9 C 59/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 83 008,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 970 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 38 038,62 Kč, úrok 15 % ročně z částky 81 508,62 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 81 508,62 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4 388,72 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 83 008,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jí tuto částku dluží na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. hodnota uzavřené dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 90 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 15,49 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 1 800 Kč, a to ve splátkách po 1 637 Kč. V bodě 5. smlouvy ve spojení s bodem 6.2 úvěrových podmínek smlouvy si strany ujednaly možnost žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že žalovaná poruší svou povinnost splátky splácet řádně. Žalovaná řádně nesplácela, čímž porušila svou povinnost, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum, což oznámila žalované dopisem ze stejného data a vyzvala ji k doplacení dlužné částky před podáním žaloby. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení částky 87 397,34 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 81 508,62 Kč, dlužného smluvního úroku 4 388,72 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč (3krát 500 Kč za pozdní úhradu splátek). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení příslušenství v podobě úroku 15 % ročně z částky 81 508,62 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 508,62 Kč od datum do zaplacení.

2. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že údaje sdělené žalovanou ověřila z nezávisle ověřitelných údajů. Příjmy jsou verifikovány výpisy z bankovního účtu, případně daňovými přiznáními, výměry důchodu apod. Pro ověření výdajů žalobkyně využívá státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády, nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Žalobkyně vyšla z informací, že žalovaná je zaměstnaná ve společnosti právnická osoba s příjmem 29 000 Kč (což si ověřila na výpisech z bankovního účtu žalované za dobu od datum do datum, když průměr činil 30 114 Kč), je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Žalovaný dále uvedl výdaje 12 000 Kč, přičemž žalobkyně z registrů zjistila, že žalovaný má kreditní kartu se splátkou 15 Kč a dále osobní úvěr se splátkou 1 494 Kč 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. (právní nástupkyně společnosti právnická osoba. je na základě fúze sloučením nástupnická společnost právnická osoba), poskytující službu právnická osoba, se zavázala poskytnout ihned po podpisu smlouvy a provedené kontrol poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč s roční úrokovou sazbou 15,49 %. Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku splácet ve 120 měsíčních splátkách po 1 637 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu.

6. Splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 45 030 Kč. Poslední platbu žalovaná provedla dne datum.

7. Z listiny Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná dále uvedla, že je svobodná, nemá děti a bydlí u rodičů s partnerem.

8. Z výpisu z účtu žalované, soud zjistil, že se jedná o výpisy za období od datum do datum. Disponibilní zůstatek na účtu činil 9 013 Kč. Z účtu rovněž vyplývá, že žalovaná měla pravidelný příjem od společnosti právnická osoba Z účtu odcházela částka 9 500 Kč s popisem nájem Na účet taktéž chodila mzda od odesílatele „hodnota“, který nebyl zaměstnavatelem žalované, a také nemocenské. Jiné konkrétní výdaje nelze z účtu vyčíst, když transakce nejsou vůbec popsané, není většinou vidět ani příjemce.

9. Z úvěrové zprávy CNCB soud zjistil, že žalovaná měla v době sjednávání smlouvy o úvěru sjednán již jeden úvěr, kde jí zbývalo doplatit 99 000 Kč, dále měla aktivní kreditní kartu.

10. Potvrzením o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že částka 90 000 Kč byla žalované převedena dne datum.

11. Z dopisu nazvaného Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění zbytku závazku a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10 dnů. V dopise je zároveň uvedeno, že žalovaná uhradila 26 splátek v celkové výši 45 030 Kč. Dopis byl zároveň předžalobní upomínkou. Dle připojené kopie poštovního podacího archu bylo oznámení žalované odesláno dne datum.

12. Z ostatních předložených důkazů soud již více s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjišťoval.

13. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaná se dne datum prostředky komunikace na dálku dohodly, že právnická osoba. poskytne žalované ihned po uzavření dohody částku 90 000 Kč, kterou jí vyplatila dne datum, a to vše oproti závazku žalované částku 90 000 Kč vrátit spolu s úrokem 15,49 % , a to ve 120 měsíčních splátkách po 1 637 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila dne datum, ale žalovaná splátky nesplácela řádně a včas, pročež právnická osoba. přistoupila k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovanou k uhrazení zbytku dluhu dopisem ze dne datum do 10 dnů. Tento dopis byl žalované odeslán dne datum. Do té doby žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem 45 030 Kč. Po tomto datu žalovaná již nic nezaplatila.

14. Před uzavřením dohody zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že příjmy a výdaje žalované porovnala s nejrůznějšími daty. Příjem žalované ze zaměstnání si žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované za období od datum do datum. Výpisem z účtu dále bylo prokázáno, že zde jsou další příchozí platby (jiný zřejmě zaměstnavatel a platby nemocenského), o kterých není zřejmé, komu patří. Jiné pravidelné výdaje, s výjimkou nájemného 9 500 Kč, nelze z účtu vyčíst. Žalovaná byla v té době svobodná a neměla vyživovací povinnost. Výdaje sdělené žalovanou předchůdkyně žalobkyně porovnala s výší existenčního minima a s normativními náklady na bydlení. K tomu předchůdkyně žalobkyně zkoumala závazky žalované a zjistila, že měla aktivní kreditní kartu a úvěr se splátkou 1 494 Kč. V neposlední řadě nahlédla předchůdkyně žalobkyně do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 90 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytovala spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. tehdy společnost právnická osoba., nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to zejména pokud se týká její výdajové stránky. Pokud se týká příjmů pak tyto si Benxy řádně ověřila prostřednictvím výpisů z účtu žalované, na který přicházely platby od zaměstnavatele. Pokud se však týká výdajů, těmito se předchůdkyně žalobkyně nezabývala dostatečně, neověřovala si vůbec žalovanou sdělené výdaje, a to jak ostatní výdaje, tak výdaje na bydlení, nýbrž je pouze srovnala s životními a existenčním minimem a normativními náklady na bydlení. Výdaje pak nejsou jednoznačně patrné ani na výpisech z účtu, alespoň ne všechny, jelikož se zde s jistotou nacházejí trvalé příkazy případně platby za nájem. Nicméně žalobkyně výdaje z výpisu z účtu dle svých tvrzení zjevně ani nezjišťovala. Metodiku posouzení výdajů společnosti Benxy pak lze považovat za dobrou, nicméně jen doplňkovou. Existenční minimum totiž rozhodně nelze aplikovat na každou osobu a nelze v žádném případě zobecňovat, že takové náklady má každá osoba bez toho, aby náklady byly zkoumány individuálně v každém jednotlivém případě. Zejména bylo přehlédnuto, že na účet přichází více plateb – platba od jiného zaměstnavatele a platby nemocenské, tudíž není zřejmé, jaké prostředky náležely žalované a jaké jiné osobě. Jestliže společnost hodnota tyto skutečnosti věděla a více se nezabývala všemi výdaji žalované, tak nepostupovala s odbornou péčí. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla 90 000 Kč s žalovaná jí vrátila 45 030 Kč, pročež žalobkyni stále dluží částku 44 970 Kč. V této části tedy soud žalobě vyhověl a lhůtu k stanovil na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

23. Z důvodu neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat smluvní úrok, jak požadovala. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh naposledy plnila dne datum, je zřejmé, že zatím nebylo v jejích možnostech zbytek dluhu splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 44 970 Kč (výrok I.) a žalovaná byla úspěšná (výrok II.) v částce 59 845,62 Kč (46 % celku), z čehož vyplývá, že nárok na úhradu části nákladů by měla právě žalovaná, které však dle obsahu spis žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.