15 Co 191/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení částky 83 008,62 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 6. 2024, č. j. 9 C 59/2024-24,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 44 970 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 970 Kč za dobu od 7. 10. 2023 do zaplacení, mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni okresním soudem ve výroku I. přisouzenou částku 44 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 970 Kč za dobu od 7. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 986 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 44 970 Kč (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 38 038,62 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 81 508,62 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 508,62 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 388,72 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalobkyně v řízení skutkově tvrdila, že dne 29. 3. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru č. hodnota na částku 90 000 Kč za úrok ve výši 15,49 % ročně a za sjednaný poplatek ve výši 1 800 Kč, který se žalovaná zavázala hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 637 Kč. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované pak žalobkyně tvrdila, že nespoléhala pouze na tvrzení žalované, ale jí poskytnuté informace ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů, a to zejména pokud se jedná o příjmy žalované. Žalobkyně totiž prověřila příjmy žalované ze zaměstnání ve výši 29 000 Kč čistého měsíčně u společnosti Anonymizováno. Žalobkyně pak také čerpala informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, příp. registru SOLUS. Žalovaná splnila splátky dlužné částky toliko za dobu od 21. 4. 2021 do 22. 5. 2023, od 22. 6. 2023 již na úhradu dlužné částky nezaplatila ničeho. Z důvodu závažného porušení smluvních podmínek žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila ke dni 27. 9. 2023. K tomuto dni byl dluh žalované tvořen nesplacenou jistinou ve výši 81 508,62 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 4 388,72 Kč představujícím úrok za dobu od 22. 5. 2023 do 26. 9. 2023, smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč.

2. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to v souladu s § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, zejména pokud se týká zjištění jejích výdajů. V takovém případě je spotřebitel povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ vrátit věřiteli toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Obdržela-li žalovaná na základě neplatné smlouvy částku 90 000 Kč a uhradila dosud 45 030 Kč, zavázal ji okresní soud k vrácení rozdílu obou částek ve výši 44 970 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy okresní soud žalobkyni nepřiznal smluvní úrok, ale také úrok z prodlení. Okresní soud dovodil, že s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, a proto dosud ani nemohl vzniknout nárok žalobkyně na úrok z prodlení. Z § 87 ZoSÚ totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, a tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. K tomu okresní soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZoSÚ nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnuta anebo určena soudem. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. V tomto směru pak okresní soud odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. Anonymizováno, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh naposledy plnila dne 20. 2. 2023, je zřejmé, že zatím nebylo v jejích možnostech zbytek dluhu splnit.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebyl přiznán úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 970 Kč za dobu od 7. 10. 2023 do zaplacení. Žalobkyně namítala, že pravidlo o času plnění zakotvené v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, a toto musí spotřebitel prokázat. Obecná a zvláštní úprava mají společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Pokud však možnosti spotřebitele umožňují splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, resp. spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, má žalobkyně za to, že zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Žalovaná nesplnila svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. Okresní soud automaticky presumoval neschopnost žalované bezdůvodné obohacení vrátit ze skutečnosti, že žalovaná na svůj dluh od 20. 2. 2023 neplnila ničeho, z níž však automaticky neplyne, že to nebylo v jejích možnostech. Takovou presumpci považuje žalobkyně za nepřípustnou a neúměrně zvýhodňující dlužníka (žalovanou) na úkor věřitele (žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu prokazatelně přípisem ze dne 27. 9. 2023. Podmínky pro aplikaci zvláštní úpravy nebyly splněny, a proto žalobkyni náleží úrok z prodlení od 7. 10. 2023 do zaplacení.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se dostavila až po vyhlášení jeho rozhodnutí.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. podle obsahu odvolání žalobkyně ve výroku II., a to co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 44 970 Kč za dobu od 7. 10. 2023 do zaplacení. Odvolací soud však má současně za to, že žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu i v jeho výroku I., a to ve lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 44 970 Kč. Žalobkyně totiž svým odvoláním napadla také závěr okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

6. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jakožto spotřebitelem řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. Odvolací soud tento závěr sdílí, přičemž jej ani sama žalobkyně v průběhu odvolacího řízení jakkoliv nezpochybnila.

7. Předmětem odvolacího přezkumu tak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalované, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 44 970 Kč v části výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost částky 44 970 Kč a dále pak nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 7. 10. 2023 do zaplacení.

8. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ, se uplatní speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v o. z. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit úvěrující (žalobkyni) toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud však již nesdílí přesvědčení okresního soudu o tom, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalované poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit žalobkyni dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozhodnutí v této věci. V řízení totiž nebyly dle odvolacího soudu zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro tento závěr.

