15 Co 38/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 78 207 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 6. 11. 2024, č. j. 111 C 115/2024-126,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do určení hmotněprávní lhůty splatnosti částky 19 200 Kč v tam stanovených splátkách a ve výroku IV., potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku za odvolání částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19 200 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem 15. 11. 2024 s tím, že další splátky jsou splatné vždy k 15. dni v měsíci až do úplného zaplacení (výrok I.), zastavil řízení co do zaplacení částky 9 612 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 612 Kč ve výši 14,75 % ročně od 14. 3. 2024 do zaplacení, částky 192,20 Kč a úroku ve výši 64,46 % ročně z částky 62 477,95 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 3. 2024 dosáhne částky 210 988 Kč (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 47 925 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 67 125 Kč ve výši 14,75 % ročně od 14. 3. 2024 do zaplacení, částky 1 278 Kč a úroku ve výši 9,56 % ročně z částky 62 477,95 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 3. 2024 dosáhne částky 210 988 Kč (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku I. co do soudem vymezených splátek, avšak toliko však v části, ve které nebyla soudem určena ztráta jejich výhody, podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém se domáhala změny napadeného výroku tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni přisouzenou částku v okresním soudem stanovených splátkách, avšak pod ztrátou jejich výhody, ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou jakékoliv splátky delším než 45 dní. Žalobkyně tedy nebrojila proti výši přisouzené částky, ani proti soudem stanoveným splátkám a jejich výši, pouze se domáhala, aby bylo ve výroku doplněno, že se splátky stanoví pod ztrátou jejich výhody. Žalobkyně odkazovala na komentářovou literaturu, v níž je prezentován názor, že při stanovení pariční lhůty dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je namístě stanovit splátky pod ztrátou jejich výhody tak, že v případě nezaplacení jedné z nich se stane splatným celý zbývající dluh.

3. Žalovaný navrhoval, aby bylo odvolání žalobkyně vyhověno, uvedl, že již přisouzený dluh řádně splácí, uhradil již 5 splátek po 5 000 Kč, a to řádně a včas.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve lhůtě splatnosti ve výroku I. přisouzené částky 19 200 Kč v určených splátkách, toliko však v části, ve které splátky nebyly soudem stanoveny pod ztrátou jejich výhody, a rovněž v závislém nákladovém výroku, a dospěl k závěru, že okresní soud nestanovil uvedené splátky ve smyslu ust. § 160 o. s. ř. jako pariční lhůtu, tedy jako splátky již dříve splatného dluhu, ale určil je podle § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), kdy teprve svým rozhodnutím určil novou hmotněprávní splatnost dosud nesplatného přisouzeného dluhu, neboť nedošlo k dohodě mezi účastníky o splatnosti dluhu. Okresní soud výslovně uvedl, že aplikoval speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, přičemž splátkami dluhu stanovil novou hmotněprávní splatnost přisouzeného dluhu.

5. Odvolací soud se tedy v rámci podaného odvolání zabýval i částečně věcí samou, mimo výši přiznaného nároku a mimo stanoveného způsobu splatnosti ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, který již nebyl oprávněn přezkoumávat, neboť odvolání bylo podáno právě a toliko jen do hmotněprávní splatnosti přisouzené částky v té části, ve které nebyly splátky stanoveny pod ztrátou jejich výhody. Současně odvolací soud přezkoumal také závislý výrok IV. o náhradě nákladů řízení a řízení rozhodnutí okresního soudu předcházející, přičemž postupoval dle ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., kdy vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal, jejich existenci nenamítali ani účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 3. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 78 207 Kč s úrokovým příslušenstvím jako nároků ze smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena. Tvrdila, že žalovaný smlouvu podepsal dne 8. 2. 2023 a k vyplacení úvěru ve výši 70 000 Kč došlo dne 9. 2. 2023. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu. Žalovaný neplatil řádně sjednané splátky, zaplatil pouze 50 800 Kč, v důsledku prodlení žalovaného s placením splátek došlo k automatickému předčasnému zesplatnění úvěru ke dni 12. 3. 2024, žalovaný dlužné částky nezaplatil ani po předžalobní upomínce.

7. Žalovaný namítal, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když RPSN byla sjednána ve výši 105,08 % ročně, což je 10,5násobek obvyklé sazby dle ČNB. Smlouva je dále neplatná proto, že žalobkyně neprověřila před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného, pokud by tak řádně učinila, zjistila by, že s ohledem na své majetkové poměry nebyl schopen sjednané splátky řádně splácet. Dále namítal, že je sporné, zda úvěrová smlouva byla vůbec řádně elektronicky uzavřena. Dále uvedl, že vyčerpal dle absolutně neplatné smlouvy 70 000 Kč, dosud uhradil 50 800 Kč, a proto by měl být zavázán uhradit jen 19 200 Kč jako bezdůvodné obohacení, které je dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinen vrátit ve splatnosti, jež se odvíjí od jeho možností, přičemž není v jeho možnostech hradit více než 1 000 Kč měsíčně.

8. U prvního jednání ve věci samé dne 6. 11. 2024 vzala žalobkyně částečně zpět žalobu ohledně tam uvedených nároků, okresní soud řízení dle § 96 o.s.ř. v tomto rozsahu výrokem II. rozsudku zastavil. Okresní soud dále provedl v řízení dokazování listinami předloženými žalobkyní, následně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem. Po právní stránce, při závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, dospěl k závěru, že dne 8. 2. 2023 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva, která však nebyla žalovaným podepsána, kdy tam použitý kód nemá atributy alespoň zaručeného elektronického podpisu, z toho dovodil, že se jedná o absolutně neplatný úkon. Dále dovodil, že žalovaný na základě tohoto absolutně neplatného úkonu čerpal 70 000 Kč, dosud žalobkyni již zaplatil 50 800 Kč, a proto je povinen uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 19 2000 Kč. Okresní soud dále vyložil, že u bezdůvodného obohacení určil hmotněprávní splatnost tohoto dluhu dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, a to dle možností žalovaného splácet tuto částky, když tuto lhůtu splatnosti stanovil jako novou lhůtu splatnosti. K aplikaci § 87 ZoSÚ přistoupil s úvahou, že kdyby úvěrová smlouva byla uzavřena, byla by absolutně neplatnou pro nedostatek řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, a proto je aplikace § 87 odst. 1 ZoSÚ ohledně splatnosti dluhu zcela namístě. Okresní soud dále uvedl, že hmotněprávní splatnost nemůže stanovit pod ztrátou výhody splátek. Zbývající nároky zamítl.

9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tento závěr okresního soudu žalobkyně v odvolání nenapadla, jeho správností se proto odvolací soud ani nezabýval. Okresní soud na splatnost přisouzeného bezdůvodného obohacení ve výši 19 200 Kč aplikoval ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, které ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Jak již shora uvedeno, předmětem odvolacího přezkumu nebyla výše dlužné jistiny úvěru okresním soudem přiznaná v částce 19 200 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, ani to, že hmotněprávní splatnost stanovil okresní soud v postupných měsíčních splátkách a ani výše přisouzených splátek. Odvolatel hodlal do výroku pouze doplnit ztrátu výhody splátek při prodlení delší než 45 dní.

11. Odvolací soud se proto zaměřil pouze na posouzení otázky, zda okresní soud měl v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanovit žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve stanovených splátkách pod ztrátou jejich výhody.

12. Nebyly-li splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud pravomocně rozhodl, že se přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, neboť úhrada jistiny dluhu ze spotřebitelského úvěru najednou neodpovídá možnostem spotřebitele, pak není ani možno stanovit splatnost dlužné jistiny zápůjček ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, neboť jistina se splatnou najednou v důsledku nezaplacení některé ze splátek nestane. Splátky v takovém případě nepředstavují dobrodiní soudu ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., na které žalovaný spotřebitel ztrácí nárok porušením své platební morálky. Ust. § 160 o. s. ř. má tedy zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná třetí věta ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023).

13. Odvolací soud zdůrazňuje, že nebyl oprávněn přezkoumávat závěry okresního soudu o neuzavření smlouvy, o její neplatnosti, neboť částka 19 200 Kč a ani hmotněprávní splatnost ve splátkách a výše splátek nebyla výslovně odvolatelem napadena, když ten pouze požadoval doplnit do výroku „ztrátu výhody splátek“, když ve zbytku s rozsudkem okresního soudu souhlasil a proti němu odvoláním nebrojil a tento tedy v tomto rozsahu nabyl právní moci.

14. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud splátky dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ pod ztrátou jejich výhody nestanovil, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolacím soudem dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

15. Současně odvolací soud jako správný potvrdil také výrok okresního soudu o náhradě nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalovaný se do protokolu o jednání před okresním soudem výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť v odvolacím řízení byl žalovaný plně procesně úspěšný a práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se výslovně vzdal.

17. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Předmětem odvolání bylo meritum věci, tj. hmotněprávní splatnost přisouzeného dluhu, a protože se nejednalo o pariční lhůtu dle § 160 o.s.ř., podléhalo odvolání poplatkové povinnosti. Okresní soud soudní poplatek od žalobkyně nevybral, a proto tento uložil žalobkyni zaplatit odvolací soud v souvislosti s rozhodnutím o věci. Soudní poplatek činí 2 000 Kč dle Položky 4 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb.