15 Co 20/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 436 590 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 9. 2025, č. j. 110 C 21/2024-60,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 436 590 Kč za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na poměrnou náhradu nákladů řízení ze 70 % částku 14 384 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26 164 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na soudním poplatku z odvolání částku 18 556 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 436 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.) a zavázal jej k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 132 781 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně, kterému vytýkal, že nepřerušil řízení ve smyslu ust. § 263 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. V doplnění odvolání pak dále namítal, že okresní soud neprovedl výslech svědkyně , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , jejímž výslechem má být prokázáno, že k převzetí prošlého zboží od žalobkyně nedošlo na základě uzavřené kupní smlouvy, nýbrž na základě dohody o vyklizení skladu.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného, přičemž se zcela ztotožnila s argumentací okresního soudu proti námitkám žalovaného o přerušení řízení z důvodu probíhajícího konkurzu na majetek žalovaného. U jednání odvolacího soudu pak namítala, že žalovaný skutečnost, že olej byl po datu jeho spotřeba, netvrdil do nástupu účinků koncentrace řízení a že návrh výslech svědkyně , jméno FO, nebyl před okresním soudem učiněn řádně, nebyly-li sděleny iniciály svědkyně.

4. Usnesením ze dne 23. 2. 2026, č. j. 15 Co 20/2026-115, které nabylo právní moci dne 26. 2. 2026, odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku I. co do částky 436 590 Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil, a to odkazem na ust. § 83 odst. 1 a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. pro nedostatek podmínek řízení, konkrétně pro překážku věci zahájené, když před podáním žaloby v této věci žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 436 590 Kč ze stejné smlouvy jako nárok na náhradu škody v probíhajícím trestním řízení vedeném proti žalovanému u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 95/2025.

5. Co do zbývajícího předmětu odvolacího řízení, tj. co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 436 590 Kč za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení pak odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 6. 11. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 436 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení představující kupní cenu 17 820 litrů slunečnicového oleje, který žalovaný na základě kupní smlouvy z října 2023 odebral od žalobkyně za sjednanou kupní cenu ve výši 24,50 Kč/1 litr oleje, tuto však dosud nezaplatil, a to přes předžalobní upomínku žalobkyně ve stanovené lhůtě do 17. 10. 2024. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když zpočátku tvrdil, že si od žalobkyně nic neobjednal a nepřevzal. Následně však potvrdil, že žalované množství oleje od žalobkyně v říjnu 2023 skutečně převzal, avšak nikoliv na základě smlouvy, ale aby vyhověl záměru zástupce žalobkyně k vyprázdnění jeho skladů. Nikdy o žádném odkupu nejednali, ale věděl, že jednatel žalobkyně má k dispozici prošlý olej, kterého se chce zbavit. Před podáním žaloby byl opakovaně upomínán o zaplacení žalované částky za dodané oleje, dosud však nic nezaplatil. V průběhu řízení pak namítal, že soud nemůže ve věci jednat z důvodu přerušení řízení pro probíhající insolvenční řízení žalovaného, neboť Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 8. 2022 schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, avšak žalovaný dlužník neplnil své povinnosti oddlužení, zavdal příčinu ke vzniku nových závazků, proto insolvenční soud usnesením ze dne 29. 5. 2025, č. j. , insolvenční spisová značka, , rozhodl tak, že se na majetek žalovaného vyhlašuje konkurs.

7. Okresní soud se námitkou žalovaného o přerušení řízení v důsledku probíhajícího insolvenčního řízení zabýval a dospěl k závěru o její nedůvodnosti. Vyložil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2022, č. j. , insolvenční spisová značka, , byl zjištěn úpadek žalovaného a rozhodnuto o jeho řešení oddlužením. Věřitelé mohli své pohledávky přihlásit do dvou měsíců od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. do 5. 6. 2022. Následně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2022, č. j. , insolvenční spisová značka, , bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, které bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 2. 8. 2022. Předmětná žaloba byla podána dne 6. 11. 2024, a to až poté, co byl zjištěn úpadek žalovaného, a zároveň se jednalo o dluh, který vznikl po zjištění úpadku žalovaného. Jedná se tak o nový dluh žalovaného vzniklý po skončení lhůty k přihlášení pohledávek a jako takový nepodléhá omezení podle § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb. zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), proto okresní soud pokračoval v řízení. K námitce o dodatečném prohlášení konkursu uvedl, že toto nemá na již probíhající civilní řízení žádný vliv, neboť stále platí, že se věřitel nebude uspokojovat z majetkové podstaty (§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona), nejedná se totiž o pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168 téhož zákona) nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 insolvenčního zákona). Majetkové podstaty se netýkají řízení o nových osobních dluzích dlužníka vzniklých po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, což je přesně projednávaná věc, kdy lhůta k podání přihlášek skončila dne 5. 6. 2022 a dluh vznikl na základě kupní smlouvy z října 2023. Veškeré skutečnosti tedy nastaly až v době dávno po zahájení insolvenčního řízení, zjištění úpadku žalovaného a skončení lhůty pro podávání přihlášek.

8. Okresní soud ve věci vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalovaný v říjnu 2023 převzal od jednatele žalobkyně 17 820 litrů slunečnicového oleje bez jakékoliv náhrady a byl opakovaně upomínán o zaplacení žalované částky. Dále provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, vyslechl jednatele žalobkyně a jí navržené svědky, zejména , Anonymizováno, , který byl přítomen při uzavírání dohody o odkupu a odběru žalovaného množství oleje společně s peletkami a na základě takto provedeného dokazování dospěl po skutkové stránce k závěru, že na základě ústní dohody mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným odebral žalovaný v říjnu 2023 17 820 litrů slunečnicového oleje za dohodnutou cenu 24,50 Kč/1 litr, kupní cenu však nezaplatil, i když byl o to opakovaně upomínán.

9. V rámci právního posouzení věci pak okresní soud uvedl, že žalobkyně v řízení prokázala, že mezi účastníky byla uzavřena ústní kupní smlouva, dle které žalobkyně jako prodávající dodala žalovanému 17 820 litrů oleje za dohodnutou kupní cenu ve výši 24,50 Kč/1 litr, což dle okresního soudu zcela koresponduje i s obvyklou cenou předmětu koupě v době dodání zboží. Žalovaný kupní cenu nezaplatil, tedy svůj závazek z kupní smlouvy nesplnil, ač sám zboží dále prodal. Pokud se jedná o splatnost, žalovaný měl kupní cenu zaplatit po prodeji převzatého zboží a současně potvrdil, že již v lednu 2024 jej jednatel žalobkyně vyzýval k zaplacení žalované částky. Okresní soud tak dovodil, že nejpozději od ledna 2024 byl žalovaný v prodlení se zaplacením ceny zboží. Pokud žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení až od pozdějšího data, konkrétně od 18. 10. 2024, tento úrok požaduje v souladu s ust. § 1970 a násl. o. z. po právu, když jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S tímto závěrem okresní soud žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně příslušenství, když konstatoval, že žalovaný svá tvrzení o tom, že za odebrané zboží neměl nic žalobkyni platit, neprokázal, nevyvrátil prokázaná tvrzení žalobkyně o uzavření kupní smlouvy. Bylo tedy povinností žalovaného za dodané zboží zaplatit, neudělal. S tímto závěrem okresní soud žalobě zcela vyhověl a současně procesně úspěšné žalobkyni s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

