15 Co 191/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 991 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 4. 2025, č. j. 40 C 176/2023-171, ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 12. 2025, č. j. 40 C 176/2023-190,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II.:a) co do částky 17 140,53 Kč mění následovně:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 140,53 Kč, a to společně a nerozdílně s , jméno FO, , narozeným dne , Anonymizováno, , který byl k zaplacení této částky zavázán výrokem I. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2023, č. j. 23 C 525/2023-33, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.b) co do částky 2 133,79 Kč mění následovně:Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 133,79 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 477 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení ohledně částky 4 780,99 Kč (výrok I.), dále zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 19 274,32 Kč (výrok II.) a současně uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 7 928 Kč (výrok III.). Učinil tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 991 000 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně skutkově tvrdila, že pohledávku vůči žalované nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 2. 2023 od , právnická osoba, (dále jen „banka“), která se žalovanou a jejím manželem jako spoludlužníky uzavřela dne 16. 8. 2006 smlouvu o hypotečním úvěru ve výši až 2 000 000 Kč, který byl vyčerpán ke dni 17. 9. 2007 v částce 1 999 000 Kč. Úvěr měl být splácen spolu s úrokem ve výši 4,66 % ročně formou 360 pravidelných měsíčních splátek po 10 324,73 Kč. Žalovaná však splátky řádně neplatila, a proto došlo ke dni 5. 12. 2022 k předčasnému zesplatnění úvěru. Žalobkyně pak žalobou uplatnila pouze část nesplacené jistiny úvěru ve výši 991 000 Kč, zbylé části jistiny ve výši 403 889,41 Kč se domáhala samostatnou žalobou. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč od 27. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 3,69 % ročně z částky 991 000 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně vzala následně svou žalobu částečně zpět s ohledem na platby učiněné v průběhu řízení, a to dne 15. 2. 2024 v částce 1 394 889,41 Kč, kterou byla uhrazena celá jistina úvěru, a dne 20. 2. 2024 v částce 66 426,54 Kč, kterou měl být hrazen smluvní úrok a v částce 214 392,59 Kč, kterou měl být hrazen úrok z prodlení. Poslední dvě platby použila žalobkyně na úhradu úroku ve výši 3,69 % ročně kapitalizovaného z částky 1 394 889,41 Kč za dobu od 6. 12. 2022 do 15. 2. 2024 v částce 61 624,69 Kč a dále na úhradu části úroku z prodlení ve výši 15 % ročně kapitalizovaného z částky 1 394 889,41 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do 15. 2. 2024 v částce 238 468,76 Kč. Z tohoto úroku z prodlení tak zbývalo žalované zaplatit částku 19 274,32 Kč, přičemž žalobkyně se v důsledku drobných početních nuancí jednotlivých kalkulaček úroků, domáhala nadále po žalované zaplacení úroku z prodlení pouze v kapitalizované výši 19 148 Kč, a to jako do té doby nezaplacené části úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do 15. 2. 2024. Ve zbylém rozsahu vzala žalobu zpět.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu prvostupňového řízení vyjádřila v podání ze dne 15. 8. 2023, v němž uvedla, že předmětnou smlouvu uzavřela, přičemž jí nebyla doručena výzva dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a žalobkyně se stejných nároků ze stejné smlouvy domáhá i v jiných řízeních. Žalovaná dále namítala, že okresní soud neměl žalobkyni přiznávat nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně vede jak proti žalované, tak i proti jejímu manželovi jako spoludlužníkovi celou řadu řízení, která by mohla vést společně a nemuselo by tak docházet k navyšování nákladů řízení.

3. Okresní soud již ve věci jednou rozhodl, a to formou rozsudku pro zmeškání, který však byl odvolacím soudem změněn tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává, neboť nedošlo k naplnění materiálních podmínek nutných k vydání tohoto typu rozsudku. Po vrácení věci okresní soud o zbylé části předmětu řízení rozhodl znova s tím, že výrokem I. zastavil řízení ohledně částky 4 780,99 Kč, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s ohledem na nový propočet celkové výše úroku z prodlení. Žalobkyně měla za to, že celková výše jí požadovaného úroku z prodlení v žalobě činila částku 169 420,27 Kč, přičemž uhrazeno již bylo 145 364,96 Kč a dle žalobkyně zbývá doplatit částku 19 274,32 Kč. Z tohoto důvodu proto vzala žalobu zpět ohledně úroku z prodlení ještě v částce 4 780,99 Kč.

4. Okresní soud následně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a proto žalobě ohledně zbylého nároku na zákonný úrok z prodlení vyhověl. Žalovaná totiž porušila svou smluvní povinnost hradit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky v dohodnutých splátkách a dostala se tak do prodlení. Zbylým předmětem sporu pak byl zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 19 274,32 Kč. Okresní soud vyšel z toho, že z účtu třetí osoby byla dne 20. 2. 2024 uhrazena částka 66 426,54 Kč určená k zaplacení smluvního úroku ve výši 4,66 % ročně od 24. 1. 2023 do 1. 2. 2024, dne 15. 2. 2024 byla z účtu třetí osoby uhrazena částka 1 394 889,41 Kč určená k zaplacení jistiny a dne 20. 2. 2024 byla z účtu třetí osoby uhrazena částka 214 392,59 Kč určená k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 1. 2023 do 1. 2. 2024. Všechny platby pak byly označeny tak, že jimi mají být uhrazeny dluhy ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, . Zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za období od 27. 12. 2022 do 15. 2. 2024 představuje částku 169 420,27 Kč. Od této částky okresní soud odečetl částku 145 364,96 Kč a 4 780,99 Kč (o něž bylo řízení zastaveno), přičemž na dlužném úroku z prodlení tak zbývá uhradit částku 19 274,32 Kč. V tomto rozsahu tak okresní soud žalobě vyhověl.

5. Okresní soud dovodil, že žalobkyně byla v prvostupňovém řízení plně procesně úspěšná a měla by tak vůči žalované nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Okresní soud však žalobkyni přiznal nárok pouze na částku 7 928 Kč, představující zbylou část zaplaceného soudního poplatku, který dosud nebyl žalobkyni vrácen s ohledem na částečná zpětvzetí žaloby. Zbylé náklady účtované žalobkyní pak okresní soud nepovažoval za účelně vynaložené, neboť žalobkyně podala ohledně stejného předmětu řízení celkem 4 žaloby, přičemž ve zbylých třech řízeních byly žalobkyni přiznány náklady řízení v celém rozsahu. Žalobkyně stran účelnosti požadovaných nákladů řízení uvedla, že podáním žaloby na každého z manželů zvlášť sledovala především to, aby dosáhla co nejrychlejšího vydání soudního rozhodnutí, na jehož základě by následně mohla pohledávku vymáhat exekučně a současně, aby zabránila případnému promlčení pohledávky. Tyto argumenty pak okresní soud neshledal racionálními, jelikož žaloba mohla být podána ohledně celé jistiny včetně příslušenství jedinou žalobou. Okresní soud pak shledal účelovým také tvrzení žalobkyně o snaze snížit soudní poplatek za řízení. Okresní soud tak dovodil, že žalobkyně zneužila svého práva s cílem maximalizovat výši nákladů řízení, a proto ji nepřiznal nic nad rámec zaplaceného soudního poplatku. Okresní soud pak neshledal za důvodnou ani námitku žalované, že jí nebyla doručena předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř.

6. Proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala, že dle hypoteční smlouvy je žalovaná dlužníkem spolu se svým manželem , jméno FO, . Žalobkyně však přesto žaluje stejnou částku ze stejného titulu jak proti ní, tak i proti jejímu manželovi. Pohledávka měla být vymáhána v jednom řízení, přičemž žalobkyně zneužila práva a jednala neeticky a nezákonně, a to jen pro navýšení svých nákladů řízení. Její postup je v rozporu s § 2, § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Okresní soud v Ostravě totiž již rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 23 C 525/2023-33, uložil manželu žalované , jméno FO, , aby žalobkyni zaplatil částku 991 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 27. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 3,69 % ročně od 6. 12. 2022 do zaplacení a na nákladech řízení částku 102 922,20 Kč. Manžel žalované byl zavázán k plnění ze stejného titulu jako žalovaná v odvoláním napadeném rozsudku. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu. Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří mezi základní podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení. Totožnost věci je přitom dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení. O totožnost předmětu řízení jde v případě, kdy se v novém řízení jedná o tentýž nárok, opírající se o tentýž právní důvod, a to za podmínky, že tento důvod plyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení (v tomto smyslu žalovaná dokázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 25 Cdo 1751/98). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení. Týchž osob se řízení týká i v případě, že v pozdějším řízení vystupují právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese osob, které byly účastníky již skončeného řízení. V tomto řízení je podmínka totožnosti předmětu řízení nepochybně dána a totožnost účastníků s ohledem na jejich solidární postavení ve smlouvě je pak dána také. Okresní soud tyto skutečnosti v rozsudku zmínil, avšak vyvodil z nich nesprávné závěry. V téže věci totiž již bylo rozhodnuto výše zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě a v této věci tak již nemělo být rozhodováno. Rovněž výpočet výše dlužné částky, jak ji provedl okresní soud, je chybný, což se týká i nákladů řízení v podobě soudního poplatku.

7. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu. Nemá za to, že by se jednalo o věc již pravomocně rozsouzenou. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že jsou oba spoludlužníci (manželé , Anonymizováno, ) povinni plnit žalobkyni společně a nerozdílně, přičemž dle § 1872 o. z. může věřitel požadovat plnění po kterémkoliv z dlužníků. Žalobkyně se tedy svého nároku vůči žalované domáhá zcela v souladu se zákonem. Pohledávka, která byla vůči , jméno FO, žalobkyni již soudně přiznána, byla přihlášena do insolvenčního řízení týkajícího se , jméno FO, , přičemž doposud nebyla uspokojena. V insolvenčním řízení bude provedena dražba, přičemž kdyby bylo cokoliv zaplaceno či uhrazeno, bude to započteno také na pohledávku žalobkyně vůči žalované.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tedy ve výrocích II. a III.), a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Odvolací soud provedl přezkum ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze zčásti.

9. Odvolací soud předesílá, že předmětem odvolacího řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do zaplacení, avšak již jen v celkové kapitalizované výši 19 274,32 Kč (ve zbylém rozsahu pak vzala žalobkyně svou žalobu zpět a řízení již bylo pravomocně zastaveno). Odvolací soud považoval za nutné pro rozhodnutí o tomto nároku žalobkyně učinit potřebná skutková zjištění, která dříve okresní soud neučinil. Proto odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 3 o. s. ř. částečně dokazování zopakoval, a to úvěrovou smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2006, obchodními podmínkami , právnická osoba, pro poskytování hypotečních úvěrů účinnými od 1. 7. 2006, výzvou ke splacení hypotečního úvěru ze dne 6. 12. 2022 včetně doručenky, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 2. 2023, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , Anonymizováno, , rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2023, č. j. 23 C 525/2023-33, a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 C 525/2023-63. Jednotlivá skutková zjištění učiněná z těchto důkazů pak odvolací soud pro zestručnění uvádí níže v rámci právního hodnocení věci.

10. Odvolací soud pak v prvé řadě považuje za nutné vyjádřit se k odvolací námitce žalované poukazující na existenci překážky věci rozsouzené. Odvolací soud souhlasí se žalovanou v tom, že o nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky jistiny úvěru 991 000 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do zaplacení, jako nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2006, již bylo soudem rozhodnuto ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 525/2023. Jak odvolací soud zjistil z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vedený u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , Anonymizováno, , domáhala se žalobkyně v tamním řízení svých nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2006 ve zcela stejném rozsahu, jako v tomto řízení. Avšak současně nelze přehlédnout, že v tamním řízení se tohoto nároku žalobkyně domáhala vůči , jméno FO, a nikoliv vůči žalované. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2023, č. j. 23 C 525/2023-33, pak odvolací soud zjistil, že žalobě bylo v tamním řízení zcela vyhověno a , jméno FO, byl zavázán k zaplacení částky 991 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 27. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 3,69 % ročně z této částky od 6. 12. 2022 do zaplacení. Tento rozsudek pak nabyl právní moci dne 18. 1. 2024, neboť jak odvolací soud zjistil z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 C 525/2023-63, odvolací řízení o odvolání , jméno FO, proti výše zmíněnému rozsudku bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Je tedy zřejmé, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 525/2023 sice byl řešen typově shodný nárok žalobkyně, avšak nikoliv vůči žalované, ale vůči , jméno FO, .

11. Přitom jak odvolací soud zjistil z čl. 1.3 smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2006, , jméno FO, i žalovaná se zavázali vrátit bance poskytnuté prostředky úvěru včetně příslušenství, přičemž dle čl. 9.1 této smlouvy jsou tak zavázáni oba společně a nerozdílně. A jak odvolací soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 2. 2023, banka postoupila na žalobkyni své pohledávky vůči žalované a , jméno FO, vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2006, tedy jistinu úvěru vyčíslenou ke dni 23. 1. 2023 částkou 1 394 889,41 Kč včetně příslušenství a veškerých práv s ní spojených. Odvolací soud tak má za to, že žalobkyně ve smyslu § 1879 a násl. o. z., vstoupila do všech práv banky spojených s postoupenou pohledávkou. Tedy i do práva domáhat se vůči žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do zaplacení.

12. Odvolací soud uzavírá, že žalobkyně byla oprávněna domáhat se zaplacení nesplacené jistiny úvěru a jejího příslušenství (včetně úroku z prodlení při pozdní úhradě jistiny úvěru) ve stejné výši vůči každému ze spoludlužníků, tedy jak vůči , jméno FO, , tak i vůči žalované. Tedy přiznání nesplacené jistiny úvěru včetně úroku a úroku z prodlení vůči , jméno FO, v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 525/2023 netvoří překážku věci rozsouzené ve vztahu k nároku v témže rozsahu uplatněnému vůči k žalované. Nejedná se totiž o totožné nároky, neboť je zde rozdíl v osobě dlužníka (žalovaného), a tudíž zde neexistuje překážka věci rozsouzené v podobě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2023, č. j. 23 C 525/2023-33. Tuto odvolací námitku žalované tak odvolací soud nepovažuje za důvodnou.

13. Proto se odvolací soud dále zabýval samotnou důvodností nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 19 274,32 Kč, a to jako části nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do zaplacení. Odvolací soud vyšel při svém rozhodování z toho, že dle čl. III.7.1 obchodních podmínek , právnická osoba, pro poskytování hypotečních úvěrů účinných od 1. 7. 2006, byla banka oprávněna v případě, že nastane kterákoliv ze skutečností uvedených v čl. III.7.2 těchto obchodních podmínek, požadovat splacení celé dlužné částky hypotečního úvěru včetně jistiny, a to v termínu uvedeném v oznámení banky. Dle čl. III.7.2.1. a) výše zmíněných obchodních podmínek pak byla banka oprávněna uplatnit výše uvedené opatření v případě, že klient se ocitne v prodlení s úhradou splatné částky úvěru. Jak pak odvolací soud zjistil z výzvy ke splacení hypotečního úvěru ze dne 6. 12. 2022, toho dne sepsala banka oznámení adresované žalované, podle nějž prohlásila za předčasně zesplatněnou celou do té doby nesplacenou jistinu úvěru v částce 1 444 268,28 Kč (s ohledem na neplacení řádných splátek úvěru) a vyzvala žalovanou k jejímu vrácení do 26. 12. 2022. Z doručenky pak odvolací soud zjistil, že banka zaslala výše uvedené oznámení žalované na adresu , adresa, , přičemž dne 8. 12. 2022 učinila Česká pošta, s. p., pokus o doručení tohoto oznámení žalované, který však zůstal bezvýsledný s ohledem na nezastižení žalované. Žalovaná si pak toto oznámení nevyzvedla ani následně na pobočce České pošty, s. p., kde jí bylo toto oznámení uloženo a připraveno k vyzvednutí do 27. 12. 2022. Adresa žalované , adresa, , pak byla uvedena jako adresa žalované ve smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2006, přičemž jak odvolací soud zjistil z čl. IV.1.6 obchodních podmínek , právnická osoba, pro poskytování hypotečních úvěrů účinných od 1. 7. 2006, písemnosti se doručují na adresu klienta uvedenou ve smlouvě o úvěru, nesdělí-li klient adresu jinou. A protože v průběhu řízení nebylo jakkoliv tvrzeno, že by žalovaná sdělila bance jakoukoliv jinou adresu než tu uvedenou výše, má odvolací soud za to, že banka doručovala oznámení ze dne 6. 12. 2022 na adresu, kterou jí žalovaná sdělila. Okolnost, že si žalovaná takto doručovanou zásilku nevyzvedla a neseznámila se s jejím obsahem, již lze přičítat jen a pouze k její tíži.

14. Odvolací soud tak uzavírá, že dle něj nabyla žalovaná dne 8. 12. 2022 možnost seznámit se s obsahem oznámení banky ze dne 6. 12. 2022. Tedy při svém rozhodování vycházel z toho, že nejpozději dne 8. 12. 2022 byl žalované oznámen požadavek banky na zaplacení celé do té doby nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 444 268,28 Kč do 26. 12. 2022. A protože žalovaná do té doby tuto částku nezaplatila, vznikl bance (a v důsledku postoupení pohledávky na žalobkyni pak také žalobkyni) nárok požadovat po žalované ode dne následujícího (tedy od 27. 12. 2022) zaplacení úroku z prodlení. Jeho výše se pak řídí § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a ke dni 27. 12. 2022 činila 15 % ročně. S ohledem na zaplacení jistiny úvěru ve výši 1 394 889,41 Kč ke dni 15. 2. 2024 (jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 2. 2024), byla žalovaná v prodlení s úhradou jistiny úvěru v částce 1 394 889,41 Kč v době od 27. 12. 2022 do 15. 2. 2024.

15. Žalobkyně se přitom v řízení domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč (jako části nesplacené jistiny v původní výši 1 394 889,41 Kč) za dobu od 27. 12. 2022 do zaplacení (tedy do 15. 2. 2024). V kapitalizované výši se tak žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 169 420,27 Kč. Platbou ve výši 214 392,59 Kč ze dne 20. 2. 2024 byl uhrazen úrok z prodlení za dobu od 24. 1. 2023 do 1. 2. 2024, avšak z částky celé nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 394 889,41 Kč. Z toho tedy vyplývá, že úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky jistiny úvěru ve výši 991 000 Kč byl touto platbou uhrazen v částce 152 279,74 Kč (této výši totiž odpovídá úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 1. 2. 2024). S ohledem na okolnost, že nebylo ze strany žalované provedeno žádné určité započtení případných dalších částek zaplacených na dluhy související s předmětnou úvěrovou smlouvou (které případně přesahovaly nároky, které měly být těmito platbami uhrazeny), má odvolací soud za to, že z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do 15. 2. 2024 zbývá uhradit částku 17 140,53 Kč. A to jako rozdíl žalobkyní požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 169 420,27 Kč a již zaplacené částky 152 279,74 Kč. V tomto rozsahu je tedy možno považovat žalobu žalobkyně za důvodnou. Pokud se týče zbylé částky 2 133,79 Kč, o níž rozhodl okresní soud výrokem II. svého rozsudku, pak v tomto rozsahu již odvolací soud žalobu žalobkyně za důvodnou nepovažuje.

16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud výrokem I. písm. b) změnil dle § 220 o. s. ř. výrok II. rozsudku okresního soudu ohledně částky 2 133,79 Kč a v této části žalobu zamítl. Ve zbylém rozsahu (tedy ohledně částky 17 140,53 Kč) sice odvolací soud považuje žalobu za důvodnou, nicméně nepovažuje za zcela správné, jakým způsobem okresní soud o této částce rozhodl. Proto odvolací soud přistoupil ve smyslu § 220 o. s. ř. ke změně výroku II. rozsudku okresního soudu i v této části, byť se jedná pouze o změnu formulační.

17. Jak již bylo uvedeno výše, v souladu s předmětnou smlouvou o úvěru jsou k zaplacení nároků vyplývajících z této smlouvy (tedy jistiny včetně jejího příslušenství, počítaje v to samozřejmě i úrok z prodlení z této jistiny úvěru) zavázáni společně a nerozdílně oba spoludlužníci, tedy jak žalovaná, tak i , jméno FO, . A protože k zaplacení částky požadované v tomto odvolacím řízení po částečných zpětvzetích žaloby byl , jméno FO, pravomocně zavázán již rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2023, č. j. 23 C 525/2023-33, odvolací soud provázal povinnost žalované uloženou jí v tomto řízení s povinností , jméno FO, uloženou mu výše zmíněným rozsudkem. Odvolací soud tak docílil toho, že žalobkyně nebude mít možnost požadovat zaplacení částky 17 140,53 Kč dvakrát samostatně, a to jak po žalované, tak i po , jméno FO, , ale pouze jednou.

18. Odvolací soud pouze pro doplnění závěrem uvádí, že vzhledem k uzavření smlouvy o úvěru dne 16. 8. 2006 není na místě na věc aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, či zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované bankou před uzavřením této smlouvy.

19. S ohledem na částečnou změnu rozsudku okresního soudu rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. originárně o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Odvolací soud zcela souhlasí se skutečnostmi, které při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení uvedl v odůvodnění svého rozsudku okresní soud, přičemž pro zestručnění na ně plně odkazuje. Odvolací soud má přitom za to, že není namístě přiznat žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení ani nárok na dosud nevrácenou část soudního poplatku zaplaceného za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Nelze totiž přehlédnout, že žalobkyně uplatnila typově shodný nárok jako v tomto řízení vůči žalované také vůči , jméno FO, (jako spoludlužníku žalované), a to v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 525/2023. V rámci tamního řízení pak zaplatila rovněž soudní poplatek ve výši 39 640 Kč (tedy ve stejné výši, jako zaplatila v tomto řízení). Pokud by přitom žalobkyně uplatnila nároky uplatněné vůči žalované i vůči , jméno FO, pouze jedním návrhem, zaplatila by soudní poplatek pouze jednou ve výši 39 640 Kč. Zaplacení soudního poplatku ve stejné výši dvakrát tak nelze považovat za účelně vzniklý náklad řízení, neboť pro uplatnění nároků žalobkyně vůči žalované a vůči , jméno FO, samostatnými návrhy nevidí odvolací soud jakéhokoliv racionálního důvodu. Za takový důvod pak zjevně nelze shledat okolnost uváděnou žalobkyní, že chtěla samostatným uplatněním nároků docílit co možná nejrychlejšího uspokojení svých nároků a zabránění promlčení pohledávky.

20. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu okresního nepovažuje za účelně vynaložený náklad tohoto řízení ani soudní poplatek zaplacený žalobkyní za podaný návrh na jeho zahájení. Ostatními náklady řízení (jejich nepřiznáním) se pak odvolací soud nemohl s ohledem na zákaz změny rozhodnutí okresního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení v neprospěch odvolatele (tedy žalované) již zabývat. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobkyni nelze přiznat nárok na náhradu jakýchkoliv nákladů prvostupňového řízení, a proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

21. Pokud se týče nákladů odvolacího řízení, pak odvolací soud o nich rozhodl ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v průběhu odvolacího řízení pouze částečný procesní úspěch. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná v rozsahu 89 % (co do částky 17 140,53 Kč) a procesně neúspěšná v rozsahu 11 % (co do částky 2 133,79 Kč), a proto má vůči žalované nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu rozdílu, tedy v rozsahu 78 %. Odvolací soud má přitom za to, že v rámci odvolacího řízení již nelze uplatnit argumenty týkající se účelnosti vynaložených nákladů žalobkyně, které byly uplatněny při posouzení účelnosti nákladů prvostupňového řízení. Náklady na právní zastoupení žalobkyně v průběhu tohoto odvolacího řízení tak je již možno dle odvolacího soudu považovat za účelně vynaložené. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady v celkové výši 5 740 Kč sestávající z odměny advokátky zastupující žalobkyni za úkon právní služby spočívající v účasti u jednání odvolacího soudu dne 7. 4. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“], ve výši 1 900 Kč dle § 8 odst. 1 a 2 a § 7 bod 5. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 19 274,32 Kč. Odvolací soud přitom nepovažuje za honorovatelný úkon právní služby převzetí věci zástupkyní žalobkyně v průběhu odvolacího řízení, neboť nárok na tento úkon náleží advokátu zastupujícího žalobkyni za prvostupňové a odvolací řízení pouze jednou (a to za převzetí a přípravu věci před zahájením zastupování, tedy v tomto případě před samotným zahájením prvostupňového řízení) a nikoliv samostatně za každý z jednotlivých stupňů řízení. Do nákladů žalobkyně za odvolací řízení je dále nutno započítat paušální náhradu hotových výdajů zástupkyně žalobkyně k výše uvedenému úkonu právní služby ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále nárok na cestovné zástupkyně žalobkyně za jízdu k jednání odvolacího soudu osobním vozidlem zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , ze sídla zástupkyně žalobkyně v , Anonymizováno, ke Krajskému soudu v Ostravě a zpět v celkové délce 192 km, při průměrné spotřebě 5,4 l benzinu Natural 95 na 100 km a jeho ceně ve výši 34,70 Kč/l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb., a základní náhradu ve výši 5,90 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky, tedy celkovou částku 1 493 Kč. Za tuto cestu zástupkyni žalobkyně rovněž přísluší náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč, a to za 6 započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, vznikl jí ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu za 21% DPH z celkové částky nákladů odvolacího řízení ve výši 4 743 Kč v částce 997 Kč. Z celkové částky nákladů odvolacího řízení pak má žalobkyně vůči žalované nárok na náhradu v rozsahu 78 %, tedy na částku 4 477 Kč. K jejímu zaplacení žalobkyni proto odvolací soud zavázal žalovanou výrokem III. tohoto rozsudku.

22. Lhůty k plnění odvolací soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek, neshledal jakéhokoliv důvodu.