15 Co 44/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2025, č. j. 127 C 75/2019-256,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění následovně:Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 15. 8. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 203 038 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradu nákladů řízení částku 7 923 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 24 079 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 15. 8. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 215 077,50 Kč (výrok II.) a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení hrazených státem částku 7 923 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně změny rozsudku a vyhovění žalobě. Okresnímu soudu vytýkala nesprávná skutková zjištění o tom, že její předchůdce zaplatil žalovanému práce v hodnotě 100 000 Kč a 200 000 Kč vyúčtované na základě potvrzení prací vystavených , tituly před jménem, , jméno FO, . Namítala, že částka 100 000 Kč byla žalovanému zaplacena dne 8. 4. 2019 a částka 200 000 Kč dne 17. 4. 2019, ovšem vyúčtování prací na základě soupisu prací bylo provedeno až fakturou č. , Anonymizováno, vystavenou dne 12. 4. 2019 a znějící na částku 100 000 Kč a fakturou č. , Anonymizováno, vystavenou dne 29. 4. 2019 znějící na částku 200 000 Kč. Z uvedeného je tedy zjevné, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému uvedené částky před vystavením obou faktur. Z tohoto nesprávného skutkového zjištění pak okresní soud vychází i ve svém následném právním posouzení věci. Pokud je předmětem řízení právo na vrácení neoprávněně přijatého plnění, je zcela zásadní, kdy k plnění došlo a zda k němu existoval právní důvod. Podle žalobkyně žalovanému nevzniklo právo na úhradu fakturami č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, vyúčtovaných prací, a to ani na základě objednávky ani ze zákona. Poukázala na znění ust. § 2604 až 2610 o. z., podle kterých právo na zaplacení ceny díla vzniká až provedením díla, a je-li dílo předáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. V posuzovaném případě však nedošlo k předání díla ani jeho části. Soupisy provedených prací a dodávek podepsané , tituly před jménem, , jméno FO, a přiložené k fakturám nejsou dokladem o předání a převzetí předmětných prací a dodávek, když z jejich textace nic takového ani neplyne. Navíc fakturované práce a dávky nelze ani považovat za jednotlivé odlišitelné části díla. Nedošlo-li k předání a převzetí vyúčtovaných prací a dodávek, žalovanému ani nevzniklo právo na jejich zaplacení. Nakonec ani sám žalovaný v řízení netvrdil, že by k předání a převzetí části díla došlo. Podle žalobkyně okresní soud pochybil, pokud vůbec nezkoumal, zda a na základě čeho žalovanému vůbec mělo vzniknout právo na úhrady částek 100 000 Kč a 200 000 Kč, nezjišťoval, zda existoval právní důvod pro úhradu a přijetí předmětných plateb. Dále žalobkyně odkázala na znění objednávky č. , Anonymizováno, ze dne 3. 4. 2019, v níž bylo sjednáno, kdy zhotoviteli vznikne nárok na zaplacení záloh a kdy na úhradu konečné faktury. Právo na zaplacení částek 100 000 Kč jakožto 1. zálohy a částky 200 000 Kč jakožto 2. zálohy mělo žalovanému vzniknout na základě zálohových faktur doručených na adresu sídla objednatele. Vystavení zálohových faktur je tedy sjednanou hmotněprávní podmínkou vzniku práva na zaplacení obou částek. Soudem I. stupně však nebylo zjištěno, že by tato podmínka byla splněna, že žalovaným byly faktury vystaveny a doručeny žalobkyni. V řízení podle žalobkyně tedy nebylo zjištěno splnění elementární podmínky pro vznik práva žalovaného na zaplacení záloh, a to vystavení těchto faktur a jejich doručení insolvenčnímu správci. Již z tohoto důvodu je žaloba bez dalšího důvodná. Z uvedené objednávky je dále zřejmé, že druhá záloha ve výši 200 000 Kč měla být uhrazena za podmínky úplného zúčtování 1. zálohy. K žádnému zúčtování 1. zálohy ovšem nikdy nedošlo. Fakturu č. , Anonymizováno, nelze považovat za vyúčtování či zúčtování uhrazené zálohy, neboť jde o fakturu vystavenou za provedení fakturovaných prací, přičemž zúčtování či vyúčtování uhrazené zálohy znamená, že je od ceny provedených prací odečtena záloha a zúčtovací faktura je tedy vystavena k úhradě částky prací po odečtení zálohy. To se v posuzované případě nepochybně nestalo. Právo k úhradě druhé zálohy tedy nevzniklo rovněž z důvodu, že nedošlo ke zúčtování zálohy první. K argumentaci okresního soudu obsažené v bodě 42 odůvodnění napadeného rozsudku žalobkyně uvedla, že tam uvedené posouzení soudu I. stupně je nesprávné a také zmatečné, jistě i v důsledku toho, že soud I. stupně zjevně přehlédl, že provedené platby proběhly ještě před vystavením faktur. Nesouhlasila rovněž se závěrem okresního soudu, že „zjevným záměrem žalovaného bylo fakturovat v souladu se smlouvou“, když žalovaný v souladu se smlouvou zjevně nefakturoval, neboť měl nejprve vystavit zálohové faktury a pak tyto zúčtovat, což však neučinil. Za zmatečnou označila úvahu soudu o tom, že „pouze ze skutečností, že v obou fakturách není výslovně vyjádřeno, že jde o faktury zálohové, nelze bez dalšího dovozovat, že by bylo fakturováno v rozporu s Objednávkou“. Podle žalobkyně je vyloučeno, aby obě faktury č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byly považovány za faktury zálohové. K závěrům obsaženým v bodě 43 až 45 odůvodnění napadeného rozsudku o tom, že smlouva uzavřená mezi účastníky není relativně neplatnou pro omyl insolvenčního správce, uvedla, že se soud ve svém rozhodnutí upíná výhradně na zjištění či posouzení toho, zda byly žalovaným vyúčtované práce provedeny již v minulosti. Tato úvaha však neodpovídá předmětu řízení, kterým je nárok na vydání částek zaplacených žalovanému bez právního důvodu. Pokud se okresní soud měl vůbec zabývat oprávněností faktur č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , včetně pravdivosti k fakturám přiložených soupisů, pak pouze v tom ohledu, zda vyúčtované práce byly v předmětném období měsíce dubna 2019 provedeny či nikoliv, přičemž není podstatné, kdy konkrétně a v jakém konkrétním rozsahu byly práce vyfakturované žalovaným insolvenčnímu správci za duben 2019 ve skutečnosti provedeny, ani není podstatné, zda byly vůbec provedeny dříve. Zdůraznila, že o tom, že žalovaným vykázané práce za duben 2019 v tomto období provedeny nebyly, jednoznačně vypovídají svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , jakož i stavební deník stavby, ovšem i další provedené důkazy představují řetězec vzájemně se podporujících a na sebe navazujících důkazů vedoucích k závěru, že žalovaný jím vykázané práce za měsíc duben 2019 ve skutečnosti neprovedl. K poučením okresního soudu dle ust. § 118a o. s. ř. uvedla, že není podstatné, kdy byly přesně jednotlivé práce vyúčtované žalovaným provedeny. I pokud by však soud měl za to, že žalobkyně neunáší břemeno ohledně tvrzení, že žalovaný práce vyfakturované insolvenčnímu správci v dubnu 2019 neprovedl, jak tvrdila, pak ji měl poskytnout příslušné poučení dle ust. § 118a o. s. ř., ovšem pouze ohledně povinnosti prokázat neprovedení prací v dubnu 2019, nikoliv v tom ohledu, zda tyto práce byly provedeny dříve v roce 2018. Z provedeného dokazování však současně vyplývá, že vykázané práce provedeny dříve byly. I v tomto směru žalobkyně odkázala na výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , zástupce investora , Anonymizováno, , který byl na stavbě po celou dobu přítomen, za investora přebíral od dlužnice a později od insolvenčního správce veškeré provedené práce a měl tedy naprosto přesné informace o průběhu stavby a jednotlivých prací. Přesto okresní soud degradoval výpověď tohoto svědka na pouhé „laické“ porovnání soupisu prací bez znalosti toho, jaké konkrétní práce jsou jednotlivými položkami představovány. Takový postup okresního soudu nemůže obstát ani z hlediska požadavku na hodnocení důkazů. Zdůraznila, že výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, okresní soud považoval za věrohodnou. Je nutno mít tedy z jeho výpovědí za prokázané, že žalovaný jím vykázané práce za duben 2019 ve skutečnosti neprovedl. Závěr okresního soudu, že tento svědek porovnával jednotlivé soupisy provedených prací z roku 2018 s těmi z roku 2019, nevěděl však přesně, zda se jednalo o totožné práce a zda skutečně byly vykonány, je v hrubém rozporu s výpovědí svědka, přičemž svědek samozřejmě „věděl, o jaké práce se jedná“. Dále uvedla, že v listinách založených žalobkyní do spisu u ústního jednání dne 18. 