ke dni 1. 6. 2021 částku 24 947,07 Kč.

8. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jakožto spotřebitelem řádně posoudila její úvěruschopnost ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, s tím, že následkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy dle ustanovení § 580 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Tento závěr žalobkyně podaným odvoláním nenapadla, odvolací soud se jím proto dále blíže nezabýval. V případě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit úvěrující toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti spotřebiteli z neplatné smlouvy nevznikají.

9. Pokud jde o vypořádání stran neplatně sjednané smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 2. 6. 2021, okresní soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, neboť za dobu od 3. 6. 2021 do 31. 8. 2022 žalovaná vyčerpala na úvěru celkem částku 423 898,21 Kč a současně za stejné období provedla úhrady celkem ve výši 431 685 Kč, tedy že žalobkyni zaplatila dokonce více, než kolik vyčerpala. Tento závěr okresního soudu odvolací soud nepovažuje za správný, neboť, jak vyplynulo z provedeného dokazování a jak tvrdila žalobkyně již v podané žalobě, dohodou uzavřenou mezi účastníky dne 2. 6. 2021 byla ukončena platnost předchozí smlouvy o kontokorentním úvěru sjednané mezi účastníky dne 18. 5. 2021 a účastníci se současně dohodli, že dluh z této ukončené úvěrové smlouvy bude považován za dluh ze smlouvy nové. Prostředky, které žalovaná za dobu do 31. 8. 2022 z úvěrové smlouvy ze dne 2. 6. 2021 vyčerpala, je tak nutno navýšit o částku 24 947,07 Kč, jak vyplývá z předloženého výpisu z úvěrového účtu. Celkem tak za posuzované období žalovaná vyčerpala na úvěrové smlouvě ze dne 2. 6. 2021 celkem částku 448 845,28 Kč, ze které žalobkyni podle neplatné úvěrové smlouvy uhradila 431 685 Kč, z titulu neplatně sjednané smlouvy o úvěru tak ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni na jistině úvěru částku 17 160,28 Kč.

10. Pokud jde o splatnost této částky, uplatní se speciální úprava obsažená v ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, s tím, že v daném případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud pak jde o možnosti a schopnosti žalované zaplatit dlužnou částku, žalovaná byla v řízení před okresním i odvolacím soudem zcela pasivní, ničeho netvrdila a nedoložila o tom, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit již ode dne následujícího po dni, ve kterém jednotlivé částky vyčerpala, nejpozději pak k datu rozhodování odvolacího soudu, pokud současně předmětem odvolacího řízení nebyl nárok žalobkyně na úrok z prodlení. Současně se žalovaná nedostavila k jednání okresního a ani odvolacího soudu, ač byla řádně a včas předvolána, a mohla tak být u tohoto jednání poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrdit své možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny úvěru. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na věřiteli. Protože předmětem odvolacího řízení nebyl úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, tímto se odvolací soud dále nezabýval.

11. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 160,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení v částce 3 566 Kč sestávající z náhrady za soudní poplatek z odvolání, který v projednávané věci ze základu o poplatku dle předmětu odvolacího řízení ve výši 17 160,28 Kč činí dle položky 22 bodu 1 písm. a) a položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků zák. č. 549/1991 Sb. částku 1 000 Kč, z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení u jednoho úkonu právní služby, a to u sepisu odvolání, ve výši 1 820 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 – advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedenému úkonu právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 2 120 Kč ve výši 446 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu). Odvolací soud za samostatný úkon právní služby nepovažuje sdělení ze dne 5. 2. 2025, jímž žalobkyně dodatečně plnila svou důkazní povinnost.

14. O vrácení přeplatku na soudním poplatku z odvolání bude rozhodnuto okresním soudem. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.