15 Co 249/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 512 877 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, č. j. 19 C 603/2023-42,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 25 749 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud řízení zastavil co do částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 505 000 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do 10. 12. 2021 (výrok I.), žalobu co do částky 505 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 70 990,70 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti jeho výrokům II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně, případně jeho změny tak, že žalobě bude po jejím částečném zpětvzetí vyhověno. Namítala, že se podanou žalobou domáhala vrácení přeplatku na nájemném sjednaném ve výši 75 000 Kč měsíčně, které zaplatila jednorázově za dobu od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 částkou 900 000 Kč. V článku III. pod bodem 5 nájemní smlouvy a smlouvy o předkupním právu nájemce žalobkyně souhlasila s tím, že v případě vzniku přeplatku na nájemném bude tento započten na závazky jejího jednatele vůči společnostem jednatele žalované. Nájemní vztah účastníků skončil dne 10. 12. 2021, kdy došlo ke vkladu vlastnického práva k pronajatým nemovitostem ve prospěch společnosti , právnická osoba, Tím došlo ke vzniku přeplatku na nájemném ve výši 505 000 Kč. Poukázala na ustanovení § 13 o. z. o zásadě legitimního očekávání a poukázala na to, že samosoudkyně při jednání dne 23. 1. 2024 seznámila účastníky s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 1534/2022 ze dne 8. 2. 2023, který je i dle názoru žalobkyně na danou zcela přiléhavý a jež se týká výkladu ustanovení § 2221 o. z. Zdůraznila, že nájemní vztah přechází na nového vlastníka, ovšem nikoliv práva a povinnosti mající jiný právní režim. Tím je bezesporu i přeplatek na nájemném, jehož příjemcem byl původní vlastník. Jedná se tedy o dluh původního pronajímatele vůči nájemci. Závěr, že by příjem, který obdržela žalovaná, měl hradit někdo třetí, příp. na něj doplácet, žalobkyně označila za příčící se zdravému rozumu s tím, že neobstojí tvrzení, že žalobkyně si předplatila nájem a žalovaná nemá žádnou povinnost přeplatek na nájmu ve výši 505 000 Kč vrátit. Uvedla, že z jazykového i logického výkladu předložené nájemní smlouvy je nutno dovodit, že v uzavřené nájemní smlouvě je zakotvena povinnost žalované vrátit přeplatek na nájmu, jak tvrdila žalobkyně, je-li ve smlouvě současně sjednán závazek žalobkyně, že případný přeplatek nájmu bude moci být eventuálně započten na případné pohledávky žalované vůči jednateli žalobkyně. Sama žalovaná soudu tvrdila, že takové pohledávky ke dni přechodu vlastnictví existovaly, a proto byl přeplatek nájmu započten a nebyl vrácen. Na výzvu soudu však tuto skutečnost žalovaná nedoložila. Zdůraznila, že soud I. stupně své rozhodnutí opřel o ust. § 559 odst. 1 občanského zákoníku., aniž by sdělil, který občanský zákoník má na mysli, přičemž patrně měl na mysli zák. č. 40/1964 Sb. a ustanovení o zániku dluhu. Dále žalobkyně zdůraznila, že v kupní smlouvě mezi žalovanou a , právnická osoba, není žádná zmínka o tom, že by zde byl na 7 měsíců předplacen nájem, ani tato skutečnost není nijak zohledněna v kupní ceně. Je to tak dle žalobkyně z toho důvodu, že předplacený nájem a jeho případný přeplatek či nedoplatek byl výlučně věcí účastníků tohoto sporu. Žalovaná je tak účastníkem hmotněprávního vztahu, ze kterého vznikl tento spor a je ve věci jednoznačně pasivně legitimována. Současně žalobkyně poukázala na údaj obsažený na straně 6 napadeného rozsudku s tím, že nájem byl předplacen na 40 měsíců, ač nájem byl předplacen toliko na 12 měsíců a mezi účastníky trval necelých 5 měsíců.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. K námitce žalobkyně, že se soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 1534/2022, s nimiž byli účastníci seznámeni okresním soudem na jednání dne 23. 1. 2024, uvedla, že odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 13 až 18, ve kterých je postupně vysvětleno, proč nájemní vztah sjednaný smlouvou o nájmu přešel komplexně ve všech aspektech, tudíž i včetně již zaniklého závazku žalobkyně k úhradě nájemného, na společnost , právnická osoba, Dané závěry jsou v souladu s odkazovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, který žalobkyně toliko mylně interpretuje. V neposlední řadě dle žalované ze skutkových tvrzení žalobkyně nevyplývá ani jakákoliv existence přeplatku na nájemném. Pokračující nájem v souvislosti se změnou pronajímatele (vlastníka) přešel na nového vlastníka, přičemž změnou osoby v pozici pronajímatele ke vzniku přeplatku na nájemném dojít nemohlo. Jak bylo soudem I. stupně správně konstatováno, nájemní smlouva neobsahuje žalobkyní tvrzené ustanovení o tom, že by případný přeplatek nájmu měl být žalobkyni vrácen. Žalobkyně tudíž ani z uvedeného důvodu nemá tvrzený nárok na vrácení přeplatku na uhrazeném nájemném.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 18. 8. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované původně zaplacení částky 512 877 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 4. 12. 2021 do 18. 8. 2023. Skutkově tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu a smlouvu o předkupním právu, na základě které žalobkyně uhradila roční nájemné ve výši 900 000 Kč, a to při sjednaném měsíčním nájmu ve výši 75 000 Kč. V této smlouvě se žalovaná zavázala, že při předčasném prodeji bude přeplatek nájmu vrácen. Kupní smlouva byla uzavřena dne 2. 12. 2021, dne 3. 12. 2021 měl být přeplatek nájmu vrácen. Přes opakované upomínky a předžalobní výzvu však žalovaná do dne podání žaloby žalobkyni ničeho nezaplatila. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že dne 25. 6. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalovaná jakožto pronajímatel přenechala do užívání žalobkyni jakožto nájemkyni nemovité věci, konkrétně pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, . Nájemné dle ujednání obsaženém v článku III. odst. 3 nájemní smlouvy bylo složeno žalované dne 25. 6. 2021. Dne 2. 12. 2021 byla mezi žalovanou jako prodávající a společností , právnická osoba, jako kupující uzavřena kupní smlouva, na základě které došlo dne 2. 1. 2022 s účinností ke dni 10. 12. 2021 ke vkladu vlastnického práva k předmětu nájmu ve prospěch kupující. S ohledem na provedený převod vlastnického práva k předmětu nájmu tak přešla práva a povinnosti z nájemní smlouvy ze žalované jakožto pronajímatelky na společnost , právnická osoba, Za obě společnosti v obou případech jednal jako jejich jednatel , jméno FO, . Žalobkyně a ani společnost , právnická osoba, tedy nemohou namítat, že by jim existence a obsah nájemní smlouvy nebo kupní smlouvy nebyly známy. Existence nájemní smlouvy je pak výslovně uvedena i v kupní smlouvě [článek I. odst. 3 písm. b)]. S tímto odůvodněním žalovaná namítala, že ve sporu není pasivně věcně legitimována.