9. Odvolací soud nemá za to, že by bylo možno v této věci jakkoliv využít závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. Anonymizováno. V tomto rozsudku totiž odvolací soud pouze uvedl, že v tam souzené věci určil splatnost nesplacené jistiny úvěru soud, neboť nedošlo k dohodě mezi účastníky s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. A protože v tam souzené věci okresní soud určil lhůtu splatnosti do tří dnů od právní moci svého rozsudku (tedy až svým rozhodnutím), žalovaný se nemohl dostat v době vydání rozsudku okresního soudu do prodlení s plněním dluhu a nemohl mu tak ani vzniknout nárok na úrok z prodlení. Výše zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu tak de facto pouze uvádí, že žalobkyni vznikne nárok na úrok z prodlení až od okamžiku, kdy se žalovaný (jakožto osoba zavázána k vrácení nesplacené jistiny úvěru) dostane do prodlení se splacením této jistiny. S tímto samozřejmě souhlasí i odvolací soud v této procesní věci, nicméně výše zmíněný závěr odvolacího soudu ve věci sp. zn. 8 Co 5/2024 nic nevypovídá o okamžiku splatnosti nesplacené jistiny úvěru.

10. Odvolací soud se proto v této věci zabýval tím, kdy se žalovaná dostala s vrácením nesplacené jistiny úvěru v částce 44 970 Kč do prodlení. Přitom zohlednil, že žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela procesně pasivní, ničeho netvrdila a nedoložila o tom, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nejpozději do dne předcházejícího dni, od nějž po ní žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení (tj. do 6. 10. 2023). Nic takového pak nevyšlo v řízení najevo ani jinak. Nadto bylo v řízení prokázáno, že žalované byla dne 29. 3. 2021 vyplacena částka 90 000 Kč, aniž by bylo žalovanou jakkoliv tvrzeno, jak s touto částkou naložila. Odvolací soud tak vycházel z toho, že tato částka byla v dispozici žalované a mohla tak být žalovanou použita na vrácení plnění z neplatné smlouvy, přičemž žalovaná ani netvrdila opak. K odkazu okresního soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak odvolací soud uvádí, že tento nepovažuje za v této věci přiléhavý, neboť odkazované rozhodnutí bylo vydáno za odlišné skutkové a procesní situace. V tam souzené věci byl žalovaný spotřebitel v řízení procesně aktivní, tvrdil a dokládal své možnosti vrátit jistinu úvěru vyplaceného na základě neplatné smlouvy o úvěru. Za této situace pak obecné soudy stanovily splatnost dlužné částky toliko na základě výzvy věřitele k plnění, aniž by se možnostmi a schopnostmi spotřebitele vrátit jistinu úvěru vůbec zabývaly.

11. Odvolací soud tedy vyšel z toho, že pokud žalovaná v průběhu řízení nijak neprezentovala, že nebylo v jejích možnostech a schopnostech dlužnou jistinu ve výši 44 970 Kč vrátit, dostala se do prodlení s jejím zaplacením, a to nejpozději ke dni, od kdy žalobkyně požadovala úrok z prodlení. Odvolací soud proto rekapituluje, že pokud se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 44 970 Kč, je možno tento její nárok považovat za opodstatněný za dobu od 7. 10. 2023 do zaplacení. Pokud se týče sazby úroku z prodlení, pak žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně, přičemž tuto sazbu je možno žalobkyni přiznat, neboť je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil dle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do lhůty splatnosti přisouzené částky ve výši 44 970 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 44 970 Kč za dobu od 7. 10. 2023 do zaplacení tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni vedle částky 44 970 Kč také úrok z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 7. 10. 2023 do zaplacení.

13. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. I po změně rozsudku okresního soudu je (i při zohlednění požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí okresního soudu) v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější žalovaná, které tak vzniklo vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Protože však podle obsahu spisu žalované žádné náklady v souvislosti s řízením před okresním soudem nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

14. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně plně procesně úspěšná a ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vzniklo vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady v celkové výši 1 986 Kč sestávající ze soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 686 Kč a z paušální náhrady advokátně nezastoupeného účastníka dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za sepis odvolání. K zaplacení této částky žalobkyni pak byla žalovaná zavázána výrokem III. tohoto rozsudku.

15. Lhůty k plnění byly dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanoveny v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek neshledal odvolací soud žádného důvodu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání samostatně přípustné. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.