110 C 348/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 744,89 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 739 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 070 Kč a částku ve výši 2 005,89 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> V žalobě doručené soudu dne [datum] žalobkyně skutkově tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovaným pomocí prostředků dálkové komunikace smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] [datum], na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 300 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 439 Kč s datem splatnosti [datum]. Žalovaný v době splatnosti úvěr s poplatkem žalobkyni neuhradil. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhala úhrady jistiny, poplatku, včetně zákonného úroku z prodlení a úhrady smluvní pokuty ve výši 2 005,89 Kč (po připuštění změny žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 2. 2022 čj. [číslo jednací]), a dále úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 070 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum], a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného právního zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] [datum] (čl. 21-24 spisu) soud zjistil, že tato byla vyhotovena podle ustanovení § [číslo] a násl., § [číslo] a násl. a § 1841 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a ve smyslu zákona [číslo] Sb., spotřebitelském úvěru, mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, jednorázový a bezúčelový, ve výši 12 300 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 439 Kč na 14 kalendářních dnů s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, představovala 13 739 Kč. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet dlužníka uvedený v záhlaví smlouvy. V záhlaví smlouvy pod jménem žalovaného a jeho rodným číslem bylo uvedeno bankovní spojení„ [bankovní účet]“. Dlužník se zavázal úvěr s příslušenstvím splatit ve lhůtě splatnosti najednou v jedné splátce. Smlouva je podepsána pouze zástupcem úvěrující společnosti. Z výpisu z účtu [právnická osoba] (viz čl. 25 spisu) soud zjistil, že z účtu [číslo] byla odeslána dne [datum] částka ve výši 12 300 Kč na účet příjemce [číslo] pod variabilním symbolem [číslo] s poznámkou„ smlouva o posk. úvěru [číslo] [datum]“. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum], když předložená smlouva není žalovaným podepsána, tzn., že není opatřena ani jeho vlastnoručním podpisem, ani značkou, příp. kódem, který by vlastnoruční podpis nahradil, a v řízení nebylo žádným jiným způsobem prokázáno, že uvedená listina vyjadřuje skutečnou vůli žalovaného. Požadovaná částka tedy z titulu platně uzavřené smlouvy mezi účastníky přiznána být nemohla. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud proto zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že ani mimosmluvní důvod pro žalobu dán není, když žalobkyně neprokázala, že by žalovaný obdržel převodem na účet částku ve výši 12 300 Kč. Z předloženého výpisu z účtu totiž nevyplývá, kdo je majitelem účtu, z něhož byly peníze odeslány, nevyplývá z něj, kdo je majitelem účtu, na nějž byly peníze odeslány, a žalobkyně nepředložila a nenavrhla ani žádný jiný důkaz, na základě kterého by bylo možno majitele předmětných účtů identifikovat. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se zástupce žalobkyně nedostavil a zbavil se tak možnosti být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen o potřebě doplnění dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku žalobkyně. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně neprokázala ani smluvní, ani jiný mimosmluvní důvod pro žalobu (bezdůvodné obohacení), a proto byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.