15 Co 271/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 70 039,02 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 9. 2025, č. j. 9 C 138/2025-26,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 36 824,62 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 9. 2. 2025 do zaplacení, mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni okresním soudem ve výroku I. přisouzenou částku 36 824,62 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 9. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7 249 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek za odvolání v částce 1 174 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 824,62 Kč (výrok I.), ve zbývající části, tj. co do částky 33 214,40 Kč s úrokovým příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 700 Kč (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým napadala rozhodnutí okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 824,62 Kč za dobu od 9. 2. 2025 do zaplacení, přičemž odvolání směřovalo i do závislého výroku o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasila s názorem okresního soudu, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, a tudíž žalobě bylo vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného příslušenství. Namítala, že žalovaný byl vyzván ke splnění peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2025, které mu bylo odesláno dne 26. 1. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu se tak počínaje dnem 9. 2. 2025 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Připomněla, že dále upomenula žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 15. 4. 2025 se lhůtou k plnění do 30. 4. 2025. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu úvěru, což však neučinil. Dále zdůraznila, že žalovaný nadto v řízení ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který jediný zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, jakož i na rozhodovací praxi odvolacího Krajského soudu v Ostravě, Anonymizováno, a Krajského soudu v Brně. U jednání odvolacího soudu pak upřesnila, že odvolání napadla rovněž určení hmotněprávní lhůty splatnosti částky přisouzené ve výroku I. rozsudku okresního soudu.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. určené hmotněprávní lhůtě splatnosti přisouzené částky 36 824,62 Kč, když z obsahu odvolání plyne, že žalobkyně podaným odvoláním brojila rovněž proti závěru okresního soudu o tom, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Je tedy napadán závěr okresního soudu o hmotněprávní splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 119 109,98 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení, jehož se žalobkyně v rámci podaného odvolání domáhá. V uvedeném rozsahu odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 13. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 039,02 Kč s úrokovým příslušenstvím, a to s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2022 prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , dle které se úvěrující zavázala vydat žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem a umožnit mu provádění hotovostních i bezhotovostních transakcí do limitu 50 000 Kč oproti jeho závazku prostředky vrátit úvěr včetně úroku ve výši 23,99 % ročně, který však žalobkyně v řízení uplatnila pouze ve výši 12,75 % ročně, a dále uhradit poplatky, to vše v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 3,2 % z celkové dlužné částky, nejméně ve výši 200 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto věřitelka využila svého práva a s účinností ke dni 28. 7. 2024 prohlásila všechny závazky žalovaného za okamžitě splatné. K tomuto dni činila dlužná částka 73 802,55 Kč a dosud nebyla žalovaným uhrazena. Dále žalobkyně uvedla, že za dobu trvání smlouvy žalovaný vyčerpal celkem částku 530 945,57 Kč a uhradil celkem částku 494 120,95 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 1. 2025 postoupena žalobkyni. Žalovaný nic dalšího nezaplatil, a to ani na základě doručené předžalobní výzvy. Současně žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že odkázala na protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, přičemž úvěrující získala informace o finanční situaci žalovaného, jenž měl dosahovat průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 36 515 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., na kterou dopadá dále zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 ZoSÚ bylo povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem, když si řádně neověřila původ a výši příjmů žalovaného, jež nevyplývala z výpisu z běžného účtu žalovaného, který žalobkyně předložila. Ani výdaje žalovaného pak úvěrující nezkoumala dostatečně, když sice žalobkyně předložila výstup z blacklistu, ale již vůbec nebylo reflektováno, že jen jedna ze splátek starších závazků žalovaného činila 13 426 Kč, což s přihlédnutím k jeho zjištěným příjmům činí téměř 50 % jeho příjmu, a to bez započtení dalších pravidelných 3 splátek, ke kterým se žalovaný již dříve zavázal. Navíc měla , právnická osoba, k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného. Další pravidelné výdaje si nezjistila ani neověřila, a to přes to, že měl žalovaný na účtu mínusový disponibilní zůstatek. Okresní soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž k této absolutní neplatnosti byl povinen přihlížet i bez návrhu. Z neplatné smlouvy pak žalovanému vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Dle okresního soudu žalobkyně v řízení prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku 530 945,57 Kč a žalovaný jí vrátil pouze 494 120,95 Kč. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do částky 36 824,62 Kč, přičemž lhůtu k plnění této částky stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Okresní soud dále uvedl, že nepřiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala a žalobkyni tak nemohl ani vzniknout nárok na úroky z prodlení. Poukázal na znění ust. § 87 ZoSÚ a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZoSÚ nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnuta nebo soudem určena. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Odkázal rovněž na rozhodovací praxi odvolacího senátu 8 Co Krajského soudu v Ostravě a uvedl, že jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně a předloženého výpisu uhradil poslední splátku dne 22. 4. 2025 a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy pak nebylo možno žalobkyni přiznat ani požadovaný smluvní úrok a ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Současně okresní soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za žalobu ve výši 700 Kč.

7. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku.

8. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto tento závěr okresního soudu žalobkyně v odvolání nenapadla, a proto se jím blíže nezabýval.

9. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 36 824,62 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená hmotněprávní splatnost částky 36 824,62 Kč, kterou tento ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanovil na třetí den po právní moci svého rozhodnutí, byť nepřesně odkázal na znění ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2014 Sb. – občanský zákoník, s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Nesdílí však přesvědčení okresního soudu o tom, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni, resp. její předchůdkyni, vrátit dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozhodnutí v této věci, když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro tento závěr.

11. Žalovaný byl v řízení zcela procesně pasivní, ničeho o svých možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru netvrdil. Současně netvrdil ani neprokázal, jaké byly jeho majetkové poměry po poskytnutí úvěru, který žalovaný podle výpisu z kartového účtu, jímž odvolací soud zopakoval dokazování, čerpal od února 2022 do listopadu 2022. V řízení tedy nevyšlo najevo ničeho o tom, že by žalovaný nebyl schopen jistinu úvěru poskytnutou podle neplatné úvěrové smlouvy vrátit poté, co částky úvěru vyčerpal, přičemž zcela neobstojí závěr okresního soudu, že pokud žalovaný od dubna 2024 na úhradu úvěru ničeho nezaplatil, stalo se tak proto, že to nebylo v jeho možnostech. Důvody neplacení mohou mít původ v mnoha jiných faktorech, než je finanční a majetková situace dlužníka, např. v jeho prosté neochotě dluh dále hradit. Uvedený závěr tedy odvolací soud považuje za čistou spekulaci okresního soudu, která nemá podklad v žádném z tvrzení účastníků ani ve výsledcích dokazování.

12. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný na úhradu dlužné částky v období od března 2022 do dubna 2024 uhradil celkem 494 120,95 Kč. Toto plnění, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně na smlouvu zaplatil, odvolací soud započetl na nejstarší dluhy žalovaného vzniklé čerpáním jistiny úvěru za období od února 2022 do září 2022 s tím, že dlužná částka ve výši 36 824,62 Kč představuje dlužné částky vyčerpané v období od 3. 9. 2022 do 18. 11. 2022. Prodlení žalovaného s úhradou této částky tak nastalo nejpozději k datu 20. 11. 2022, přičemž dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni činila zákonná sazba úroku z prodlení 15 % ročně.

13. K tomu dále odvolací soud uvádí, že se žalovaný nedostavil k jednání jak u okresního soudu, tak i u odvolacího soudu, ač byl řádně a včas předvolán a mohl být u těchto jednání poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrdit své možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny obou úvěrů a tyto prokázat. Povinnost tvrdit a prokázat, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel či byla v jeho prospěch vyplacena, přitom leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na věřiteli, který logicky žádné povědomí o majetkových poměrech spotřebitele pro období po poskytnutí peněžních prostředků již mít nemůže. V tomto směru odvolací soud odkazuje na již existující judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne 13. 8. 2025 ve věci sp. zn. 33 Cdo 1902/2025.

14. Současně je odvolacímu soudu známo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na které poukázal i okresní soud, a v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že splatnost dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ se odvíjí od možností a schopností spotřebitele jistinu vrátit a nikoliv od výzvy věřitele k plnění adresované dlužníkovi dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. Tento názor odvolací soud sdílí. Odvolací soud však má za to, jak shora uvedeno, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co mu byl úvěr poskytnut, tedy tak jako v případě projednávaném dovolacím soudem, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na věřiteli. Žalovanému tak v souladu s ust. § 1970 o. z. vznikla povinnost vrátit žalobkyni vedle samotné dlužné jistiny dále úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 12,75 % ročně z částky 36 824,62 Kč, a to za dobu žalobkyní požadovanou, tj. za dobu od 9. 2. 2025 až do zaplacení, když soud je žalobou vázán a nemůže dle ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. přisoudit více, než kolik je žalobou požadováno.

15. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 36 824,62 Kč a současně ve výroku II. tak., že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 824,62 Kč za dobu od 9. 2. 2025 až do zaplacení.

16. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť i po změně rozhodnutí okresního soudu byl v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější žalovaný, tomu však prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.

17. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně plně procesně úspěšná a dle ust. § 226 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ji odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 7 249 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 174 Kč, z nákladů na odměnu za právní zastoupení žalobkyně u dvou úkonů právní služby, a to u sepisu odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu, po 2 060 Kč, vypočtené z tarifní hodnoty předmětu odvolacího řízení ve smyslu ust. § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, tj. z částky 23 475,65 Kč představující pětinásobek ročního úroku z prodlení vyčísleného částkou 4 695,13 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a) a g), § 8 odst. 2 a § 7 bod 5 advokátního tarifu], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 5 020 Kč ve výši 1 055 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

18. Současně odvolací soud v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích uložil žalobkyni zaplatit soudní poplatek za odvolání vyměřený dle § 6 odst. 1 a 2 tohoto zákona a dále položky 22 bod 1 písm. a), položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků v částce 1 174 Kč (5 % z předmětu odvolacího řízení ve výši 23 475,65 Kč), když názor okresního soudu o tom, že odvolací řízení v dané věci, jehož předmětem bylo pouze příslušenství, nepodléhá poplatkové povinnosti, nepovažuje odvolací soud v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními za správný. Příslušenství zde tvoří samostatný předmět odvolacího řízení, přičemž jistina tohoto příslušenství již předmětem odvolacího řízení není, a proto příslušenství tvoří samostatný základ pro vyměření soudního poplatku.