15 Co 54/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 530 366,48 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 11. 2024, č. j. 27 C 125/2024-46,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 424 326,22 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 424 326,22 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení,a) co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 424 326,22 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 424 326,22 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.b) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 6,5 % ročně z částky 424 326,22 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 51 900 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 293 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 285 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 11. 2023 do zaplacení, částku 71 404,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 000 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem 21,9 % ročně z částky 64 000 Kč od 11. 10. 2023 do 8. 1. 2024 a s úrokem 15 % ročně z částky 64 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení a částku 424 326,22 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do úroku 6,9 % ročně z částky 64 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, co do částky 39 755,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 625,53 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 464 081,48 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení a úroku 8,99 % ročně z částky 444 444,39 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení (výrok II.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 47 681 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění o aktivní legitimaci žalobkyně, která uplatněné pohledávky nabyla smlouvou o postoupení pohledávek. Následně dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části. Vyšel ze zjištění, že mezi předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným byla dne 8. 9. 2010 uzavřena smlouva o běžném účtu, dle podmínek byl nepovolený debetní zůstatek na účtu považován za pohledávku banky, žalovaný porušil smlouvu, dostal se do nepovoleného debetu, jeho výše ke dni postoupení činila 2 285 Kč, tuto částku neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 25. 10. 2023 a dostal se do prodlení ke dni 10. 11. 2023. Tento nárok okresní soud žalobkyni přiznal jako důvodný. Dále okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 18. 4. 2015 smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu do sjednaného limitu 64 000 Kč za sjednaný úrok 21,9 % ročně, žalovaný čerpaný úvěr řádně nesplácel, dluh z této smlouvy ve výši 71 404,31 Kč (ve skladbě 64 000 Kč dlužná jistina úvěru, 4 625,52 Kč dlužný úrok a 2 778,79 Kč dlužný úrok z prodlení) se stal splatným ke dni 10. 10. 2023. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni kromě jistiny i smluvní a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění, tedy od 11. 10. 2023. Jelikož se na smluvní úrok vztahuje úprava obsažená v § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), uložil soud žalovanému zaplatit 21,9 % úrok p. a. z částky 64 000 Kč jen po dobu 90 dnů od 11. 10. 2023 do 8. 1. 2024 a od 9. 1. 2024 jej přiznal jen v zákonné výši 15 % ročně, a co do rozdílu ve výši úroku žalobu za toto období zamítl.

3. Následně okresní soud ohledně další smlouvy vyšel ze zjištění, že mezi předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným byla dne 7. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, kterou okresní soud po právní stránce posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru. Dovodil, že předchůdkyně poskytla dle této smlouvy žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 500 000 Kč, který měl žalovaný splácet ve sto dvaceti měsíčních splátkách po 6 331,08 Kč se sjednaným úrokem. Okresní soud dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy proto, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným nezkoumala řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 ZoSÚ, když neprokázala, že řádně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila majetkové poměry žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, nezkoumala, zda a kolik má vyživovacích povinností. Okresní soud pro porušení povinnosti dle § 86 ZoSÚ předchůdkyní žalobkyně dovodil absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a povinnost účastníků vypořádat se tak, že žalovaný je povinen vrátit dle § 87 odst. 1 ZoSÚ toliko nesplacenou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle závěru okresního soudu v tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. Okresní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262. Vzhledem k tomu, že hmotněprávní lhůta splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu 424 326,22 Kč jako nesplacené jistiny. Z tohoto důvodu okresní soud přiznal žalobkyni z této úvěrové smlouvy toliko částku 424 326,22 Kč jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, přičemž veškeré požadované příslušenství zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Toto odvolání posoudil odvolací soud dle jeho obsahu v souladu s § 41 odst. 2 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně podala odvolání jak proti výroku I. rozsudku okresního soudu, a to pouze proti tam stanovené hmotněprávní lhůtě splatnosti výrokem I. přisouzené částky 424 326,22 Kč, tak i proti výroku II., a to pouze v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 424 326,22 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení. Poukázala na znění § 1970 o. z., s tím, že žádala o úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odkázala dále na znění § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu, přičemž žalobkyně za první den prodlení s úhradou dlužné částky považuje datum 9. 2. 2024. Namítala, že žalovaný byl vyzván ke splnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2024, které mu bylo odesláno dne 24. 1. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 9. 2. 2024 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky 424 326,22 Kč přisouzené jako bezdůvodné obohacení. Připomněla dále, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 6. 3. 2024, jejíž odeslání do sféry dispozice žalovaného prokázala podacím lístkem České pošty, s. p. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu úvěru, což však neučinil. K závěru okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, namítala, že splatnost dluhu nastala daleko dříve, neboť žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit dříve, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese právě spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu odvolacího Krajského soudu v Ostravě i jeho pobočky v Olomouci.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, v odvolacím řízení zůstal zcela procesně pasivní.

6. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, odvolací soud proto projednal odvolání žalobkyně v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 424 326,22 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 424 326,22 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., ty ostatně ani nikdo z účastníků řízení ani netvrdil. Po takto provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

8. Odvolací soud předně sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedeného dokazování, na tato odkazuje (odstavec 5 odůvodnění rozsudku okresního soudu) a činí je podkladem pro své rozhodnutí.

9. Odvolací soud předně sdílí závěr okresního soudu o aktivně věcné legitimaci žalobkyně. Odvolací soud rovněž sdílí závěr, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 7. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru na částku 500 000 Kč, úvěr měl být poskytnut žalovanému převodem na jeho běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný měl úvěr splácet ve sto dvaceti měsíčních splátkách po 6 331,08 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal dne 7. 7. 2021, kdy na jím ve smlouvě určený účet byla připsána částka 500 000 Kč. Dále považuje odvolací soud za správný závěr okresního soudu, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 75 673,78 Kč.

10. Okresní soud rovněž zcela správně dovodil, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a správně poukázal na to, že na tuto smlouvu dopadá i právní úprava ZoSÚ, tj. § 86 a § 87 ZoSÚ ve znění ke dni 7. 7. 2021 (datum uzavření smlouvy).

11. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, jakožto smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť předchůdkyně žalobkyně (úvěrující) před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. Odvolací soud tyto právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru plně sdílí. S ohledem na to, že ani sama žalobkyně tento právní závěr ve svém odvolání nikterak nenapadá, nebude odvolací soud blíže rozvádět důvody, pro které považuje závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ za správný.

12. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení (částka 424 326,22 Kč), která byla žalobkyni pravomocně přisouzena výrokem I. rozsudku okresního soudu, nebyla odvoláním napadena, a nabyla odděleně právní moci. Tuto částku je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smluv o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávky uplatněné v tomto řízení.

13. Odvolací soud se proto zabýval posouzením, zda a kdy nastala hmotně právní splatnost částky 424 326,22 Kč, což bylo rozhodným pro učinění závěru, zda žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení, které okresní soud zamítl a jichž se žalobkyně v rámci odvolání domáhala z přisouzené částky 424 326,22 Kč v sazbě 15 % ročně od 9. 2. 2024 do zaplacení.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Odvolací soud nemá žádných pochyb, že pokud je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná pro porušení povinnosti poskytovatelem spotřebitelského úvěru dle § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, a pokud spotřebitel na základě takto neplatné smlouvy čehokoliv od poskytovatele úvěru na jistině úvěru obdržel, vznikne mu již okamžikem, kdy přijme plnění poskytnuté na základě absolutně neplatné smlouvy, povinnost toto plnění vrátit (povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním na základě absolutně neplatného právního jednání - § 2993 o. z.). Je nutno odlišovat okamžik vzniku nároku od okamžiku, kdy nastává jeho splatnost (dospělost). Odvolací soud má v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, za to, že ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí je speciální úpravou hmotněprávní splatnosti takto vzniklého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a proto se nepoužije obecná právní úprava občanského zákoníku, tj. § 1958 odst. 2 o. z. (neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu).

