15 CO 170/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 15 744,89 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 31. 3. 2022, č. j. 110 C 348/2021-39,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 739 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 070 Kč a částku ve výši 2 005,89 Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení o tom, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne datum, když předložená smlouva není žalovaným podepsána, tedy není opatřena ani jeho vlastnoručním podpisem a ani elektronickým podpisem (značkou, případně kódem), který by vlastnoruční podpis nahradil. Okresní soud dále dovodil, že v řízení nebylo důkazy, jež byly žalobkyní označeny, prokázáno, že listina, o níž žalobkyně tvrdila, že je uzavřenou smlouvou o úvěru, vyjadřuje skutečnou vůli žalovaného. Požadovaná částka tedy z titulu platně uzavřené smlouvy mezi účastníky přiznána být nemohla. Při absenci smluvního základu nároku žalobkyně se okresní soud dále zabýval posouzením uplatněného nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ani mimosmluvní důvod pro žalobu dán není, neboť žalobkyně neprokázala své tvrzení, že by žalovaný obdržel převodem na účet částku ve výši 12 300 Kč. Z předloženého výpisu z účtu totiž nevyplývá, kdo je majitelem účtu, z něhož byly peníze odeslány, nevyplývá z něj ani to, kdo je majitelem účtu, na nějž byly peníze odeslány, a žalobkyně nepředložila a nenavrhla ani žádný jiný důkaz, na základě kterého by bylo možno majitele předmětných účtů identifikovat. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se zástupce žalobkyně nedostavil a zbavil se tak možnosti být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen o potřebě doplnění dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku žalobkyně.

3. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně oponovala závěru okresního soudu o tom, že nebylo prokázáno tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy. Následně snesla v odvolání nová skutková tvrzení, kterými podrobně popsala proces kontraktace ohledně úvěrových smluv na dálku prostřednictvím internetové platformy. Namítala, že úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky, a to prostým elektronickým podpisem žalovaného, kterým je předmětná SMS zpráva žalovaného, jež obsahovala bezpečnostní kód, který mu byl přidělen. Dále žalobkyně nesouhlasila ani se závěrem okresního soudu, že neprokázala, že by žalovaný obdržel převodem na jeho účet částku 12 300 Kč. Namítala, že součástí vyjádření žalobkyně, které měl okresní soud před jednáním k dispozici, byly i výpisy z běžného účtu žalovaného, na nichž je uvedeno, že předmětný běžný účet patří žalovanému, a proto není správným skutkový závěr okresního soudu, že z žádného důkazu, který měl soud k dispozici, nebylo možno zjistit, komu patří účet, na který byly žalobkyní peníze zaslány.

4. Vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně nebylo podáno.

5. Krajský soud, jako soud odvolací, dospěl k závěru, že odvolání proti rozsudku je přípustné, je včasné a bylo podáno osobou subjektivně k podání tohoto odvolání legitimovanou.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu, protože takto byl odvoláním žalobkyně napaden, při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku dle § 219 o. s. ř.

7. Odvolací soud se nejprve zabýval závěrem okresního soudu, zda žalobkyně prokázala předloženými listinami, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v obsahu tvrzeném žalobkyní a způsobem tvrzeným žalobkyní.

8. Odvolací soud z důkazů, které žalobkyně k prokázání uzavření úvěrové smlouvy do nastoupení účinků koncentrace řízení a neúplné apelace označila a předložila, plně sdílí skutkový závěr okresního soudu o tom, že z těchto listin vskutku nelze učinit závěr, že by jimi bylo prokázáno uzavření jakékoliv smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, nadto smlouvy o úvěru o obsahu, který tvrdila žalobkyně a jejíž znění vytiskla a založila na čl. 21-24 spisu.

9. Předně je nutno zdůraznit, že žalobkyně nese v plném rozsahu břemeno tvrzení a důkazní o tom, že byla uzavřena smlouva o úvěru a s jakým obsahem, jakým způsobem proběhla kontraktace a že byl úvěr v tvrzené výši žalovanému řádně poskytnut.

10. Žalobkyně v žalobě skutkově k tomu, jak byla uzavřena úvěrová smlouva, z níž odvozovala své žalované nároky, tvrdila jen to, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne datum, a to pomocí prostředků dálkové komunikace, kdy k tomuto tvrzení k prokázání o uzavření smlouvy označila jako důkazy předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a potvrzení o převodu peněžních prostředků. Z těchto důkazů vskutku není prokázáno, že by žalovaný zaslal nějakou SMS zprávu, kterou akceptoval konkrétní návrh smlouvy, z úvěrové smlouvy plyne, že tato není podepsána žalovaným ani vlastnoručně a ani není prokázáno, že by byla podepsána žalovaným elektronicky, a to alespoň prostým elektronickým podpisem, který by bylo možno jakkoliv spojit s žalovaným, tedy podpisem, který by jakkoliv identifikoval, že patří žalovanému. Na smlouvě předložené žalobkyní okresnímu soudu se nachází jen text„ SMS“, a to v poli pro podpis klienta.

11. Podrobná skutková tvrzení, která snesla ohledně kontraktace žalobkyně až v odvolání, tj. tvrzení o tom, jak probíhá registrace žadatele o úvěr na webových stránkách, tvrzení o zaslání částky 30 Kč žalovanému, tvrzení o variabilním symbolu u této platby, který sloužil jako bezpečnostní kód, tvrzení o tom, že žalovaný si zaregistroval telefonní číslo, z něhož následně proběhla akceptační SMS zpráva, tvrzení o tom, že tato akceptační zpráva obsahovala bezpečnostní kód, který byl přidělen žalovanému atd., jsou skutková tvrzení zcela nová, která nebyla uplatněna před soudem prvého stupně. K těmto tvrzením však odvolací soud přihlížet nemohl, neboť nenastala žádná z výjimek stanovená v § 205a o. s. ř.

