27 C 285/2024
č. j. 27 C 285/2024-41
ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Ostrava 15 Co 51/2025-78- OS Karviná 27 C 285/2024-41
- KS Ostrava 15 Co 51/2025-78
Citované zákony (2)
Plný text
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 556,94 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 431,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 826,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 607,44 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 41,18 Kč od 16. 6. 2023 do 15. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 29,57 Kč od 16. 7. 2023 do 15. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 22,12 Kč od 16. 8. 2023 do 15. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,67 Kč od 16. 9. 2023 do 15. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,45 Kč od 16. 10. 2023 do 15. 11. 2023 a částku 299,50 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2024 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 12 556,94 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 18. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , IBAN, , na základě níž poskytla žalovanému revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu spolu s úroky v sjednaných měsíčních splátkách. První čerpání žalovaný uskutečnil dne 27. 4. 2022 výběrem částky 10 000 Kč z bankomatu. Žalovaný se i přes písemné a telefonické upomínání žalobkyně dostal do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek (splátka splatná 15. 6. 2023, splátka splatná dne 15. 7. 2023, splátka splatná dne 15. 8. 2023, splátka splatná dne 15. 9. 2023, splátka splatná dne 15. 10. 2023), čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného, a žalovaný byl dopisem ze dne 26. 10. 2023 vyzván k úhradě dluhu. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění smlouvy činila 12 604,49 Kč a skládala se z dlužných splátek splatných do dne předčasné splatnosti včetně smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů ve výši 3 792,05 Kč (dlužné splátky činily 2 995 Kč, poplatky za odeslání upomínek činily 450 Kč za tři odeslané upomínky, zákonný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 47,55 Kč a smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek byla ve výši 299,50 Kč), sankční platby při předčasné splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a nesplacené části jistiny ve výši 8 612,44 Kč. Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 9 935,30 Kč, což je patrné z posledního výpisu ze dne 5. 10. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na den 20. 11. 2024 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.
4. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a smlouvy o úvěru, obchodních podmínek včetně sazebníku, předsmluvních informací, přehledu plateb, 6x výpisu z účtu, 3 upomínek, zesplatnění smlouvy včetně dodejky, dvou předžalobních upomínek včetně podacích archů.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:Ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 10. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovanému byl bezhotovostně poskytnut revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu a úrok v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný ke dni 5. 10. 2023 vyčerpal částku 9 935,30 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 8 503,94 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že žalovaný na základě uzavřené smlouvy o úvěru vyčerpal celkem částku 9 935,30 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes písemné poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si sice prověřovala žalovaného v různých veřejně přístupných databázích (SOLUS, CEE, insolvenční rejstřík, rejstřík neplatných dokladů, interní Black List aj.), ale nedoložila žádné doklady k příjmové a výdajové stránce žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného nezkoumala žalobkyně dostatečně řádně příjmy žalovaného a jeho náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných subjektů a jaká je výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností. Žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
7. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 1 431,36 Kč (rozdíl mezi jistinou 9 935,30 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 8 503,94 Kč). Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 10 826,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 607,44 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 41,18 Kč od 16. 6. 2023 do 15. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 29,57 Kč od 16. 7. 2023 do 15. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 22,12 Kč od 16. 8. 2023 do 15. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,67 Kč od 16. 9. 2023 do 15. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,45 Kč od 16. 10. 2023 do 15. 11. 2023 a částku 299,50 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaný dosud nedostal se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, měl by právo na přiznání poměrné části náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.