8. 2021 jsou barevně zvýrazněny položky, které byly realizovány již v příslušných měsících roku 2018. Jednalo se o tytéž položky, které žalovaný neoprávněné vykázal a vyúčtoval původnímu žalobci za měsíc duben 2019. , Anonymizováno, pak u jednání dne 20. 3. 2023 vypověděl, že tyto práce částečně v rozsahu částky 59 114,42 Kč odpovídají skutečnému stavu a byly tedy v dubnu 2019 skutečně provedeny a předány společnosti , právnická osoba, . Tyto položky však současně nejsou vykázány v soupisu prací účtovaných žalovaným fakturou č. , Anonymizováno, . Platí tedy, že všechny žalovaným vykázané a vyúčtované práce za duben 2019 byly realizovány dříve v roce 2018 a inkasování fakturovaných částek by bylo ze strany žalovaného neoprávněné. Nesouhlasila ani s konstatováním okresního soudu, pokud jde o stav stavebního deníku předloženého k důkazu. Zdůraznila, že dle jeho obsahu byly práce na stavbě v měsíci dubnu 2019 provedeny pouze ve dnech 1. až 10. 4. 2019, přičemž ze stavebního deníku je v něm dostatečně čitelně zaznamenáno, že žalovaný na stavbě prováděl práce pouze dne 10. 4. 2019, kdy byly na stavbě za žalovaného přítomny pouze dvě osoby. Žalovaný neprováděl žádné práce a dodávky v období od 13. do 29. 4. 2019, jak byly vyúčtovány fakturou č. , Anonymizováno, . Pokud okresní soud dospěl k závěru, že stavební deník byl veden velmi nedbale, což mělo vyplývat především z výslechu svědků , Anonymizováno, , naprosto přehlíží výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , podle něhož ve stavebním deníku vedeném mezi dlužníkem a společností , právnická osoba, byly zapisovány veškeré práce bez ohledu na to, který subdodavatel nebo která osoba takové práce prováděla. , Anonymizováno, , na rozdíl od svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , na stavbě přítomni nikdy nebyli a nelze tedy vycházet z jejich hodnocení stavebního deníku. Poukázala na to, že ohledně stavebního deníku soud I. stupně považuje činnost , tituly před jménem, , jméno FO, za nedbalou, ovšem ohledně , tituly před jménem, , jméno FO, potvrzených soupisů prací už soud jakoukoliv nedbalost nevidí. Stejně tak jde k tíži žalovaného skutečnost, že se nezajímal o stavební deník, přičemž měl jako zhotovitel zákonnou povinnost vést svůj stavební deník a nesplnění této zákonné povinnosti musí jít k jeho tíži. K výpovědi , jméno FO, dále žalobkyně uváděla, že ač měl svědek převzít stavbu po , tituly před jménem, , jméno FO, až od května 2019, nevyloučil, že stavbu přebíral již dříve. Sám vypověděl, že na stavbě žalovaného nikdy neviděl. Vypověděl rovněž, že na stavbě se dozvěděl, že žalovaný dostal zálohu ve výši 300 000 Kč a už se na stavbě neukázal. Uvedené se mělo řešit každé úterý na kontrolním dni. Stejně tak svědek vypověděl, že si nedokáže představit, že by za jediný den mohli pracovníci žalovaného uskutečnit práce za 300 000 Kč. K závěrům okresního soudu uvedeným v bodě 4. žalobkyně uvedla, že považuje v řízení za zcela jednoznačně vyvrácené, že by soupisy prací byly pravdivé, tedy že by žalovaný skutečně provedl práce uvedené v předmětných soupisech. Ke konstatování okresního soudu o tom, že žalovaný doložil větší množství faktur a příjmových dokladů, ze kterých vyplývá, že na jaře roku 2019 skutečně vynaložil finanční prostředky svým jednotlivým dodavatelům v souvislosti s předmětnou zakázkou, namítala, že předmětné faktury a příjmové doklady jakkoliv neprokazují, že by žalovaný v dubnu 2019 provedl jím vykázané práce. Většina dokladů neobsahuje jakoukoliv identifikaci činností, natož aby z nich vyplývalo, že by mělo jít o práce a dodávky pro předmětnou stavbu pro společnosti , Anonymizováno, . U některých dokladů je sice tato stavba uvedena, nicméně pro všechny doklady platí, že v nich není uvedeno, v jaké době měly být fakturované práce provedeny. K tomu žalobkyně poukázala na skutečnost, že ač v předložených fakturách žalovaného jsou cenově nejvýznamnějšími položkami účty za beton a makadam, tyto položky, a už vůbec ne v těchto objemech či částkách, se v dokladech od žalovaného překvapivě vůbec nevyskytují. I tuto skutečnost okresní soud dle žalobkyně pominul. K závěru okresního soudu uvedeném v bodě 50 odůvodnění jeho rozhodnutí o tom, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, zdůraznila, že s ohledem na předmět řízení nebylo podstatné, kdy konkrétně a v jakém konkrétním rozsahu byly práce fakturované žalovaným insolvenčnímu správci za duben 2019 ve skutečnosti provedeny již dříve, před prohlášením konkursu, dokonce ani není podstatné, zda byly vůbec provedeny. Podle žalobkyně soud I. stupně celé řízení uchopil nesprávně, což je důsledkem jeho fatálního pochybení ohledně skutkových zjištění o tom, že předmětné částky byly žalovanému zaplaceny na základě vyúčtovaných prací. Podle žalobkyně soud I. stupně nesprávně vyžadoval po žalobkyni absolutní jistotu o totožnosti jednotlivých položek a prací, ačkoliv pro vznik povinnosti žalovaného vrátit přijaté plnění postačuje to, že žalovaný toto plnění přijal, aniž by k němu existoval odpovídající právní důvod. Takový právní důvod v posuzovaném případě nebyl dán.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. K odvolání žalobkyně namítal, že tato neuvádí žádné nové skutečnosti, pouze polemizuje se závěry prvoinstančního soudu o jeho skutkovém a právním hodnocení věci. Poukázal na tvrzení žalobkyně v jejím vyjádření ze dne 24. 4. 2020 o tom, že žalovaný měl předmětnými daňovými doklady účtovat práce a výkony již jednou účtované, a to v roce 2018. Okresní soud proto zcela správně odmítl novou argumentaci žalobkyně, pokud jde o podmínky a okolnosti vystavení zálohových či konečných faktur. Podstatou tohoto soudního sporu byly skutečnosti proběhnuvší buď v roce 2018 nebo na jaře 2019. Žalobkyni se přitom nepodařilo prokázat, že práce již byly žalovaným provedeny, a to přes rozsáhlé dokazování.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 18. 12. 2019 domáhal se původní žalobce, , tituly před jménem, , jméno FO, , jako insolvenční správce dlužníka , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „VRE“), po žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Skutkově tvrdil, že jako insolvenční správce dlužnice uzavřel se žalovaným formou akceptace jeho objednávky č. , Anonymizováno, ze dne 3. 4. 2019 smlouvu, jejímž předmětem byly stavební práce a dodávky v rozsahu položkového rozpočtu, který je přílohou č. 1 objednávky. Žalovaný sice práce vykázal, avšak dodatečně bylo zjištěno, že fakticky žádné práce vykonat nemohl, neboť tyto byly realizovány v době před insolvencí, tj. v roce 2018. Žalovaný přitom neoprávněně přijal zálohy v celkové výši 300 000 Kč a takovou částku předchůdci současné žalobkyně či žalobkyni ani přes výzvy neuhradil.

6. Usnesením ze dne 12. 4. 2022 okresní soud ve smyslu ust. § 107a o. s. ř. připustil, aby na místo dosavadního žalobce do řízení vstoupila současná žalobkyně, které byla uplatněná pohledávka postoupena postupní smlouvou ze dne 14. 2. 2022.

7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že s předchůdcem žalobkyně uzavřel platnou smlouvu o dílo formou objednávky, na základě které se zavázal provést sjednané práce – Rekonstrukce výrobních a administrativních prostor společnosti , právnická osoba, . V souladu s objednávkou mu byly uhrazeny první dvě zálohové platby v celkové výši 300 000 Kč a žalovaný provedl v tomto rozsahu sjednané práce. Následně ze strany předchůdce žalobkyně nedošlo k uhrazení další zálohové platby ve výši 150 000 Kč, přesto byly žalovaným provedeny další práce v hodnotě přesahující zaplacené zálohy. Veškeré provedené práce byly odsouhlaseny a podpisem stvrzeny odpovědnou osobou předchůdce žalobkyně, a to stavbyvedoucím, Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, . Jelikož nedošlo k úhradě třetí zálohové platby, pozastavil žalovaný další provádění díla. Pokud je tvrzeno, že práce měly být realizovány v roce 2018, ze soupisu provedených prací z 12. 4. 2019 do 29. 4. 2019 lze dovodit, že práce byly provedeny až po rozhodnutí o úpadku dlužnice a po uzavření smlouvy o dílo dle Objednávky. Nelze dále pominout, že žalovaný byl vyzván dopisem z 23. 7. 2019, aby neprodleně nastoupil na dokončení díla. Lze si jen těžko představit, že v případě, že by již byly práce provedeny, byl žalovaný urgován, aby pokračoval v provádění díla.

8. Okresní soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků o podpisu objednávky ze dne 3. 4. 2019, provedl dokazování, v jehož průběhu postupně celkem 3x poučil žalobkyni dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání jejího sporného tvrzení o tom, že práce uvedené v soupisech provedených prací a dodávek, jež tvoří přílohu faktur č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , byly žalovaným uskutečněny dříve – v roce 2018, a to včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. K návrhu stran okresní soud provedl k důkazu listiny, vyslechl žalovaného, původního žalobce jako svědka, provedl výslech svědků , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a k návrhu žalobkyně opakovaný výslech svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , narozeného v roce , Anonymizováno, . Po takto provedeném dokazování po skutkové stránce uzavřel, že předchůdce žalobkyně, který vystupoval jako insolvenční správce dlužnice VRE, se se žalovaným dne 3. 4. 2019 písemně prostřednictvím objednávky dohodl tak, že žalovaný pro předchůdce žalobkyně uskuteční plnění v podobě rekonstrukce výrobních a administrativních prostor společnosti , právnická osoba, jako jeden ze subdodavatelů předchůdce žalobkyně, za což předchůdce žalobkyně zaplatí žalovanému ve 4 platbách zálohy ve výši 100 000 Kč, 200 000 Kč, 150 000 Kč a 144 637,46 Kč. , tituly před jménem, , jméno FO, , který na stavbě působil za dlužnici, žalovanému vystavil potvrzení o provedení prací v hodnotě nejprve 100 000 Kč a poté 200 000 Kč, na základě čehož žalovaný takové částky vyúčtoval a předchůdce žalobkyně je žalovanému zaplatil. Žalobkyně v řízení dle okresního soudu neprokázala, že by stejné práce žalovaný provedl již dříve v roce 2018 a dostal tak za ně zaplaceno podruhé.

9. Po právní stránce okresní soud smluvní vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným hodnotil jako smlouvu o dílo ve smyslu ust. § 2586 a násl. o. z., neboť obsahuje podstatné náležitosti takovéhoto smluvního typu, kdy povinností žalovaného jako zhotovitele bylo provést stavební práce a dodávky v rozsahu položkového rozpočtu a povinností předchůdce žalobkyně za takové dílo žalovanému zaplatit dohodnutou cenu. K námitkám žalobkyně, že žalovanému vůbec nevzniklo právo na úhradu fakturovaných částek, neboť faktury žalovaného zjevně nebyly fakturami zálohovými, a tedy bylo účtováno v rozporu s objednávkou, kdy za takové situace předchůdce žalobkyně plnil bez právního důvodu, uvedl, že nemají relevanci, neboť zjevným záměrem žalovaného bylo fakturovat v souladu s Objednávkou, tedy nejprve částku 100 000 Kč a posléze 200 000 Kč, přičemž pouze ze skutečnosti, že v obou fakturách není výslovně uvedeno, že jde o faktury zálohové, nelze bez dalšího dovozovat, že bylo fakturováno v rozporu s objednávkou. Způsob fakturace přitom žalovaný popsal v rámci své účastnické výpovědi. Nadto okresní soud poukázal na to, že předchůdce žalobkyně v žalobě tvrdil, že žalovanému bylo placeno zálohově a (opačné) tvrzení, které žalobkyně uvedla teprve ve svém podání ze dne 5. 10. 2024, lze s ohledem na zákonnou koncentraci řízení podle ust. § 118b o. s. ř. považovat za novum, které nelze brát v potaz. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný práce, které na základě objednávky účtoval, uskutečnil již dříve v roce 2018 před úpadkem dlužnice VRE, a tedy před tím, než došlo k uzavření smlouvy prostřednictvím Objednávky, o čemž insolvenční správce dlužnice nevěděl, okresní soud posoudil jako námitku relativní neplatnosti smlouvy pro omyl dle ust. § 586 o. z., byť tato námitka nebyla přesně takto i označena jako námitka relativní neplatnosti. Konstatoval však, že v řízení nebylo prokázáno, že by vskutku k takovému omylu došlo, resp. že by žalovaný opětovně účtoval práce již v minulosti uskutečněné. K tomu dále uvedl, že pokud jde o výslech svědků, tyto hodnotil jako věrohodné, neboť nezaznamenal jakékoliv známky fabulace či záměrného zatajování skutečností a výpovědi byly v podstatných bodech ve vzájemném souladu, kdy drobnější rozpory lze přičíst na vrub uplynutí delší doby. Ve prospěch nároku žalobkyně hovořilo podle okresního soudu především to, co v rámci své svědecké výpovědi uváděl , tituly před jménem, , jméno FO, o tom, že žalovaný toho na stavbě v roce 2019 už vlastně nemohl moc udělat, přičemž by však musel porovnat jednotlivé zápisy ve stavebním deníku a soupisy provedených prací, což v rámci druhého výslechu také uskutečnil. Navíc uvedl, že práce na základě faktur č. , Anonymizováno, byly z větší části provedeny již v říjnu 2018 a práce účtované fakturou č. , Anonymizováno, částečně v rozsahu částky 59 114,42 Kč odpovídají skutečnému stavu, a to soupisům provedených prací, které měla od svého dodavatele k dispozici i společnost , právnická osoba, . Svědek tento závěr učinil pouze na základě listin, které byly součástí spisu a sám nemohl potvrdit ani vyvrátit, zda se jednalo o totožné práce a zda skutečně byly či nebyly vykonány. K tomu okresní soud dále uvedl, že i pokud by měl vyjít ze samotného porovnání soupisů provedených prací z roku 2018 se soupisy z roku 2019, což ostatně učinil i svědek , jméno FO, , nebylo zřejmé, zda takové práce jsou vskutku zcela stejné, či zda např. nešlo o práce se stejným názvem, avšak na jiném místě stavby či se nejednalo o práce, které se musely provádět opětovně. V tomto směru byla žalobkyně opakovaně poučena. Okresní soud poukázal na to, že žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že soupisy prací z roku 2018 nepoznává, zároveň vysvětlil, jakým způsobem se na zakázce podílel v dubnu 2019, kdy už měla být hotova kanalizace. Pokud pak jde o zápisy ve stavebním deníku, z nichž mělo vyplynout, že v dubnu 2019 žalovaný na stavbě pracoval pouze dne 10. 4. 2019, okresní soud uvedl, že zápisy v deníku uskutečňoval , tituly před jménem, , jméno FO, , tyto byly do značné míry nečitelné, kdy nelze s určitostí říct, že jméno žalovaného se neobjevuje i v jiných dnech než 10. 4. 2019. Sama žalobkyně přitom zjevně nebyla schopna veškeré údaje přečíst. I na výzvu soudu poskytla „přepis stavebních deníků“ a v datech 1. 4. až 9. 4. 2019 nechává krom firmy společnosti dlužnice, tj. VRE, prázdné údaje týkající se označení jednotlivých pracovníků, resp. dodavatele, za kterého na stavbě vystupovali. Současně bylo zjištěno, že stavební deník byl veden velmi nedbale a s prací , tituly před jménem, , jméno FO, panovala značná nespokojenost, což vyplynulo především z výslechu svědků otce a syna , Anonymizováno, . Sám žalovaný zápisy ve stavebním deníku ovlivnit nemohl, neboť on do něj nezapisoval a nelze rovněž vyloučit, že práce jím provedené do stavebních deníků nebyly zapisovány vůbec. Pokud jde o výslech svědka , jméno FO, , ten hovořil o tom, že na předmětné stavbě viděl pracovníky žalovaného pouze dvakrát, kdy nemohli uskutečnit práce v rozsahu 300 000 Kč. Dle vlastního vyjádření svědka nicméně on sám na stavbu nastupoval až v květnu 2019, přitom však obdobím, za které žalovaný účtoval jednotlivé práce, byl duben 2019. V řízení naproti tomu byly předloženy zástupcem dlužnice (, tituly před jménem, , jméno FO, ) potvrzené soupisy prací, které měl žalovaný realizovat v dubnu 2019, jejichž pravost ani obsahová správnost nebyla vyvrácena. Žalovaný dále doložil větší množství faktur a příjmových dokladů, ze kterých vyplývá, že na jaře roku 2019 skutečně vynaložil finanční prostředky svým jednotlivým dodavatelům, a to v souvislosti s předmětnou zakázkou. Žalovaný přitom fakticky reagoval na výzvu žalobkyně, a to prakticky bezodkladně, kdy si okresní soud nedovedl představit, že by účelově takto rychle vytvořil větší množství listin, faktur a příjmových dokladů s jednotlivými podpisy třetích osob a dalšími náležitostmi. Okresní soud tak uzavřel, že žalobkyni, která v řízení nesla důkazní břemeno, se nepodařilo prokázat, že by zde skutečně vznikl jí vymezený nárok, tedy že by žalovaný postupoval jí tvrzeným způsobem, resp. o takovém tvrzeném skutkovém stavu jsou více než důvodné pochybnosti, proto žalobkyni opakovaně, celkem 3x, poučil dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti takový skutkový stav jí tvrzený prokázat, čemuž sice žalobkyně vždy vyhověla, nicméně jí navržené důkazy nebylo možno po jejich provedení považovat za dostatečné. Dále uvedl, že pokud po posledním poučení žalobkyně navrhla výslech , jméno FO, a předložení přehledného shrnutí jednotlivých položek, které měly či neměly být dodávány na předmětnou stavbu, důkaz v podobě výslechu , jméno FO, , neprovedl, neboť jméno tohoto svědka mohlo být žalobkyni známo již v dřívějším průběhu řízení a nic jí nebránilo jej navrhnout přinejmenším po druhém poučení podle citovaného ustanovení. Pokud jde o vyhotovení shrnutí, v tomto případě nešlo o důkazní návrh, ale fakticky by se jednalo o opakovaná žalobní tvrzení žalobkyně.

10. Okresní soud tak uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný v roce 2019 opětovně účtoval práce, které provedl již v roce 2018, tedy že předchůdce žalobkyně uzavřel objednávku v omylu, a byť některé důkazy takový skutkový děj do určité míry naznačovaly, byly zde shledány důvodné pochybnosti o průběhu děje, jak jej vymezila žalobkyně, přičemž tato neučinila další relevantní důkazní návrhy a v řízení tak neunesla důkazní břemeno. S tímto závěrem pak okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl a plně procesně úspěšnému žalovanému s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 215 077,50 Kč. Současně podle výsledků řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. procesně neúspěšnou žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit státu na jím hrazených nákladech částku 7 923 Kč vyplacenou na svědečném svědku , Anonymizováno, .

11. V souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování objednávkou č. , Anonymizováno, ze dne 3. 4. 2019 včetně položkového listu č. l. 4-11, fakturami žalovaného č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, včetně soupisu provedených prací a dodávek, výpisy z účtu – transakční historie z č. l. 14-14verte, fakturami žalovaného č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , soupisy provedených prací a dodávek za měsíce březen, duben, červenec, září a říjen 2018 předloženými žalobkyní dne 18. 8. 2021, a dále v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. k důkazu provedl přihlášku žalovaného č. 49 ze seznamu přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení úpadce VRE, jejíž existence se podávala ze spisu již v řízení před okresním soudem a kterou považoval odvolací soud za nezbytnou pro náležité zjištění skutkového stavu. Dále doplnil dokazování o výslech , jméno FO, , narozeného , Anonymizováno, , který žalobkyně navrhla po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. u jednání dne 5. 11. 2025. Po takto dílem zopakovaném a dílem nově provedeném dokazování odvolací soud přebírá jako správná skutková zjištění okresního soudu, která dále odvolací soud doplnil tak, jak bude uvedeno níže.

12. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdcem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , se sídlem , adresa, , jako insolvenčním správcem dlužníka – úpadce VRE, a žalovaným byla dne 3. 4. 2019 uzavřena smlouva o dílo, jíž se žalovaný jako zhotovitel zavázal pro objednatele provést práce zachycené do položkového rozpočtu, jenž byl přílohou písemné smlouvy z uvedeného dne, a objednatel se žalovanému zavázal zaplatit cenu díla v částce 594 637,46 Kč bez DPH, která měla být uhrazena ve 4 zálohových platbách vyúčtovaných formou vystavení konečné faktury po předání a převzetí díla.

13. Odvolací soud zcela souhlasí se závěrem soudu okresního, který tento přijal k námitce relativní neplatnosti smlouvy pro omyl ve smyslu ust. § 586 o. z. a odůvodnil v bodě 43 napadeného rozsudku. Argumentaci okresního soudu pak doplňuje tak, že i kdyby původní žalobce skutečně v omylu nově u žalovaného objednal práce již na stavbě provedené v tzv. podstatném omylu o skutečnosti, které jsou pro právní úkon rozhodující (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, či ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 942/2017), současně by daný omyl v otázce předmětu smlouvy (error in corpore či error in qualitate) nebylo možno považovat za omyl omluvitelný.

14. Omluvitelným omylem o skutkových okolnostech je toliko takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul. O omluvitelný omyl jde v případě, nemohl-li jednající rozpoznat skutečný stav věci ani poté, co by vyvinul obvyklou péči, kterou lze na něm požadovat. Byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možností ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního jednání (skutečný stav), o omluvitelný omyl nejde (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, a ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1595/2019, případně ve věci sp. zn. 28 Cdo 2485/2024). Byla-li by smlouva o dílo ze dne 3. 4. 2019 uzavřena insolvenčním správcem na práce, které již byly žalovaným provedeny v roce 2018 (a pravděpodobně také žalovaným vyúčtovány vůči úpadci či v rámci pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení úpadce), pak pokud by si původní žalobce v pozici objednavatele ve vztahu k žalovanému – subdodavateli jakožto hlavní zhotovitel stavby v roce 2019 tuto skutečnost neověřil, pak se tak stalo toliko jeho zjevnou nedbalostí a omyl v předmětu smlouvy o dílo by nebylo možno považovat za omluvitelný s následky ve formě relativní neplatnosti předmětné smlouvy o dílo.

15. Žalobkyně se po žalovaném domáhala vrácení částek 100 000 Kč a 200 000 Kč vyplacených jako zálohy na cenu díla s tvrzením, že žalovaný práce vyúčtované fakturami žalovaného č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, provedl již v minulosti, a to mimo popsaný smluvní vztah založený smlouvou (objednávkou) ze dne 3. 4. 2019. Současně žalobkyně tvrdila, že k zaplacení částek 100 000 Kč a 200 000 Kč nedošlo v souladu se smlouvou o dílo, neboť žalovaný nevystavil zálohové faktury, a pokud takové faktury v průběhu řízení předložil, zpochybnila jejich pravost a pravdivost v tom směru, že tyto faktury v době úhrad neexistovaly a nebyly původnímu žalobci doručeny.

16. Odvolací soud k důkazu obě zálohové faktury uložené ve fotokopiích na č. l. 198 a 199 spisu provedl a z těchto pak zjistil, že fakturou č. , Anonymizováno, vystavenou dne 3. 4. 2019, se splatností ke dni 10. 4. 2019 vystavil žalovaný jakožto dodavatel zálohovou fakturu dle objednávky č. , Anonymizováno, na akci , Anonymizováno, ve výši 100 000 Kč a fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 15. 4. 2019 podle stejné objednávky na totožnou akci zálohu ve výši 200 000 Kč bez DPH. Současně má odvolací soud na základě zejména žalobkyní předložené transakční historie účtu úpadce č. , Anonymizováno, vedeného u , Anonymizováno, , za období od 1. 1. 2019 do 23. 5. 2019 za zcela vyvrácené pochybnosti žalobkyně vznesené proti existenci těchto faktur jakožto právního důvodu obou sporných plateb ve výši 100 000 Kč a 200 000 Kč. V první řadě odvolací soud poukazuje na zjištění, která učinil z označené, žalobkyní předložené transakční historie výpisu z účtu úpadce, z níž vyplývá, že ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, uvedeného ve smlouvě o dílo ze dne 3. 4. 2019 byla dne 8. 4. 2019 odepsaná platba ve výši 100 000 Kč, u níž je jako důvod platby uveden variabilní symbol: „VS: , var. symbol, záloha , jméno FO, “, a dne 17. 4. 2019 odepsaná platba ve výši 200 000 Kč pod variabilním symbolem: „VS: , var. symbol, , jméno FO, “. Obě uvedené platby jsou tak označeny variabilními symboly, které se shodují s číslem zálohových faktur žalovaného předložených v řízení na návrh žalobkyně po poučení o jejím důkazním břemeni dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy včas. O existenci těchto zálohových faktur i jejich předložení insolvenčnímu správci úpadce, stejně jako o jejich úhradě, vypovídal ve své účastnické výpovědi žalovaný. Současně svědek , jméno FO, jakožto původní žalobce následně ve své svědecké výpovědi připustil, že ač si na předmětné faktury přímo nepamatuje, sporné platby byly provedeny jako zálohové. Odvolací soud tak nemá žádné pochybnosti o závěru, že žalovaný obě zálohové faktury vystavil k datu v těchto fakturách uvedených, předložil insolvenčnímu správci a platbami ze dne 8. 4. 2019 a 19. 4. 2019 v částkách ve výši 100 000 Kč a 200 000 Kč byly hrazeny sjednané zálohy podle uzavřené smlouvy o dílo ze dne 3. 4. 2019.

17. Právním důvodem vzniku nároku žalovaného na zálohu ve výši 100 000 Kč bylo podle ujednání obsaženého ve smlouvě ze dne 3. 4. 2019 toliko uzavření smlouvy samotné a dále vystavení zálohové faktury č. , Anonymizováno, . Oproti tomu nárok na úhradu v pořadí 2. zálohy ve výši 200 000 Kč měl být podle ujednání stran založen vystavením druhé zálohové faktury na tuto částku, po úplném zúčtování první zálohy.

18. Pokud jde o ujednání obsažené ve smlouvě o dílo v části týkající se zálohových plateb a obsažené ve formulaci „po úplném zúčtování první zálohy“, tuto odvolací soud po vyjádření stran k němu, v případě žalobkyně obsaženém v podaném odvolání, v případě žalovaného pak u jednání odvolacího soudu, vykládá podle pravidel uvedených v ust. § 555 a násl. o. z. tak, že mezi smluvními stranami bylo dohodnuto, že žalovaný zhotoviteli vyúčtuje práce v hodnotě zaplacené zálohy, aniž by současně bylo přesně sjednáno, jakým konkrétním způsobem se tak stane a jaké náležitosti bude vyúčtování obsahovat. Nárok na druhou zálohu pak měl vzniknout poté, co žalovaný provede práce v hodnotě rovnající se první v pořadí zaplacené záloze.

19. Vyúčtování první zálohy ve výši 100 000 Kč žalovaný provedl vystavením faktury č. , Anonymizováno, , v níž účtoval insolvenčnímu správci úpadce práce v hodnotě 100 000 Kč zahrnuté do přiloženého soupisu prací, který byl, jak vyplynulo z výpovědi žalovaného a jak žalobkyně nerozporovala, vyhotoven a podepsán stavbyvedoucím úpadce , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž byl z titulu své funkce na stavbě oprávněn zastupovat hlavního zhotovitele stavby ve vztahu k subdodavatelům, mezi které patřil také žalovaný, opak žalobkyně v řízení netvrdila. Ač ve faktuře č. , Anonymizováno, od účtované částky nebyla formálně odečtena zaplacená záloha, bez ohledu na toto účetní hledisko byla faktura insolvenčním správcem přijata, nebyla vrácena žalovanému k opravě a jak vyplynulo z provedeného dokazování, na jejím základě původní žalobce také uhradil žalovanému v pořadí druhou ze zálohových faktur č. , Anonymizováno, , jak shora uvedeno.

20. Představovaly-li platby částek 100 000 Kč a 200 000 Kč zálohy na cenu díla, pak žalovaný pro vznik nároku na tyto platby nebyl povinen předchůdci žalobkyně částečně provedené práce předávat ve smyslu ust. § 2604 a 2605 o. z. Předpokladem zúčtování zaplacené zálohy nebyl předávací protokol, nic takového z ujednání stran ze smlouvy o dílo nevyplývá. Předání díla bylo podle dohody stran hmotněprávní podmínkou toliko pro vystavení konečné faktury za dílo. K tomu pak odvolací soud současně dodává, že v řízení nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo ničeho o případném zrušení či jiném zániku posuzované smlouvy o dílo, nebyly tedy tvrzeny ani prokázány takové skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit nárok žalobkyně na vrácení důvodně zaplacených záloh.

21. Pokud pak jde o obsah soupisu prací provedených do 12. 4. 2019 jakožto přílohy k faktuře č. , Anonymizováno, , šlo o soukromou listinu, jejíž pravost nebyla v řízení zpochybněna. Naopak napadána byla její pravdivost, neboť žalobkyně tvrdila, že práce zahrnuté do tohoto soupisu žalovaný neprovedl v dubnu 2019, podle jejího tvrzení obsaženého již v žalobě či např. u jednání dne 18. 8. 2021 měl tyto práce žalovaný provést již v roce 2018.

22. Podle ust. § 565 věty druhé o. z. je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

23. Namítala-li tedy žalobkyně nepravdivost obsahu posuzovaného soupisu provedených prací ze dne 12. 4. 2019, který nesporně vystavil a podepsal stavbyvedoucí , tituly před jménem, , jméno FO, jakožto zástupce původního žalobce, bylo na žalobkyni, aby obsahovou správnost této listiny vyvrátila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 788/2019, ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2181/2018, či rozsudek téhož soudu ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2590/2022).

24. O svém důkazní břemeni byla žalobkyně v řízení opakovaně poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., a to tak, aby prokázala svá sporná tvrzení o tom, že jednotlivé práce vymezené v listinách označených jako soupis provedených prací a dodávek, jež tvoří přílohu faktur č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , byly žalovaným uskutečněny již dříve v roce 2018. Žalobkyně byla současně poučena o tom, že pokud k prokázání těchto svých sporných tvrzení neoznačí další důkazy, vystavuje se riziku, že její sporná tvrzení v řízení prokázána nebudou.

25. Formulaci uvedeného poučení okresního soudu odvolací soud považuje za zcela správnou. Pokud proti jeho obsahu žalovaná namítala, že v souladu s jejím tvrzením jí měl okresní soud správně poučit o povinnosti prokázat tvrzení, že práce uvedené v soupisech provedených prací a dodávek nebyly provedeny v dubnu 2019, pak odvolací soud připomíná, že žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že popsané práce žalovaný provedl, avšak nikoliv v dubnu 2019, ale již dříve v roce 2018. Poučení okresního soudu odpovídá ustálenému závěru právní teorie i praxe o tom, že prokázání pozitivních skutečností je méně obtížné než prokazování skutečností negativních (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1144/2014, či ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 26 Cdo 732/98, dále usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. I. ÚS 254/22). Současně platí, že prokázáním určité pozitivní skutečnosti je také z logiky věci prokázáno i negativně formulované tvrzení o opaku.

26. Žalobkyně k prokázání svého sporného tvrzení o tom, že žalovaný práce vykázané v dubnu 2019 provedl již v roce 2018 mimo smluvní vztah založený smlouvou ze dne 3. 4. 2019, tj. resp. o tom, že tyto práce nebyly provedeny v dubnu 2019, navrhla k důkazu listiny týkající se smluvního vztahu mezi hlavním objednatelem stavby, společností , právnická osoba, , a úpadcem jakožto hlavním zhotovitelem stavby, zejména pokud jde o vykázané soupisy provedených prací, stavební deník stavby a výslechy svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Odvolací soud přitom zcela souhlasí se závěry, které okresní soud přijal k výsledkům dokazování provedeného na základě uvedených důkazních návrhů žalobkyně a popsal v odůvodnění napadeného rozsudku. Výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, v tom směru, že ač se svědek domnívá, že žalovaný všechny vykázané práce na stavbě v dubnu 2019 neprovedl, neboť v tomto období se na stavbě vyskytoval již sporadicky, a to na rozdíl od stavu v roce 2018, pak souhlasí s výsledky dalšího dokazování, neboť podle smlouvy o dílo uzavřené mezi úpadcem a žalovaným v roce 2018 žalovaný jako subdodavatel úpadce jako zhotovitele stavby realizoval stavební práce v hodnotě přesahující 2 mil. Kč bez DPH. Naproti tomu zálohovými fakturami byly účtovány platby v mnohem menším objemu, ve výši celkem 300 000 Kč. Současně však tentýž svědek vypověděl, že žalovaný na stavbě v dubnu 2019 byl a pracoval. Pokud pak byl svědek dotázán, jaké práce v dubnu 2019 žalovaný na stavbě konkrétně provedl, vypověděl, že by je byl schopen označit a popsat podle dokladů společnosti , právnická osoba, jakožto objednatele stavby, konkrétně na základě vyúčtovaných soupisů provedených prací a po nahlédnutí do stavebního deníku. Bez těchto dokladů svědek nic konkrétnějšího schopen sdělit nebyl. Současně přitom nelze bez dalšího prověření presumovat, že písemnosti generálního dodavatele stavby, vyúčtování a soupisy provedených prací, stejně jako stavební deník, netrpí stejnými nedostatky, které sama žalobkyně vyčítá soupisům prací vykázaných žalovaným v dubnu 2019 a že jsou tyto doklady správné. Žádné konkrétní poznatky o tom, co žalovaný na stavbě v dubnu 2019 provedl či neprovedl, nebyli schopni vypovědět ani další žalobkyní označení svědci. Je přitom nutno zdůraznit, že důkazní břemeno k vyvrácení obsahové správnosti soupisu vykázaných prací, jak shora uvedeno, tížilo žalobkyni a pochybnosti v případě dokazovaných skutečností je tedy nutno vyhodnotit k její tíži. V tomto směru, ve shodě se soudem okresním, i odvolací soud poukazuje na faktury a příjmové pokladní doklady, jenž v řízení na návrh žalobkyně předložil žalovaný, ač v tomto směru důkazní břemeno neměl. Jimi pak bylo prokázáno, že v první polovině roku 2019 žalovaný měl náklady na práce a nákup materiálu související s předmětnou stavbou, a to včetně nákupu betonové směsi od společnosti , právnická osoba, , není tedy přiléhavou námitka žalobkyně, že na jaře 2019 žalovaný nenakupoval materiál na betonáž, jejíž provádění uváděl.

27. Rovněž tak bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že důvodem uzavření smlouvy o dílo ze dne 3. 4. 2019 na práce žalovaným provedené již v roce 2018 bylo obejít důsledky pochybení žalovaného, který nepřihlásil svou pohledávku za úpadcem včas do insolvenčního řízení, neboť z přihlášky č. 49 žalovaného do insolvenčního řízení VRE bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil svou pohledávku za provedené stavební práce v částce 552 774,30 Kč, přičemž insolvenční správce nepopřel pravost, výši ani pořadí této pohledávky žalovaného a zcela ji uznal.

28. Totéž pak bezezbytku platí i pro soupis provedených prací a dodávek, který tvořil přílohu faktury žalovaného č. , Anonymizováno, , byť z hlediska nároku žalovaného na zálohu ve výši 100 000 Kč a 200 000 Kč bylo zúčtování tam uvedených prací již právně irelevantní, neboť předmětem řízení nebyla žádná další zálohová platba sjednaná ve smlouvě o dílo ze dne 3. 4. 2019.

29. Odvolací soud tak shrnuje, že se žalobkyni po poučeních o jejím důkazním břemenu ze strany okresního soudu, stejně jako poučení odvolacím soudem po doplnění dokazování o jí navržený výslech svědka , jméno FO, , který rovněž neměl žádné poznatky o stavební činnosti žalovaného na předmětné stavbě v dubnu 2019, nepodařilo prokázat, že práce vykázané v soupisu provedených prací a dodávek ze dne 12. 4. 2019 jakožto přílohy faktury žalovaného č. , Anonymizováno, , jejíž provedení bylo předpokladem zúčtování v pořadí první zálohy ve výši 100 000 Kč a předpokladem pro vznik nároku žalovaného na úhradu v pořadí druhé zálohy ve výši 200 000 Kč, byly žalovaným provedeny dříve než v dubnu 2019, mimo smluvní rámec založený smlouvou o dílo ze dne 3. 4. 2019.

30. Byl-li v řízení prokázán právní nárok žalovaného na sjednané zálohy ve výši 100 000 Kč a 200 000 Kč a nebylo-li dále současně tvrzeno ani prokázáno, že by právní důvod na tyto zálohy později odpadl, není žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném vrácení plateb ve výši 100 000 Kč a 200 000 Kč důvodná, a pokud okresní soud tuto žalobu zamítl, je jeho rozhodnutí ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. správné. Současně však ve formulaci výroku okresního soudu došlo k písařské chybě ve výroku I. v datu počátku prodlení žalovaného s úhradou částku 300 000 Kč. Protože však podle judikatury Nejvyššího soudu každý zásah do formulace výroku rozsudku okresního soudu ze strany soudu odvolacího představuje změnu napadeného rozsudku a je nesprávná praxe odvolacích soudů potvrzující rozhodnutí okresních soudů „ve správném znění“ (srov. rozhodnutí ve věci sp. zn. 32 Cdo 3469/2010), odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 15. 8. 2019 do zaplacení a úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

31. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že procesně zcela úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v částce 203 038 Kč. Odvolací soud přitom převzal správné vyúčtování nákladů řízení vzniklých žalovanému v řízení před soudem I. stupně, a to s jedinou výjimkou, když jako účelnou neposoudil další poradu s klientem uskutečněnou dne 7. 5. 2025, jejímž důvodem byl připravovaný účastnický výslech žalovaného. Protože k této poradě došlo v průběhu řízení, více než 5 let po jeho zahájení, lze důvodně předpokládat, že mezi žalovaným a jeho zástupcem byly probrány veškeré skutkové okolnosti týkající se dané věci a nebyl proto důvod, aby před výslechem žalovaného porada žalovaného a jeho zástupce trvala více než 1 hodinu. Náklady řízení související s touto poradou s klientem ze dne 7. 5. 2025, včetně náhrady paušálních výdajů a příslušné náhrady za 21% DPH, tedy odvolací soud v rámci náhrady nákladů procesně úspěšného žalovaného nepřiznal.

32. Podle výsledku řízení pak odvolací soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů státu vzniklých na svědečné svědka , Anonymizováno, částku 7 923 Kč.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhrada těchto nákladů v částce 24 079 Kč sestávající z náhrady nákladů na právní zastoupení žalovaného u dvou úkonů právní služby (sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), po 9 500 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalovaného k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 19 900 Kč ve výši 4 179 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

34. Současně odvolací soud v projednávané věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně úspěšnému žalovanému zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.