6. Žalobkyně se k námitkám žalované vyjádřila tak, že mezi účastníky byla sjednána nájemní smlouva, ve které bylo mimo jiné dohodnuto, že případný přeplatek nájmu bude nájemci, tedy žalobkyni, vrácen. Příjemcem nájmu byla žalovaná, která tuto skutečnost nesporuje. Tvrzení o tom, že povinnost vrátit přeplatek nájmu přešla na nového vlastníka, označila žalobkyně za nehorázné. Žalovaná byla příjemcem platby, ona má vracet přeplatky z nájemní smlouvy. V opačném případě tato částka měla být odečtena od kupní ceny nemovitosti při převodu na , právnická osoba, Pro úplnost pak žalobkyně uvedla, že nájemné muselo být uhrazeno jednorázově a za zřízení předkupního práva na nemovitost, kterou žalovaná donutila žalobkyni na ni převést, si žalovaná naúčtovala další částku 4 100 000 Kč. Žalovaná a její spřízněné firmy ovládané jednatelem , tituly před jménem, , jméno FO, dlouhodobě zneužívají tísně lidí a společností, jež se ocitnou ve svízelné životní a finanční situaci. Jejich počínání hodlá žalobkyně nechat prověřit orgány činnými v trestním řízení.

7. U jednání konaného dne 23. 1. 2024 žalobkyně rozšířila žalobu na částku 520 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 4. 12. 2021, a to až do zaplacení, a nikoliv jen do 18. 8. 2023. Okresní soud tuto změnu žaloby připustil, následně však vzala žalobkyně žalobní nárok částečně zpět tak, že předmětem řízení zůstala částka 505 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení, když okresní soud postupem podle ust. § 96 o. s. ř. řízení v rozsahu rozdílu původního a nového žalobního požadavku částečně zastavil.

8. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky. U jednání konaného dne 23. 1. 2024 konstatoval, že v rámci předmětného právního názoru na danou věc dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 1534/2022, s jehož obsahem strany seznámil. Současně žalovanou poučil dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila své důkazní návrhy ke svému tvrzení, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná s odůvodněním, že není ve sporu pasivně věcně legitimována, když dle okresního soudu dosud provedenými důkazy nebyly tyto skutečnosti prokázány. Dále byla žalovaná poučena o důsledcích nesplnění této výzvy. V reakci na toto poučení okresního soudu, které označila za překvapivé, žalovaná požádala o lhůtu 14 dnů k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a v podání ze dne 5. 2. 2024 setrvala na své argumentaci o nedostatku své pasivní věcné legitimace s odkazem na ust. § 2221 odst. 1 o. z., odkázala na tam označenou judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že dle jejího názoru na projednávanou věc rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 1534/2022, nedopadá, neboť se vztahuje k odlišné skutkové situaci a sdělila, že ve vztahu k zániku žalované pohledávky zápočtem ze strany žalované nemíní doplnit žádná svá tvrzení.

9. Okresní soud pak po skutkové stránce uzavřel, že dne 25. 6. 2021 byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, na základě níž žalovaná jakožto pronajímatel přenechala do užívání žalobkyně jakožto nájemce předmětné nemovitosti. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2022. Měsíční nájemné bylo sjednáno v částce 75 000 Kč, jeho splatnost byla sjednána jako jednorázová ve výši 900 000 Kč s tím, že bude uhrazeno bezhotovostní platbou na uvedený účet žalované, a to k datu podpisu smlouvy. V článku III. bod 5 nájemní smlouvy bylo ujednáno, že „v případě ukončení nájmu dříve než 30. 6. 2022 souhlasí nájemce s tím, že případný přeplatek na nájemném může být započten na závazky jejího jednatele , jméno FO, vůči společnostem , právnická osoba, nebo , právnická osoba, “ Pokud žalobkyně tvrdila, že v nájemní smlouvě bylo výslovně ujednáno, že případný přeplatek nájmu bude nájemci (žalobkyni) vrácen, resp. že při předčasném prodeji bude přeplatek nájmu vrácen, žádné takové ustanovení předmětná nájemní smlouva neobsahuje. Nájemné dle smlouvy bylo žalované zaplaceno dne 25. 6. 2021. Dne 2. 12. 2021 byla mezi žalovanou jakožto prodávající a společností , právnická osoba, jako kupující uzavřena kupní smlouva, na základě které došlo dne 2. 1. 2022 s účinností ke dni 10. 12. 2021 ke vkladu vlastnického práva k předmětu nájmu ze žalované na společnost , právnická osoba, Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení přeplatku na nájemném ve výši 512 877 Kč za období od 1. 11. 2021 do 30. 6. 2022 spolu se zákonným úrokem z prodlení, žalovaná však předžalobní výzvu nesplnila.

10. V rámci právního posouzení věci okresní soud odkázal na znění ust. § 2221 o. z. a na v rozsudku označenou judikaturu Nejvyššího soudu a dovodil, že žalovaná není v dané věci pasivně legitimována, když nájemné bylo uhrazeno na nadcházející období původnímu pronajímateli, přičemž po změně v osobě pronajímatele ve smyslu ust. § 2221 o. z. nájemní vztah před uplynutím předplacené doby nájmu nezanikl (zánik nájemního vztahu žalobkyně ani netvrdila). Žalobkyně za trvání původního nájemního vztahu splnila povinnost zaplatit pronajímateli nájemné za 12 měsíců jednorázově předem a i po změně pronajímatele ex lege tedy nadále trval nájemní vztah založený smlouvou z 25. 6. 2021, včetně práv a povinností tvořících obsah tohoto právního vztahu. Změnou v osobě pronajímatele, ke které došlo ze zákona, se tedy právo žalobkyně jakožto nájemce nezměnilo a práva a povinnosti sjednaná v nájemní smlouvě s původním pronajímatelem nadále zavazovaly žalobkyni a nového vlastníka předmětu nájmu. Protože závazek žalobkyně, tj. povinnost zaplatit pronajímateli nájemné za 40 (správně 12) měsíců, zanikl splněním, pak ani případným dodatečným ujednáním s novým pronajímatelem již nemohlo dojít k jeho změně. Pokud byl žalobní nárok odůvodněn tvrzením, že v nájemní smlouvě se žalovaná jako původní pronajímatel zavázala, že při předčasném prodeji nemovitosti bude přeplatek nájmu vrácen žalobkyni, pak tato tvrzení v řízení prokázána nebyla. Od nabytí vlastnického práva k předmětu nájmu novým vlastníkem žalovaná již není účastníkem hmotněprávního vztahu, tedy postrádá tzv. pasivní věcnou legitimaci, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 70 990,70 Kč.

11. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

12. Odvolací soud dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř., postupem dle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř., zopakoval dokazování nájemní smlouvou a smlouvou o předkupním právu ze dne 25. 6. 2021 a konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud přebírá. Současně ke skutečnostem nastalým po rozhodnutí okresního soudu odvolací soud v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. k důkazu provedl výpis z katastru nemovitostí ve vztahu k předmětným nemovitostem, ze kterých zjistil, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , nemovitosti v k. ú. , adresa, , jsou ve vlastnictví , jméno FO, , který mimo jiné předmětné nemovitosti nabyl na základě kupních smluv ze dne 11. 1. 2024 a 30. 9. 2024.

13. Žalobkyně svůj žalobní požadavek odůvodnila vznikem přeplatku na nájemném zaplaceném podle smlouvy o nájmu a smlouvy o předkupním právu uzavřené mezi účastníky dne 25. 6. 2021, podle které uhradila žalované jakožto pronajímateli jednorázově nájemné za celou sjednanou dobu trvání nájemního vztahu od 25. 6. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 900 000 Kč s tím, že žalovaná žalobkyni přeplatek na nájmu nevrátila poté, co své vlastnické právo k předmětu nájmu převedla kupní smlouvou ze dne 2. 12. 2021 na společnost , právnická osoba, Současně tvrdila, že nárok na přeplatek jí plyne i z ujednání obsaženého v předmětné nájemní smlouvě, konkrétně z dohody obsažené v článku III. bodu 5, který žalobkyně vykládá tak, že se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit přeplatek nájmu.

14. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni žádný přeplatek na nájemném nevznikl, neboť nájemní vztah trval i poté, co ve smyslu ust. § 2221 o. z. do nájemního poměru vstoupila společnost , právnická osoba, jakožto nový vlastník předmětu nájmu, čímž současně žalovaná pozbyla svou pasivně věcnou legitimaci ve sporu. S tímto právním posouzením věci odvolací soud zcela souhlasí.

15. Podle ust. § 2221 odst. 1 o. z. změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.

16. Podle ust. § 2221 odst. 2 o. z. převedl-li pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro nového vlastníka závazná ujednání o pronajímaných povinnostech, které zákon nestanoví. To neplatí, pokud nový vlastník o těchto ujednáních věděl.

17. Jak vyplývá z ust. § 2221 odst. 1 o. z., se změnou vlastnictví k pronajaté věci je spojen přechod práv a povinností z nájemního vztahu na nabyvatele předmětu nájmu. V podmínkách projednávané věci to znamená, že i po datu 10. 12. 2021, kdy byla podle kupní smlouvy ze dne 2. 12. 2021 do katastru nemovitostí jako nový vlastník předmětu nájmu zapsána společnost , právnická osoba, , nadále trval nájemní vztah založený nájemní smlouvou z 25. 6. 2021, včetně práv a povinností tvořících obsah tohoto právního vztahu. Změnou v osobě pronajímatele se tedy právo žalobkyně jakožto nájemce nemovitosti nezměnilo a práva a povinnosti sjednaná v nájemní smlouvě se žalovanou jakožto původním pronajímatelem nadále zavazovaly žalobkyni a nového vlastníka nemovitostí.

18. Žalobkyně, která se jako nájemce zavázala v nájemní smlouvě z 25. 6. 2021 zaplatit žalované jako pronajímateli měsíční nájemné ve výši 75 000 Kč za 12 měsíců jednorázově předem, tj. v částce 900 000 Kč, svůj závazek podle nesporných tvrzení obou procesních stran splnila. Splněním tento její závazek (dluh z nájemní smlouvy) k zaplacení nájemného zanikl ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 o. z. Právo nájmu žalobkyně k předmětným nemovitostem založené smlouvou z 25. 6. 2021 tak trvalo i po změně vlastnictví k domu a nadále trval i závazek pronajímatele umožnit žalobkyni za sjednaných podmínek užívání předmětných nemovitostí, neboť tento závazek nezanikl žádným ze způsobů zániku závazku. Splnila-li žalobkyně svou povinnost k úhradě nájemného za 12 měsíců předem, jak se ve smlouvě zavázala, tento její závazek, jak shora uvedeno, zanikl splněním a k okamžiku změny vlastnického práva k nemovitostem, tj. k datu 10. 12. 2021, zde neexistovala pohledávka žalované jakožto původní pronajímatelky vůči žalobkyni na splatné nájemné a současně ani pohledávka žalobkyně vůči žalované z titulu přeplatku na nájemném. V tomto směru pak odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu vážící se sice k právní úpravě platné do 31. 12. 2023, nadále však použitelné i v podmínkách současné právní úpravy provedené zák. č. 89/2012 Sb. (např. rozsudek ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 25 Cdo 136/2001).

