15 CO 43/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 19. 11. 2021, č. j. 117 C 321/2021-44,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka] a dále ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši [částka] a dále ve výši 19,03 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ni nemá právo (výrok III.).

2. Okresní soud při závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, která nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], vyšel ze zjištění, že dne [datum] spolu uzavřeli žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na částku [částka]. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že část sjednané půjčky ve výši [částka] převzal v hotovosti a zbývající část ve výši [částka] měla být použita na splacení (refinancování) zůstatku z jiného dříve uzavřeného úvěru [číslo]. Žalovaný se úvěr ve výši [částka] zavázal splácet se sjednaným úrokem [částka], administrativním poplatkem [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka].

3. Okresní soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jako smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Okresní soud poukázal na to, že žalobkyně v tomto řízení neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdkyně zkoumal před uzavřením jednotlivých smluv úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný ke dni [datum] uvedl svůj příjem z pracovního poměru ve výši [částka] a další blíže nespecifikované příjmy ve výši [částka], přičemž měl mít výdaje na bydlení ve výši [částka] a další potřebné výdaje v celkové výši [částka] měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány, dále měl splácet další dluh ve splátkách po [částka] měsíčně. Touto listinou neměl okresní soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyto příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. Okresní soud dále zdůraznil, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). S ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce.

4. Okresní soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a § 2993 o. z. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný převzal od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti celý předmět zápůjčky ve výši [částka], v řízení však bylo obsahem předmětné smlouvy prokázáno, že žalovaný převzal v hotovosti pouze částku [částka], přičemž převod peněžních prostředků ve výši [částka] na jiný závazek žalovaného žalobkyní v řízení doložen nebyl a žalobkyně nenavrhla ani žádné důkazní prostředky k prokázání této skutečnosti. Okresní soud uzavřel, že z neplatné smlouvy původní věřitel žalovanému plnil jen částku [částka], pouze v této výši vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Žalovaný uhradil na neplatnou smlouvu částku [částka], a proto výše bezdůvodného obohacení činí částku [částka] ([částka] mínus [částka]). K zaplacení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], v němž byla žalovanému určena lhůta k zaplacení v délce 10 dnů, a proto byl úrok z prodlení přiznán až od [datum] do zaplacení. Ve zbytku žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

5. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním, a to v rozsahu části výroku II. (ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení). Žalobkyně nezpochybňovala správnost právního závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy, nesouhlasila však se závěrem okresního soudu, že žalovaný se měl bezdůvodně obohatit jen o částku [částka], když předmětem smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti byla částka [částka]. Poukázala na to, že v čl. 1 2. smlouvy bylo ujednáno, že celková výše úvěru činí [částka] a tato částka bude zákazníkovi předána v hotovosti oproti podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto, refinancování staršího úvěru. Dále v čl. 9 smlouvy je ujednáno, že zákazník požádal předchůdkyni žalobkyně, aby úvěr, který zákazník čerpá, byl použit ke splacení ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který zákazník u předchůdkyně čerpal v minulosti, přičemž předchůdkyně tuto žádost zákazníka akceptuje a na důkaz toho uzavírají dohodu o vzájemném započtení pohledávek. Smluvní strany se dohodly, že pohledávka [právnická osoba] [právnická osoba] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti v celkové výši [částka] po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení se započítává oproti pohledávce zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Žalobkyně s ohledem na toto ujednání namítala, že bezdůvodné obohacení žalovaného představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou mu tzv.„ na ruku“. Obohacením je totiž nutno rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla žalovanému reálně vyplacena při podpisu smlouvy.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

7. Odvolací soud posoudil odvolání žalobkyně jako včasné, přípustné a podané osobou subjektivně legitimovanou.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. ve výroku II. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a v závislém nákladovém výroku III.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení.

9. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když řádně předvolaní účastníci řízení se k jednání soudu nedostavili, žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

11. Odvolací soud dále pokládá za nutné uvést, že považuje skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedených důkazů za správná, a proto na ně plně odkazuje a činí je podkladem pro své závěry.

12. Odvolací soud sdílí závěry okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli písemnou smlouvu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, v němž je ujednáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytuje žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti. Odvolací soud sdílí právní závěr okresního soudu, že se jedná po právní stránce o smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Odvolací soud sdílí právní závěry okresního soudu o aktivní legitimaci žalobkyně, která nabyla souzenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek. Odvolací soud dále zcela sdílí skutkové závěry okresního soudu a jeho právní závěry o tom, že předchůdkyně žalobkyně nedostála řádně své povinnosti dle § 86 ZoSÚ zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť v řízení neprokázala, že by prověřila tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě o jeho příjmech a výdajích, přičemž k jednání okresního soudu (ač řádně a včas předvolána) se nedostavila, a proto o tom, že neunáší břemeno důkazní stran splnění této povinnosti, nemohla být soudem dle § 118a o. s. ř. poučena (poučovací povinnost se realizuje zásadně při jednání soudu). Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že její předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Odvolací soud rovněž sdílí právní závěry okresního soudu o tom, že důsledkem porušení této povinnosti není relativní neplatnost smlouvy o zápůjčce, ale neplatnost absolutní. Ostatně tyto závěry a jejich správnost nenapadá v odvolání ani žalobkyně.

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce se okresní soud správně zabýval tím, zda nároku žalobkyně nelze vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Ač ust. § 2993 o. z., na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2013 (§ 457 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni, když ust. § 2993 věta druhá o. z. předpokládá aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalovaného, aby byla vypořádána veškerá plnění, která sám žalobkyni poskytl, dle názoru odvolacího soudu má před aplikací tohoto ustanovení přednost speciální ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Toto zákonné ustanovení v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Plnil-li tedy žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno toto plnění podřadit pod jeho povinnost zakotvenou v ust. § 87 věty třetí ZoSÚ a při posouzení nároku žalobkyně vyplývajícího z uvedeného zákonného ustanovení toto plnění žalovaného zohlednit. Okresní soud proto nepochybil, pokud i bez námitky vzájemnosti zúčtoval vzájemná plnění stran.

15. Ke shora uvedenému je nutno dále zdůraznit, že jiný výklad shora uvedených dotčených zákonných ustanovení by byl v rozporu s principem poctivosti coby stěžejním principem soukromého práva zakotveným v ust. § 3 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Stejně tak je uvedený princip zachycen v ust. § 6 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem poskytovateli úvěru mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného, k této povinnosti přistupovala laxně, to vše při respektování zásady autonomie vůle a smluvní volnosti, která je však ve spotřebitelských vztazích zákonodárcem prolomena z důvodu ochrany fakticky slabší strany - spotřebitele. Nadto je dále nutno poukázat na právní úpravu uvedenou v ust. § 4 odst. 2 o. z., podle kterého činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá, při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybností. Dle názoru odvolacího soudu nebyl žalovaný z objektivního hlediska v okamžiku žádosti o poskytnutí úvěru schopen rozpoznat, že žalobkyně řádně neplní svou povinnost zkoumat jeho úvěruschopnost a že důsledkem nesplnění zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ bude neplatnost smlouvy o úvěru. Nemohl-li tedy žalovaný jako průměrný spotřebitel důvod neplatnosti smlouvy o úvěru rozpoznat, nelze mu ani dávat k tíži, že nevznesl námitku vzájemného vypořádání nároku z titulu bezdůvodného obohacení z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru, jak předpokládá ust. § 2993 o. z.

16. Žalovaná nenamítala ničeho proti tomu, že okresní soud vzájemná plnění stran zúčtoval. Žalovaná vystavěla své odvolání na námitce, že okresní soud nesprávně stanovil výši bezdůvodného obohacení, které byl povinen žalovaný žalobkyni vydat, když nepočítal při určení výše bezdůvodného obohacení s částkou [částka], která sice nebyla žalovanému vyplacena, ale pohledávka žalovaného na vyplacení zápůjčky v tomto rozsahu měla zaniknout započtením oproti pohledávkám předchůdkyně žalobkyně z titulu jiného úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že za bezdůvodné obohacení je potřeba považovat celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena žalovanému při podpisu smlouvy.

17. Odvolací soud se proto zabýval tím, v jaké výši se žalovaný v důsledku absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce na úkor žalobkyně (její předchůdkyně) bezdůvodně obohatil a v jaké výši je povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.

18. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Rozhodným je tedy určit, co je myšleno„ plněním“ přičitatelným závazku, jenž byl shledán absolutně neplatným dle § 2993 o. z., přičemž jen takové plnění na závazek, aniž by tu byl platný závazek, je povinen obohacený ochuzenému vydat.

20. V judikatuře soudů vyšších stupňů není žádných pochyb, že přičitatelným plněním je plnění přičitatelné závazku, byť proběhlo do sféry třetí osoby. Typicky pokud v souladu s ujednáním v neplatné smlouvě poskytne poskytovatel zápůjčky zápůjčku bezhotovostně na ve smlouvě (či druhou stranou určený) určený bankovní účet, či vyplatí prostředky tam určené osobě (byť se nejedná o stranu smlouvy), pak takový poskytovatel zápůjčky poskytuje plnění, jež je přičitatelné jeho povinnosti obsažené v neplatné smlouvě a druhá smluvní strana je povinna takové plnění vydat, byť by se toto plnění nakonec projevilo ve sféře třetí osoby.

21. V daném případě ohledně částky [částka] plněno ze strany žalobkyně, resp. její předchůdkyně, nebylo. Nicméně dokazováním bylo zjištěno, že strany se v neplatné smlouvě dohodly na tom, že závazek předchůdkyně žalobkyně spočívající v závazku vyplatit žalovanému částku [částka] nezanikne splněním, ale započtením, což je způsob nahrazující splnění.

