15 Co 51/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 556,94 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 11. 2024, č. j. 27 C 285/2024-41,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 1 431,36 Kč a ve výroku II. co do částky 4 264,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 696,06 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení:a) co do částky 4 264,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 496,06 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 200 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 264,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 496,06 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 200 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 655,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 431,36 Kč (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 10 826,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 607,44 od 16. 11. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 16. 6. 2023 do 15. 11. 2023 ve výši 41,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 16. 7. 2023 do 15. 11. 2023 ve výši 29,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 16. 8. 2023 do 15. 11. 2023 ve výši 22,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 16. 9. 2023 do 15. 11. 2023 ve výši 14,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 16. 10. 2023 do 15. 11. 2023 ve výši 7,45 Kč, a částky 299,50 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalobkyně v řízení skutkově tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 20. 2. 2022 smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Ke dni 26. 10. 2023 přistoupila žalobkyně k předčasnému zesplatnění úvěru, neboť žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, přičemž za celou dobu trvání úvěrového vztahu zaplatil částku 8 503,94 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 8 612,44 Kč jako neuhrazené jistiny úvěru, částky 2 995 Kč jako neuhrazených splátek úvěru a částek 450 Kč a 200 Kč jako poplatků za odeslání dvou upomínek k zaplacení a žalobkyně rovněž požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 299,50 Kč a úroku z prodlení. Okresní soud dovodil po provedeném dokazování ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na okolnost, že žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Okresní soud pak dovodil, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou jistinou úvěru (v částce 9 935,30 Kč) a dosud zaplacenou částkou (ve výši 8 503,94 Kč), tedy částku 1 431,36 Kč. K jejímu zaplacení okresní soud zavázal žalovaného výrokem I. svého rozsudku. A protože dle okresního soudu teprve soud stanovil povinnost žalovaného vrátit jistinu úvěru, nemůže být žalovaný před rozhodnutím soudu v prodlení, a proto žalobkyni za období před rozhodnutím soudu nenáleží nárok na úrok z prodlení z dosud nevrácené jistiny úvěru (v tomto ohledu pak okresní soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Okresní soud proto žalobu v části přesahující částku 1 431,36 Kč zamítl výrokem II. svého rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebyl přiznán nárok na částku 4 624,70 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 696,06 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení. V tomto rozsahu pak žalobkyně navrhovala změnu rozsudku okresního soudu a vyhovění žalobě s tím, že okresní soud nesprávně stanovil částku, kterou žalovaný po dobu existence smluvního vztahu žalobkyně a žalovaného vyčerpal na jistině úvěru. Okresní soud vyšel z nesprávné částky uvedené ve výpisu z úvěrového účtu ze dne 5. 10. 2023 (9 935,30 Kč), která není celkovou výší čerpané jistiny úvěru, ale částkou do té doby nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný přitom za celou dobu trvání vztahu založeného smlouvou o revolvingovém úvěru vyčerpal jistinu v celkové výši 14 200 Kč, jak vyplývá z přehledu plateb. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 5 696,06 Kč tvořenou rozdílem poskytnuté jistiny úvěru (14 200 Kč) a dosud žalovaným zaplacenou částkou (8 503,94 Kč). Žalobkyni tak měla být přiznána částka o 4 264,70 Kč vyšší, než jaká byla přiznána výrokem I. rozsudku okresního soudu. Žalobkyně dále spatřovala nesprávnost rozsudku okresního soudu v tom, že jí nebyl přiznán nárok na úrok z prodlení z dosud nesplacené jistiny úvěru (v částce 5 696,06 Kč). Žalovaný byl přitom žalobkyní vyzván k vrácení nesplacené jistiny úvěru písemnou výzvou ze dne 26. 10. 2023, a to ve lhůtě do 20 kalendářních dní od data jejího vystavení (tedy do 15. 11. 2023). A protože žalovaný do tohoto data dluh neuhradil, žalobkyni vznikl od 16. 11. 2023 nárok na úrok z prodlení. V této souvislosti poukázala žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105, podle nějž povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat, přičemž pouze tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 ZoSÚ. Pokud však dlužník žádnou obranu neuplatnil a nová doba plnění uplynula, je dlužník v prodlení a věřiteli náleží nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se v tomto konkrétním případě dostal do prodlení dne 16. 11. 2023 a od tohoto dne tedy žalobkyni vůči němu náleží nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. podle obsahu odvolání žalobkyně ve výroku II., a to co jistiny (nesplacené jistiny úvěru) ve výši 4 264,70 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 5 696,06 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení. Odvolací soud však má současně za to, že žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu i v jeho výroku I., a to ve lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 1 431,36 Kč. Žalobkyně totiž svým odvoláním napadla také závěr okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je co do základu důvodné.