10. Odvolací soud nejprve konstatuje, že považuje za správný závěr okresního soudu o tom, že se probíhající insolvenční řízení žalovaného nijak nevztahuje na řízení o pohledávku, která je předmětem tohoto řízení a že toto řízení není ze zákona přerušeno ve smyslu ust. § 140a zák. č. 182/2006 Sb. – insolvenčního zákona. Současně není důvod k zastavení řízení ve smyslu ust. § 140c téhož právního předpisu a na řízení o uplatněné pohledávce nemá žádný vliv ani prohlášení konkursu na majetek žalovaného ve smyslu ust. § 244 a násl. téhož právního předpisu. Pokud jde o odůvodnění tohoto závěru, odkazuje odvolací soud na správnou argumentaci okresního soudu zakotvenou v bodě 3 odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud postupem dle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. dle ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , spisem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 20 T 95/2025, spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 109 C 21/2024, jejich existence se podávala ze spisu již v řízení před okresním soudem a jejichž provedení považoval za nezbytné pro náležité zjištění skutkového stavu. Současně v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výslechem jednatele žalobkyně , jméno FO, a na základě návrhu žalovaného vzneseného již před okresním soudem dle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o výslech svědkyně , jméno FO, , a to k obsahu smluv uzavřených mezi účastníky. Skutková zjištění, která odvolací soud na základě takto provedeného dokazování učinil, budou uvedena níže v rámci právního posouzení věci.

12. Po shora popsaném částečně zopakovaném a částečně nově provedeném dokazování souhlasí odvolací soud se závěrem soudu okresního o tom, že mezi účastníky byla v říjnu 2023 v provozovně žalobkyně ve , Anonymizováno, , která byla označena obchodní firmou žalobkyně, uzavřena kupní smlouva, dle níž se žalovaný jakožto prodávající zavázal zaplatit žalobkyni jako kupující za 17 820 litrů slunečnicového oleje v ceně 24,50 Kč/1 litr celkovou kupní cenu ve výši 436 590 Kč, která měla být žalobkyni zaplacena do 14 dnů od odebrání zboží, k čemuž došlo ve dnech 11. a 12. 10. 2023.

13. Uvedený závěr má odvolací soud za prokázaný jak výpovědí jednatele žalobkyně, proti jehož věrohodnosti nevyšly v řízení, mimo samotný vztah k žalobkyni, najevo žádné skutečnosti, nadto nebyly žalovaným ani konkrétně tvrzeny, tak i výpovědí svědka , Anonymizováno, v tomto řízení i v trestní věci vedené proti žalovanému u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 95/2025. V označené trestní věci svědek , Anonymizováno, dne 3. 6. 2025 před policejním orgánem potvrdil jednání o koupi olejů, ke kterému došlo mezi jednatelem žalobkyně , jméno FO, a žalovaným, byť svědek přesně nevěděl, na jaké ceně se jednající dohodli, uváděl částku kolem 500 000 Kč za oleje. Žalovaný se dále s jednatelem žalobkyně dohodl i na koupi peletek s tím, že celková kupní cena z obou smluv měla dle výpovědi svědka činit cca 900 000 Kč, tuto částku podle svědka , jméno FO, jednatel žalobkyně následně po žalovaném také vymáhal. Stejný svědek, byť potvrdil, že má sám vůči žalovanému určitý dluh, současně vyvrátil, že by tento jakkoliv souvisel s koupí olejů od žalobkyně či peletek od společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , za kterou jako její jednatel rovněž , jméno FO, jedná.

14. Pokud jde o existenci ujednání o kupní ceně olejů ve výši 24,50 Kč/1 litr oleje, tuto má odvolací soud za prokázanou výpovědí jednatele žalobkyně, jak shora uvedeno, a nepřímo i svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kteří uvedli, že cena, za kterou žalobkyně oleje nabízela a prodávala, činila 1,30 EUR (svědek Krpec), či 1,8 EUR (svědek , jméno FO, ). Pokud pak svědek , jméno FO, dále vypověděl, že , jméno FO, jako jednatel obou prodávajících společností vymáhal po žalovaném celkem částku kolem 900 000 Kč, uvedená výše dluhu žalovaného odpovídá soudně vymáhané částce 436 590 Kč za oleje v této věci a částce 536 085,60 Kč vymáhané za peletky ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 109 C 21/2024.