22. Pro závěr, zda se žalovaný bezdůvodně obohatil i o částku [částka] tedy bylo nezbytným posoudit, zda dohoda o zápočtu, kterou strany smlouvy v čl. 9 uzavřely, je zápočtem platným, tj. zda vskutku v důsledku dohody o zápočtu v čl. 9 smlouvy došlo k zániku údajných závazků žalovaného z jiné úvěrové smlouvy [číslo].

23. Ohledně této zbývající částky [částka] se strany dohodly v čl. 9 smlouvy o zápůjčce takto:„ Zákazník požádá [právnická osoba] [právnická osoba], aby Spotřebitelský úvěr, který Zákazník čerpá dle této Smlouvy, byl použit ke splacení ke dni uzavření této Smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který Zákazník u [právnická osoba] [právnická osoba] čerpal v minulosti (dále jen„ Refinancování“). [právnická osoba] [právnická osoba] tuto žádost Zákazníka o Refinancování akceptuje, a na důkaz toho činí Smluvní strany následující dohodu o vzájemném započtení pohledávek. Smluvní strany se dohodly, že pohledávka [právnická osoba] [právnická osoba] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti se po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení započítává v celkové výši [částka] oproti pohledávce Zákazníka na vyplacení Spotřebitelského úvěru dle této Smlouvy. Zákazník souhlasí s tím, že mu po započtení bude v hotovosti při podpisu této Smlouvy vyplacen rozdíl mezi Jistinou Spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru, tedy částka ve výši [částka]„ 24. Dle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

25. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná dohoda o zápočtu je zdánlivým ujednáním pro svou neurčitost. Neurčitost spatřuje odvolací soud v tom, že v dohodě o zápočtu nejsou konkrétním způsobem identifikovány pohledávky předchůdkyně žalobkyně z jiné úvěrové smlouvy [číslo] oproti kterým měla být dohodou započtena pohledávka žalovaného vůči předchůdkyni žalobkyně na vyplacení zápůjčky ve výši [částka]. Z dohody o zápočtu tak není zřejmé, co konkrétně částka [částka] po stránce skutkové má představovat, zda se jedná o jednu pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] či více různých pohledávek předchůdkyně žalobkyně majících různý skutkový základ, typicky pohledávku na splacení jistiny úvěru či pohledávku na zaplacení úroků či pohledávku na zaplacení poplatku, a jakého poplatku, či pohledávku na zaplacení odměny za hotovostní inkaso splátek apod. Po takovém zápočtu tak nebude možno ani dovodit, jaké závazky žalovaného z úvěrové smlouvy [číslo] zanikly. Tuto neurčitost nelze odstranit ani výkladem, když výkladem nelze nahrazovat tu část projevu vůle, která v samotném právním jednání zcela schází.

26. Odvolací soud uzavírá, že předmětná dohoda o zápočtu z důvodu své zdánlivosti (§ 553 o. z.) pro neurčitost v označení pohledávky či pohledávek předchůdkyně žalobkyně, které mají dohodou o zápočtu zaniknout, nemohla vyvolat zamýšlených účinků, tj. zánik blíže nespecifikovaných závazků žalovaného z jiné úvěrové smlouvy. Za této situace proto nelze částku obsaženou v zápočtu považovat za plnění, které by byl žalovaný povinen žalobkyni dle § 2993 o. z. vydat.

27. Odvolací soud nad rámec uvedeného uvádí, že i pokud by bylo lze dohodu o zápočtu posoudit nikoliv jako zápočet dohodou, ale jako dohodu o určení místa, kam má být částka [částka] předchůdkyní žalobkyně poukázána (místo plnění), pak v tomto případě žalobkyně v řízení neprokázala, že by částka [částka] byla žalobkyní vskutku na jiný úvěr žalovaného poskytnuta. K jednání soudu se nedostavila, a proto nemohla být o své povinnosti tuto skutečnost prokázat ani soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena.

28. Odvolací soud uzavírá, že smlouva o zápůjčce byla okresním soudem správně posouzena jako absolutně neplatná z důvodu nesplnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, žalobkyně plnila z neplatné smlouvy žalovanému pouze částku [částka], ohledně částky [částka] spolu strany uzavřely dohodu o zápočtu, nicméně účinky tohoto právního jednání z důvodu jeho zdánlivosti nenastaly, a proto částku [částka] nelze považovat za„ plnění“, které by měl žalovaný povinnost jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovanému tak vznikla povinnost vydat žalobkyni jen částku [částka]. Žalovaný již žalobkyni (předchůdkyni) zaplatil na základě neplatné smlouvy částku [částka] (jak tvrdila sama žalobkyně v žalobě), a proto žalobkyni vznikl jen nárok na zaplacení částky [částka] z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. K zaplacení této částky již zavázal žalovaného výrokem I. rozsudku okresní soud, a to i spolu s příslušenstvím. Tento výrok nabyl odděleně právní moci.

29. Okresní soud proto nepochybil, pokud žalobu mimo jiné i co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (která byla odvolacímu soudu otevřena k přezkumu) zamítl. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. v napadeném rozsahu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

30. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně neúspěšná, žalovanému vzniklo právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl, jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno.