15 Co 189/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci manžela: Jméno manžela , narozený dne Datum narození manžela trvale bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta a manželky: Jméno manželky , narozená dne Datum narození manželky trvale bytem Adresa manželky zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o rozvod manželství, k odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2025, č. j. 81 C 561/2024-54,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem rozvedl manželství účastníků uzavřené dne 1. 6. 2002, a to na návrh manžela, který měl za to, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a manžel nemá zájem na obnově manželského soužití. Manžel dále uváděl, že manželé mají dvě zletilé dcery, a počali se odcizovat již před 10 lety, přičemž po tuto dobu společně nežijí a každý obývá svůj pokoj v bytě. Manželé spolu nehospodaří, z ekonomických důvodů pak manžel posílal manželce svou výplatu na její účet, z něhož byly hrazeny výdaje spojené s bydlením a manželka poskytovala manželovi finance na měsíční jízdné a drobné kapesné, sama však měla celou řadu zbytných výdajů na kadeřníka, kosmetiku, oděvy apod. Manželka nepracuje, pobírá náhradu za ztrátu na výdělku, přičemž měla v minulosti bez vědomí manžela uzavřít celou řadu půjček. Manželé pak spolu po dobu zhruba 10 let také intimně nežijí a manžel dne 1. 10. 2024 opustil společnou domácnost.

2. Manželka s rozvodem manželství v prvostupňovém řízení nesouhlasila s tím, že není pravdou, že by s manželem spolu nežili a nehospodařili. Manželka se o manžela řádně starala až do jeho odchodu ze společné domácnosti dne 1. 10. 2024. Po celou dobu manželství měli po vzájemné dohodě jen jeden účet, kam chodily oba jejich příjmy, ze kterých hradili veškeré společné výdaje, přičemž manžel nikdy neprojevil zájem o zřízení vlastního účtu, a to až do června 2024. Na svůj nový účet si nechal posílat výplatu od září 2024. Manžel denně vykouřil minimálně 2 krabičky cigaret a kupoval si tvrdý alkohol. Není pravdou, že by každý z manželů obýval svůj pokoj v bytě, manžel až do 30. 9. 2024 obýval celý byt, pouze měli každý zvlášť místnost na spaní. Intimně se nestýkají zhruba od března 2023. Není pravdou, že by bez vědomí manžela uzavřela celou řadu půjček. Poté, co se jim narodily dcery (dvojčata), ukončila manželka svoji kariéru u Policie ČR a na přání manžela zůstala doma a starala se o něj, o domácnost a o dcery, což manželovi do 1. 10. 2024 vyhovovalo. Manželka manžela stále miluje a je ochotna mu odpustit jeho románek s kolegyní z práce. V současné době je manželka hodně nemocná, trpí hypertenzí, poruchou štítné žlázy, astmatem, nedomykavostí srdečních chlopní, a 2x po sobě ji postihla hlubokožilní trombóza s následným posttrombotickým syndromem. Také trpí chronickým onemocněním páteře, chronickým onemocněním žaludku, má cystu na játrech a ledvině a praskl jí meniskus kolene a dne 31. 8. 2023 si zlomila nárt pravé nohy. Dne 15. 12. 2024 si musela zavolat záchrannou službu, neboť měla strach, že má infarkt. Je přesvědčená, že manželství není úplně rozvráceno a rozvod by byl navíc v rozporu s § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť by jí byla rozvodem manželství způsobena s ohledem na její věk a zdravotní stav způsobena závažná újma. Z důvodu péče o děti a manžela se totiž manželka vzdala úspěšně rozjeté kariéry u Policie ČR, kde pracovala ve funkci vyšetřovatele, a za příslibu manžela, že se o ni a děti finančně postará. Rozvodem by pak také přišla o oporu ve svém manželovi ve svém nepříznivém zdravotním stavu. Rozvodem manželství by jí tedy byla způsobena zvlášť závažná újma v ekonomické rovině a také tím, že došlo k případné ztrátě stávajícího bydlení v družstevním bytě.

3. Okresní soud po provedeném dokazování manželství účastníků rozvedl, neboť jej považoval za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno s tím, že nelze očekávat jeho obnovení. Měl za prokázané, že manželé spolu nežijí od 1. 10. 2024, kdy se manžel odstěhoval ze společné domácnosti a již nechce obnovit manželské společenství. Již dříve došlo k ukončení intimního soužití účastníků a k datu odchodu manžela ze společné domácnosti i k ukončení jejich společného hospodaření. V říjnu 2024 manžel navázal vztah s jinou ženou u níž bydlí a tento vztah považuje ze perspektivní. Jako příčiny rozvratu manželství shledal okresní soud jednak rozpory mezi manžely v otázkách společného hospodaření a také porušení manželské věrnosti manželem za trvání manželství a navázání mimomanželského vztahu. Mezi účastníky sice bylo sporné, jaká byla jejich dohoda ohledně případného nástupu manželky do zaměstnání, avšak nesporné bylo, že nejpozději v létě 2024 se manžel dožadoval toho, aby manželka nastoupila do zaměstnání, což tato odmítala ze zdravotních důvodů. Okresní soud také dovodil, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. umožňovaly manželství nerozvést. Nebylo totiž zjištěno, že by rozvodem manželství byla manželce způsobena zvlášť závažná újma. Okresní soud v té souvislosti konstatoval, že téměř každý rozvod manželství představuje zásah do života manželů, a to jak v osobní rovině, tak v rovině majetkové či finanční, a to obzvlášť za situace, kdy manžel, který nesouhlasí s rozvodem manželství, má výrazně nižší příjem. Pokud manželka poukazovala na svůj nepříznivý zdravotní stav a tento prokazovala lékařskými zprávami, pak bylo prokázáno, že její zdravotní stav není jakkoliv život ohrožující, ani že by z důvodu tvrzených, Anonymizováno, zdravotních problémů měla omezenou pracovní schopnost. Bylo prokázáno, že manželka trpí hypertenzí, poruchou štítné žlázy, astmatem, nedomykavostí srdečních chlopní, postihla ji hlubokožilní trombóza. Avšak i bez znaleckého dokazování lze jednoznačně uzavřít, že tyto její zdravotní problémy, byť vyžadují medikaci, nepředstavují hluboký zásah do jejího zdravotního stavu, který by nebyl přiměřený jejímu věku. Manželka pak ani přes poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), netvrdila, jaké mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, přičemž tyto ani jinak nevyšly najevo v průběhu řízení. Takovýmito mimořádnými okolnostmi mohou být kromě vyššího věku manžela také jeho zdravotní obtíže zásadní povahy, které vyžadují pomoc jiné osoby, vydání zvýšených nákladů, neschopnost vydělat si na dostatečné zabezpečení za stavu pracovní neschopnosti, respektive nezpůsobilosti apod. V případě manželky nejsou její zdravotní potíže zásadní povahy, nevyžadují pomoc jiné osoby ani vydání zvýšených nákladů a nevyplývá z nich ani neschopnost vydělat si na dostatečné zabezpečení. Okresní soud proto manželství účastníků rozvedl a současně dovodil, že zde jsou důvody pro to, aby prolomil ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož nemá v případě řízení o rozvod manželství žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž náhradu nákladů řízení lze přiznat pouze odůvodňují-li to okolnosti případu. Okresní soud dospěl k závěru, že okolnosti případu odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení manželce v rozsahu 50 %, a to s ohledem na zjištěné příčiny rozvratu manželství shledané převážně na straně manžela a se zřetelem k finanční situaci obou manželů.

4. Proti tomuto rozsudku si podala manželka včasné odvolání, v němž navrhovala jeho změnu a zamítnutí návrhu na rozvod manželství. Namítala, že není pravdou, že by s manželem spolu nežili a nehospodařili, přičemž manželka se o manžela řádně starala až do jeho náhlého odchodu ze společné domácnosti dne 1. 10. 2024. Po celou dobu manželství měli manželé po vzájemné dohodě jen jeden účet u banky, kam chodily jejich příjmy, z nichž hradili veškeré společné výdaje, což manželovi zcela vyhovovalo. A to až do června 2024, kdy si nechal zřídit nový účet u banky a od září si na něj nechal posílat svou výplatu. Manžel pak také obýval až do 30. 9. 2024 celý byt a není pravdou, že by každý z nich měl svůj vlastní pokoj. K ukončení intimního soužití došlo v březnu 2023. Rovněž není pravdou, co uváděl manžel, že by manželka uzavírala celou řadu půjček bez jeho vědomí, o všech půjčkách manžel věděl a souhlasil s tím. Manželovi také vyhovovalo, že manželka byla s dětmi doma i poté, co již odrostly, kvůli čemuž nenastoupila do zaměstnání. Manžel se nemusel o nic starat, veškerá tíha péče o děti a o něj spočívala na manželce. Krizi manželství způsobilo navázání známosti s jinou ženou. Zdravotní stav manželky je špatný, trpí různými závažnými zdravotními problémy, z nichž vyplývají i různá omezení pro nástup do zaměstnání. Manželka je přesvědčena, že manželství úplně rozvrácené není, a že se u manžela jedná o určité vybočení, které by mu i odpustila. Manželka je přesvědčena, že prokázala, že by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma, a to zejména v osobní a ekonomické rovině, neboť z důvodu péče o děti a manžela se vzdala úspěšně rozjeté kariéry u Policie ČR, a to po příslibu manžela, že se o ni a děti finančně postará. Manželka má pouze výsluhovou rentu ve výši zhruba 12 000 Kč měsíčně, přičemž manžel vydělává v zaměstnání měsíčně zhruba 45 000 Kč. Manželka je od 7. 4. 2025 vedena v evidenci Úřadu práce, kde jí ze zdravotních důvodů dosud nebylo nalezeno žádné zaměstnání. Manželka je společně s dcerami zcela odkázána na finanční pomoc manžela, dcery jsou bez příjmů a před sebou mají minimálně ještě 2 roky studia. Rozvodem by pak manželka přišla o případnou oporu svého manžela v nemoci, navíc vzhledem k jejímu věku je možné předpokládat, že se její zdravotní problémy budou nadále zhoršovat. Zvlášť závažná újma by pak manželce byla rozvodem způsobena i v rovině bydlení, a to případnou ztrátou stávajícího družstevního bytu, přičemž obstarání nového místa k bydlení nebo vyplacení manžela by bylo značně komplikované až nemožné.

5. Manžel k odvolání manželky uvedl, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Měl za to, že již několik let měli manželé odlišné názory na chod domácnosti, péči o ni a její financování. Manžel docházel každodenně do práce, přičemž manželka od narození dcer nepracovala, soustavně se vymlouvala na zdravotní problémy a neochotu pracovat. Manžel, od doby, kdy děti byly starší, pravidelně konfrontoval manželku s dotazy, z jakého důvodu nechce nastoupit do zaměstnání, což bylo pravidelným důvodem ke vzájemné hádce. Manželka vždy odpověděla, že pracovat nebude, neboť její starostí je péče o nezletilé děti. Poté, co dcery dovršily věku patnácti let, podala manželka žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, avšak po nějaké době z vlastní vůle požádala o vyřazení. Na dotazy manžela, kdy začne pracovat a přispívat na chod domácnosti, mu sdělila, že pracovat nemusí, jelikož pobírá rentu. Manželce po celou dobu trvání manželství vyhovovalo, že nemusí pracovat. O veškerých výdajích bez jakékoliv domluvy s manželem rozhodovala pouze manželka, která manželovi z celého jeho platu vyplácela vždy částky v řádu stokorun, avšak ani přesto nebyla schopna se zbylou částkou hospodařit a začala využívat různých půjček bez vědomí manžela. Manželka je dospělým, svéprávným člověkem ve věku 58 let a je proto zarážející, že nepracuje již 20 let od doby, kdy ji skončila rodičovská dovolená, vyjma krátké brigády v roce 2017. Manželka se pak pouze soustavně vymlouvá na zdravotní problémy, které však zůstávají v rovině jejího subjektivního a ničím nepodloženého tvrzení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a § 397 z. ř. s. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání manželky je nedůvodné.

7. V prvé řadě považuje odvolací soud za nutné uvést, že zcela souhlasí se všemi skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud z jednotlivých důkazů a považuje je za zcela dostačující pro rozhodnutí ve věci. Nicméně s ohledem na přípustné doplnění tvrzení a označení důkazů manželkou v průběhu odvolacího řízení pak odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování provedené okresním soudem, a to o potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 7. 4. 2005, o kopii průkazky uchazeče o zaměstnání a o lékařskou zprávu ze dne 21. 5. 2025. Skutková zjištění učiněná z těchto důkazů pak odvolací soud pro větší přehlednost uvádí níže v rámci právního hodnocení věci.

8. Odvolací soud pak zcela souzní také s právním posouzením věci okresním soudem. Zejména má rovněž za to, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat obnovení manželského soužití. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na rozsudek okresního soudu, a to včetně zjištěných příčin rozvratu manželství, které spočívaly v rozporech mezi manžely v otázkách společného hospodaření a také v porušení manželské věrnosti manželem za trvání manželství a navázání mimomanželského vztahu z jeho strany. Vše pak vygradovalo v říjnu 2024, kdy manžel opustil společnou domácnost a odešel za jinou ženou, přičemž tento vztah považuje za perspektivní. S ohledem na okolnost, že dosud (tedy více než rok od opuštění společné domácnosti) ani nedošlo k návratu manžela do společného obydlí manželů, což nelze (zejména s ohledem na jeho vyjádření) ani reálně očekávat, není možné mít za to, že by mohlo dojít k obnově manželského soužití. Rovněž v tomto směru považuje odvolací soud závěry okresního soudu za zcela přiléhavé.