19. Splatnost nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení se tedy odvíjí dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ od „doby přiměřené možnostem spotřebitele“ dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, tedy nikoliv jen od výzvy věřitele k zaplacení.

20. Zjištění okamžiku, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje.

21. Odvolací senát opakovaně judikuje, že smyslem a účelem tohoto ustanovení (a to v souladu s důvodovou zprávou k § 86 a § 87 ZoSÚ) je ochrana spotřebitele, aby poté, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nebyl vystaven povinnosti splatit dluh bez zbytečného odkladu, i když by to nebylo v jeho možnostech. Smyslem ochrany je, aby se spotřebitel nedostal do prodlení s povinností splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, pokud není v jeho možnostech dluh ihned zaplatit. Nicméně ze zákonné úpravy (ani z jeho jazykového výkladu a ani ze smyslu a účelu) neplyne, že by bylo možno automaticky presumovat, že jen proto, že se jedná o spotřebitele, že automaticky není v jeho možnostech a schopnostech dluh z titulu bezdůvodného obohacení bez zbytečného odkladu vrátit. Odvolací soud má za to, že principům sporného řízení odpovídá, že každý tvrdí skutečnosti, z nichž vyvozuje pro sebe v řízení prospěch a ohledně těchto skutečností nese i břemeno důkazní. Pokud žalovaný měl za to, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech jistinu tvořenou poskytnutými prostředky bez právního důvodu ke dni 7. 7. 2021 vrátit žalobkyni (den, kdy měl prostředky prokazatelně ve své dispozici), pak bylo jeho procesní povinností skutkově tvrdit jaké byly a jsou (či nejsou) jeho konkrétní možnosti a schopnosti k vrácení dluhu. Tedy bylo procesní povinností žalovaného tvrdit své poměry majetkové, výdělkové, sociální, případně i zdravotní (například pokud mu zdraví brání získávat prostředky výdělečnou činností) apod., z nichž lze dovodit možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává vždy v tom rozsahu, v jakém jsou schopnosti a možnosti spotřebitele dluh vrátit. Je procesní povinností spotřebitele tvrdit a prokázat své poměry za dobu od získání plnění bez právního důvodu, tj. od okamžiku, kdy částky dle neplatné smlouvy čerpal, až do dne rozhodnutí soudu, aby soud mohl posoudit, zda bylo a v jakém rozsahu v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh vrátit a k jakému okamžiku.

22. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od předchůdkyně na základě absolutně neplatné smlouvy dne 7. 7. 2021 na svůj účet částku 50 000 Kč, tedy ke dni vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. ke dni 7. 7. 2021 měl žalovaný prokazatelně k dispozici částku 500 000 Kč a bylo tak prokazatelně v jeho možnostech a schopnostech tuto částku ihned druhý den 8. 7. 2021 předchůdkyni vrátit, tedy nastala ke dni 8. 7. 2021 splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud zde byly nějaké skutečnosti, pro které přesto nebylo v možnostech a schopnostech žalovaného jistinu tvořenou poskytnutými prostředky bez právního důvodu ke dni 8. 7. 20210 vrátit žalobkyni, pak bylo procesní povinností žalovaného tyto skutečnosti tvrdit a prokázat. Bylo tedy jeho povinností skutkově tvrdit jaké jsou (či nejsou) konkrétní jeho možnosti a schopnosti k vrácení dluhu, a to od okamžiku, kdy prostředky čerpal. Tedy bylo procesní povinností žalovaného tvrdit své poměry majetkové, výdělkové, sociální, případně i zdravotní (například pokud mu zdraví brání získávat prostředky výdělečnou činností) apod., z nichž lze dovodit možnosti a schopnosti ke splácení dluhu (potencialita). Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává vždy v tom rozsahu, v jakém jsou schopnosti a možnosti spotřebitele dluh vrátit, ty mohou být každý měsíc jiné, a proto může nastávat situace, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení bude stávat splatným například postupně, tj. vždy v rozsahu té částky, kterou je schopen spotřebitel zaplatit. Je procesní povinností spotřebitele tvrdit a prokázat své poměry za dobu od získání plnění bez právního důvodu, tj. od okamžiku, kdy částky dle neplatné smlouvy čerpal, až do dne rozhodnutí soudu, aby soud mohl posoudit, zda bylo a v jakém rozsahu v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh vrátit a k jakému okamžiku.

23. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by byl žalovaný okresním případně odvolacím soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, nicméně k jednání okresního a ani odvolacího soudu se nedostavil.

24. Skutečnost, že žalovaný ničeho v řízení ohledně svých možností dluh splatit netvrdí a neprokazuje, musí býti přičteno k tíži jen jemu a nikoliv protistraně. Odvolací soud s ohledem na shora provedený výklad § 87 odst. 1 ZoSÚ uvádí, že žalovaný netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech předmětný dluh ve výši 424 326,22 Kč žalobkyni vrátit nejpozději do 8. 7. 2021, dnem 9. 7. 2021 se žalovaný dostal do prodlení. Sazba úroku z prodlení v zákonné výši činí dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 9. 7. 2021 sazbu 8,5 % ročně. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni, která se domáhala z nesplacené jistiny 424 326,22 Kč úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně úrok z prodlení toliko v zákonné sazbě 8,5 % ročně, přičemž vázán žalobním petitem tento přiznal až od 9. 2. 2024 do zaplacení, jak se úroku z prodlení žalobkyně domáhala. Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 424 326,22 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení a žalobě v tomto směru vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud výrok II. rozsudku okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu procesně úspěšnější a vzniklo jí tak právo na poměrnou náhradu nákladů prvostupňového řízení, a to v rozsahu poměru jejího úspěchu a neúspěchu. Odvolací soud proto ke dni svého rozhodování zkapitalizoval veškeré běžící příslušenství a dovodil, že hodnotou sporu je částka 725 130,40 Kč (součet všech požadovaných jistin, příslušenství zkapitalizovaného žalobkyní nebo soudem ke dni rozhodování odvolacího soudu). Žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 568 071,23 Kč, což představuje 78,30 % hodnoty sporu. Naopak její procesní neúspěch představuje 21,70 % hodnoty sporu. Žalobkyni náleží nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 56,60 % všech účelně vynaložených nákladů řízení.

26. Žalobkyni vznikly v nalézacím řízení náklady v celkové výši 91 695,41 Kč, v tomto směru odkazuje odvolací soud na podrobné odůvodnění této částky v odstavci 8 rozsudku okresního soudu. Z částky 91 695,41 Kč činí 56,60 % částku 51 900 Kč. Odvolací soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku ad II. tohoto rozsudku.

27. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně byla opět i v odvolacím řízení procesně úspěšnější než-li žalovaný. Z předmětu odvolacího řízení činí procesní úspěch žalobkyně 56,60 % hodnoty sporu odvolacího řízení, její neúspěch 43,40 %, náleží jí proto náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 13,20 % všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši 40 101 Kč, tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 15 913 Kč, dále ze dvou odměn za dva úkony právní služby (sepis odvolání ze dne 9. 12. 2024 a účast u jednání odvolacího soudu dne 7. 4. 2025), odměna činí 9 620 Kč za jeden úkon, počítáno z tarifní hodnoty jako pětinásobku ceny ročního plnění (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 424 326,22 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení, tarifní hodnota činí 318 244,66 Kč) dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), za odměny dohromady 19 240 Kč, dále ze dvou náhrad hotových výdajů, a to k prvnímu úkonu ve výši 300 Kč a k druhému úkonu právní služby ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, celkem na náhradách 750 Kč, a dále z 21% DPH ve výši 4 198 Kč. Z celkové částky 40 101 Kč činí 13,20 % částku 5 293 Kč, kterou soud zavázal zaplatit žalovaného žalobkyni výrokem III. rozsudku.

28. Lhůta k plnění v délce tří dnů je plně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. Pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal odvolací soud důvodu, jeho aplikaci nenavrhovali ani účastníci řízení.