7 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně jednající v ČR prostřednictvím mBank, S.A., IČO sídlem adresa , zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 608,30 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 608,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 784,89 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 427,22 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 608,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 784,89 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 427,22 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru "mPůjčka plus" č. GNN153318788. Žalovaný byl zároveň seznámen s Podmínkami poskytování hotovostních úvěrů v mBank, Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a Sazebníkem bankovních poplatků. Výše jistiny úvěru činila 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 60 měsíčních splátek ve výši 847,91 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba činila 9,90 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni taky poplatky účtované dle Smlouvy stanovené v aktuálně platném Sazebníku. Dle Podmínek poskytování hotovostních úvěrů v mBank je žalobkyně oprávněna odstoupit od Smlouvy, pokud je žalovaný v prodlení se splácením více než dvou splátek nebo jedné splátky delší než tři měsíce. Podmínky smlouvy žalovaný nesplnil, neboť zcela neuhradil splátky za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021. Žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne [datum], čímž se stal celý dluh splatným ke dni [datum]. Žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši 24 408,30 Kč, poplatky ve výši 200 Kč, neuhrazený úrok dle smlouvy z jednotlivých anuitních splátek dle harmonogramu splátek zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky ve výši 784,89 Kč a neuhrazený úrok (se sazbou úroku smlouvy, zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení), z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti zkapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 2 427,22 Kč, spolu s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 24 608,30 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Usnesením, č. j. 7C 8/2022-8 ze dne 20. 1. 2022, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr včetně příslušenství splácet a současně aby uvedla, jak dospěla k jistině ve výši 24 408,30 Kč, kolik žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr zaplatil, za jaké úkony jsou požadovány poplatky ve výši 200 Kč a z čeho vyplývá jejich výše a u kapitalizovaných úroků ve výši 784,89 Kč a 2 427,22 Kč aby uvedla, za jakou dobu a jakou sazbou došlo ke kapitalizaci předmětných úroků.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že před uzavřením Smlouvy o hotovostním úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. V případech, kdy je žalobkyně schopná určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném (případně i jiném) účtu klienta, vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení klienta o výši příjmů, nevyžaduje žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem klientů, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Žalobkyně nahlížela do bankovních i nebankovních registrů (BRKI/NRKI), ISIR i [příjmení] s negativním nálezem. Poskytnutí hotovostního úvěru s limitem 40 000 Kč bylo na základě předschválené nabídky banky dle obratů na běžném účtu mKonto za posledních 6 měsíců. Příjem byl před schválením žádosti ve výši 21 148 Kč, a to příjem ze společnosti [právnická osoba] Žalobkyně přihlédla k platební historii již dříve poskytnutých úvěrů, které byly hrazeny řádně a včas, a to platbou v celkové výši 1 059,90 Kč. Žalobkyně se domnívá, že prověření úvěruschopnosti k poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč se splátkou 847,91 Kč bylo dostatečné. Náklady na bydlení jsou počítány koeficientem nákladů na bydlení v daném regionu, jelikož není v možnostem věřitele spolehlivě prověřit.

5. Jistina ve výši 24 408,30 Kč je vypočtena rozdílem poskytnutého úvěru ve výši 40 000 Kč a uhrazených splátek, započtených na jistinu ve výši 15 591,70 Kč. Žalovaný uhradil celkem platby ve výši 46 137,46 Kč. Poplatky v celkové výši 200 Kč byly účtovány za vyhotovení a odeslání výzev k úhradě dle platného Sazebníku. Poplatek ve výši 50 Kč byl účtován za vyhotovení a odeslání první výzvy k úhradě dlužné splátky obyčejnou poštou dne [datum]. Poplatek ve výši 150 Kč byl účtován za vyhotovení a odeslání odstoupení od smlouvy dne [datum] na adresu žalovaného doporučenou poštou. Kapitalizovaný úrok ve výši 784,89 Kč je neuhrazeným řádným smluvním úrokem, splatným v jednotlivých splátkách úvěru dle harmonogramu splátek se sazbou úroku 9,9 % z aktuální výše dlužné jistiny do dne splatnosti jednotlivých splátek. Vypočten byl následovně: z částky 24 408,30 Kč od [datum] do [datum], splatný ve splátce [číslo] z částky 23 761,76 Kč za období od [datum] do [datum], splatný ve splátce [číslo] z částky 23 109,88 Kč za období od [datum] do [datum], splatný ve splátce [číslo]. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 427,22 Kč je neuhrazený úrok z jednotlivých splátek, s nimiž byl žalovaný v prodlení ode dne splatnosti, následně pak z celé dlužné jistiny. Počítán byl vždy se sazbou smluvního úroku 9,9 % ročně, navýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení. Vypočten byl následovně: úrok ve výši 18,15 % ročně z neuhrazené jistiny 651,88 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 18,15 % ročně z neuhrazené jistiny 657,25 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 18,15 % ročně z neuhrazené jistiny 24 408,30 Kč od [datum] do [datum] a úrok ve výši 18,40 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 24 408,30 Kč od [datum] do [datum].

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a řízení zůstal nečinný.

7. K jednání nařízenému na den [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil. Zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila, odkázala na tvrzení uvedená v žalobě, včetně tvrzení uvedených v doplnění žaloby. Navrhla, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť má za to, že prokázala veškerá potřebná tvrzení včetně toho, že řádně zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, přičemž se jednalo o úvěr v malé výši a žalobkyně měla informace o příjmech žalovaného a jeho dosavadní platební morálce.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně, na základě Smlouvy o hotovostním úvěru "mPůjčka plus" č. GNN153318788 ze dne [datum], poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr vrátit, včetně úroků a dalšího příslušenství, nejpozději do [datum], a to v 60 měsíčních anuitních splátkách, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Výše měsíční splátky činila 847,91 Kč, přičemž každá měsíční splátka zahrnovala vždy splátku jistiny a platbu úroků. Zápůjční úroková sazba činila 9,9 % ročně, RPSN 10,37 %. Celková splatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěrů při splnění všech výše uvedených předpokladů činila 51 044,05 Kč. Mezi účastníky bylo dále dohodnuto, že klient hradí ve prospěch banky poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony banky související s úvěrem, o které klient banku požádá, uvedené v Sazebníku bankovních produktů. Harmonogram splátek obsahuje údaje o poměru splátky jistiny a platby úroků v jednotlivých měsíčních splátkách, konkrétní výši a časové rozvržení měsíčních splátek a dále též aktuální výši úrokové sazby. V případě, že klient nezaplatí splátku úvěru nebo jinou pohledávku banky ze smlouvy řádně a včas, uhradí bance úrok z prodlení. Další důsledky vyplývající z případného prodlení klienta s plněním peněžitých dluhů z úvěrového vztahu jsou upraveny v Podmínkách, podle nichž banka může vypovědět smlouvu a požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru nebo jejich část (ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum], z harmonogramu splátek).

9. Podle čl. 6 [číslo] a [číslo] b) Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů, pohledávky mBank vzniklé ze smlouvy (jistina, úroky, poplatky, jiné pohledávky), které nejsou klientem splaceny včas (ve stanoveném termínu) nebo jsou nesplacené a existují po zániku závazku ze smlouvy, představují zadlužení po splatnosti, přičemž v případě vzniku zadlužení po splatnosti je banka oprávněna od smlouvy odstoupit. Pohledávky odpovídající zadlužení po splatnosti se uspokojují v pořadí: a) náklady na vymáhání pohledávek, b) poplatky za upomínky, c) poplatky stanovené sazebníkem, d) úroky ze zadlužení po splatnosti, e) řádné úroky za období před prodlením, f) jistina po splatnosti. (z Podmínek pro poskytování hotovostních úvěru mBank, platných a účinných od [datum]). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, neuhradil splátky za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021 ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně proto využila svého práva, od smlouvy odstoupila, prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 820,41 Kč do 7 dnů od doručení výzvy ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, do dnešního dne však dlužnou částku neuhradil (z Předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]).

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne [datum] částku ve výši 40 000 Kč. Celková splatná částka při řádném splácení činila 51 044,05 Kč a měla být splacena v 60 měsíčních, anuitních splátkách, po 847,91 Kč, vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný k dnešnímu dni zaplatil žalobkyni částku ve výši 46 137,46 Kč.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 2. 8. 218 uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

21. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

22. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že řádně prověřovala a posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že pravidelný měsíční příjem žalovaného u společnosti [právnická osoba] činil od ledna 2018 do června 2018 cca částku 20 000 Kč měsíčně. Dále z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 30 000 Kč měsíčně, dne [datum] úvěr ve výši 20 000 Kč měsíčně a dne [datum] úvěr ve výši 40 000 Kč měsíčně, který je předmětem tohoto řízení. Podle důkazů, které žalobkyně předložila, činil průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru 11 306 Kč měsíčně a dle zjištění soudu v měsíci červenci 2018, tedy před poskytnutím úvěru, neměl žalovaný žádný příjem z pracovní činnosti. Výdaje žalovaného žalobkyně nezkoumala vůbec. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

23. Uzavřená smlouva je neplatná z výše uvedených důvodů a žalovanému vznikla pouze povinnost vrátit bance podle svých možností poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru dle citovaného § 87 ZoSÚ. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 40 000 Kč, žalobkyni již zaplatil částku 46 137,46 Kč, tedy vrátil více, než mu bylo žalobkyní poskytnuto. Žalobě proto nelze vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalovanému žádná další povinnost, než vrátit to, co získal, což již učinil.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.