15. K námitkám žalovaného, že nezná společnost žalobkyně, s níž měl kupní smlouvu uzavřít, odvolací soud uvádí, že žalovaný připustil jednání o olejích s , jméno FO, , který je jednatelem žalobkyně, v jejichž prostorách ve , Anonymizováno, označených obchodní firmou žalobkyně podle nesporných tvrzení k jednáním o koupi oleje došlo. Žalovanému tedy muselo být vzhledem ke zjištěným souvislostem v souladu s ust. § 161, § 121, případně i § 430 o. z. zřejmé, že , jméno FO, jedná za žalobkyni. Naopak neuvedl-li žalovaný při popsaných jednáních, že jedná jako zástupce konkrétní právnické či jiné podnikající osoby, v souladu s ust. § 436 odst. 1 o. z. platí, že jednal vlastním jménem a z takto uzavřených ujednání je oprávněn i povinen toliko on sám.

16. Převzetí uvedeného množství olejů jako předmětu koupě bylo mezi účastníky nesporným. Tímto okamžikem dle ust. § 2079 odst. 1 o. z. vznikl žalobkyni nárok na zaplacení kupní ceny, jejíž splatnost pak dle dohody stran, jak vypověděl jednatel žalobkyně, nastoupila do 14 dnů od převzetí předmětu koupě. I kdyby však určitá dohoda o splatnosti kupní smlouvy nebyla mezi účastníky uzavřena, tato by v souladu s ust. § 1963 odst. 1 písm. b) o. z. nastala po uplynutí 30denní lhůty od převzetí zboží, když žalovaný, ač k datu uzavření kupní smlouvy neměl formální postavení podnikající fyzické osoby, jako podnikatel ve smyslu ust. § 420 odst. 2 o. z. fakticky vystupoval, vyplynulo-li z jeho vlastního tvrzení v řízení, že s olejem obchodoval, tento dále přeprodával.

17. Za zcela bezpředmětnou pak odvolací soud považuje námitku žalovaného (vznesenou před nástupem koncentrace řízení u jednání okresního soudu dne 10. 4. 2025) o tom, že slunečnicový olej údajně byl po uplynutí doby své expirace, což žalobkyně popírala a vyvrátil i jednatel žalobkyně ve své výpovědi, bylo-li v řízení prokázáno, že žalovaný poté, co se s olejem seznámil ve skladu žalobkyně, s jeho koupí souhlasil, včetně akceptace jeho kupní ceny, jak vyplývá ze shora uvedených výsledků dokazování.

18. Pokud pak jde o další tvrzení žalovaného, že důvodem převzetí olejů mělo snad být vyklizení skladů žalobkyně, považuje odvolací soud za zcela nelogické, aby žalobkyně přenechala žalovanému oleje jako věc bez hodnoty zcela bez protiplnění, bylo-li samotným žalovaným současně tvrzeno, že , jméno FO, za žalobkyni po žalovaném vymáhal zaplacení kupní ceny již krátce po převzetí olejů, jakož i to, že žalovaný sám část olejů prodal dalším podnikajícím subjektům.

19. Navrhl-li pak žalovaný k výslechu svědkyni , jméno FO, , a to včas, před nástupem účinků koncentrace řízení u jednání okresního soudu dne 10. 4. 2025, z její výpovědí před odvolacím soudem nebylo ničeho k obsahu smluvních ujednání mezi účastníky zjištěno, když svědkyně vypověděla, že se jednání mezi , jméno FO, a žalovaným neúčastnila, jak ostatně vypověděl i , jméno FO, a svědek , Anonymizováno, v trestní věci vedené proti žalovanému. Tato svědkyně si dokonce ani na jednání ve skladu žalobkyně nepamatovala. Potvrdila jen svou přítomnost u jednání mezi žalovaným a svědkem , jméno FO, o vlastním dluhu , Anonymizováno, vůči žalovanému, který však, jak bylo prokázáno výpovědí svědka , jméno FO, , s nákupem olejů žalovaného od žalobkyně nesouvisel. Současně výpovědí svědkyně , jméno FO, nebyla zpochybněna věrohodnost žádného z dříve provedených důkazů v této věci, ani na základě této výpovědi nebyl zjištěn skutkový stav odlišně od závěrů, ke kterým dospěl okresní soud.

20. Odvolací soud tak uzavírá, že v řízení má za prokázanou existenci kupní smlouvy, z níž žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou kupní cenu dodaných olejů v částce 436 590 Kč, s jejímž zaplacením je žalovaný v prodlení nejpozději po uplynutí doby 30 dnů od jejich převzetí [§ 1963 odst. 1 písm. b)] a je tak povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jenž k datu nástupu prodlení, tj. v druhé polovině roku 2023, činil v zákonné sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15 % ročně. Uplatnila-li žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení toliko ve výši 12,75 % ročně z částky 436 590 Kč a až za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení, byl jí uplatněný nárok co do úroku z prodlení shledán v celém rozsahu jako důvodný.

21. Pokud proto v uvedeném rozsahu okresní soud žalobě vyhověl, je jeho rozhodnutí ve výroku věcně správné a jako takové bylo odvolacím soudem v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky odvolací soud rozhodl dle ust. § 226 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně, neboť usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 2. 2026, č. j. 15 Co 20/2026-115, byl rozsudek okresního soudu co do částky 436 590 Kč zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 436 590 Kč za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrzen. Žalobkyně se včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu domáhala po žalovaném celkem zaplacení částky 516 472,66 Kč, úspěšná byla toliko v části přisouzeného příslušenství vyčísleného částkou 79 882,66 Kč, tj. z 15 %, naopak žalovaný byl v řízení úspěšný z 85 %. Po odečtení procesního úspěchu a neúspěchu stran tak procesně úspěšnějšímu žalovanému ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů řízení ze 70 %.

23. Žalovanému v řízení před okresním soudem vznikly náklady v celkové výši 20 548 Kč sestávající z paušální náhrady advokátně nezastoupeného účastníka související s třemi úkony žalovaného, jimiž jsou sepis odporu proti platebnímu rozkazu vydanému v této věci ze dne 17. 12. 2024 – ve výši 300 Kč, příprava k jednání a účast u jednání okresního soudu dne 10. 4. 2025, ve výši 2 x 450 Kč (vyhl. č. 254/2015 Sb. a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Dále žalovanému vznikly náklady na jeho právní zastoupení v řízení před okresním soudem sestávající z náhrady odměny advokáta za 2 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastupování a sepis návrhu na přerušení řízení ve výši 15 090 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3, § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalovaného k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 15 990 Kč ve výši 3 358 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu). Poměrnému procesnímu úspěchu žalovaného pak odpovídá přisouzená náhrada ze 70 % v částce 14 384 Kč.

24. V odvolacím řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému vznikly náklady celkem ve výši 37 377 Kč sestávající z náhrady nákladů na právní zastoupení žalovaného u dvou úkonů právní služby (sepis odvolání včetně jeho doplnění a účast u jednání odvolacího soudu dne 23. 2. 2026) po 10 060 Kč a za účast u jednání odvolacího soudu dne 25. 3. 2026 z tarifní hodnoty ve výši 278 326,13 Kč částka 9 420 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 8 odst. 2 a § 7 bod 6 advokátního tarifu], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalovaného k uvedeným třem úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 30 890 Kč ve výši 6 487 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu). Poměrnému úspěchu žalovaného v odvolacím řízení ze 70 % pak odpovídá přisouzená náhrada nákladů tohoto řízení ve výši 26 164 Kč.

25. Pokud žalovanému v řízení před soudy obou stupňů vznikly další náklady řízení, tyto nebyly odvolacímu soudu vyúčtovány ve lhůtě 3 pracovních dnů, jak se zástupce žalovaného zavázal u jednání odvolacího soudu dne 25. 3. 2026. Odvolací soud tak vyčíslil náhradu nákladů žalovaného v obou stupních řízení podle obsahu spisu.

26. Protože byl žalovaný dle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. od soudních poplatků osvobozen a v odvolacím řízení byl úspěšný z 85 %, přešla dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. v uvedeném rozsahu poplatková povinnost na procesně méně úspěšnou žalobkyni, které tak vznikla ze soudního poplatku za odvolání vyměřeného dle položky 22 bod 1 písm. a), položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 21 830 Kč povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku částku 18 556 Kč, k níž odvolací soud žalobkyni ve výroku IV. tohoto rozsudku zavázal.