15 Co 261/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 106 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení částky 121 320 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 9. 2024, č. j. 18 C 38/2021-147,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.:a) co do částky 1 200 Kč zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje;b) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 14 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 24. 2. 2021 do zaplacení a částky 1 200 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V. mění následovně:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení týkajících se nároků uplatněných žalobkyní částku 5 017 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě žalované částku 44 514 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 15 555 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 680 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení a částku 2 400 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky (výrok I.), zamítl žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 320 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021 a z částky 13 320 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 102 400 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021 (výrok III.), zamítl vzájemný návrh žalované, aby žalobkyně byla povinna zaplatit žalované částku 121 320 Kč (výrok IV.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 68 441 Kč (výrok V.) a dále žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 1 060 Kč (výrok VI.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výrokům I., III. a V., podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek v tomto rozsahu změnil a žalobu i v tomto rozsahu zamítl. Žalovaná namítala, že v obou případech smluv o dílo nebyla díla žalobkyní jako zhotovitelkou řádně dokončena (byla vadná a žalované nebyla předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu), rovněž díla nebyla žalované ani řádně předána, neboť p. , jméno FO, , který protokoly za žalovanou podepsal, nebyl oprávněn k jejich podpisu za žalovanou, jediným oprávněným byl předseda představenstva p. , jméno FO, . Žalovaná tedy namítala, že žalobkyni v důsledku předávacího protokolu ze dne 18. 9. 2020 nevznikl nárok na cenu díla, pokud jde o cenu za dílo na , adresa, (nárok A). Nárok na doplatek ceny díla u smlouvy o dílo týkající se díla v , Anonymizováno, (nárok B) ve výši 78 000 Kč vznikl žalobkyni až v průběhu soudního řízení. Okresní soud, ač provedl k důkazu zápisy z jednání stran z října a listopadu 2021, přehlédl, že strany na těchto jednáních hovořily o tom, že jakmile žalobkyně nainstaluje chybějící wallbox, žalovaná doplatí zbytek ceny díla ve výši 78 000 Kč. Rovněž závěr okresního soudu, že žalovaná nevytkla vady díla v , Anonymizováno, včas, neodpovídá provedenému dokazování. Dále namítala, že dílo na , Anonymizováno, začala žalobkyně provádět bez příslušných stavebních povolení, porušením této povinnosti vznikla žalované škoda, neboť nakonec zaplatila pokutu 15 000 Kč, která byla původně udělena třetí osobě, firmě , právnická osoba, . Žalovaná proto ponížila nárok žalobkyně na cenu díla o 15 000 Kč na základě jednostranného zápočtu pohledávek, jak je uvedeno v emailu ze dne 23. 2. 2021 a v emailu ze dne 29. 7. 2021.

3. Žalobkyně navrhovala, aby byl rozsudek okresního soudu v napadených výrocích jako správný potvrzen. Okresní soud správně přisoudil žalobkyni nárok na doplatek ceny díla (nárok A – , adresa, ) ve výši 14 680 Kč s přísl., neboť převzetí díla bylo oboustranně potvrzeno předávacím protokolem ze dne 18. 9. 2020, včetně dohodnuté ceny víceprací. K namítanému zápočtu částky 15 000 Kč namítala, že pokuta nebyla udělena žalované, ale zcela jiné osobě a neexistuje žádný právní důvod, dle něhož by žalobkyně měla nést odpovědnost za náklady vzniklé třetí osobě, která nebyla s žalobkyní ve smluvním vztahu. Rovněž výrok III. rozsudku je správný, neboť cena díla byla splatná již dne 13. 10. 2020 dle faktury vystavené dne 29. 9. 2020, neboť žalovaná dala souhlas žalobkyni k doúčtování zbylých 5 % ceny díla, přičemž žalovaná tuto částku zaplatila až s prodlením dne 23. 2. 2021. Žalobkyně dále poukazovala na to, že žalovaná ve svém odvolání uvádí v rozporu s § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), celou řadu nových skutkových tvrzení a dovolává se nových důkazů, k nimž není oprávněn odvolací soud přihlížet.

4. Krajský soud, jako soud odvolací, dospěl k závěru, že odvolání žalované proti rozsudku je přípustné, je včasné a bylo podáno osobou subjektivně k podání tohoto odvolání legitimovanou.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu (výroky I., III. a V.), když výroky II., IV. a VI. nemají povahu závislých výroků a nebyly odvoláním napadeny, a nabyly odděleně právní moci. Odvolací soud při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, následně dospěl k závěru, že jsou zčásti splněny podmínky pro zrušení rozsudku a částečné zastavení řízení, zčásti pro jeho potvrzení a zčásti pro jeho změnu.

6. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v řízení zahájeném dne 26. 3. 2021 vůči žalované domáhala zaplacení částky 28 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 14. 10. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 115 720 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021 a nákladů spojených s vymáháním ve výši 1 200 Kč (tento nárok bude dále označován jako nárok „A“ – , adresa, ), dále částky 78 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 78 000 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 78 000 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč (dále jen jako nárok „B“ - , Anonymizováno, ). Žalobkyně k nároku A skutkově tvrdila, že se zabývá výrobou nabíjecích stanic pro elektromobily, a to pro domácí použití i pro veřejné a průmyslové parky, žalovaná poptala u žalobkyně provedení díla spočívajícího ve vybudování nabíjecí infrastruktury, dne 31. 1. 2018 učinila žalovaná závaznou objednávku díla, žalobkyně tuto akceptovala, čímž došlo k uzavření smlouvy o dílo za podmínek určených písemnou objednávkou žalované, samostatná písemná smlouva o dílo nebyla sepsána, když strany měly zájem se řídit vztahem založeným objednávkou. Žalobkyně měla pro žalovanou zhotovit řádně a včas dohodnuté dílo popsané v objednávce, a žalovaná měla zaplatit cenu díla ve výši 2 048 000 Kč sjednanou v objednávce. Žalobkyně dílo zhotovila a předala řádně a včas, o čemž svědčí předávací protokol ze dne 18. 9. 2020, který žalovaná podepsala a dílo převzala bez výhrad či jakýchkoliv vytýkaných vad díla, protokol obsahuje výslovnou dohodu, že žalobkyně je oprávněna si po tomto převzetí díla dofakturovat zbylých 5 % ze smluvené ceny díla. Žalobkyně proto na základě tohoto ujednání v předávacím protokole ze dne 18. 9. 2020 vystavila žalované fakturu č. , Anonymizováno, na doplatek ceny díla ve výši 115 720 Kč se splatností 13. 10. 2020, žalovaná na tuto fakturu částečně plnila dne 23. 2. 2021 částku 87 720 Kč, čímž uznala dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) zbytek dluhu, tj. částku 28 000 Kč, kterou jako doplatek ceny díla nezaplatila.

7. K nároku B žalobkyně v řízení skutkově tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 2. 1. 2020 písemnou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dokončení díla spočívajícího ve zhotovení nabíjecí infrastruktury pro elektromobily v rámci areálu autosalónu a autoservisu žalované dle standardů , právnická osoba, (, adresa, ) za sjednanou cenu díla 1 560 000 Kč. Žalobkyně vystavila žalované zálohovou fa. č. , Anonymizováno, , na kterou zaplatila žalovaná dne 11. 2. 2020 sjednanou zálohu 436 810 Kč. Dne 5. 6. 2020 byl sepsán předávací protokol, kterým bylo osvědčeno dodání převážné části díla, mezi účastníky bylo v protokolu ujednáno, že žalobkyně je oprávněna dofakturovat cenu díla do výše 95 % sjednané ceny, přičemž zbylých 5 % ceny díla bude dofakturováno po odstranění vytýkaných závad. Na základě tohoto protokolu vystavila žalobkyně fakturu č., Anonymizováno, na částku 1 045 190 Kč, která plně zohledňovala již uhrazenou zálohu, tuto fakturu následně žalovaná zaplatila dne 2. 7. 2020. Dne 7. 7. 2020 byl účastníky sepsán konečný předávací protokol, žalovaná v něm k předávanému dílu neuplatnila žádné vady či výhrady, bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna doúčtovat zbývajících 5 % ceny díla, proto dne 7. 7. 2020 vystavila žalobkyně fa. č. , Anonymizováno, ze dne 7. 7. 2020 na částku 78 000 Kč se splatností 6. 8. 2020 (5 % sjednané ceny díla), žalovaná tuto částku nezaplatila. Ve smlouvě byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, který žalobkyně požaduje z částky 78 000 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, a to jak ve sjednané sazbě 0,1 % denně, tak vedle toho i v zákonné sazbě.

8. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Svou obranu ve sporu vystavěla na tvrzení, že u nároku A (, Anonymizováno, ) žalobkyni již ničeho nedluží. Potvrdila, že žalobkyně pro žalovanou prováděla dle její objednávky ze dne 31. 12. 2018 dílo, potvrdila, že cena díla byla ujednána na 2 048 000 Kč, kromě této ceny si měla žalobkyně naúčtovat z provedených víceprací (zámková dlažba) jen částku 12 210 Kč jako cenu materiálu, jak se ostatně účastníci dohodli v předávacím protokole ze dne 12. 6. 2019, kterým došlo k částečnému předání díla. Žalovaná na cenu díla zaplatila dne 22. 7. 2019 částku 1 505 210 Kč (dle faktury žalobkyně), dále dne 31. 7. 2020 zaplatila dále částku 452 600 Kč, žalované zbývalo zaplatit 90 190 Kč na cenu díla a 12 210 Kč na materiál za vícepráce, tj. celkem 102 400 Kč. Tento doplatek ceny díla je dle žalované nutno ponížit o částku 15 000 Kč, kterou žalobkyně dlužila žalované jako náhradu škody za pokutu ve výši 15 000 Kč, kterou obdržel třetí subjekt (, právnická osoba, ) za to, že žalobkyně prováděla dílo bez stavebního povolení, pokutu zaplatila žalovaná. Žalovaná však při zápočtu částky 15 000 Kč na částku 102 400 Kč pochybila a žalobkyni po tomto zápočtu zaplatila dokonce více, než-li po zápočtu měla, tj. zaplatila dne 23. 2. 2021 částku 87 720 Kč namísto částky 87 400 Kč, tj. zaplatila o 320 Kč více. Žalovaná již ničeho žalobkyni nedluží. K nároku B žalovaná uvedla, že z předávacího protokolu ze dne 7. 7. 2020 plyne, že dílo nebylo provedeno celé, když v předávacím protokolu je uvedeno, že chybí jeden kus nabíjecí stanice, která bude nainstalovaná až poté, co bude od , právnická osoba, dodána. Stanice byla , právnická osoba, od 1. 10. 2020 dodána, ale žalobkyně tuto stanici stále nenainstalovala, a proto je nutno dovodit, že stále neprovedla řádně objednané dílo, a proto žalobkyni stále nevznikl nárok na zaplacení ceny díla. Chybějící stanici nainstalovala žalobkyně až v průběhu řízení, a proto žalovaná zaplatila částku 78 000 Kč, jako doplatek ceny díla, až po instalaci poslední stanice. Žalovaná dále namítala, že obě díla vykazují vady, které reklamovala dopisem ze dne 30. 6. 2021, vady žalobkyní odstraněny nebyly.

9. Žalobkyně vzala před přednesem žaloby u jednání konaného dne 24. 10. 2023 zpět svou žalobu co do částky 78 000 Kč včetně veškerého příslušenství požadovaného z této částky. Okresní soud usnesením vyhlášeným do protokolu o jednání co do částky 78 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 7. 8. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky za dobu od 7. 8. 2020 do zaplacení řízení zastavil. Okresní soud opomenul zastavit řízení i co do částky 1 200 Kč, která byla jako příslušenství uplatněna u nároku B) a žalobcem byla vzata i tato část zpět, neboť žalobkyně dle obsahu protokolu vzala zpět výslovně veškeré příslušenství u nároku B).

10. Žalovaná v průběhu prvostupňového řízení uplatnila vůči žalobkyni podáním došlým soudu dne 15. 6. 2022 vzájemnou žalobu, kterou se vůči žalobkyni domáhala zaplacení částky 121 320 Kč, tato sestávala ze slevy z ceny díla ve výši 120 000 Kč a dále částky 1 320 Kč jako bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná omylem zaplatila žalobkyni na cenu díla A) o 1 320 Kč více nežli měla.

11. Okresní soud u nároku A) zamítl žalobu žalobkyně co do částky 13 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021 a z částky 13 320 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení (výrok II.) a dále rovněž zamítl i vzájemnou žalobu žalované (výrok IV.), proti těmto výrokům odvolání podáno nebylo, nebyly odděleně právní moci.

12. Zbývající nároky žalobkyně posoudil okresní soud jako důvodné. Z uplatněného nároku A) okresní soud shledal důvodným nárok na zaplacení částky 14 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 2. 2021 do zaplacení a dále náklady spojené s vymáháním nároků A) a B), tj. částku 2 400 Kč (2 x 1 200 Kč) a dále nárok na úrok z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 102 400 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021.

13. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel u nároku A) ze zjištění, že žalobkyně v postavení zhotovitele a žalovaná jako objednatel se dohodly na zhotovení nabíjecí infrastruktury pro elektromobily na základě specifikací uvedených v písemné objednávce žalované ze dne 31. 12. 2018. Tím byla uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Mezi účastníky byl ujednán jak předmět díla, tak i cena díla na částku 2 048 000 Kč. Dílo bylo prováděno v autosalonu na , adresa, v , Anonymizováno, . Nad rámec sjednané ceny žalovaná objednala u žalobkyně vícepráce spočívající ve zhotovení zámkové dlažby, k těmto pracím měla žalovaná výhrady, a proto se strany dohodly, že za vícepráce bude žalovaná hradit jen částku za materiál, tj. částku 12 210 Kč, jak vyplývá z dohody v protokolu ze dne 12. 6. 2019. Za dílo A) činila celková cena díla, včetně ceny 12 210 Kč za vícepráce, částku 2 060 210 Kč. Žalovaná na dílo uhradila dle žalobkyní vystavených faktur 1 505 210 Kč a 452 600 Kč, o čemž nebylo mezi stranami sporu. Žalobkyně vystavila poslední fakturu ve výši 115 720 Kč na kterou žalovaná plnila jen částečně částkou 87 720 Kč dne 23. 2. 2021. Okresní soud dovodil, že z nároku A) ve výši 28 000 Kč (nedoplatek poslední faktury na cenu díla A) je nutno jako nedůvodnou zamítnout částku 13 320 Kč, když se jedná o částku za vícepráce, která účtována dle dohody mezi účastníky býti neměla, když účtováno mělo býti pouze 12 210 Kč a nikoliv 25 530 Kč, která nesprávně žalobkyní do poslední faktury č. , Anonymizováno, zahrnuta byla. Pokud žalovaná namítala, že cena díla měla být ponížena ještě o částku 15 000 Kč (pokuta), pak na tuto obranu žalované okresní soud nereflektoval s odůvodněním, že žalovaná neprokázala, že by existovalo jakékoliv ujednání o povinnosti žalobkyně tyto náklady žalované uhradit. Pokud se žalovaná dovolávala neformální elektronické komunikace mezi zástupci účastníků ohledně toho, zda je žalobkyně ochotna o částku 15 000 Kč svůj nárok na cenu díla ponížit, pak tato konverzace není dohodou stran o ponížení ceny díla o tuto částku, jedná se o vzájemné navrhování různých smírných řešení, přičemž ke smíru nakonec mezi stranami nedošlo. Okresní soud dále uvedl, že naopak dokazováním bylo prokázáno, že v případě pokuty šlo o nedorozumění mezi investorem a zhotovitelem. Vzhledem k závěru soudu o tom, že faktura správně měla znít pouze na částku 102 400 Kč a žalovanou byla uhrazena částka 87 720 Kč, soud zavázal žalovanou uhradit zbývající částku 14 680 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části pak žalobu zamítl (výrok II.). Výrok III. odůvodnil tím, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením faktury č. , Anonymizováno, splatné již 13. 10. 2020, a to s částkou 87 720 Kč od 14. 10. 2020 až do 23. 2. 2021, kdy na tuto částku žalovaná plnila.