12. Odvolací soud zdůrazňuje, že skutečnost, že uzavírání smluv elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku je dnes vskutku běžnou věcí, samo o sobě to ještě neznamená, že by byl žalobce zbaven povinnosti prokázat uzavření smlouvy, tj. že by postačilo předložit smlouvu jakéhokoliv obsahu, kde místo vlastnoručního podpisu žalovaného je uveden text„ podepsáno elektronickým podpisem“, či text„ SMS“ (jak je uvedeno na nyní posuzované smlouvě), aniž by bylo tvrzeno a řádně prokázáno, jaký elektronický podpis žalovaný měl a že vskutku náležel žalovanému a byl použit při akceptaci smlouvy s obsahem, který žalobkyně v řízení tvrdí a předkládá.

13. Odvolací soud uzavírá, že okresní soud zcela správně dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky o obsahu, který sama předložila, neprokázala, že by smlouvu s tímto obsahem žalovaný elektronicky podepsal. Uzavření smlouvy jinou formou v řízení nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno.

14. Odvolací soud rovněž sdílí závěr okresního soudu, že žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by žalobkyně bezhotovostně poskytla tvrzenou částku 12 300 Kč.

15. Pokud žalobkyně ve svém odvolání odkazovala na nějaké podání, jehož součástí měly být výpisy z účtu žalovaného, pak k dotazu odvolacího soudu žalobkyně následně uvedla, že žádné takové podání okresnímu soudu odesláno nebylo. Uvedla, že bylo připraveno podání, které mělo na soud odejít v březnu rok, avšak nakonec z advokátní kanceláře zástupce žalobkyně toto podání v důsledku administrativního pochybení neodešlo. Odvolací soud prověřil obsah spisu do doby rozhodnutí okresního soudu a zjistil, že ve spise se žádné podání žalobkyně, které by došlo do spisu před rozhodnutím okresního soudu a které by obsahovalo výpisy z účtu žalovaného, nedošlo. Toto bylo ověřeno rovněž telefonicky u okresního soudu. Žalobkyně tedy nedůvodně vytýká okresnímu soudu, že nepřihlédl k výpisů z účtu žalovaného (které by jistě byly způsobilým důkazem k prokázání poskytnutí prostředků), když tyto do doby vyhlášení rozhodnutí okresního soudu k důkazu ani neoznačila a ani nedoložila.

16. Proto odvolací soud ve shodě s okresním soudem vycházel pouze z důkazů, jež byly součástí spisu do nastoupení účinků neúplné apelace, tj. do doby vyhlášení rozsudku okresního soudu. K prokázání tvrzení o tom, že žalobkyně bezhotovostně poskytla žalovanému na jeho běžný účet částku 12 300 Kč, žalobkyně označila jako důkaz potvrzení o převodu peněžních prostředků. Okresní soud zcela správně z této listiny (jež je založena na čl. 25 spisu) zjistil, že tato neprokazuje, komu patří účet, z něhož byly prostředky odepsány, ani to, komu patří účet, na který měly být prostředky připsány. Žádná jiná listina, jež byla žalobkyní do nastoupení účinků neúplné apelace označena a byla obsahem spisu, neprokazuje tvrzení žalobkyně, že žalovanému vskutku poskytla na jeho běžný účet částku 12 300 Kč. K předložené úvěrové smlouvě odvolací soud rovněž přihlížet nemohl, neboť nebylo prokázáno, že by tento text byl kdy předložen žalovanému k akceptaci a že by údaje, které jsou ve smlouvě uvedeny, odpovídaly skutečnosti.

17. Odvolací soud uzavírá, že závěr okresního soudu, že žalobkyně žádnou z předložených listin neprokázala, že by zaslala žalovanému na jeho účet částku 12 300 Kč, je zcela správný. Nebylo ničím prokázáno ani to, že by původní věřitelka poskytla tuto částku žalovanému jakkoliv jinak, tj. v hotovosti. K výpisům z účtu žalovaného, které byly k důkazu označeny a předloženy až opožděně po nastoupení účinků neúplné apelace, nemohl odvolací soud přihlížet (§ 205a o. s. ř.).

18. Okresní soud byl připraven žalobkyni poté, co po provedení dokazování u nařízeného jednání zjistil, že žalobkyně neunáší břemeno důkazní, poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se k jednání nedostavila, o odročení nežádala. Jelikož se tato poučovací povinnost realizuje zásadně při jednání soudu, zbavila se žalobkyně neúčastí u jednání soudu možnosti, aby ji soud mohl dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit o tom, že neunáší břemeno důkazní o uzavření smlouvy a o poskytnutí částky 12 300 Kč. Již v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, Nejvyšší soud zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2011, pod číslem 68, Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

19. Okresní soud proto zcela přiléhavě dovodil, že je žaloba pro neunesení břemene důkazního ze strany žalobkyně zcela nedůvodná a zcela správně tuto žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl plně procesně úspěšný i v odvolacím řízení, avšak žádné náklady odvolacího řízení mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto rozhodl odvolací soud tak, jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozhodnutí v části týkající se výroků o nákladech řízení není dovolání přípustné.