19. Současně nebylo v řízení prokázáno tvrzení, že by se žalovaná jakožto původní pronajímatelka v nájemní smlouvě uzavřené se žalobkyní zavázala vrátit přeplatek na nájemném pro případ, že by pozbyla své vlastnické právo k předmětu nájmu a vystoupila tak z předmětného nájemního poměru. Jak shora uvedeno, ve smlouvě o nájmu a o předkupním právu ze dne 25. 6. 2021, si strany v článku III. bodu 5 této smlouvy sjednaly, že „V případě ukončení nájmu dříve než 30. 6. 2022 souhlasí nájemce s tím, že případný přeplatek na nájemném může být započten na závazky jeho jednatele , jméno FO, vůči společnostem , právnická osoba, nebo , právnická osoba, “. Uvedené ustanovení se však vztahovalo podle svého výslovného znění toliko na případy předčasného ukončení nájemního poměru, tj. ukončení nájemního poměru před datem 30. 6. 2022, což se však i dle samotných tvrzení žalobkyně u jednání odvolacího soudu nestalo, jak výše uvedeno, nájemní poměr trval po celou sjednanou dobu do 30. 6. 2022, aniž by na existenci a trvání nájemního poměru či na jeho obsah měla jakýkoliv vliv změna vlastnictví předmětu nájmu a změna v osobě pronajímatele. Jiný výklad posuzované smluvní ujednání podle své jasně formulované textace nepřipouští.

20. Pokud pak jde o poukaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 1534/2022, souhlasí odvolací soud s názorem žalované, že se dané rozhodnutí vztahuje na jinou skutkovou situaci, v níž podle ujednání obsaženém v nájemní smlouvě nebylo nájemné fakticky placeno, ale mělo být plněno formou jednostranného zápočtu vůči tehdejšímu pronajímateli. V této věci Nejvyšší soud konstatoval, že ač na žalobkyni jakožto nového vlastníka předmětu nájmu přešlo právo na nájemné ve výši sjednané v nájemní smlouvě, nepřešly na ni povinnosti vyplývající z dohody původních účastníků nájemní smlouvu o zápočtu úhrady nájemného na kupní cenu. O takovou skutkovou situaci se v projednávané věci nejedná, nájemní smlouva ujednání o hrazení nájemného zápočtem proti jakýmkoliv nárokům žalobkyně vůči žalované neobsahuje.

21. Žalobkyni lze přisvědčit, že okresní soud u jednání dne 23. 1. 2024 účastníkům zpřístupnil svůj předběžný názor na to, že na věc dopadá shora citované rozhodnutí ve věci Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 1534/2022 a v důsledku tohoto nesprávného názoru pak žalovanou rovněž poučil ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. V napadeném rozsudku však své právní závěry korigoval a podrobně vysvětlil důvody svého rozhodnutí, které odvolací soud zcela sdílí, aniž by byla na úkor žalobkyně porušena zásada legitimního očekávání zakotvená v ust. § 13 o. z.

22. S ohledem na shora uvedené, při závěru o nedůvodnosti žalobního nároku žalobkyně, odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II., jímž okresní soud žalobu zamítl, jako správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř., potvrdil, a to včetně správného výroku III. o náhradě nákladů řízení, který se opírá o plný procesní úspěch žalované v řízení i o bezchybný výpočet náhrady nákladů řízení obsažený v bodě 20 odůvodnění napadeného rozsudku.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení procesně zcela úspěšné žalované byla na náhradě nákladů tohoto řízení přiznána částka 25 749 Kč sestávající z náhrady nákladů na právní zastoupení žalované v odvolacím řízení u dvou úkonů právní služby, a to u sepisu vyjádření k odvolání žalobkyně a účasti u jednání odvolacího soudu, po 10 340 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalované k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 o. s. ř.) a z náhrady za 21% DPH z částky 21 280 Kč ve výši 4 469 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

24. Současně odvolací soud v projednávané věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně úspěšné žalované, byť i jen částečně, v řízení před soudy obou stupňů náhradu nákladů řízení nepřiznal.