15 CO 22/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa anonymizováno , číslo město , země anonymizováno zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 24 608,30 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 10. 2022, č. j. 7 C 8/2022-51,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 16 923,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 923,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému stanovení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 608,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 784,89 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 427,22 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], na základě této poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem 9,9 % ročně včetně dalšího příslušenství, celkem tedy částku 51 044,05 Kč, nejpozději do [datum], a to v 60 měsíčních anuitních splátkách ve výši 847,91 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný žalobkyni zaplatil částku 46 137,46 Kč.

3. Okresní soud po právní stránce posoudil smlouvu dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, dovodil, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel. Následně dospěl k závěru, že na smlouvu dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou dle § 87 ZoSÚ a § 588 o. z. Okresní soud dovodil, že z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že pravidelný měsíční příjem žalovaného u společnosti [právnická osoba] činil od ledna [rok] do června [rok] cca částku 20 000 Kč měsíčně. Dále z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 30 000 Kč měsíčně, dne [datum] úvěr ve výši 20 000 Kč měsíčně a dne [datum] úvěr ve výši 40 000 Kč měsíčně, který je předmětem tohoto řízení. Podle důkazů, které žalobkyně k otázce zkoumání a prověřování úvěruschopnosti žalovaného předložila, činil průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru 11 306 Kč měsíčně a dle zjištění soudu v měsíci červenci [rok], tedy před poskytnutím nyní posuzovaného úvěru, neměl žalovaný žádný příjem z pracovní činnosti. Výdaje žalovaného žalobkyně nezkoumala vůbec. Okresní soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 ZoSÚ. V důsledku toho posoudil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. Okresní soud dovodil, že žalobě nelze vyhovět ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný obdržel od žalobkyně částku 40 000 Kč, žalobkyni již zaplatil částku 46 137,46 Kč, tedy vrátil žalobkyni více, než mu bylo žalobkyní poskytnuto a z neplatné smlouvy nevznikla žalovanému žádná další povinnost, než vrátit to, co získal, což již učinil.

4. Proti tomuto rozsudku, v jeho plném rozsahu, podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasila s právním závěrem okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, s jeho závěrem, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a rovněž i s jeho závěrem, že žalovaný zaplatil na úvěr 46 137,46 Kč, když tento zaplatil jen 23 062,67 Kč, jak plyne i z důkazů, které žalobkyně okresnímu soudu doložila. Namítala, že postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, vycházela z informací od žalovaného, který tvrdil výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně však stanovila jeho životní výdaje na částku 3 410 Kč po zohlednění dle svého interního ekonomického modelu, který pracuje s daty a aktuálními životními náklady a normativními náklady na bydlení. Žalobkyně se však ani s těmito daty nespokojila a aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti, a to kontrolou v interních databázích systému CCB/CBCB, v nichž zjistila, že žalovaný měl v době před uzavřením smlouvy již měsíční splátkovou zátěž ve výši 3 788,03 Kč, dále prověřila insolvenční rejstřík, v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z běžného účtu žalovaného zjistila jeho pravidelné měsíční průměrné příjmy ve výši 21 148 Kč. Není tedy správný závěr okresního soudu, že žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalovaného, tyto zkoumala právě z výpisu z jeho běžného účtu a zohlednila ekonomický model na životní výdaje ve výši 3 410 Kč. Jelikož splátka úvěru měla činit jen 847,91 Kč měsíčně, je nutno dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a úvěrové smlouva je platná.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

7. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., tento byl řádně předvolán, k jednání se bez omluvy nedostavil, o odročení nežádal.