5. Odvolací soud souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat. Výjimku pak tvoří pouze skutkové zjištění okresního soudu o výši částky, která byla žalovaným vyčerpána jako jistina úvěru. V tomto smyslu pak odvolací soud dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování (Výpisem z účtu ke dni 5. 10. 2023 a Přehledem plateb). Skutková zjištění učiněná z těchto jednotlivých důkazů pak odvolací soud uvádí pro větší přehlednost níže v rámci právního hodnocení věci.

6. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným (jakožto spotřebitelem) nesplnila svou povinnost řádně posoudit jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. V důsledku toho dovodil okresní soud absolutní neplatnost takové smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. S tímto závěrem odvolací soud plně souhlasí a ani sama žalobkyně jej v odvolání nijak nenapadala. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 ZoSÚ je nutno aplikovat rovněž § 87 odst. 1 věty druhá ZoSÚ, který ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

7. Okresní soud v projednávané věci dovodil, že žalobkyně na základě neplatné smlouvy o úvěru ze dne 18. 10. 2022 poskytla žalovanému finanční plnění (jistinu úvěru) ve výši 9 935,30 Kč. S tímto závěrem se již odvolací soud neztotožňuje. Výši částky poskytnuté žalovanému v průběhu trvání vztahu založeného smlouvou ze dne 18. 10. 2022 totiž nelze dle odvolacího soudu odvodit z výpisu z účtu ke dni 5. 10. 2023. Z této listiny totiž vyplývá pouze výše nesplacené jistiny úvěru k tam uvedenému datu (5. 10. 2023), tedy výše jistiny úvěru poskytnuté žalovanému a jím nesplacené ke dni 5. 10. 2023. Celková výše jistiny úvěru poskytnutá žalovanému žalobkyní na základě smlouvy ze dne 18. 10. 2022 pak dle odvolacího soudu vyplývá z Přehledu plateb. Z této listiny odvolací soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému dne 30. 4. 2022 částku 10 000 Kč, dne 9. 2. 2023 částku 3 000 Kč, dne 7. 3. 2023 částku 400 Kč, dne 24. 4. 2023 částku 600 Kč a dne 4. 6. 2023 částku 200 Kč. Celkem se tak jednalo o částku 14 200 Kč. Pokud pak žalovaný z této částky dosud žalobkyni vrátil částku 8 503,94 Kč (jejíž výše nebyla v průběhu odvolacího řízení jakkoliv zpochybněna a také vyplývá z Přehledu plateb), je nutno dovodit, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 5 696,06 Kč jako rozdílu částek 14 200 Kč a 8 503,94 Kč. Pokud tedy okresní soud zavázal žalovaného k vrácení částky žalobkyni ve výši 1 431,36 Kč, je namístě žalobkyni přiznat dále nárok na zaplacení částky 4 264,70 Kč (jako rozdílu částky 5 696,06 Kč a částky 1 431,36 Kč). Odvolací soud tak považuje odvolání žalobkyně za důvodné co do částky 4 264,70 Kč.

8. Odvolací soud dále souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ, se uplatní speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit úvěrující (žalobkyni) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení před okresním soudem zcela pasivní. Ničeho totiž netvrdil (natož aby doložil) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Žalovaný pak ani jakkoliv netvrdil, zda a jakým případně způsobem tuto částku použil. Současně se ani nedostavil k jednání soudu, a to jak okresního, tak i odvolacího. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co jí na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli a nikoliv na poskytovateli úvěru. Odvolací soud pak v této souvislosti považuje za nutné zmínit, že nemá za to, že by bylo možno z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, jakkoliv dovodit, že by věřitel měl nárok na úrok z prodlení z nesplacené jistiny úvěru pouze v případě dohody mezi věřitelem a dlužníkem, či až od okamžiku přiznání jistiny úvěru rozhodnutím soudu.

9. Odvolací soud s ohledem na poskytnutí jistiny úvěru žalovanému v datech zmíněných v odstavci 7. odůvodnění tohoto rozsudku a zaplacení částky 8 503,94 Kč dovodil, že žalovaný dosud nesplatil částku 1 496,06 Kč z částky 10 000 Kč poskytnuté mu žalobkyní dne 30. 4. 2022 a plnou částku 4 200 Kč z částek poskytnutých mu v únoru až červnu 2023. Žalovaný tak měl s ohledem na poskytnutí nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 496,06 Kč ke dni 30. 4. 2022, ve výši 3 000 Kč dne 9. 2. 2023, ve výši 400 Kč dne 7. 3. 2023, ve výši 600 Kč dne 24. 4. 2023 a ve výši 200 Kč dne 4. 6. 2023, dle odvolacího soudu vždy následujícího dne možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit. A protože tak neučinil, dostal se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru ke dni 1. 5. 2022 v částce 1 496,06 Kč, ke dni 10. 2. 2023 v částce 3 000 Kč, ke dni 8. 3. 2023 v částce 400 Kč, ke dni 25. 4. 2023 v částce 600 Kč a ke dni 5. 6. 2023 v částce 200 Kč. A pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné částky povinen platit žalobkyni vždy ode dne následujícího i úrok z prodlení. Ke dni 2. 5. 2022 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně, k dalším datům v první polovině roku 2023 pak tato sazba činila 15 % ročně. Pokud žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z celé částky 5 696,06 Kč, nemohla být žaloba shledána důvodnou v rozsahu úroku z prodlení přesahujícím zákonnou sazbu, tedy co do úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 1 496,06 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení. Odvolací soud byl přitom dle § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán návrhem žalobkyně ohledně dne, od nějž se domáhala zaplacení úroku z prodlení, a nemohl její žalobní požadavek jakkoliv překročit.

10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku změnil dle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I. co do lhůty splatnosti přisouzené částky ve výši 1 431,36 Kč a ve výroku II. co do jistiny v částce 4 264,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 1 496,06 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 200 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni vedle částky 1 431,36 Kč také výše uvedené nároky. Odvolací soud pak výrokem I. písm. b) tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. zbylou odvoláním napadenou část rozsudku okresního soudu jako věcně zcela správnou.

11. Současně se změnou meritorní části napadeného rozsudku odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný byl i po částečné změně rozsudku okresního soudu v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější než žalobkyně. Žalovaný by tak měl vůči žalobkyni nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení před okresním soudem. Avšak s ohledem na okolnost, že žalovanému žádné náklady v souvislosti s touto fází řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

12. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně pouze nepatrně procesně neúspěšná a ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. jí tak vzniklo vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady v celkové výši 6 655,50 Kč sestávající ze soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni za dva úkony právní služby, a to za sepis odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“) a za účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), ve výši 1 500 Kč za každý z těchto úkonů (§ 8 odst. 1 a 2 a § 7 bod 4. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 5 338,22 Kč představované jistinou v částce 4 264,70 Kč a pětinásobkem úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 431,36 Kč, tedy částkou 1 073,52 Kč jako samostatného předmětu řízení) a z paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně k výše uvedeným dvěma úkonům právní služby, a to ve výši 300 Kč za sepis odvolání (dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a ve výši 450 Kč za účast u jednání odvolacího soudu (dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Žalobkyni byl dále přiznán nárok na cestovné jejího zástupce za jízdu k jednání odvolacího soudu dne 1. 4. 2025 vlakem v částce 323,50 Kč s tím, že žalobkyně doložila jízdenkami výši těchto nákladů v částce 647 Kč, avšak požadovala náhradu této částky pouze v rozsahu ½. Za tuto cestu pak zástupci žalobkyně rovněž přísluší náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč, přičemž zástupce žalobkyně požadoval nahradit ½ z celkové výše náhrady za celkem 12 započatých půlhodin strávených na cestě po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, vznikl mu ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu za 21% DPH z celkové částky nákladů 4 673,50 Kč (s výjimkou soudního poplatku) ve výši 982 Kč. Odvolací soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku v částce 6 655,50 Kč.

13. Lhůty k plnění byly dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanoveny v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek neshledal odvolací soud žádného důvodu.