117 C 321/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: 35 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 960 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 960 Kč za dobu od 8. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 29 440 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 718,61 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 23 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a z částky 17 040 Kč za dobu od 8. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 5 960 Kč za dobu od 8. 3. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 3 270,52 Kč a dále ve výši 19,03 % ročně z částky 23 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 26. 2. 2019 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému, po předešlém prověření jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, předány peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 60 týdenních splátkách po 690 Kč počínaje dnem 5. 3. 2019, poslední splátka měla být uhrazena dne 21. 4. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 3. 2019, přičemž uhradil pouze částku 6 000 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na úrok ve výši 4 600 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 20,03 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 379,97 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Ke dni postoupení činil dluh 36 650 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 23 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 4 579,97 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 820,03 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 23 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 22. 4. 2020 do 15. 1. 2021, ve výši 3 270,52 Kč a dále ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 23 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 22. 4. 2020 do 15. 1. 2021, ve výši 1 718,61 Kč a dále ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 19. 11. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřeli dne 26. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 23 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že část půjčky v částce 11 960 Kč převzal v hotovosti, zbývající část půjčky ve výši 11 040 Kč měla být použita na splacení (refinancování) zůstatku z dříve uzavřené smlouvy o úvěru číslo. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 41 400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 690 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Úroková sazba v případě smlouvy na 60 týdnů činila 32,15 % ročně. Před uzavřením smlouvy dne 26. 2. 2019 byla vyplněna a žalovaným podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že příjem žalovaného z pracovního poměru činí 14 700 Kč, další vedlejší příjmy (příjem z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády) činí 6 000 Kč, náklady na bydlení (nájem, inkaso, energie) činí 2 500 Kč měsíčně, ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 5 000 Kč měsíčně a splátka úvěru/ zápůjček (vč. hypoték) u ČS spořitelny činí 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu spolu s jiným rodinným příslušníkem, nemá žádné nezaopatřené dítě. K ověření těchto údajů měly být žalovaným předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 26. 2. 2019 a kartou zákazníka/ žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 26 2. 2019). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 19. 12. 2021, kterým byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 36 650 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 22. 2. 2021 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021). K úhradě dlužné částky ve výši 42 577,68 Kč s příslušenstvím byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 28. 5. 2021 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 5. 2021 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021).

4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 2. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 23 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Zápůjčka byla žalovanému v částce 11 960 Kč poskytnuta v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem předmětné smlouvy a v částce 11 040 Kč měla být použita na úhradu dřívějšího závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal před uzavřením jednotlivých smluv úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný ke dni 26. 2. 2019 uvedl svůj příjem z pracovního poměru ve výši 14 700 Kč a další blíže nespecifikované příjmy ve výši 6 000 Kč, přičemž měl mít výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč a další potřebné výdaje v celkové výši 5 000 Kč měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány, dále měl splácet další dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Touto listinou však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením jednotlivých smluv řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. V řízení rovněž nebylo ani prokázáno poskytnutí části zápůjčky ze smlouvy ze dne 26. 2. 2019 ve výši 11 040 Kč. Dle žalobních tvrzení měl být žalovanému celý předmět zápůjčky, tj. částka 23 000 Kč, předán v hotovosti při podpisu smlouvy, z obsahu předmětné smlouvy však jednoznačně vyplývá, že žalovaný převzal v hotovosti pouze částku 11 960 Kč, přičemž převod peněžních prostředků ve výši 11 040 Kč na jiný závazek žalovaného doložen nebyl a žalobkyně nenavrhla žádné důkazní prostředky k prokázání této skutečnosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 11 960 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku ve výši 6 000 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 5 960 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 11 960 Kč – úhrada ve výši 6 000 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne 8. 3. 2021, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 22. 2. 2021 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 7. 3. 2021. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., která k prvnímu dni prodlení činila 8,25 % ročně. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.