15 Co 202/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 143 922 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2023, č. j. 19 C 27/2020-175,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích IV. a V. mění následovně:Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradu nákladů řízení státu částku 193 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradu nákladů řízení státu částku 185 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení o odvolání žalobkyně částku 11 883 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 60 020,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 35 137 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 020,10 Kč za dobu od 20. 4. 2017 do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 83 901,90 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 586 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 83 901,90 Kč za dobu od 20. 4. 2017 do zaplacení (výrok II.), dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a naposledy rozhodl o povinnosti každého z účastníků nahradit státu na nákladech řízení částku 189 Kč (výroky IV. a V.). Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 143 922 Kč s úrokovým příslušenstvím s odůvodněním, že na základě ústní objednávky dodala žalovanému zboží představující vybavení kuchyně restaurace , adresa, . Převzetí zboží žalovaný potvrdil na dodacích listech, přičemž dodané zboží bylo vyúčtováno fakturou ze dne 16. 12. 2016 č. 2016/0515 (dále jen „faktura“) se splatností dne 26. 12. 2017. V této faktuře byla zohledněna částka 100 000 Kč, kterou žalovaný zaplatil žalobkyni jako zálohu dne 5. 12. 2016, a proto se v ní žalobkyně domáhala uhrazení částky 1 493 922 Kč z původní ceny zboží v částce 1 593 922 Kč. Ve faktuře pak byly uvedeny jednotlivé fakturované položky dodaného zboží včetně cen za ně požadovaných. Žalovaný pak nijak nereklamoval nesprávnost účtované částky či jakoukoliv nekvalitu dodání zboží a na vystavenou fakturu částečně plnil, a to dne 4. 4. 2017 částku 1 200 000 Kč a dne 19. 4. 2017 částku 150 000 Kč, vždy s uvedením variabilního symbolu v podobě čísla faktury. Z faktury tak dosud zůstala neuhrazena částka 143 922 Kč. Žalovaný dle žalobkyně částečným plněním uznal zbytek dluhu uvedený ve faktuře a je tak od 27. 12. 2017 v prodlení.

2. Žalovaný v prvostupňovém řízení učinil nesporným, že mezi účastníky došlo k uzavření ústní smlouvy, jejímž předmětem bylo kompletní vybavení kuchyně v restauraci , adresa, . Žalovaný však nárok žalobkyně výslovně neuznával s tím, že mu žalobkyně nedodala podstatnou část věcí a také neposkytla zaškolení a montáž, jejichž úhrady se domáhá, což ostatně vyplývá i ze žalobkyní předložených dodacích listů. Žalobkyně tak žalovanému nedodala zboží v celkové ceně 162 914,40 Kč, a to včetně ramínka pro napouštění vody, chladícího stolu Nordline GN 3100-3200 TN a chladícího stolu Nordline GN 2100 TN. Místo těchto stolů se zabudovanými lednicemi žalobkyně dodala žalovanému „pouze“ podstolové lednice, což je jiná (levnější) varianta. Smluvena pak nebyla ani cena za montáž, montážní materiál a zaškolení v částce 58 067,90 Kč, přičemž žalobkyně dále dodala žalovanému také vadný výrobník ledu v ceně 29 645 Kč, který byl žalovaným opakovaně reklamován a následně žalobkyní odvezen. Žalovaný tak nárok žalobkyně provedenými platbami neuznal, nadto z tvrzení žalobkyně nelze ani přesně zjistit, kdy a jaká konkrétní smlouva byla mezi účastníky uzavřena. Navíc faktura byla vystavena dříve, než žalobkyně zaslala žalovanému rozpočet. Pokud pak žalobkyní nebylo dodáno to, co bylo vyúčtováno, pak lze jen stěží předpokládat, že by žalovaný uznal nárok žalobkyně na zaplacení takto nedodaného zboží.

3. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že obecně faktura není sama o sobě důvodem vzniku práva na zaplacení kupní ceny za zboží, neboť zpravidla neobsahuje údaje o skutkových okolnostech důvodu vzniku pohledávky. Faktura předložená žalobkyní se však tomuto vymyká, neboť obsahuje údaje individualizující pohledávku tak, že není zaměnitelná s jinou. Z této faktury je totiž zřejmé, že mezi stranami byla uzavřena kupní smlouva (případně smlouva o dílo) a co bylo jejím obsahem (dodání konkrétních věcí movitých a jejich instalace). Ve faktuře je pak uvedeno také tvrzení o ujednání kupní ceny v podobě jednotkových cen dodaného zboží. Okresní soud proto dovodil, že žalobkyně odkazem na přiloženou fakturu uvedla a prokázala důvod vzniku pohledávky v takovém rozsahu, jaký zákon předpokládá. Okresní soud pak z žádného důkazu neučinil závěr, že by žalovaný před placením na fakturu jakkoliv zpochybňoval vyúčtovanou cenu, či že by výslovně vytýkal žalobkyni nedodání zboží či montáže a školení. Žalovaný pak ve dvou splátkách uhradil část dluhu, přičemž z jeho jednání vyplývalo, že má v úmyslu žalobkyni hradit celou částku. To okresní soud dovodil z komunikace účastníků v aplikaci WhatsApp, v níž žalovaný uváděl, že hodlá pohledávku žalobkyně uhradit, a že již na tuto platil. Pokud pak žalovaný vznesl první námitky proti nároku žalobkyně až v prosinci 2019, nelze z toho dovodit, že by k uznání zbytku dluhu jeho platbami provedenými v dubnu 2019 nedošlo. Dle okresního soudu tak došlo k naplnění zákonných podmínek pro uznání závazku dle § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). I když však došlo k uznání dluhu, znamená to pouze existenci vyvratitelné právní domněnky trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. I za tohoto stavu pak může žalovaný prokázat, že jeho dluh v době uznání neexistoval, či následně zanikl. To se v tomto případě žalovanému podařilo, neboť prokázal, že mu žalobkyně nedodala ramínko pro napouštění vody v ceně 3 448,50 Kč, chladící stůl Nordline GN 2100 TN v ceně 38 115,50 Kč a chladící stůl Nordline GN 3100-3200 TN v ceně 42 337,90 Kč, celkem tedy zboží v ceně 83 901,40 Kč. Tyto položky (specifikované ve faktuře) nejsou uvedeny v dodacích listech, a navíc jejich nedodání bylo prokázáno i výslechem svědků. Naopak žalovaný neprokázal neexistenci nároku žalobkyně na zaplacení ceny za montáž, montážní materiál a zaškolení v ceně 58 067,90 Kč, a za dodatečnou montáž v ceně 4 537,50 Kč. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno nedodání výrobníku ledu v ceně 29 645 Kč, nerez desky nad chladící stůl v ceně 5 082 Kč, stolu s dřezem nerez a prolisem na koše v ceně 15 717,90 Kč, nerezového regálu se 4 policemi v ceně 15 609 Kč a nerez stolu odběrového s prolisem pro vedení košů v ceně 9 559 Kč. Dodání tohoto zboží bylo naopak prokázáno dodacími listy. Okresní soud tak dovodil důvodnost nároku žalobkyně pouze zčásti, přičemž za nedůvodný jej považoval v částce 83 901,40 Kč, představující cenu za nedodané ramínko pro napouštění vody a chladící stoly Nordline GN 2100 TN a Nordline GN 3100-3200 TN. V tomto rozsahu tedy okresní soud žalobu zamítl výrokem II., ve zbývajícím rozsahu jí výrokem I. vyhověl.

4. Proti výrokům II. až V. rozsudku okresního soudu si žalobkyně podala včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny a vyhovění žalobě i ve zbylém rozsahu. Žalobkyně uváděla, že okresní soud správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva a bylo řádně vyfakturováno. Žalobkyně však již nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaný unesl břemeno tvrzení i důkazní ohledně vyvratitelné právní domněnky uznání dluhu a prokázal, že část vybavení kuchyně mu dodáno nebylo. Žalobkyně má naopak za to, že prokázala jak dodacími listy, tak fotodokumentací či provedenými výslechy svědků a účastníků, že co bylo objednáno, bylo dodáno. Ostatně žalobce fakturu vystavenou mu žalobkyní zavedl do svého účetnictví, uplatnil si nárok na odpočet DPH a použil tuto fakturu i při vyjednávání o leasingu. V průběhu vymáhání nároku ze strany žalobkyně pak v rámci komunikace neustále tvrdil, že zaplatí, že čeká na finance, že věc řeší s leasingovou společností apod. Nikdy nereklamoval nedodání jednotlivých komponentů, ostatně i okresní soud deklaroval, že první zmínka o reklamaci byla žalovaným učiněna až mnohem později. Na fotodokumentaci jsou pak zřetelně vidět i chladící stoly, přičemž svědci potvrdili, že kuchyně tak, jak byla zadokumentována na fotografiích, byla dodána. Žalobkyně rovněž dodala i podklady o nabytí předmětných chladících stolů. Za jediné pochybení žalobkyně pak může být považován nesoulad popisu jednotlivých komponentů v dodacích listech a následně ve faktuře. To však bylo vysvětleno praxí v dané oblasti, neboť montéři používají určité názvosloví, které je odlišné od účetních položek uvedených na faktuře.