14. Pokud jde o nárok B), pak okresní soud uvedl, že žaloba ohledně tohoto nároku byla vzata žalobkyní v průběhu řízení zpět a řízení bylo v tomto rozsahu okresním soudem zastaveno, nicméně okresní soud se zabýval posouzením důvodnosti tohoto nároku, což se ukázalo rozhodným v závěru, kdo z účastníků z procesního hlediska zavinil zastavení řízení ohledně nároku B), tedy zda byla žaloba v tomto rozsahu podána žalobkyní důvodně a vzata zpět pro chování žalované, nebo žalobkyně žalovala předčasně a zpětvzetím výlučně ona sama zavinila zastavení řízení. Okresní soud dovodil, že žaloba byla podána ohledně tohoto nároku důvodně, neboť z předávacího protokolu ke smlouvě o dílo (nárok B) ze dne 7. 7. 2020 vyplynulo, že účastníci se v tomto protokole, byť doposud nebyla nainstalována jedna nabíjecí stanice, dohodli, že žalobkyně i přesto může doúčtovat celý zbytek ceny díla, tj. i 5 % zbylé ceny díla. Tento písemný protokol byl podepsán včetně tohoto ujednání oběma stranami, přičemž s námitkou, že za žalovanou podepsal protokol p. , jméno FO, , který nebyl za žalovanou zmocněn ani jinak k podpisu oprávněn, vznesla žalovaná poprvé až po koncentraci řízení, a proto k ní okresní soud nepřihlížel. Okresní soud dále dovodil, že nárok na cenu díla dle § 2610 o. z. vskutku vzniká až provedením díla, přičemž za provedené se považuje dílo dokončené a předané, nicméně ustanovení § 2610 o. z. je ustanovením dispozitivním, přičemž strany se písemnou dohodou v předávacím protokole od tohoto ustanovení odchýlily, když se písemně dohodly, že žalobkyně je oprávněna si doúčtovat zbylých 5 % ceny díla, i když jedna nabíjecí stanice dosud není žalobkyní nainstalovaná. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně co do částky 78 000 Kč podala u nároku B) žalobu i s příslušenstvím důvodně, a vzala ji zpět pro chování žalované, která částku 78 000 Kč zaplatila až v průběhu řízení.

15. Odvolací soud projednal odvolání žalované u jednání konaného dne 19. 3. 2025, k němuž řádně předvolal účastníky a jejich zástupce. U tohoto jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

16. Odvolací soud nejprve uvádí, že okresní soud procesně pochybil, neboť žalobkyně vzala před zahájením prvního jednání (jednání se zahajuje až přednesem žaloby) žalobu částečně zpět, a to co do částky 78 000 Kč s veškerým příslušenstvím, tj. co do celého nároku B) včetně veškerého příslušenství k tomuto nároku (viz obsah zpětvzetí na čl. 89 spisu). Okresní soud však přehlédl, že příslušenstvím, které žalobkyně uplatnila spolu s nárokem B) je i částka 1 200 Kč jako náklad spojený s uplatněním pohledávky, přičemž žalobkyně vzala žalobu zpět i co do tohoto příslušenství. Okresní soud pochybil, pokud tuto částku věcně projednal, řízení o ní nezastavil a namísto toho, ač v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět, tuto částku žalobkyni výrokem I. přiznal. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu co do částky 1 200 Kč (náklad spojený s vymáháním pohledávky dané jako nárok B) dle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (absence žaloby jako podmínky řízení - § 104 o.s.ř.), jak ve výroku ad I. písm. a) tohoto rozsudku uvedeno.

17. Odvolací soud se proto dále zabýval přezkumem výroků I. a III. rozsudku okresního soudu, tj. důvodností nároku na zaplacení částky 14 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 2. 2021 do zaplacení a dále důvodností úroku z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 102 400 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021 (výrok III.).

18. Odvolací soud zopakoval dokazování v souladu s § 213 o. s. ř., a to závaznou nabídkou ze dne 31. 12. 2018, fakturou č. , Anonymizováno, , předávacím protokolem ze dne 12. 6. 2019 (čl. 19 spisu), fa. č. , Anonymizováno, , předávacím protokolem ze dne 18. 9. 2020, fa. č. , Anonymizováno, , elektronickou komunikací mezi účastníky (e-maily na čl. 20, čl. 25-26, čl. 29 spisu), potvrzením o transakcích na čl. 21-23 spisu a rozhodnutím o přestupku (čl. 99 spisu).

19. Odvolací soud po provedeném dokazování předně uvádí, že sdílí skutková zjištění okresního soudu obsažená v odstavcích 8 až 24 spisu, pokud z provedených důkazů zjistil odvolací soud další skutečnosti, uvede tyto v rámci právního hodnocení věci s odkazem na důkaz, z něhož zjištění bylo učiněno.

20. Odvolací soud předně uvádí, že sdílí závěr okresního soudu, že u nároku A) je smluvním základem závazkového vztahu mezi účastníky písemná objednávka žalované, kterou žalovaná dne 31. 12. 2018 podepsala a zaslala žalobkyni. Ostatně to, že základ vztahu mezi účastníky k dílu na , adresa, v , Anonymizováno, je dán právě touto objednávkou, mezi nimi ani nebyl sporný. Tuto písemnou objednávku žalované, která obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o dílo, žalobkyně akceptovala dle § 1744 o. z. minimálně konkludentně tím, že se podle ní zachovala a přistoupila k provádění díla právě dle této objednávky. Tato nabídka tedy je smlouvou o dílo uzavřenou mezi účastníky s tím, že návrh smlouvy byl žalovanou učiněn písemně a žalobkyní akceptován konkludentně. Tento závěr se prosadí i přesto, že je v nabídce uvedeno, že žalobkyně do 15. 1. 2019 předloží písemný smlouvy, nikdy se tak nestalo, návrh smlouvy předložen nebyl, jediné, co mezi účastníky existovalo a zachycuje obsah jejich dohody, byl obsah ujednání daný právě písemnou objednávkou ze dne 31. 12. 2018.

21. Žalobkyni dle této písemné objednávky, kterou konkludentně akceptovala (což dokládá mimo jiné i to, že přistoupila dle této objednávky k provádění tam specifikovaného díla, dále rovněž i předávací protokol z 12. 6. 2019, který na tuto konkrétní nabídku odkazuje), vznikla závazková povinnost provést dílo specifikované v nabídce za celkovou sjednanou cenu 2 048 000 Kč. Z předávacího protokolu ze dne 12. 6. 2019 má odvolací soud za prokázáno, že tímto protokolem došlo pouze k částečnému předání díla, protokol podepsal za žalovanou , jméno FO, (předseda představenstva žalované). Tento protokol přesně specifikuje, která konkrétní část díla byla již dokončena a jsou protokolem předávána, a které části zbývá dokončit. Protokol vymezuje konkrétní část díla, jež byla dokončena a jsou předávána nejen kvantitativně (tj. částí ceny díla připadající na konkrétní provedené části díla), ale rovněž i kvalitativně, tj. uvedením popisu částí díla, jež se předávají žalované. Protokol rovněž obsahuje odůvodnění, proč není dokončena zbývající část díla, kdy je souhlasným prohlášením stran sporu deklarováno, že žalobkyně bude moci dílo dokončit až poté, co , právnická osoba, splní své závazky ze smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž až poté bude moci žalobkyně dokončit instalaci nabíjecí infrastruktury. Protokol rovněž obsahuje dohodu stran sporu, že vícepráce spočívající v úpravě prostoru kolem veřejných nabíječek zámkovou dlažbou, pořízením prahů a dopravního značení dle nabídky ze dne 21. 5. 2019 naceněné na částku 25 530 bez DPH s ohledem na výhrady žalované budou účtovány pouze v ceně materiálu, tj. strany se dohodly, že za vícepráce bude činit sjednaná cena jen 12 210 Kč. Z protokolu ze dne 12. 6. 2019 tedy plyne, že došlo k částečnému předání díla v ceně díla 1 493 000 Kč a víceprací v dohodnuté ceně 12 210 Kč, a strany se v závěru protokolu dohodly na tom, že žalovaná tuto část díla i vícepráce dnem 12. 6. 2019 přebírá, potvrzuje, že byl materiál dodán kompletně a práce byly provedeny úplně a v požadované kvalitě (s výjimkou víceprací, což se projevilo ve snížené ceně za vícepráce, kterou strany dohodly). Strany shodně prohlásily, že žalobkyni tímto vzniká právo fakturovat tyto převzaté práce v ceně 1 505 210 Kč bez DPH se splatností 30 dnů.