8. Z dosavadního obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 24 608,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 784,89 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 427,22 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum]. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že vycházela z informací z registru CBCB a SOLUS a nezjistila nic, co by uzavření smlouvy bránilo. K důkazu označila výpis z těchto registrů. Okresní soud usnesením ze dne 20. 1. 2022, č. j. 7 C 8/2022-8, žalobkyni vyzval, aby tvrdila, jakým způsobem posuzovala a prověřovala úvěruschopnost žalovaného a aby označila ke svým tvrzením důkazy. Žalobkyně v podání ze dne [datum] (čl. 9 spisu) uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmové a výdajové stránce poměrů, nahlížela do databáze BRKI a NRKI, ISIR a SOLUS, dále zkoumala obraty na běžném účtu žalovaného za posledních 6 měsíců, kdy jeho příjem byl před uzavřením smlouvy ve výši 21 148 Kč, a to od společnosti [právnická osoba] Žalobkyně rovněž přihlédla k platební historii žalovaného u dříve poskytnutých úvěrů, které z jeho strany byly hrazeny řádně a včas. K prokázání svých tvrzení navrhla k důkazu výpis z běžného účtu žalovaného, výpisy z registrů a důkaz, který označila jako„ Schválení žádosti – příjem“. V tomto podání žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 46 137,46 Kč a zároveň k tomuto zahrnula do tohoto podání tabulku o jednotlivých platbách žalovaného a rozúčtování, kolik z každé platby žalovaného šlo na úmor úroku a kolik na úmor jistiny. Z tabulky plyne, že žalobkyně tvrdí, že žalovaný zaplatil jen částku 23 062,67 Kč a že z této částky bylo na úmor úroku naúčtováno 7 470,94 Kč a na úmor jistiny naúčtováno 15 591,70 Kč. Je tak zřejmé, že tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil 46 137,46 Kč a z tabulky, z níž plyne, že žalobkyně uvádí, že zaplatil žalovaný 23 062,67 Kč, jsou údaje vzájemně rozporné.

9. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svých stanoviscích. Pouze doplnila, že okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že žalovaný na úvěr zaplatil 46 137,46 Kč. Žalobkyně uvedla, že v podání ze dne [datum] uvedla v tabulce, že žalovaný zaplatil na úvěr 23 062,67 Kč, kdy pouze omylem pod tabulkou uvedla, že bylo zaplaceno celkem 46 137,46 Kč, když tato částka je jen součtem částek, na které byly platby žalovaného rozúčtovány, jinak řečeno, žalobkyně pod tabulkou, v níž přehledně uvedla, kolik žalovaný zaplatil a na co žalobkyně platby rozúčtovala, toto plnění žalovaného omylem sečetla dvakrát. Žalobkyně namítala, že okresnímu soudu do spisu založila důkaz, a to výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož se podává, že žalovaný zaplatil vskutku jen 23 062,67 Kč a nikoliv 46 137,46 Kč.

10. Odvolací soud sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z jím provedených důkazů, sdílí i jeho skutkové závěry s výjimkou závěru, že žalovaný zaplatil žalobkyni na předmětnou smlouvu celkem 46 137,46 Kč, kdy tento skutkový závěr považuje odvolací soud za nesprávný. Ohledně tohoto závěru zřejmě okresní soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil částku 46 137,46 Kč, kdy toto uvedla žalobkyně ve svém podání ze dne [datum], nicméně okresní soud již přehlédl, že se jedná o tvrzení rozporné, a tedy tvrzení, jež zasluhovalo další výzvu k odstranění nejasností, neboť k tomuto tvrzení žalobkyně rovněž připojila tabulku, z níž vyplývá jiný žalobkyní uvedený údaj o výši plateb žalovaného, a to částka 23 062,67 Kč. Není tedy z tohoto podání zřejmé, která částka je správná. Rovněž je nutno zdůraznit, že okresní soud měl k dispozici výpis z běžného účtu, prostřednictvím něhož žalovaný úvěr splácel.

11. Odvolací soud proto dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od [datum] do [datum]. Tento důkaz byl předložen a navržen žalobkyní do spisu ještě v řízení před okresním soudem a před nastoupením účinků koncentrace řízení a neúplné apelace, nejedná se tedy z pohledu odvolacího řízení o důkaz nový a nepřípustný, ba naopak. Z tohoto důkazu odvolací soud zjistil, že žalovaný na úvěr splatil celkem částku 23 076,64 Kč, přičemž se jedná o platby z běžného účtu, které jsou vždy označeny jako„ úvěr-úhrada splátky, UG [bankovní účet]“. Žalobkyně tvrdila částku 23 062,67 Kč Drobná odlišnost je způsobena jednotlivými z účtu patrnými korekcemi v řádech haléřů.

12. Z výpisu z běžného účtu dále odvolací soud zjistil, že výdaje žalovaného v měsíci červnu [rok] činily jen na platby v kartou v obchodech s potravinami (Penny, Lidl, Hruška apod.) částku 2 356 Kč, platby kartou na e-shopu wish činily 2 243 Kč, za benzín vynaložil žalovaný 2 737 Kč, na platbách za sázky 400 Kč, dále uskutečnil na další své náklady výběry v hotovosti ve výši 11 000 Kč. Rovněž vynaložil na platbu nájemného 4 300 Kč. V červnu [rok] obdržel na účet příjem 22 504 Kč jako platbu od společnosti [právnická osoba] Žalovaný již v měsíci červnu [rok] čerpal jiný další úvěr ve výši 30 000 Kč ([datum]), aby byl schopen vůbec pokrýt své výdaje. Rovněž z účtu vynaložil platbu 5 500 Kč (označeno jako platba pro [jméno]).

13. Z výpisu za měsíc červenec [rok] jsou rovněž patrné výdaje na jídlo v minimální výši 3 700 Kč, dále platba pro„ [jméno] 5 500 Kč“ (která se na výpisech opakuje průběžně), platba 500 Kč na pojistku u AXA, dále žalovaný vynaložil jen na platby za benzín 600 Kč, na platby za sázení 1 700 Kč, na platby za internet a telefony u O2 částku 4 927 Kč, dále vybral v tomto měsíci hotovost 11 000 Kč, na nájem vynaložil platbu 4 300 Kč. V tomto měsíci neměl žalovaný jiný příjem, než částku 3 138 Kč, v tomto měsíci rovněž čerpal další jiný úvěr ve výši 20 000 Kč, aby byl vůbec schopen pokrýt své výdaje.

14. Již jen z výpisů z účtu žalovaného za dobu před uzavřením smlouvy je zřejmé, že žalovaný měl mnohem větší výdaje než příjmy a bez čerpání úvěrů nebyl schopen své pravidelné výdaje ani hradit. Předtím, než uzavřel smlouvu o úvěru s žalobkyní, která je předmětem této žaloby, uzavřel další dvě úvěrové smlouvy, čerpal další dva úvěry ve výši 30 000 Kč dne [datum] a ve výši 20 000 Kč dne [datum] Okresní soud správně zjistil, že v měsíci před uzavřením smlouvy neměl žalovaný příjem ze zaměstnání, nadto bylo zjevné, že pravidelné výdaje žalovaného nemohou ani v nejmenším odpovídat částce 3 410 Kč, se kterou ve svých modelech počítala žalobkyně. Částka 3 410 Kč jako částka životního minima nic nevypovídá o tom, jaké má spotřebitel pravidelné výdaje na živobytí. Nadto pokud žalobkyně, jak tvrdí, nahlížela do výpisů z běžného účtu žalovaného, pak jí muselo být zcela zřejmé, že výdaje žalovaného jen na nájemném činí minimálně 4 300 Kč měsíčně, dále že tento vynakládá jen na benzín, jídlo, telefony, internet a sázení měsíčně částku přesahující 18 000 Kč. Jelikož žalovaný čerpal dva úvěry v celkové výši 50 000 Kč těsně předtím, než s ním žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru na 40 000 Kč, což muselo být žalobkyni z výpisů zjevné, muselo být žalobkyni zjevné, že žalovaný bude muset i tyto úvěry splácet, tedy že zatížení žalovaného nejen těmito splátkami, ale i jeho pravidelnými výdaji, které se z výpisů z jeho účtu podávají, bude tak vysoké, že nebude schopen úvěr bez problémů řádně splácet. Nadto všechny tyto indicie zjevné z výpisů z účtu, které měla žalobkyně k dispozici, ji měly vést naopak k závěru, že žalovaný není úvěruschopný pro úvěr, jež s ním následně sjednala.

15. Závěr okresního soudu, že žalobkyně nedostála řádně s odbornou péčí své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného, je tak správný a plně obstojí. Námitky žalobkyně, že žalobkyně nahlížela do databází, a to insolvenčního rejstříku, BRKI a NRKI, SOLUS, nic nemohou změnit na tom, že žalobkyně se nikterak nezajímala o zásadní měsíční výdaje žalovaného (výdaje na bydlení a živobytí), nereflektovala, že pravidelné výdaje žalovaného patrné z výpisů z účtu, jež měla k dispozici, přesahují jeho příjmy a že proto nebude schopen úvěr řádně splácet. Skutečnost, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení, nic nevypovídá o tom, jaké jsou jeho příjmy a výdaje a o tom, zda bude schopen úvěr řádně splácet. To, že žalobkyně nahlédla do databází NRKI a BRKI nemůže vést k uzávěru, že by řádně splnila svou povinnost dle § 86 a § 87 ZoSÚ. To vše zvlášť za situace, kdy již sama tvrdí, že se nikterak nezabývala konkrétními výdaji žalovaného a neprověřovala jeho výdajovou stránku (náklady na bydlení a živobytí), ale vycházela jen z modelu výdajů daných výší životního minima 3 410 Kč a normativních nákladů na bydlení, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalovaného, které měl a musel platit, a které dle výpisů z běžného účtu nadto zjevně překračovaly jeho příjmy.

16. Odvolací soud pak rovněž zcela souhlasí se závěrem okresního soudu o neplatnosti této smlouvy o úvěru v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat při uzavírání smlouvy schopnost žalovaného úvěr řádně splácet dle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně již jen z výpisů z běžného účtu musela mít důvodné pochybnosti o tom, že by byl žalovaný schopen navrhovanou splátku úvěru řádně splácet.

17. Okresní soud rovněž správně dovodil, že se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. V tomto směru lze plně odkázat na argumentaci předestřenou v odstavcích 17 až 21 odůvodnění rozsudku okresního soudu.

18. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že žalovaný na základě neplatné smlouvy vyčerpal 40 000 Kč, nesdílí však již skutkový závěr okresního soudu, že žalovaný žalobkyni zaplatil 46 137,46 Kč. Naopak žalovaný uhradil částku 23 076,64 Kč, jak zjistil odvolací soud z výpisů z účtu.

19. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pak je nutno provést vypořádání v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

20. Ust. § 2993 o. z., na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2013 (§ 457 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni, když ust. § 2993 věta druhá o. z. předpokládá aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalovaného, aby byla vypořádána veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. Odvolací soud však má s ohledem na níže uvedenou argumentaci za to, že soud je povinen provést vzájemné vypořádání smlouvy i bez námitky vzájemnosti ze strany žalovaného.

21. Dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví, že spotřebitel je z neplatné smlouvy povinen vrátit jistinu úvěru, tedy toho, oč sám zaplatil méně, než podle neplatné smlouvy od úvěrujícího přijal, aniž by byl povinen vznášet námitku vypořádání jím poskytnutých plnění, jak předpokládá obecné ust. § 2993 o. z.

22. Bezdůvodné obohacení žalovaného činí částku 16 923,36 Kč, jako rozdíl mezi částkou 40 000 Kč, kterou žalovaný vyčerpal, a částkou 23 076,64 Kč, kterou žalobkyni již vrátil. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobě co do částky 16 923,36 Kč (dlužná jistina) vyhověl, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně (v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění nařízení vlády č. 25/2021 Sb.) za dobu od [datum] do zaplacení. V případě absolutní neplatnosti smlouvy pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti je splatnost nároku stanovena § 87 odst. 1 věta poslední ZoSÚ, který stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný, který nese v řízení břemeno tvrzení a důkazní o tom, že nebylo v jeho možnostech za dobu od [datum] (čerpání) do [datum] (datum výzvy) dluh uhradit, ani netvrdil. Do prodlení se tedy žalovaný dostal nejpozději [datum]. Nárok na úrok z prodlení je dán § 1970 o. z.

23. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., neboť na pohledávky, jež mají základ v absolutně neplatné smlouvě, není nárok dán.

24. V důsledku změny meritorního výroku rozsudku okresního soudu byl odvolací soud povinen znovu originárně rozhodnout o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudem prvého stupně. Předmětem řízení byly nejen nároky na jistinu, ale i nároky na příslušenství, i příslušenství je proto nutno vzít v úvahu při posuzování procesního úspěchu a neúspěchu stran ve sporu (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Odvolací soud zkapitalizoval veškeré požadované běžící příslušenství ke dni rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že procesní úspěch žalobkyně a žalovaného je zhruba stejný, a proto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení, a to před soudy obou stupňů.

25. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.