5. Odvolací soud v této souvislosti doplňuje, že proti výrokům I., III. a V. rozsudku okresního soudu si podal včasné blanketní odvolání také žalovaný, který jej však ve stanovené lhůtě nedoplnil. Jeho odvolání tak bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 9. 2024, č. j. 15 Co 202/2024-205, odmítnuto. Odvolací řízení tak bylo dále vedeno pouze na základě odvolání žalobkyně.

6. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu v jeho meritorním výroku I. Žalovaný má za to, že okresní soud zcela správně dovodil, že bylo v řízení prokázáno nedodání ramínka pro napouštění vody v ceně 3 448,50 Kč, chladícího stolu GN 2100 TN zn. Nordline v ceně 38 115,50 Kč a chladícího stolu GN 3100-3200 TN zn. Nordline v ceně 42 337,90 Kč, celkem tedy vybavení v ceně 83 901,40 Kč. Okresní soud ohledně těchto položek faktury provedl podrobné porovnání s dodacími listy, a přestože u jiných sporných položek přihlédl k tomu, že jsou označeny jinak, tyto položky v dodacích listech úplně absentují. Z porovnání faktury a dodacích listů dle žalovaného nelze bez dalšího dospět k jinému závěru, než že dodací list v těchto položkách neodpovídá fakturovanému vybavení. Ostatně nedává logiku, aby žalobkyně vystavovala dodací listy pouze k některému dodanému vybavení a k jinému, navíc výrazně dražšímu, nikoliv. Ostatně žalobkyně sama tvrdila, že dodala žalovanému pouze to vybavení kuchyně, které žalovaný potvrdil na dodacích listech. Nedodání některého vybavení pak potvrdili i svědci , jméno FO, a , jméno FO, .

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu, v jakém byl odvoláním žalobkyně odvolacímu přezkumu otevřen (tedy ve výrocích II. až V.), a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal a ostatně je netvrdil ani žádný z účastníků řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.

8. Odvolací soud předesílá, že sdílí veškeré skutkové závěry uvedené v rozsudku okresního soudu a pro zestručnění na ně plně odkazuje.

9. Z hlediska právního pak považuje odvolací soud za nutné v prvé řadě uvést, že na rozdíl od soudu okresního nemá za to, že by žalovaný nárok žalobkyně uplatněný žalobou a uvedený v předmětné faktuře uznal ve smyslu § 2054 o. z. tím, že provedl dvě úhrady s uvedením čísla této faktury jako variabilního symbolu. Podle § 2054 o. z. totiž platí, že částečné plnění dluhu je možno považovat za uznání zbytku dluhu pouze v případě, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznává i zbytek dluhu. Pokud však žalovaný hradil na dluh uvedený ve faktuře dne 4. 4. 2017 částku 1 200 000 Kč, stalo se tak bezprostředně poté, co dne 3. 4. 2017 v komunikaci prostřednictvím aplikace WhatsApp jednateli žalobkyně sdělil, že nebyla dodána sprcha a výrobník ledu, a že má reklamaci na dodaných stolech. Je tak evidentní, že žalovaný si byl při provádění platby dne 4. 4. 2017 (a logicky i následně při provedení bezprostředně navazující platby dne 19. 4. 2017) vědom, že žalobkyně mu nedodala všechno požadované a najednané zboží, které dodat měla. V tomto směru tedy odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaný vznesl první námitky proti nároku žalobkyně až v prosinci 2019. Žalovaný tak dle odvolacího soudu učinil již bezprostředně před platbami učiněnými v dubnu 2019. Nelze tak mít ve smyslu § 2054 o. z. za to, že by žalovaný měl v úmyslu provedením plateb ve dnech 4. 4. 2017 a 19. 4. 2017 uznat i zbytek dluhu. Není tak možno v souladu se zmíněným zákonným ustanovením dovodit existenci vyvratitelné domněnky existence dluhu žalovaného v době jeho uznání.