9. Okresní soud pak rovněž naprosto správně dovodil, že zde nejsou podmínky pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství s odkazem na § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Okresní soud správně poukázal na skutečnost, že se rozvodem manželství postavení manželky zejména v ekonomické oblasti zcela evidentně zhorší. Avšak toto zhoršení nelze považovat za zvlášť závažnou újmu, která by jakkoliv vybočovala z mezí běžného rozvodu manželů (a jejich následného postavení). Po rozvodu manželství totiž logicky vždy dojde ke snížení ekonomické schopnosti na straně jednoho či obou manželů, přičemž v konkrétní situaci účastníků tohoto řízení nelze z tohoto pohledu spatřovat cokoliv mimořádného. Pokud se týče okolnosti, že na výživu manžela jsou odkázány i zletilé dcery účastníků, pak tato otázka je samozřejmě řešitelná v rámci výživného manžela jako otce těchto dcer. Přitom v rámci této skutečnosti je zcela bezpředmětné, zda je manželství účastníků rozvedeno, či nikoliv.

10. Pokud se týče otázky bydlení, tak manželé bydleli dle tvrzení samotné manželky v družstevním bytě, k jehož vypořádání dojde zcela zřejmě po rozvodu manželství. Samotným rozvodem manželství tak nedojde nárazově k jakékoliv změně v bydlení manželky, která dosud v tomto bytě bydlí, přičemž otázka vyřešení bydlení bude věcí dalších jednání mezi účastníky, a to včetně vypořádání jejich společného jmění manželů. Odvolací soud tak nemá ve shodě se soudem okresním za to, že by manželce hrozil rozvodem manželství vznik zvlášť závažné újmy ani z tohoto pohledu.

11. Ve věci pak nelze ani přehlédnout, že pro to, aby manželství účastníků nebylo rozvedeno ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., musel by být současně se vznikem závažné újmy na straně manželky naplněn také další předpoklad, a to aby mimořádné okolnosti svědčily ve prospěch zachování manželství. Jak již bylo zmíněno výše, obě dcery účastníků jsou již zletilé, přičemž manžel bude mít i nadále (i po rozvodu manželství) vůči nim po dobu jejich nezaopatřenosti vyživovací povinnost. Tato skutečnost tak zjevně nijak nesvědčí pro zachování manželství. Pokud se týče zdravotního stavu manželky, tak je sice možno dovodit, že manželka navštěvuje celou řadu odborných ambulancí, ale ani jeden její zdravotní neduh není život ohrožující a při řádné medikaci ji nijak neomezuje v běžném životě či při hledání zaměstnání. Pokud pak manželka předložila odvolacímu soudu lékařskou zprávu ze dne 21. 5. 2025, pak z ní odvolací soud pouze zjistil, že pro manželku jsou nevhodné práce při zvedání těžkých předmětů, dlouhé stání, práce ve vynucených polohách, v prašném prostředí a v zimě nebo horku. Taková omezení pak odvolací soud považuje za přiměřená věku manželky, která ji sice určitým způsobem limitují při výběru zaměstnání, avšak odvolací soud je nepovažuje za jakkoliv diskvalifikující a zásadní při takovém výběru. Samotnou okolnost, že manželka je od 7. 3. 2025 vedena v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání (jak odvolací soud zjistil z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 7. 4. 2005 a z kopie průkazky uchazeče o zaměstnání), rovněž nepovažuje odvolací soud za jakkoliv významnou pro závěr o zásadních zdravotních omezeních manželky při hledání budoucího zaměstnání. Ostatně i sama manželka v rámci jednání odvolacího soudu dne 27. 11. 2025 výslovně uvedla, že se její zdravotní stav nijak nezměnil.

12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tedy možno shrnout, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a s ohledem na postoj manžela nelze očekávat jeho obnovení. Jsou tak naplněny podmínky podle § 755 odst. 1 o. z. pro jeho rozvedení. Důvody pro zamítnutí návrhu na rozvod ve smyslu tvrdostní klauzule obsažené v § 755 odst. 2 písm. b) o. z. pak naopak dány nejsou. Pokud tedy okresní soud manželství účastníků výrokem I. svého rozsudku rozvedl, je nutno jeho rozhodnutí považovat v této části za věcně zcela správné. Za věcně správné pak odvolací soud považuje rozhodnutí okresního soudu i ve výroku II. jeho rozsudku o náhradě nákladů řízení, přičemž pro zestručnění plně odkazuje na jeho odůvodnění, s nímž se plně ztotožňuje. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. Skutečnosti akcentované okresním soudem v rámci rozhodování o náhradě nákladů prvostupňového řízení (finanční situace manželky a příčiny rozvodu manželství na straně manžela) pak již nelze dle odvolacího soudu zohlednit v rámci odvolacího řízení. Manželka si své odvolání podala nedůvodně, přičemž odvolací soud nevidí žádného důvodu pro přiznání nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení některému z účastníků. Tedy pro jiné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, než které předpokládá výše zmíněný § 23 z. ř. s., podle nějž žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení o rozvod manželství nenáleží. Odvolací soud proto výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.