22. V návaznosti na tyto dohody obsažené v předávacím protokole ze dne 12. 6. 2019 žalobkyně vskutku dne 13. 6. 2019 vystavila žalované fakturu č. , Anonymizováno, se dohodnutou splatností k 13. 7. 2019 na dohodnutou částku 1 505 210 Kč (1 493 000 Kč + 12 210 Kč), jako část sjednané ceny díla, která byla protokolem ze dne 12. 6. 2019 žalovanou převzata. Tuto fakturu žalovaná v plné výši 1 505 210 Kč uhradila dne 22. 7. 2019, tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky ani sporné.

23. Následně vystavila žalobkyně žalované dne 9. 7. 2020 další fakturu č. , Anonymizováno, se splatností 23. 7. 2020, kterou vyúčtovala žalované zbývající část ceny díla v rozsahu 452 600 Kč, a to za nabíjecí stanice dle objednávky z 31. 12. 2018, a to vše do výše 95 % ceny díla. Žalovaná tvrdí ve shodě s žalobkyní, že žalovaná na tuto fakturu rovněž plnila a tuto fakturu dne 31. 7. 2020 žalobkyni zaplatila v plné výši 452 600 Kč.

24. Z předávacího protokolu ze dne 18. 9. 2020 odvolací soud zjistil, že dnem 18. 9. 2020 žalobkyně předala žalované nabíjecí infrastrukturu v autosalonu , Anonymizováno, , dále přepojení po posílení příkonu od , právnická osoba, a dále odstraněné závady na díle (, adresa, – nárok A). Strany se v tomto protokolu dohodly, že žalobkyně je oprávněna na základě tohoto protokolu vyúčtovat zbývající cenu díla z celé ceny díla (tj. celý zbytek sjednané ceny díla). Protokol podepsala žalobkyně a za žalovanou tento podepsal , jméno FO, .

25. Žalobkyně na základě tohoto protokolu vystavila dne 29. 9. 2020 žalované fakturu č. , Anonymizováno, se splatností 13. 10. 2020 na částku 115 720 Kč, z níž odvolací soud zjistil, že tato účtovaná částka 115 720 Kč sestávala z doplatku ceny díla ve výši 102 400 Kč a dále z částky 13 320 Kč za vícepráce (úprava terénu). Odvolací soud k této faktuře uvádí, že částka 13 320 Kč účtovaná žalobkyní za vícepráce byla účtována neoprávněně, neboť sama žalobkyně se s žalovanou v protokole ze dne 12. 6. 2019 dohodla na tom, že z víceprací v ceně 25 530 Kč bude účtována žalované pouze částka 12 210 Kč, kterou již dříve žalobkyně žalované vyúčtovala fa. č. , Anonymizováno, a tuto částku 12 210 Kč žalovaná žalobkyni rovněž již dříve i zaplatila. Odvolací soud uzavírá, z faktury č. , Anonymizováno, byla v souladu s dohodou obsaženou v předávacím protokole ze dne 18. 9. 2020 účtována jen částka 102 400 Kč.

26. Žalovaná dle provedeného dokazování ani v rámci komunikace v předsoudním stádiu mezi stranami o úhradě částky 115 720 Kč vystavené dle protokolu ze dne 18. 9. 2020 podepsaného p. , jméno FO, nenamítala, že by se necítila být předávacím protokolem ze dne 18. 9. 2020 a tam obsaženými ujednáními vázána, nenamítala ničeho proti tomu, že za ni dílo převzal p. , jméno FO, a že by tento nebyl být oprávněn za žalovanou takto jednat. Žalovaná rovněž v řízení před okresním soudem v rámci své obrany, a to ani po provedeném dokazování předávacím protokolem ze dne 18. 9. 2020, který podepsal p. , jméno FO, , nenamítala a netvrdila, že by p. , jméno FO, nebyl oprávněn za žalovanou jednat, toto nenamítala ani do nastoupení účinků koncentrace řízení ohledně tohoto žalobního nároku. Naopak vycházela z toho, že dílo předáno bylo, ale bylo předáno vadné. Koncentrace řízení ohledně nároků uplatněných žalobkyní před okresním soudem nastala uplynutím třicátého dne po dni 24. 10. 2023, kdy se ve věci konalo před okresním soudem první jednání. Jednání konané dne 13. 6. 2022 nebylo prvním jednáním ve věci, neboť nebylo zahájeno přednesem žaloby a strany shodně žádaly soud, aby jednání nezahajoval a odročil jednání bez projednání věci s tím, že hodlají mezi sebou mimosoudně jednat. U prvního jednání dne 24. 10. 2023, při němž byly strany soudem v závěru i poučeny dle § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení (viz protokol z čl. 89 spisu) a obě strany shodně žádaly o poskytnutí lhůty 30 dnů doplnění tvrzení a důkazů. Koncentrace tak nastala až uplynutím třicátého dne následujícího po dni 24. 10. 2023. Žalovaná doplnila svá tvrzení podáním ze dne 20. 11. 2023, kdy ve věci nároku A) jen doplnila svá tvrzení o tom, kdy na cenu díla žalobkyni platila, opět nenamítala a netvrdila, že by p. , jméno FO, nebyl oprávněn za žalovanou jednat. Tuto skutečnost nenamítala ani vůči žalobkyni poté, co obdržela předmětný protokol ze dne 18. 9. 2020 a na základě něj vystavenou fakturu č. , Anonymizováno, na částku 115 720 Kč. Ba naopak na částku 115 720 Kč dne 23. 2. 2021 zaplatila 87 720 Kč. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že koncentraci prolamuje poučení dle § 118a o. s. ř., nicméně takové poučení ve vztahu k žalobním nárokům dáno okresním soudem nebylo, aby prolomilo koncentraci řízení. Takové poučení dle § 118a o. s. ř. bylo dáno žalované, ale pouze ohledně nároků uplatněných vzájemným návrhem. Odvolací soud zdůrazňuje, že ohledně každého nároku může nastat koncentrace řízení zvlášť. Koncentrace řízení ohledně žalobou uplatněných nároků žalobkyně A) a B) nastala k 24. 11. 2023 a nebyla ničím prolomena.

27. Odvolací soud má za to, že námitka, že p. , jméno FO, nebyl oprávněn za žalovanou jednat ve věci převzetí díla a dohody o právu doúčtovat zbytek ceny díla A), byla žalovanou uplatněna po koncentraci řízení jako nepřípustně nové tvrzení a okresní soud k němu správně v souladu s § 118b o. s. ř. nepřihlížel. I pokud by však žalovaná uplatnila tuto námitku včas, má odvolací soud za to, že jednání p. , jméno FO, jako zástupce žalované obsažené v předávacím protokole ze dne 18. 9. 2020 žalovanou zavazuje. Dle § 440 odst. 1 o. z. překročí-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu, to platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Žalobkyně nemohla mít jakékoliv pochyby o tom, že p. , jméno FO, je oprávněn za žalovanou přebírat dílo, když například 5. 6. 2020 za žalovanou p. , jméno FO, převzal dílo B) a podepsal předávací protokol a dohodl se s žalobkyní za žalovanou, že si může vyúčtovat zbytek ceny díla (dofakturovat 95 % ceny díla B), a následně žalovaná na základě takové dohody žalobkyni bez výhrad k jednání p. , jméno FO, bez zbytečného odkladu dne 2. 7. 2020 zaplatila 1 045 190 Kč (jak sama v řízení tvrdí) na fakturu č. , Anonymizováno, , která byla vystavena právě na základě tohoto protokolu podepsaného p. , jméno FO, . Rovněž další protokol o předání díla ze dne 7. 7. 2020 podepsal za žalovanou p. , jméno FO, (dílo B) a dohodl se s žalobkyní za žalovanou, že si může i přesto, že chybí nainstalovat 1 nabíjecí stanice, doúčtovat celý zbytek z ceny díla. Žalovaná tento protokol rovněž měla ve své dispozici, neboť jej sama dne 29. 7. 2021 založila jako důkaz do soudního spisu, a to aniž by tvrdila a namítala, že p. , jméno FO, nebyl oprávněn za žalovanou jednat, přebírat dílo a činit tam uvedené dohody.