10. Nicméně tento odlišný závěr odvolacího soudu nemá pro rozhodnutí o věci žádný praktický význam, neboť jak správně uvedl okresní soud, uznáním dluhu ve smyslu § 2054 o. z. dochází pouze k přenosu důkazního břemene v řízení (v tomto případě by tomu bylo ze žalobkyně na žalovaného). Přitom žalovanému se v průběhu řízení podařilo prokázat, že žalobkyně mu nedodala tři komponenty, které byly v rámci kupní smlouvy najednány, a to ramínko pro napouštění vody se sjednanou cenou 3 448,50 Kč, chladící stůl GN 2100 TN zn. Nordline se sjednanou cenou 38 115,50 Kč a chladící stůl GN 3100-3200 TN zn. Nordline se sjednanou cenou 42 337,90 Kč. Tedy zboží v celkové ceně 83 901,90 Kč.

11. Tento závěr okresní soud zcela správně dovodil jednak z výpovědi svědka , jméno FO, , který výslovně uvedl, že ramínko pro napouštění vody nebylo dodáno vůbec, přičemž pokud se týče dodaných stolů, tak dodány byly samostatné lednice a k nim samostatné nerezové stoly, tudíž se nejednalo o chladící stůl jako komplet. Přitom dle svědka , jméno FO, nebyly ani následně chladící stoly dodány a do současné doby jsou dodány pouze podstolové lednice, které tam stojí dodnes. Svědek pak ani po předložení fotodokumentace neuvedl, že by byly dodány chladící stoly jako komplet, a nikoliv jen samostatné lednice. Okresní soud pak vycházel také z výpovědi svědkyně , jméno FO, , která zmínila, že některé věci dodány nebyly, přičemž si výslovně vzpomněla na ramínko pro napouštění vody a snad jeden nerezový stůl. Stejně tak ani tato svědkyně po předložení fotodokumentace nijak neuvedla, že by některý z výše uvedených tří kusů zboží byl žalobkyní žalovanému dodán.

12. Shora uvedené důkazy pak pouze podporují nejzásadnější důkazy, a to jednotlivé dodací listy předložené samotnou žalobkyní. A jak uváděla sama žalobkyně, dodala žalovanému pouze to, co bylo uvedeno v těchto jednotlivých dodacích listech. Z toho lze jednoznačně dovodit, že pokud některé zboží v dodacích listech uvedeno není, nebylo zcela evidentně žalobkyní žalovanému dodáno. Pokud tedy v dodacích listech není uvedeno ani ramínko pro napouštění vody, ale ani jeden z nerezových chladicích stolů (chladící stůl GN 2100 TN zn. Nordline a chladící stůl GN 3100-3200 TN zn. Nordline), není možno učinit jiný závěr než ten, že toto zboží dodáno nebylo – jinak by muselo být v dodacích listech uvedeno. Pokud je v dodacích listech uvedeno, že byly dodány 3 kusy podstolových lednic (položka 2., 7. a 20. dodacího listu ze dne 14. 11. 2016), pak se zcela zjevně nejedná o chladicí stoly, ale o samostatné podstolové lednice. Navíc takto byly dodány 3 kusy zboží, přičemž nerezové chladící stoly měly být dodány pouze v počtu 2 kusů. Tedy ani v tomto směru dodací listy neodpovídají verzi žalobkyně, že se v dodacích listech jedná pouze o odlišné označení řádně dodaných chladících stolů GN 2100 TN zn. Nordline a GN 3100-3200 TN zn. Nordline.

13. Odvolací soud tak uzavírá, že ve shodě se soudem okresním dovodil, že žalobkyně nedodala žalovanému ramínko pro napouštění vody a dále chladící stoly GN 2100 TN zn. Nordline a GN 3100-3200 TN zn. Nordline, místo nichž dodala jiné zboží, a to podstolové lednice. Je tak možno uzavřít, že pokud se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 83 901,90 Kč za dodání ramínka pro napouštění vody (v částce 3 448,50 Kč), chladícího stolu GN 2100 TN zn. Nordline (v částce 38 115,50 Kč) a chladícího stolu GN 3100-3200 TN zn. Nordline (v částce 42 337,90 Kč), není možno její nárok považovat za důvodný. V průběhu řízení totiž bylo prokázáno, že žalobkyně toto zboží žalovanému dosud nedodala. I pokud by tak došlo ve smyslu § 2054 o. z. k uznání dluhu žalovaným, nemohlo by být žalobě vyhověno, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že dluh, který by žalovaný případně uznal, v době jeho uznání neexistoval. V průběhu řízení totiž nebylo žádným z účastníků jakkoliv tvrzeno, že by se snad smluvní strany v případě kupní smlouvy uzavřené mezi nimi dohodli jakkoliv jinak na splatnosti kupní ceny, než jak je uvedeno v § 2079 odst. 2 o. z. (tedy že by žalovaný měl zaplatit kupní cenu současně s dodáním zboží). Žalobkyni by tak ani v případě uznání dluhu žalovaným (natož v případě, kdy má soud za to, že k uznání dluhu nedošlo) nevznikl nárok na zaplacení kupní ceny za žalobkyní jasně a určitě označené zboží. Je sice pravdou, že žalobkyně dodala žalovanému namísto chladících stolů jiné zboží (podstolové lednice), avšak zaplacení ceny za toto jiné zboží se žalobou v tomto řízení nedomáhala.

14. Pouze závěrem považuje odvolací soud za nutné doplnit, že samotné použití faktury žalovaným v jeho účetnictví či v rámci vyjednávání o leasingu, či předložení dokladů o nákupu daného zboží žalobkyní, ničeho neprokazuje ohledně toho, zda dané zboží skutečně bylo či nebylo žalovanému dodáno.

15. Pokud tedy bylo v průběhu řízení prokázáno, že žalobkyně nedodala žalovanému zboží v celkové ceně 83 901,90 Kč, je možno považovat výrok II. rozsudku okresního soudu, jímž byla žaloba žalobkyně v této části zamítnuta, za věcně zcela správný. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. meritorní výrok II. rozsudku okresního soudu. Odvolací soud pak považuje za věcně zcela správný také nákladový výrok III. rozsudku okresního soudu, na jehož odůvodnění je možno pro zestručnění plně odkázat. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. také výrok III. rozsudku okresního soudu týkající se nákladů řízení mezi účastníky.

16. Odvolací soud se následně zabýval také přezkumem nákladových výroků ve vztahu mezi státem a účastníky řízení, tedy výroků IV. a V. rozsudku okresního soudu. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním v tom, že státu vznikly v prvostupňovém řízení celkové náklady v částce 378 Kč vyplacené za účast svědka , jméno FO, u jednání okresního soudu. Ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. pak mají být tyto náklady rozděleny k úhradě mezi účastníky řízení podle výsledku řízení. A protože žalobkyně byla v řízení neúspěšná v rozsahu 51 % a žalovaný v rozsahu 49 %, nelze dovodit, že by jejich procesní neúspěch bylo možno pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení státu posuzovat jako shodný. Odvolací soud proto výrokem II. tohoto rozsudku změnil výroky IV. a V. rozsudku okresního soudu a zavázal k náhradě nákladů řízení státu žalobkyni v rozsahu 51 % z částky 378 Kč (tedy co do částky 193 Kč) a žalovaného v rozsahu 49 % z částky 378 Kč (tedy co do částky 185 Kč).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl v odvolacím řízení plně procesně úspěšný a má tak vůči žalobkyni nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Náklady žalovaného v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to za sepis vyjádření k odvolání ze dne 21. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“) a za účast u jednání odvolacího soudu dne 27. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), a to z tarifní hodnoty 83 901,90 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení o odvolání žalobkyně. V souladu s § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu pak činí odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 4 460 Kč, k níž dále náleží zástupci žalovaného náhrada paušálních výdajů v částce 450 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). S ohledem na okolnost, že je zástupce žalovaného plátcem DPH, byl mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznán rovněž nárok na náhradu za 21% DPH z výše uvedených částek ve výši 2 063 Kč. Celkem tak žalovanému vznikly v souvislosti s odvolacím řízení náklady ve výši 11 883 Kč, k jejichž zaplacení žalovanému byla žalobkyně zavázána výrokem III. tohoto rozsudku.

18. Lhůty k plnění byly v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanoveny v délce tří dnů, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek neshledal odvolací soud jakéhokoliv důvodu.