28. Odvolací soud k nároku A) uzavírá, že po právní stránce okresní soud správně posoudil písemnou objednávku ze dne 31. 12. 2018 jako návrh smlouvy o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Odvolací soud zdůrazňuje, že právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla, jak stanoví § 2610 o. z. Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno, jak stanoví § 2604 o. z. Dílo je dokončeno dle § 2605 o. z., je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Odvolací soud však k výše uvedeným ustanovením zdůrazňuje, že tato ustanovení upravující vznik nároku na cenu díla jsou ustanovení dispozitivní, tj. tato právní úprava na vztah dopadá jen tehdy, pokud v řízení není zjištěno, že se strany ohledně vzniku nároku na cenu díla dohodly odlišně (jinak). Ve věci vzniku nároku na cenu díla A) nelze přehlédnout, že se strany právě v předávacím protokolu ze dne 12. 6. 2019 dohodly, že se přebírá část díla (§ 2606 o. z.), a i když nebylo dílo dokončeno jako celek a nebyla předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, dohodly se strany v protokolu ze dne 12. 6. 2019, který dokonce podepsal předseda představenstva žalované, že i přesto je žalobkyně oprávněna si vyúčtovat tam dohodnutou část ceny díla ve výši 1 505 210 Kč včetně dohodnutých víceprací v ceně 12 210 Kč. Právě tato dohoda obsažená v závěru předávacího protokolu je odlišným ujednáním stran sporu o vzniku nároku na příslušnou část ceny díla ve výši 1 493 000 Kč a vzniku nároku na cenu víceprací ve výši 12 210 Kč. Ostatně právě s ohledem na tuto dohodu ze dne 12. 6. 2019 žalobkyně dne 13. 6. 2019 vystavila fa. č., Anonymizováno, , Anonymizováno, na 1 505 210 Kč (1 483 000 + 12 210) a žalovaná bez námitek tuto částku žalobkyni dne 22. 7. 2020 zaplatila, byť dosud nebylo dílo jako celek dokončeno a jako celek předáno. Jinak řečeno, nebýt dohody obsažené v předávacím protokole, nárok by žalobkyni jen tím, že předala část díla, nemohl dle o. z. vzniknout.

29. Žalovaná dokonce na cenu díla A) zaplatila dne 31. 7. 2020 další část ceny díla, a to částku 452 600 Kč, aniž by bylo dílo jako celek dokončeno a jako celek předáno, či aniž by byly ujednány zálohy.

30. Odvolací soud uzavírá, že sjednaná cena díla dle smlouvy ze dne 31. 12. 2018 činila 2 048 000 Kč, žalovaná zaplatila na tuto cenu po dohodě s žalobkyní dne 22. 7. 2020 1 493 000 Kč, dále dne 31. 7. 2020 částku 452 600 Kč, celkem na tuto cenu zaplatila 1 945 600 Kč. Dále zcela dne 22. 7. 2020 zaplatila dohodnutou cenu za vícepráce ve výši 12 210 Kč. Žalobkyni zbývala k doplacení na cenu díla částka 102 400 Kč. Odvolací soud se s ohledem na to, že žalobkyně požadovala z této částky úroky z prodlení již od 14. 10. 2020, zabýval tím, kdy vznikl nárok na tento zbytek ceny díla a kdy se stal splatným (nutno rozlišovat vznik nároku a jeho splatnost).

31. Žalobkyni vznikl nárok na zbytek ceny díla ve výši 102 400 Kč na základě dohody účastníků obsažené v předávacím protokole ze dne 18. 9. 2020, kde se strany dohodly odlišně od dispozitivního ustanovení § 2610 odst. 1 o. z. tak, že žalobkyně je oprávněna si dle tohoto protokolu, tj. ke dni 18. 9. 2020, doúčtovat celý zbytek ceny díla (zbylých 5 % z ceny díla). Právě dle této dohody stran vznikl žalobkyni ke dni 18. 9. 2020 nárok na zbytek ceny díla, tj. na částku 102 400 Kč. Žalobkyně se v souladu s touto dohodou chovala, když vystavila žalované dne 29. 9. 2020 fa. č. , Anonymizováno, na doplatek ceny díla. Žalobkyně vyúčtovala částku celkem 115 720 Kč, přičemž z této částky účtovala neoprávněně částku 13 320 Kč (za vícepráce, které již měla žalovaná v danou dobu uhrazeny v rámci plnění na fa. č. , Anonymizováno, - jak vyložil odvolací soud výše), oprávněně účtovala pouze částku 102 400 Kč jako doplatek ceny díla. Tato faktura se stala splatnou 13. 10. 2020, žalovaná na fakturu a na takto vyúčtovaný doplatek ceny díla plnila až dne 23. 2. 2021 částkou 87 720 Kč (učiněno nesporným stranami, naposledy u jednání dne 19. 3. 2025 – čl. 181 spisu). Ani při tomto plnění nikdy žalovaná nenamítala ničeho proti tomu, že protokol o předání z 18. 9. 2020 podepsal p. , jméno FO, . Žalovaná tak byla se zaplacením částky 102 400 Kč v prodlení od 14. 10. 2020 až do 23. 2. 2021, následně již po částečné úhradě 87 720 Kč byla v prodlení jen s částkou 14 680 Kč, kterou do dne rozhodnutí neuhradila a k jejímuž zaplacení okresní soud žalovanou zcela správně ve výroku I. svého rozsudku i spolu s úrokem z prodlení zavázal (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Okresní soud rovněž správně v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyhověl žalobě co do částky 1 200 Kč jako nároku na náklad spojený s vymáháním této pohledávky. Odvolací soud proto v tomto rozsahu výroky I. a III. rozsudku okresního soudu jako ve výroku věcně správné dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

32. K námitkám žalované, že okresní soud pominul zápisy v rámci , Anonymizováno, z 10. 11. 2021 a 26. 10. 2021 (čl. 103 až 104 spisu), odvolací uvádí, že z těchto listin se jen podává, že strany spolu stále jednaly, kdy žalovaná setrvale namítala, že až dílo B) žalobkyně dokončí, doplatí částku 78 000 Kč a strany se dohadovaly o případném mimosoudním řešení, nicméně z těchto důkazů se nepodává, že by se vzájemně střetly souhlasné vůle účastníků ve věci vzniku či splatnosti některého z uplatněných nároků. To, že určitá strana odprezentuje svůj postoj, ještě neznamená, že bylo řešení odsouhlaseno.

33. Odvolací soud rovněž uvádí, že neprovedl k důkazu listiny, které označila žalovaná až v odvolacím řízení, neboť byly uplatněny nepřípustně v rozporu s § 205a o. s. ř. a § 219a o. s. ř. Odvolací soud umožnil zástupci žalované argumentovat, v čem shledává přípustnost těchto důkazů s ohledem na § 205a o. s. ř., tento žádné zdůvodnění nepředestřel.

34. Pokud žalovaná namítala, že na ceně díla nedluží ani částku 14 680 Kč s ohledem na to, že tato částka měla být ponížena o částku 15 000 Kč za refundaci pokuty (udělené třetí osobě odlišné od účastníků za to, že stavba byla prováděna bez stavebního povolení) přehlíží, že netvrdila a ani po dobu řízení dle obsahu spisu neučinila žádné hmotněprávní jednání, kterým by svou údajnou protipohledávku na 15 000 Kč započetla oproti pohledávce žalobkyně z titulu doplatku ceny díla A). Odvolací soud z důvodu právní jistoty učinil u jednání odvolacího soudu den 19. 3. 2025 na zástupce žalované dotaz, jakým hmotněprávním úkonem žalovaná svou tvrzenou pohledávku 15 000 Kč započetla, respektive co žalovaná považuje za právní jednání, kterým mělo k zápočtu dle jejího názoru dojít. Žalovaná uvedla (čl. 181 verte spisu), že za započítávací právní jednání považuje jen částečné plnění na fa. č. , Anonymizováno, vystavenou žalobkyní na 115 720 Kč, tj. to, že tuto nezaplatila žalobkyni zcela. K tomu odvolací soud uvádí, že k zápočtu nemůže dojít tím, že je faktura uhrazena jen částečně, respektive, že není uhrazena zcela. Započtení je jedním ze zákonem předvídaných způsobů zániku závazku způsobem nahrazujícím splnění, přičemž dle § 1982 odst. 1 o. z. k započtení může dojít dohodou (dvoustranné právní jednání) nebo jednostranně, a to prohlášením jedné ze stran vůči druhé straně, že svou konkrétně určenou pohledávku započítává proti konkrétně určené protipohledávce, tj. aktivním jednáním. Za započítací úkon nelze bez dalšího považovat to, že strana neuhradí zcela fakturu. Takové neuhrazení faktury nelze považovat ani za konkludentní formu započtení, neboť z neuhrazení zbytku faktury nelze dovodit, že by tím žalovaná projevila určitou vůli započíst svou tvrzenou pohledávku 15 000 Kč zrovna oproti částce odpovídající zbytku neuhrazené faktury. Ani prohlášení žalované, že nezaplatí celou fakturu, neboť jí žalobkyně něčeho dluží na pokutě, nelze považovat za úkon započtení. Žalovaná do dne rozhodnutí odvolacího soudu žádné hmotněprávní jednání, které by mohlo být považováno za započtení, dle obsahu spisu neučinila, respektive takové konkrétní právní jednání a jeho existenci ani netvrdila. Žádné takové právní jednání, které by bylo možno považovat za započtení částky 15 000 Kč na pokutě oproti doplatku ceny díla A), nevyšlo v řízení ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu najevo. Za takový úkon není možno považovat vzájemnou písemnou či elektronickou komunikaci stran (emaily ze dne 10. 2. 2021 na čl. 20 spisu, ze dne 17. 2. 2021 na čl. 25 spisu, či ze dne 29. 7. 2021 na čl. 29 spisu), jež je obsahem spisu, kdy si strany v předsoudním stádiu sporu či v jeho průběhu vyměňovaly názory na věc, či kdy si vzájemně nabízely různá smírná řešení, neboť se jedná jen o smírné návrhy či návrhy různých variant řešení sporu, a nikoliv o určitý projev vůle jedné ze stran či o dohodu stran započíst částky 15 000 Kč oproti jiné konkrétní pohledávce. Ani prohlášení žalobkyně, že bude ochotna za určitých podmínek ponížit svou pohledávku o pokutu ve výši 15 000 Kč není započtením, a to ani jednostranným a ani dohodou. Jde vskutku jen o vyjadřování různých postojů stran, podmínek, za nichž bude ta která strana ochotna učinit to, co navrhuje. Za této situace se odvolací soud ani nezabýval důvodností žalovanou tvrzené protipohledávky na zaplacení částky 15 000 Kč, neboť bez úkonu započtení by ani existence případného nároku žalované na zaplacení částky 15 000 Kč nemohla ovlivnit rozhodnutí tohoto sporu. Jednalo by se jen o pohledávku ve výši 15 000 Kč, která není předmětem tohoto řízení, nebyla ani v rámci obrany započtena a existuje vedle pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení. Šlo by o vzájemně vedle sebe existující pohledávky bez vlivu na zánik žalobou uplatněné pohledávky na zaplacení doplatku ceny díla A). Odvolací soud pouze obiter dictum (nad rámec) uvádí, že nadto z provedeného dokazování ani nevyplynulo, že by se žalobkyně zavázala pro žalovanou vyřídit stavební povolení, a proto ani nemohla odpovídat za škodu způsobenou porušením této povinnosti, kterou neměla (udělení pokuty za provádění stavby třetí osobou – stavebníkem bez povolení). Existence stavebního povolení není odpovědností zhotovitele, ledaže by se výslovně k zajištění stavebního povolení objednateli zavázal, taková dohoda nebyla ani tvrzena. Naopak vyšlo najevo, že pokuta nebyla udělena žalovanému, ale společnosti , právnická osoba, . Ani to, že žalovaná tuto pokutu ve výši 15 000 Kč zaplatila společnosti , právnická osoba, neznamená, že by ji tím vzniklo právo vůči žalobkyni na úhradu této částky. Za to, zda bylo vyřízeno stavební povolení odpovídá vždy stavebník, nikoliv zhotovitel díla, pakliže se zhotovitel k obstarání stavebního povolení smluvně objednateli nezavázal.

35. Odvolací soud již nesdílí závěry okresního soudu ohledně výroku V., kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a proto tento výrok dle 220 o. s. ř. změnil. Okresní soud pochybil, pokud při posuzování úspěchu a neúspěchu stran sporu matematicky sečetl všechny nároky žalobkyně spolu s protinároky žalované uplatněné vzájemnou žalobou a poté určil úspěch a neúspěch stran sporu. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017) i když soud projedná nároky uplatněné žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném (společném řízení), považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a ve vztahu ke každé jednotlivé věci, tj. jak k věci uplatněné žalobou, tak k věci uplatněné vzájemným návrhem, stanovit, zda je v každé jednotlivé věci dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2, a 3 o. s. ř., a kdo z účastníků má podle pravidel daných v těchto ustanoveních právo na náhradu nákladů řízení.

36. Odvolací soud nejprve řešil otázku náhrady nákladů za prvostupňového řízení. Jelikož se některé náklady vznikly jen v souvislosti s žalobou žalobkyně a některé náklady vznikly v souvislosti jak žaloby žalobkyně, tak i vzájemného návrhu žalované, bylo nutno nejprve účelně vynaložené náklady řízení specifikovat, následně stanovit jejich výši, případně tyto poměrně rozdělit mezi náklady za žalobu a náklady vzniklé v souvislosti se vzájemnou žalobou.

37. Žalobkyně byla v souvislosti s projednáváním svých žalobních nároků většinově procesně úspěšná, a proto jí náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů v souvislosti s uplatněním žalobních nároků.

38. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 14 680 Kč, úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 14 680 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení (kapitalizován ke dni 19. 3. 2025 na částku 4 924,03 Kč), částky 1 200 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 102 400 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021, což činí částku 3 073,32 Kč. Ve zbývajícím rozsahu nároku A) byla žalobkyně neúspěšná.

39. Co do částky 78 000 Kč u nároku B) je nutno dovodit procesní zavinění žalované na zastavení řízení a v tomto rozsahu i její povinnost hradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když v tomto rozsahu byla žaloba podána z procesního hlediska důvodně a vzata zpět pro chování žalované, která částku 78 000 Kč zaplatila až v průběhu řízení. Za situace, kdy žalovaná tvrdila, že nárok na tuto částku žalobkyni vznikl až v průběhu řízení a neplnila tedy kvůli žalobě, ale v řádném termínu, zabýval se odvolací soud s ohledem na judikaturu soudů vyšších stupňů (například nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3447/15, sp. zn. III. ÚS 2741/16, sp. zn. I. ÚS 2899/10) i touto námitkou a dospěl k závěru, že žaloba byla ohledně částky 78 000 Kč podána žalobkyní důvodně (nikoliv předčasně). Smlouvou o dílo ze dne 2. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná s žalobkyní uzavřela písemnou smlouvu o dílo dne 2. 1. 2020, v níž strany ujednaly, že nárok na cenu díla vzniká dle čl. V. smlouvy ohledně doplatku díla na základě vystavení daňového dokladu do 10 dnů od dokončení díla, přičemž dle čl. VIII. 2 smlouvy ujednaly, že dílo se považuje za dokončené po ukončení všech prací řádně bez vad a nedodělků a po předání všech listin, dokladů a certifikátů. Objednatel byl povinen dílo převzít i s drobnými vadami nebránícími užívání stavby s tím, že o předání díla měl být sepsán písemný protokol. Žalobkyně vystavila konečnou fakturu č. , Anonymizováno, dne 7. 7. 2020 na částku 78 000 Kč, a to v souladu s písemným ujednáním obsaženým v písemném předávacím protokolu ze dne 7. 7. 2020, v němž strany písemně ujednaly, že žalobkyně je oprávněn asi vyúčtovat po tomto předání celý zbytek ceny díla, tj. částku 78 000 Kč. Soud provedl důkaz předávacím protokolem ze dne 7. 7. 2020, z něhož plyne, že byl sepsán písemně, že dílo bylo řádně předáno, s výjimkou jedné nabíjecí stanice (avšak to z důvodu na straně žalované, které nebyla stanice dodána dodavatelem žalované – firmou , Anonymizováno, ), přičemž strany v protokolu sjednaly, že žalobkyně je oprávněna si dofakturovat 100 % ceny díla. Jedná se o písemné ujednání způsobilé změnit obsah smlouvy o dílo v souladu s čl. XIII. odst. 11.2 smlouvy o dílo. Namítala-li žalovaná, že protokol podepsal nikoliv předseda představenstva žalované, ale p. , jméno FO, a že se nejednalo o osobu oprávněnou, pak tato námitka není důvodná. Žalovaná již dříve poté, co za ni převzal část díla p. , jméno FO, , bez výhrad žalobkyni plnila, a to dokonce i v rozporu s tím, jak měla najednáno plnění v čl. V.5.4. smlouvy o dílo, aniž by namítala, že p. , jméno FO, nemůže za žalovanou přebírat dílo a sjednávat v předávacím protokole jakékoliv dohody o vzniku nároku na cenu díla. Tak například část díla byla dne 5. 6. 2020 rovněž za žalovanou převzata předávacím protokolem, který za žalovanou podepsal p. , jméno FO, , a rovněž i v tomto protokolu za žalovanou dojednal změnu smlouvy v tom směru, že žalobkyně i přesto, že není dodána jedna nabíjecí stanice, je oprávněna si vyúčtovat 95 % ceny díla. Toto ujednání žalovaná plně akceptovala a schválila tím, že na fakturu č. , Anonymizováno, , kterou žalobkyně 8. 6. 2020 vystavila a doúčtovala 95 % ceny díla, řádně plnila a tuto fakturu ve výši 1 045 190 Kč dne 2. 7. 2020 zaplatila, jak sama tvrdí. Pokud tedy p. , jméno FO, nebyl oprávněn za ni dojednávat změny smlouvy o dílo co do okamžiku vzniku nároku na cenu díla, či nebyl oprávněn přebírat za ni dílo, pak tuto skutečnost poté, co jí byla doručena faktura dle tohoto předávacího protokolu, měla obratem žalobkyni avizovat, takto nečinila, naopak bez zbytečného odkladu tuto fakturu zaplatila, čímž dle § 440 odst. 1 o. z. jednání p. , jméno FO, za svou osobu schválila a je jednáním této osoby plně vázána, jakož i všemi změnami smlouvy, které tento dojednal v rámci písemných předávacích protokolů s žalobkyní. Odvolací soud uzavírá, že faktura č. , Anonymizováno, na 78 000 Kč byla vystavena žalobkyní oprávněně, neboť předtím písemně žalovaná s žalobkyní dojednala v předávacím protokole ze dne 7. 7. 2020 změnu smlouvy o dílo s tím, že žalobkyně je oprávněn si doúčtovat celý zbytek ceny díla. Tento okamžik je proto okamžikem vzniku nároku na doplatek ceny díla, neboť se tak strany dohodly, čímž změnily dosavadní ujednání ve smlouvě, jak už ostatně učinily i v protokole ze dne 5. 6. 2020. Žalobkyně tak 7. 7. 2020 vystavila v souladu s ujednáním v protokolu ze dne 7. 7. 2020 fa. č. , Anonymizováno, se splatností 30 dnů ke dni 6. 8. 2020, vyúčtovala částku 78 000 Kč, která se stala splatnou dne 6. 8. 2020, pokud tuto žalovaná zaplatila až v průběhu tohoto řízení, pak je nutno dovodit, že žalobkyně vzala žalobu důvodně podanou zpět pro chování žalované. Tento závěr však platí jen ohledně částky 78 000 Kč. Žalobkyně vzala zpět i veškeré příslušenství, které v souvislosti s částkou 78 000 Kč v žalobě původně uplatnila, a to částku 1 200 Kč a dále úrok z prodlení z částky 78 000 Kč v sazbě 0,1 % denně od 7. 8. 2020 do zaplacení, jakož i úrok z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 78 000 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, a to, aniž by toto příslušenství žalovaná zaplatila. Co do tohoto příslušenství tedy vzala žalobkyně žalobu zpět nikoliv pro chování žalované, a proto zastavení řízení ohledně tohoto příslušenství nelze považovat za zavinění žalované, ale naopak za zavinění žalobkyně.

40. Hodnotu sporu ohledně nároků žalobkyně (nároky A a B) činí součet všech jí uplatněných nároků, což představuje částka 189 517,51 Kč. Běžící příslušenství bylo v souladu s judikaturou Ústavního soudu (nález spisová značka I. ÚS 2717/08) do úspěchu a neúspěchu zohledněno, neboť tvoří předmět řízení, a ne jakkoliv zanedbatelný. Příslušenství bylo kapitalizováno jen pro výpočet úspěchu a neúspěchu ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, případně ke dni zaplacení, došlo-li k zaplacení jistiny v průběhu řízení. Hodnota nalézacího řízení činila u nároků žalobkyně celkem částku 189 517,51 Kč a tato sestává z jistiny 28 000 Kč, z úroků z prodlení 8,25 % ročně z částky 115 720 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení (při kapitalizaci do 19. 3. 2025 činí úrok z prodlení 3 473,09 Kč), z úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení (při kapitalizaci ke dni 19. 3. 2025 činí úrok z prodlení 10 232,25 Kč), z nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč, dále z částky 78 000 Kč, z úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 78 000 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení (zaplaceno v 7/2022, tj. do 12. 7. 2022, úroky z prodlení činí 12 422,17 Kč, z úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 78 000 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení (zaplaceno bylo v 7/2022, tj. ke dni 12. 7. 2022 úrok z prodlení činí 54 990 Kč) a z částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s vymáháním této pohledávky.

41. Celkovou hodnotu sporu odvolací soud již výše vyčíslil a tato činí 189 517,51 Kč. Procesní úspěch žalobkyně ve vztahu k žalobním nárokům A) a B) činí z celkové hodnoty sporu 189 517,51 Kč částku 101 877,35 Kč (14 680 Kč, úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 14 680 Kč od 24. 2. 2021 do 19. 3. 2025, 1 200 Kč, úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 102 400 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021 a částku 78 000 Kč – zde zavinila zastavení řízení žalovaná), což představuje 54 % hodnoty sporu. Naopak procesní neúspěch žalobkyně představuje částka 87 640,16 Kč, což činí 46 % hodnoty sporu. Žalobkyni tedy dle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží jen 8 % účelně vynaložených nákladů nalézacího řízení vzniklých v souvislosti s žalobou.

42. V souvislosti s žalobou vznikly žalobkyni účelně vynaložené náklady v celkové výši 62 709 Kč. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 300 Kč, dále z odměny advokáta za celkem 9 úkonů právní služby, z toho 4 úkony se týkaly jen žaloby (příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření ve věci ze dne 13. 9. 2022), a 5 úkonů právní služby se týkalo jak žaloby, tak i vzájemné žaloby (účast na jednání dne 24. 10. 2023, sepis vyjádření ze dne 22. 11. 2023, sepis vyjádření ze dne 6. 8. 2024, účast u jednání dne 23. 8. 2024, sepis závěrečného návrhu). Odměna za úkony právní služby týkající se žaloby činí 5 340 Kč za úkon (počítáno z tarifní hodnoty 106 000 Kč jako součtu jistin žaloby). Odměna za úkony společné činí 7 100 Kč za společný úkon (počítáno ze součtu tarifních hodnot žaloby po částečném zastavení řízení 28 000 Kč a vzájemného návrhu ve výši 121 320 Kč, součet hodnot činil 149 320 Kč – dle § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). U společných úkonů rozdělil odměnu na ně připadající mezi úkony za žalobu a úkony za vzájemný návrh tak, že odměnu ve výši 7 100 Kč poměrně rozdělil dle vzájemného poměru jistiny žaloby 28 000 Kč (19 %) a jistiny vzájemné žaloby 121 320 Kč (81 %), z toho plyne, že ze společných úkonů právní služby na odměnu za úkony žaloby činí poměrná část odměny ve výši 19 % z odměny 7 100 Kč, tj. částku 1 349 Kč za úkon, na odměnu za vzájemnou žalobu připadá 81 %, tj. 5 751 Kč. Za pět úkonů právní služby tedy žalobkyni náleží odměna 5 x 1 349 Kč, tj. 6 745 Kč, celkem odměna za všechny úkony právní služby v souvislosti s žalobou činí 28 105 Kč. K nákladům dále náleží 4 náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 300 Kč a 5 náhrad ke společným úkonům. Všechny hotové výdaje vzniklé v souvislosti s žalobou i vzájemnou žalobou odvolací soud rozdělil mezi žalobu a vzájemnou žalobu na polovinu. Na náhradě hotových výdajů za společné úkony připadá na náklady žaloby 150 Kč na jeden režijní paušál, tj. 5x 150 Kč, tj. 750 Kč, celkem na všech náhradách hotových výdajů náleží 1 950 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas ve výši poloviny mimosmluvní odměny, tj. 2 715 Kč (odměna činila 5 340 Kč), za dostavení se k jednání dne 13. 6. 2022, které se nekonalo a bylo odročeno bez projednání věci, to vše dle § 14 odst. 2 tarifu. K nákladům žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 tarifu v souvislosti s jednáním dne 13. 6. 2022, a to za 16 půlhodin strávených na cestě z , Anonymizováno, do Frýdku a zpět, jedna půlhodina po 100 Kč, tj. 1 600 Kč, dále náhrada za promeškaný čas v souvislosti s jednáním dne 24. 10. 2023 a 23. 8. 2024, které se týkaly jak žaloby, tak i vzájemného návrhu, a proto za žalobu připadá ½ těchto náhrad, za každé jednání jen 800 Kč, tj. za obě 1 600 Kč. Na všech náhradách za promeškaný čas tak náleží 3 200 Kč. K nákladům žaloby dále patří celá cestovní náhrada za cestu zástupce žalobkyně k jednání okresního soudu z , Anonymizováno, do Frýdku a zpět motorovým vozidlem k jednání dne 13. 6. 2022 ve výši 5 604 Kč (koeficient 4,70/km, ujeto 740 km, palivo nafta 47,10 Kč/1l, průměrná spotřeba 6,1l/100km), dále polovina cestovní náhrady k jednání dne 24. 10. 2023 ve výši 2 919,50 Kč (koeficient 5,20/km, ujeto 740 km, palivo nafta 44,10 Kč/1l, průměrná spotřeba 6,1l/100km, celkem náhrada činila 5 839 Kč, polovina činí 2 919,50 Kč). Dále náleží cestovní náhrada za cestu k jednání dne 23. 8. 2024 ve výši poloviny, tj. 2 945,50 Kč (koeficient 5,60/km, ujeto 740 km, palivo nafta 38,70 Kč/1 l, průměrná spotřeba 6,1l/100 km, celá náhrada činí 5 891 Kč, polovina činí 2 945,50 Kč). Celkem za cestovní náhrady činí částka 11 469 Kč. žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % DPH ze všech výše uvedených částek vyjma soudního poplatku, DPH činí 9 970 Kč.

43. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že účelně vynaloženým neshledal úkon právní služby ze dne 7. 6. 2021, kterým žalobkyně odstraňovala vadu žaloby a doplňovala v žalobě absentující tvrzení, tento náklad vznikl jen z důvodů na straně žalobkyně, a proto nepodléhá náhradě. Rovněž nenáleží odměna za jednání dne 13. 6. 2022, neboť toto bylo odročeno bez projednání věci, za dostavení se proto nenáleží odměna, ale jen náhrada za promeškaný čas ve výši poloviny mimosmluvní odměny, jak výslovně stanoví § 14 odst. 2 tarifu.

44. Odvolací soud proto žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku přiznal 8 % z částky 62 709 Kč, tj. částku 5 017 Kč, jako poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vzniklých v souvislostí s její žalobou.

45. V souvislosti se vzájemnou žalobou vznikly žalobkyni účelně vynaložené náklady v celkové výši 44 514 Kč. Tyto sestávají z odměny advokáta za celkem 5 společných úkonů právní služby, ze společné odměny 7 100 Kč na úkon připadá na náklady vzájemné žaloby poměrná část 81 %, tj. na odměnu za jeden úkon připadá 5 751 Kč. Za pět úkonů právní služby (jednání dne 24. 10. 2023, vyjádření ze dne 22. 11. 2023, ze dne 6. 8. 2024, jednání dne 23. 8. 2024, sepis závěrečného návrhu) činí odměna advokáta 28 755 Kč. K těmto 5 společným úkonům přináleží 5 paušálních náhrad, z nich vždy jen ½, tj. 5x 150 Kč, tj. 750 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu. K nákladům žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 tarifu v souvislosti s jednáním dne 24. 10. 2023 a 23. 8. 2024, a to za 2x 16 půlhodin strávených na cestě z , Anonymizováno, do Frýdku a zpět, jedna půlhodina po 100 Kč, tj. 3 200 Kč, na vzájemnou žalobu připadá ½, tj. částka 1 600 Kč. K nákladům dále patří poloviny z cestovních náhrad za cestu zástupce žalobkyně k jednání okresního soudu z , Anonymizováno, do Frýdku a zpět motorovým vozidlem k jednání dne 24. 10. 2023 ve výši 2 919,50 Kč a k jednání dne 23. 8. 2024 ve výši 2 945,50 Kč, celkem na náhradách náleží 5 839 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % DPH ze všech výše uvedených částek ve výši 7 570 Kč. Žalobkyně byla v souvislosti se vzájemnou žalobou žalované zcela procesně úspěšná a náleží ji tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu těchto účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 44 514 Kč. Odvolací soud proto žalobkyni náhradu za tyto nákladů vůči žalované přiznal výrokem III. tohoto rozsudku.

46. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení již byly jen některé nároky žalobkyně, neboť ostatní výroky, které nebyly napadeny odvoláním, nabyly odděleně právní moci. Předmětem odvolacího řízení byl jen výrok I. a výrok III. napadeného rozsudku okresního soudu. Žalovaná si proti zamítnutí vzájemné žaloby odvolání nepodala a rovněž i výrok II., kterým byla žaloba částečně zamítnuta, nebyl odvoláním žalobkyně napaden. Odvolací soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 kapitalizoval i příslušenství, a to ke dni svého rozhodování, a to jen pro výpočet poměru úspěchu a neúspěchu. Nároky, které byly předmětem odvolacího řízení, činily v součtu částku 25 077,35 Kč, přičemž tato sestává z jistiny 14 680 Kč, dále z úroku z prodlení 8,25 % ročně z této jistiny od 24. 2. 2021 do 19. 3. 2025 (den rozhodnutí odvolacího soudu), což činí 4 924,03 Kč, dále z částky 1 200 Kč a 1 200 Kč jako dvou nákladů spojených s vymáháním pohledávek a z úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 102 400 Kč od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021, což činí 3 073,32 Kč. žalobkyně byla procesně v odvolacím řízení úspěšná co do částky 23 877,35 Kč, naopak neúspěšná byla v jen v marginálním rozsahu, její částečný procesní neúspěch je jen nepatrný s ohledem na zbytek přiznaného nároku v odvolacím řízení, a proto žalobkyni odvolací soud přiznal dle § 142 odst. 3 o. s. ř právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.

47. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady v celkové výši 15 555 Kč. Tarifní hodnota pro stanovení odměny advokáta činila dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu částku 18 512,13 Kč. Tarifní hodnotu tvořil součet jistiny 14 690 Kč, dále úroků z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 87 720 Kč za dobu od 14. 10. 2020 do 23. 2. 2021 (protože částka 87 720 Kč nebyla jako jistina předmětem odvolacího řízení, a proto je příslušenství nutno do tarifní hodnoty počítat) a dále jeden náklad spojený s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč, když tato částka je příslušenstvím pohledávky B), jejíž jistina nebyla předmětem odvolacího řízení. Výše odměny advokáta za dva vykonané úkony právní služby (a to sepis vyjádření ze dne 2. 12. 2024 k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu dne 19. 3. 2025) činí dle § 7 bod 5 tarifu částku 1 860 Kč za jeden úkon, celkem odměna advokáta činí za dva úkony 3 720 Kč. Dále žalobkyni náleží paušální náhrada k úkonům právní služby dle § 13 odst. 4 tarifu, a to ve výši 300 Kč k úkonu z roku 2014 a 450 Kč k úkonu z roku 2025, celkem na náhradě 750 Kč. Žalobkyni dále náleží cestovní náhrada ve výši 5 985 Kč za cestu motorovým vozidlem zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , k jednání odvolacího soudu dne 19. 3. 2025 z , Anonymizováno, do Ostravy a zpět (ujeto 756 km, koeficient 5,80 Kč/1 km, cena nafty 34,70 Kč/1 l, průměrná spotřeba 6,10 l/100 km), dále náhrada za promeškaný čas advokáta cestou v rozsahu 16 započatých půlhodin, jedna půlhodina po 150 Kč dle § 14 odst. 3 tarifu, tj. celkem 2 400 Kč na této náhradě. Dále náleží žalobkyni náhrada za 21 % DPH z výše uvedených částek, která činí 2 700 Kč. Tyto náklady odvolacího řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly zcela účelně vynaloženy k bránění práv žalobkyně před odvolacím soudem. Odvolací soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 15 555 Kč.

48. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 o. s. ř., když pro stanovení splátek neshledal soud důvodu a splátky nenavrhovali ani účastníci.

49. Pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal soud důvodu, aplikaci tohoto ustanovení nenavrhovali ani účastníci řízení.